Hübnerova společnost: Porovnání verzí
nahoru...
(Automatická aktualizace šablony) |
m |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress | + | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress/>{{Infobox Instituce |
| − | + | ||
| − | + | ||
| název = <ee:label>Hübnerova společnost</ee:label> | | název = <ee:label>Hübnerova společnost</ee:label> | ||
| letopočet = <ee:era>1892–1894</ee:era> | | letopočet = <ee:era>1892–1894</ee:era> | ||
| Řádka 8: | Řádka 6: | ||
</ee:alias> | </ee:alias> | ||
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| − | | fotodesc = <ee:imagedesc/> | + | | fotodesc = <ee:imagedesc></ee:imagedesc> |
| type = <ee:type>divadelní společnost</ee:type> | | type = <ee:type>divadelní společnost</ee:type> | ||
| adresa = <ee:address> | | adresa = <ee:address> | ||
| Řádka 41: | Řádka 39: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | <ee:published>'''Vznik:''' 2000{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Ljuba Klosová]]{{break}}</ee:author> | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2000{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů'', ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 174—175{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Ljuba Klosová]]{{break}}</ee:author> |
<ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category> | <ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category> | ||
Aktuální verze z 6. 2. 2017, 15:28
Společnost založil žurnalista a kulturní pracovník V. Hübner, působící od 1886 v Brně nejprve v redakci Moravské orlice, poté jako jednatel a intendant divadelního Družstva. Po smrti P. Švandy ze Semčic st. (leden 1891) dokončil jeho sezonu v brněnském ND. Poté byl jmenován ředitelem a pověřen sestavením stálého souboru této scény. 1892 na funkci rezignoval a ustavil vlastní činoherní společnost pro Moravu. Zajížděla do Olomouce, Přerova, Litovle, Kyjova, Hranic, Třebíče, Uherského Hradiště, Uherského Ostrohu aj. Přešli do ní někteří význační členové brněnského ansámblu: manželé Brožovi, Chlumští, Ryšaví, J. Vávra a M. Slatinská, s níž se Hübner 1893 oženil. Nově angažoval dramatickou heroinu O. Stropnickou a jejího pozdějšího manžela J. K. Splavce, V. Spurného a jeho ženu Marii z divadelního rodu Jelínků, M. Svobodovou aj. Později přibyli do souboru J. Altmann, A. V. Juppa, F. Kaňkovský, F. Lier, A. Světelský ad. Ředitel též hrál a režíroval.
Vzdělaný Hübner dobře odhadl, jak silně může divadlo působit v moravském prostředí zčásti germanizovaném, zčásti ještě divadelně neprobuzeném. Buditelský a výchovný program jeho společnosti však nebyl staromilský; vycházel z moderních dramaturgických i inscenačních trendů. V repertoáru převládaly původní hry (Svoboda: Směry života, Márinka Válková, Útok zisku; Jirásek: Vojnarka; Štolba: Závěť; Stroupežnický: Zkažená krev, Zvíkovský rarášek; Vrchlický: Noc na Karlštejně, Pomsta Catullova, Rabínská moudrost, Bratři; Šamberk: Břinkalovy trampoty, Jedenácté přikázání). Z cizích dramatiků byli uváděni především M. Bałucki (Klub mládenců), E. Zola (Tereza Raquinová), H. Sudermann (Čest, Domov), L. Fulda (Ztracený ráj, Otrokyně), A. V. Krylov (Medvěd námluvčím, Zajíc) a G. Ohnet (Majitel hutí). Většinou šlo o dramata ohlašující sociální tendencí i uměleckým zpracováním nástup realismu. S touto dramaturgií stylově korespondovalo herectví, zvláště projev Ryšavé, Spurné, Brožové a Chlumského. Z naivky Slatinské, ředitelem obsazované do současných her (Boženka ve Směrech života, Baruška ve Zkažené krvi, Alma ve Cti), se záhy stala vynikající realistická herečka. Režiséři Chlumský a Hübner věnovali navzdory skromným venkovským poměrům velkou pozornost scénické výpravě a kostýmům, obzvláště historickým a lidovým krojům; za tím účelem byl angažován garderobiér D. Stropnický z pražského ND. V duchu scénického realismu aranžovali i velké komparzní scény, pro něž byli najímáni místní dobrovolníci (Bratři). Takové snahy byly tehdy na venkově – zvlášť moravském – zcela výjimečné.
Téměř na každé štaci věnoval Hübner výtěžek jednoho představení na vlastenecké či sociální účely, obvykle ve prospěch české školy. Velkoryse dbal o existenční zabezpečení členstva, od něhož vyžadoval kázeň a pracovitost. Přípravě inscenací byla věnována velká péče: zkoušelo se 5–6 hodin denně. Ve své době představovala HS nejkvalitnější a nejmoderněji orientovaný činoherní podnik na moravském venkově. Šířila osvětu a umělecké cítění i v doposud divadelně málo ozvučných místech. Nebyla podnikem výdělečným, ředitel do ní nenávratně vložil své finanční prostředky. Odchod několika herců citelně oslabil soubor; hrozba uměleckého úpadku i nepochopení části moravské veřejnosti pro profesionální divadlo dovedly Hübnera k rozhodnutí společnost v listopadu 1894 rozpustit.
Literatura
K. Brožová: Moje vzpomínky, rkp. 1939, soukr. maj.; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961 + Čtyři herečky, 1967; A. Buchner: Cedule kočovných divadelních společností v Čechách a na Moravě, 1968; Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci I, Olomouc 1981; kl [L. Klosová]: Václav Hübner, in: Postavy brněnského jeviště I, Brno 1979–1984, s. 41 + Život za divadlo, 1986, s. 34.
Významné události
- 1892: vznik (založení)
Založení V. Hübnerem - 1894: zrušení (ukončení činnosti)
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 174—175
Autor: Ljuba Klosová
