Červinková-Riegrová, Marie: Porovnání verzí

Aktuální verze z 8. 2. 2017, 11:35

Roz. Riegrová, dcera F. L. Riegra, vnučka F. Palackého. Základy všestranného vzdělání, včetně hudebního, získala doma od soukromých učitelů. Až 1867–68 navštěvovala vyšší dívčí školu. Od deseti let si psala deník (Zápisky, zachovány 1866–95), v němž zaznamenávala události veřejného života a své zážitky ze styku s významnými osobnostmi (mj. P. I. Čajkovskij, 1888). Již v dětství se při pobytu v Nizze naučila francouzsky, postupně zvládla ruštinu, angličtinu a němčinu. Hudbu studovala u P. Maydla, J. L. Zvonaře a J. N. Maýra. 1874 se provdala za V. Červinku, správce otcova statku v Malči u Chotěboře, který se rovněž věnoval literární a hudební tvorbě. V Malči pak trávila většinu času, jinak pobývala u otce v Praze a ve Vídni nebo na cestách po Francii, Itálii a Německu. Vedla obšírnou (zčásti vydanou) korespondenci. Pilně pracovala v humanitárních spolcích a seznámila se při charitativní práci i s osudy žen z velmi chudého prostředí. Zemřela náhle na mozkovou embolii; byla pohřbena v Praze na Vyšehradě.

Po celý život se věnovala literární činnosti. Přispívala do Osvěty (od 1881), Květů (1883), Časopisu učitelek (1887), Lumíru (1894) ad. Po pokusech básnických (Slovanské zpěvy, 1877, které zhudebnil její manžel) a vedle prací prozaických a životopisných (monografie o B. Bolzanovi, 1891, biografické poznámky k F. Palackému a F. L. Riegrovi, účast na edici Riegrových politických projevů, 1883–88) napsala několik operních libret. Podněty k jejich tvorbě dostala od svého otce, který se zásadním způsobem podílel na budování institucí českého divadla. Libreto Dal si hádat zhudebnil její manžel V. Červinka (asi 1880). Po soukromém provedení nabízel Červinka proti vůli libretistky jednoaktovku na slavnostní představení k Riegrově poctě 1888 v ND, byl však odmítnut. Pro Červinku bylo původně určeno i libreto Zmařená svatba z venkovského prostředí (1875), napsané podle modelu francouzského vaudevillu a Sabinovy Prodané nevěsty. Posléze je Rieger nabídl K. Šeborovi působícímu v té době na Slovensku, aby ho získal pro pražský kulturní život. Rieger propagoval národní operu založenou na lidové písni a v tomto smyslu také radil své dceři. Č. studovala venkovské obřady a folklorní prostředí. Text je složen z dialogů v próze a z veršovaných hudebních čísel. Ještě před dokončením zhudebnění Zmařené svatby psala Č. další libreto Dimitrij samozvanec. Za základ zvolila text hry F. Mikovce Dimitr Ivanovič (prem. 29. 4. 1855, vyd. 1856), téma však zpracovala samostatně, s použitím historické literatury. Scénář libreta dala posoudit F. V. Jeřábkovi. Jejím cílem bylo vytvořit českou historickou operu, reprezentativní tragédii, která by vyjadřovala rusofilské cítění a proruskou orientaci soudobé české politické scény. Zvolila model velké opery s bohatým uplatněním sborů. Nabídla text Šeborovi, ten se však přes úspěch Zmařené svatby neměl ke komponování. Ředitel PD J. N. Maýr upozornil na text A. Dvořáka a Č. jej Šeborovi 1881 vzala. S Dvořákem intenzivně spolupracovala nejen během kompozice, ale i po premiéře. Na jeho přání i z vlastní iniciativy navrhovala varianty scén, umístění prvků lokálního koloritu ad. Na naléhání E. Hanslicka byla po premiéře škrtnuta scéna vraždy Xenie jako brutální a dramaticky nemotivovaná a nahrazena odchodem Xenie do kláštera (text vyd. 1884).

Již během kompozice Dimitrije žádal Dvořák Č. o libreto ke komické opeře. Č. na něm pracovala od 1881 pod předběžným názvem Přivítání (později Příchod vrchnosti, nakonec Jakobín). Zasadila příběh do malého města, kam se po letech vrací syn majitele panství, podezřelý z někdejších sympatií k jakobínům. Do libreta z českého prostředí tak přinesla nové prvky, typ domácího šlechtice a na radu F. V. Jeřábka téma Francouzské revoluce. Text zadala v březnu 1883 do soutěže ND pod názvem Matčina píseň, ocenění však nezískala. Dvořák začal s kompozicí až 1887, po mnoha odkladech a úvahách o jiném námětu. Opět požadoval spolupráci na změnách, k úpravám libreta došlo i po premiéře (Č. přepracovala 1894 druhé a třetí jednání) a poslední dodatek pro znění z roku 1898 napsal pak po smrti své dcery F. L. Rieger.

1888 dirigoval Čajkovskij v ND premiéru své opery Eugenij Oněgin, kterou Č. na přání skladatele a na výzvu ředitele ND Šuberta přeložila. Překlad, přísně respektující ruský originál po stránce obsahové i formální (veršové), sloužil s malými úpravami až do poloviny 20. stol. Byl ceněn i pro diferencovaný jazyk, jímž se přiměřeně svému postavení vyjadřují jednotlivé osoby. K vydanému libretu napsala Č. na Čajkovského žádost stať o Puškinově Evženu Oněginovi a o transformaci básně do dramatické podoby (samostatně vyd. v Hlasu národa 1888).

Libreta

Lest nad sílu (nedok.); Dal si hádat, kom. opera, 1 jedn., h: Červinka, soukromě prov. s klavírem v Malči 10. 9. 1882, 10. 2. 1892 v Chrudimi (Budilova společnost, orchestrace Kovařovic), 5. 7. 1894 v Pištěkově divadle v Praze na Král. Vinohradech; Zmařená svatba, opera, 3 jedn., s použitím franc. vaudevillu Le petit Pierre, h: Šebor, 25. 10. 1879 PD, libr. vyd. 1879; Dimitrij, opera, 4. jedn., h: Dvořák, 1. verze 8. 10. 1882 Nové čes. divadlo, libr. vyd. 1883; Jakobín, opera 3 jedn., h: Dvořák, 12. 2. 1889 ND, libr. vyd. 1889, přeprac. znění prov. 19. 6. 1898, libr. vyd. 1899.  •  Překlad libreta: P. I. Čajkovskij–Šilovskij: Eugenij Oněgin, h: P. I. Čajkovskij, 6. 12. 1888 ND, libr. vyd. 1889.

Prameny a literatura

M. Červinková-Riegrová: Zápisky a korespondence, rkp. v LA PNP a v Archivu NM, fond Č.-R.; Rukopisy libret v archivu NM.  •  V. V. Zelený: Dimitrij, Dalibor 4, 1882, s. 218, 225, 233; Národní listy, říjen a listopad 1882 [Dimitrij]; E. Hanslick: Dimitrij, Neue freie Presse 17. 10. 1882; D.: Něco o výpravě opery Dimitrij, Národní listy 2. 5. 1885; Ský [K. Sázavský]: Dalibor 7, 1885, s. 374 [srovnání libret Prod. nevěsty a Zmařené svatby]; B. Augustinová: M. Č.-R. Životopisný nástin, 1897; L. Bráfová: Rieger, Smetana, Dvořák, Osvěta 40, 1910, s. 23 a pokrač., knižně 1913; O. Nebuška: Národní divadlo, Hudební revue 3, 1910, s. 32–33 [Jakobín]; F. Téver [pseud. A. Lauermannové-Mikschové]: Ze vzpomínek na M. Č.-R., Osvěta 45, 1915, s. 448 a pokrač.; Bartoš: PD opera; la [F. Palla]: Dvořákova libretistka, Národní divadlo 19, 1941/42, č. 3, s. 6–7; K. Stloukal: Vzpomínky na M. Č.-R., Národní politika 9. 8. 1944; L. Firkušný: Dvořákova libretistka, Lidové noviny 19. 1. 1945; J. Holečková: Evžen Oněgin na českém jevišti, Puškin u nás, sb., 1949; Národní divadlo 26, 1950/51, č. 4 [zvl. číslo k opeře Dimitrij]; V. Štěpánek: Pražské návštěvy P. I. Čajkovského, 1952; O. Šourek: O vzniku libreta a jeho zhudebnění, in: A. D.: Jakobín, [ed. libreta], 1955; J. Burghauser, M. Č.-R.: Dimitrij, [ed. libreta], 1961; M. Kuna: Pražská epizoda P. I. Čajkovského, Uměnovědné studie 1, 1978, s. 5–74; M. Pospíšil: Balada v české opeře 19. stol., Hudební věda 16, 1979, s. 3–26; M. Kuna: Čajkovskij a Praha, 1980; M. Kuna: Ke vzniku Dvořákova Dimitrije, Hudební věda 18, 1981, s. 326–341; M. Pospíšil: Dvořákova operní představivost, Opus musicum 16, 1984, s. 182–185, též jako Dvořáks Vorstellung von der Oper, Musical Dramatic Works by A. Dvořák, sb. z konference v Praze 1983, 1989, s. 25–30; M. Kuna: Od Matčiny písně ke Dvořákovu Jakobínu, Hudební věda 21, 1984, s. 32–69; A. Stich: O libretu Dvořákova Dimitrije, Hudební věda 21, 1984, s. 339–352; Dvořák: Korespondence; M. Bek: Ke genezi Dvořákovy opery Jakobín, dipl. FF UJEP Brno 1986; M. Bek: Dvořákův Jakobín, česká hudební veřejnost a duch národní české opery, Opus musicum 21, 1989, s. 171–175; A. Stich: Kvapils Rusalka als ein sprachliches, stilistisches und literarisches Phänomen, Antonín Dvořák 1841–1991, sb. z konference na Dobříši 1991, 1994, zvl. s. 137–139 [Dimitrij, Jakobín]; M. Pospíšil: Dramaturgie Dvořákovy velké opery, Hudební věda 29, 1992, s. 118–127, též jako The evolution of the libretto suitable for operatic treatment in Dvořák’s grand opera, Antonín Dvořák 1841–1991, sb. z konference Dobříš 1991, 1994, s. 251–262; M. Pospíšil: Dramaturgie Dvořákovy velké operní formy, Dvořák dramatik, sb., 1994, s. 145–165; M. Pospíšil: Bezbožnost na posvátném místě (v Dvořákově opeře Dimitrij), Sacrum et profanum, sborník z konference Plzeň 1993, 1998, s. 96–106; M. Pospíšil: Karel Šebor–M. Č.-R.: Zmařená svatba (Le mariage manqué) et ses sources françaises, Le rayonnement de l’opéra-comique en Europe au XIX siècle, sborník z konference v Praze 1999, vyd. M. Pospíšil, A. Jacobshagen, F. Claudon, M. Ottlová, 2003, s. 430–453; M. Pospíšil: Dimitrij von D.–was bei der Edition übrig geblieben ist, in: Opernedition. Bericht über das Symposion zum 60. Geburtstag von Sieghardt Döhring, vyd. H. Lühning a R. Wiesend, Schriften zur Musikwissenschaft 12, Mainz 2005, s. 133–147.  •  Obsahy oper: Hornové; Tvrdek 1, 2; České umění dramatické II; Branberger; Hostomská 1959, 1993.  •  ODS; ČHS [lit.]; Grove-opera; LČL [lit.].

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 103–105
Autor: Lenka Kusáková