Křesadlo / 1: Porovnání verzí

Aktuální verze z 7. 2. 2017, 15:07

Divadlo Křesadlo vzniklo po osvobození 1945 z iniciativy posluchačů brněnské konzervatoře. Navázalo na činnost skupiny konzervatoristů Kolektiv Primitiv, který působil 1944 jako ambulantní scéna na moravském venkově. Zakladatelskou skupinu K tvořili studenti herectví J. Svobodová, H. Trýbová, I. Hojar, J. Kaláb, R. Pellar a S. Remunda. Vůdčí osobností se stal E. Sokolovský, který se výrazně projevoval jako dramaturg, dramatizátor a režisér. K souboru se postupně připojovali další konzervatoristé (V. Čiháčková, B. Fischerová, V. Kubánková, J. Minaříková, Č. Kovář, S. Milotínský, M. Slavík, V. Slezák a Z. Vašek), spolupracovali mladí hudebníci (J. Nečas, J. Pechan, A. Resnikoff, J. Štván) a výtvarníci (E. Krumbachová, J. Šamánek). K, formálně provozované SČM, nemělo vlastní scénu. Své pořady uvádělo na různých místech v Brně a na zájezdech.

K zahájilo v září 1945 Sokolovského dramatizací Nezvalových Balad Roberta Davida, v níž jednotlivé scény (balady) skládaly souvislý básníkův příběh (hl. role R. Pellar). Chudoba souboru provokovala fantazii a hravost. Pro první inscenaci byla kolektivně vytvořena scéna ze skromných prostředků (žebřík, dvě miniaturní pódia se schůdky, sud, plakátovací plocha jako zadní prospekt). Velká péče byla věnována ve všech inscenacích hudební a pohybové stránce – scénické mezihry, výrazový tanec, písně, akrobatické prvky. Po diváckém ohlasu zejm. u mladých začala K soustavně sledovat i kritika, jež v jeho osobité tvorbě spatřovala jistou protiváhu k oběma tehdejším brněnským činohrám.

Zřetelnou generační pečeť měla Továrna na slovanské cítění (1946), M. Válou zdramatizovaná próza V. Hlaváčka „o mezinárodním kapitálu, válce, bídě a revoluci“, kterou Sokolovský inscenoval jako recesistické, rozpoutané divadlo, těžící z odkazu avantgardy a atakující ustrnulé umělecké konvence. K meziválečné divadelní avantgardě se K hlásilo i uvedením Burianova Hamleta III. (1947), z jehož textového základu vytvořilo další variantu hamletovského tématu. (Sokolovský se k němu vrátil 1962 režií Hamleta IV. v Satirickém divadle Večerní Brno.) Chlapecký Hamlet v černém (I. Hojar) se trochu ztrácel mezi svými energickými spoluhráči, pracujícími s nadsázkou a ironií (H. Trýbová jako Geruta, S. Remunda v trojroli Polonius, herec William a První hrobník). Tvorba K vyvrcholila poslední inscenací, umělecky nejvyzrálejším a divácky nejúspěšnějším Rozmarným létem (1947, více než 30 repríz). Sokolovský s H. Trýbovou objevil pro české divadlo Vančurovu novelu, která se v jeho dramatizaci stala doposud živým repertoárovým titulem, inspirujícím i další zpracování. Režisérovo vědomé úsilí o soudobý styl komedie dell’arte zdařile naplňovali herci: dominovala komediální H. Trýbová (Důrová), pohybovou obratnost uplatnili Z. Vašek (Arnoštek) a V. Kubánková (Anna), charakterní komiku M. Slavík (Důra). Hrací prostor Sokolovský rozšířil do hlediště, které propojil v jeden celek se scénou (herci usedali mezi diváky a ti se stávali návštěvníky říčních lázní či kouzelníkovy produkce na náměstí). Hravý a neiluzivní inscenační styl podtrhovala „improvizovaná“ výprava studentky brněnské Školy uměleckých řemesel E. Krumbachové (štafle, praktikábly, prkna, malovaná cedule označující místo děje).

Další rozezkoušené inscenace, Burianova adaptace Kupce benátského a dramatizace Fučíkovy Reportáže psané na oprátce, zůstaly nedokončeny, neboť divadlo odchodem mladých herců do angažmá zaniklo. E. Sokolovský a několik herců nastoupili do Horáckého divadla v Jihlavě.

Během dvou sezon svého trvání uvedlo K čtyři premiéry českých děl, jež ve třech případech nebyly divadelními hrami. Po stránce dramaturgické i kolektivním pojetím divadelní tvorby lze K považovat za předchůdce divadla Husa na provázku, původně rovněž studentského neprofesionálního souboru, jehož zakladatelé patřili na brněnské JAMU k žákům E. Sokolovského. Brněnský Dům umění, kde K hrálo Rozmarné léto, se po dvou desítkách let stal působištěm Husy na provázku.

Literatura

mac [B. Macák]: Zdivadelněné scenario, SN 28. 8. 1946; jn [J. Nezval]: Kursivka referentská, Rovnost 29. 8. 1946; jst [J. Stavinoha]: Továrna na slovanské cítění, Lidový deník 2. 9. 1946; jn: Hamlet brněnské MF, Rovnost 25. 1. 1947 + O jednoho Hamleta víc, Rovnost 28. 1. 1947; vu [V. Urbánek]: Je dobře se ohlédnout, SN 30. 1. 1947; ik [I. Kříž]: Hamlet E. F. Buriana, Čin 1. 2. 1947; ABC: Rozmarné léto scénicky, Čin 29. 4. 1947; Jel: Vančura v Křesadlu, Rovnost 3. 5. 1947; jd [J. Dresler]: Tvrdošíjná avantgarda, SN, 5. 5. 1947; L. Kundera: Z nezaručené prehistorie, Meandr 1, 1969, s. 8; M. Boková: Divadlo Evžena Sokolovského, dipl. práce, FF UK 1972. 

Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 223—224
Autor: Marie Boková