Benetti, Adele: Porovnání verzí

Aktuální verze z 8. 2. 2017, 10:54

Vl. jm. Adelheid Karolina Sophie von Benigni zu Mildenberg. Pocházela ze starobylého toskánského rodu usazeného v Tyrolích. Studovala zpěv ve Vídni v operní škole Polyhymnia (prof. K. Prucknerová a R. Lewy). 1871 debutovala jako operní subreta ve dvorním divadle v Darmstadtu, které však již 24. 10. 1871 vyhořelo. Vystupovala ve Würzburgu a Schwerinu a během sezony 1873/74 ji angažoval ředitel brněnského městského divadla A. Franckel jako univerzální sopranistku; vynikla v roli Clairette (Lecocq: Angot). Ředitel H. Hirsch, který převzal brněnské divadlo 1875/76 a od 1876/77 vedl Komickou operu ve Vídni, ji zaměstnal ve vídeňském souboru, který zajížděl i do jeho divadla v Pešti. B. tam vzbudila pozornost jako ideální představitelka Donizettiho Marie (Regimentstochter). Na jaře 1877 musel Hirsch z finančních důvodů Komickou operu rozpustit a začal se zbytkem ansámblu provozovat cirkusová představení. B. se ucházela 10. 5. 1877 v pražském StD o angažmá (Zerlina, Mozart: Don Juan). Byla přijata pro operu a operetu a zůstala v souboru do konce ředitelského působení rodiny Kreibigů (1885). V Praze koncertovala s českými i německými interprety a zajížděla s nimi i jinam, např. 1878 do Mariánských Lázní s českou pianistkou a zpěvačkou V. Čermákovou. V létě 1882 účinkovala ve vedlejších rolích v představeních skupiny italských zpěváků, která na pozvání ředitele StD Edmunda Kreibiga pořádala stagionu v Novoměstském divadle. 1884 se provdala za J. B. Gerla, disponenta tiskárny firmy Mercy, po jeho smrti (1897) za majitele nemovitostí A. Wiesnera. Od 1892 pobírala penzi od pražského německého divadla, otevřela si v Praze soukromou dramatickou školu, vyučovala začátečníky a školila i zpěváky německé scény (postupně učila pod oběma novými jmény).

Lehký a pohyblivý soprán, spontánní muzikálnost a sympatický zjev předurčovaly B. od počátku pro subretní operetní a operní role. V Brně ji však při nedostatku uměleckého personálu ředitel vytížil mnohostranně a zejména pak ve StD zaujímala druhou pozici, vedle první dámy M. Moser-Steinitzové, jež vytvářela spíše dramatické postavy. Do 1882 musela B. ve StD čelit i konkurenci koloraturní pěvkyně M. Lehmannové. Z konstelace vyplývalo, že studovala všechny oborově nevyhraněné sopránové role. Dobré školení jí sice umožnilo technicky zvládat a přiměřeně interpretovat i party nízko položené nebo jinak odlišné od optimálního subretního typu a v posledních letech se její repertoár silně klonil k operetě, ale několikaleté přepínání hlasu vedlo postupně k jeho ztrátě. Se svědomitostí a pílí, jimiž proslula, ztělesnila za osm sezon ve StD asi 50 postav.

Role (ve StD)

1877: Páže Urbain (Meyerbeer: Die Hugenotten), Marie (Lortzing: Zar und Zimmermann), Camilla (Hérold: Zampa), Gabriela (Kreutzer: Das Nachtlager von Granada), Leonora (Flotow: Alessandro Stradella), Pastýř (Wagner: Tannhäuser), Ursula (Auber: Der schwarze Domino), Jenny (Boieldieu: Die weisse Dame), Marzelline (Beethoven: Fidelio), Gemmy (Rossini: Wilhelm Tell); 1878: Astaroth (Goldmark: Königin von Saba), Cherubin (Mozart: Figaros Hochzeit), Pamina (Mozart: Die Zauberflöte), Anna Reich (Nicolai: Die lustigen Weiber von Windsor), Flora (Verdi: La Traviata), Pastýř (Meyerbeer: Dinorah), Anna (Marschner: Hans Heiling), Siebel (Gounod: Faust und Margarethe), Kněžka (Verdi: Aida), Zerlina (Mozart: Don Juan), Zerlina (Auber: Fra Diavolo), Dulcinella (J. Strauss: Prinz Methusalem), Královna (Genée: Der Seekadet); 1879: Posel míru (Wagner: Rienzi), Marie (Lortzing: Der Waffenschmied), Páže Stefano (Gounod: Romeo und Julie), Fiametta (Suppé: Boccaccio), Casilda (Auber: Des Teufels Anteil), Therese (Brüll: Das goldene Kreuz), Sidonie (Gluck: Armida); 1880: Frasquita (Bizet: Carmen), Fatima (Weber: Oberon), Adele (Joh. Strauss: Die Fledermaus), Benjamin (Ant. Rubinštejn: Die Maccabäer), Páže Oskar (Verdi: Ein Maskenball), Blonde (Mozart: Die Entführung aus dem Serail), Brigitta (Brüll: Der Landfried); 1881: Cikánka (Balfe: Die Zigeunerin), Petrita (Suppé: Donna Juanita), Vilma (Suppé: Die leichte Cavallerie), Kněžna Lydia Ivanovna (Suppé: Fatiniza), Donna Mercedes (Genée: Nisida), Amazili (Spohr: Jessonda), Fiametta (Audran: Der Glücksengel/La Mascotte, prem.); 1882: Praskovia (Meyerbeer: Der Nordstern), Elsa (Joh. Strauss: Der lustige Krieg), Nanny (Offenbach: Die schönen Weiber von Georgien), Germaine (Planquette: Die Glocken von Corneville), Regina (Nessler: Der Rattenfänger von Hammeln); 1883: Bronislawa (Millöcker: Der Bettelstudent), Ilinka (Millöcker: Apajune).

Prameny a literatura

Cedule StD v Praze z let 1877–84, NMd.  •  Genealogisches Taschenbuch der Ritter- und Adelsgeschlechter 2, Brünn 1877, s. 51–52; Deutscher Bühnenalmanach [Berlin] auf das Jahr 1875, s. 49; 1876, s. 373; 1878, s. 232; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1882, s. 10; 1883, s. 10; 1885, s. 10; 1892, s. 23 [penze]; A. Rille: Die Geschichte des Brünner Stadttheaters 1734–1884, Brünn 1885, s. 174; Teuber III, zvl. s. 731–732 [odtud převzaly informace všechny starší lexikony]; Bohemia 9. 5. 1906 [škola]; Prager Tagblatt 11. 6. 1912 [škola]; Lomnäs–Strauss, rejstřík ve sv. I, s. 331 [konc.].  •  Rieger [rodina]; Eisenberg; Ulrich 1997; Kutsch 1997.

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 50–52
Autor: Jitka Ludvová