Hilmerova společnost: Porovnání verzí

Aktuální verze z 6. 2. 2017, 15:26

Před příchodem do Čech působila německá HS v provinčních městech zejm. v Bavorsku a v Uhrách. Doložen je její pobyt v Banské Štiavnici (tehdy Schemnitz) v zimě 1826/27. Pravděpodobně v létě nebo na podzim 1828 se přesunula do jižních Čech; v novém působišti se však její produkce nesetkala s žádoucím ohlasem. V nastalé krizi většina herců společnost opustila. Proto se ředitel K. Hilmer začátkem 1829 rozjel do Prahy, aby tu získal nové herce schopné hrát německy i česky. Přitažlivost divadelního podniku hodlal zvýšit českými představeními, o nichž předpokládal, že přivedou do divadla početné obyvatelstvo jihočeských měst a městeček. V Praze se v únoru setkal s mladým J. K. Tylem a jeho přítelem J. A.  Prokopem. Hilmerův plán hrát česká představení Tyla nadchl. Nejenže sám přijal Hilmerovu nabídku stát se členem společnosti a režisérem českých představení, ale získal pro Hilmera J. A. Prokopa, svého dalšího přítele J. E. Bíla a pro úlohy milovnic sboristku StD M. Forchheimovou. V nové sestavě zahájila HS 3. 3. 1829 v Písku. V té době měla 10–11 členů. Kromě ředitele byli v souboru jeho žena Elise a další dva příslušníci rodiny, dále německy mluvící herci Fischerová, Knischek [Knížek] a Slavík (uměl trochu česky) a čtyři herci, angažovaní zejm. pro česká představení (Tyl a jeho přátelé). Až do podzimu 1829 se HS pohybovala po jižních a jihozápadních Čechách (např. Strakonice, Volyně, Klatovy, Domažlice), v létě patrně podnikla krátký zájezd do Bavorska. V zimní části sez. 1829/30 působila v Plzni v hostinci U růže. Na cedulích zde byla ohlašována pod názvem Deutsch und böhmische Opern- und Schauspielgesellschaft; uvádění operních představení na českém území však není spolehlivě doloženo.

Úroveň HS byla po všech stránkách slabá, nicméně ředitelův předpoklad, že českými představeními získá podporu národnostně uvědomělých měšťanů a místní vlastenecké inteligence, se naplnil. Např. ve Strakonicích se ve prospěch HS a jejích českých představení významně angažovali místní truhlář, vlastenecký písmák a divadelní ochotník J. V. Plánek a M. Ventová (pozdější manželka F. L. Čelakovského), v Plzni profesor premonstrátského gymnázia J. V. Sedláček, od začátku 20. let čelná osobnost plzeňského ochotnického divadla. Vedle německých her (např. Körner: Hedwiga; Deinhardstein: Hans Sachs; Kachlberg: Wilfing von Stubenberg), ve kterých hrál německy celý soubor, uváděla v Tylově režii česká část HS česká představení, jejichž dramaturgickou páteř tvořily hry Klicperovy (např. Loketský zvon) a Štěpánkovy (Berounské koláče; Břetislav aneb Vítězství u Domažlic) a české překlady her německých autorů T. Körnera (Ponocný, p: F. B. Tomsa), A. Kotzebuea (Zmatek nad zmatek, p: J. Chmela) a J. N. Kachlberga (Vilfing ze Štubenberku, p: J. N. Štěpánek). Vrcholem plzeňského pobytu HS se stala inscenace Schillerových Loupežníků (p: K. I. Thám), kterou skupinka českých herců v čele s Tylem připravila za pomoci místních divadelních ochotníků. V lednu 1830 HS Plzeň opustila. Po kratším pobytu v Rokycanech odjela do Klatov, kde její činnost na českém území nečekaně skončila. Ředitel Hilmer utekl, zanechav svou rodinu na starost Tylovi a jeho přátelům. Ti se po několika neúspěšných pokusech udržet společnost při životě nakonec rozčarováni vrátili do Prahy, aby zde hledali jiné možnosti pro uskutečňování svých divadelních plánů.

Činnost HS na českém území byla krátká a umělecky nikterak významná. Přesto má HS v historii českého divadla výjimečné místo pro průkopnickou iniciativu v uvádění českých profesionálních představení mimo Prahu. Jakkoli vedly Hilmera k rozhodnutí hrát česky důvody ryze pragmatické, byl na sklonku 20. let 19. stol. jediným ředitelem cestující společnosti, který poskytl skupině českých divadelníků možnost činnosti a otevřel českému profesionálnímu divadlu prostor k působnosti na českém venkově. Pro Tyla a jeho přátele bylo působení u profesionální cestující společnosti školou, v níž sbírali zkušenosti pro budoucí podnikání v oblasti českého divadla. Díky vědomému zájmu J. K. Tyla o uvádění českých divadelních představení na profesionální úrovni mimo Prahu se tento experiment německého divadelního ředitele stal prvým předstupněm české cestující společnosti. Na tu musela česká veřejnost čekat dalších dvacet let. Nebylo náhodou, že se o její zrod zasloužili právě dva z bývalých členů české části HS – J. K. Tyl a J. A. Prokop.

Literatura

A. Ficher (ed.): Theater-Journal. Der in der […] Bergstadt Schemnitz […] aufgeführten Theaterstücke […] unter der Direktion des H. Karl Hilmer, Schemnitz, [1827]; J. L. Turnovský: Život a doba J. K. Tyla, 1892; J. Schiebel: České divadlo v Plzni, Plzeň 1902; K. Engelmüller: Marie Ryšavá v české divadelní historii, [1911], s. 25; V. K. Blahník: J. K. Tyla had z ráje, 1926; J. Simon: J. A. Prokop – první divadelní ředitel české kočující společnosti, Čs. divadlo 13, 1930, s. 211 a pokr.; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961; M. Cesnaková-Michalcová: Premeny divadla, Bratislava 1981, s. 132 + Geschichte des Deutschsprachigen Theaters in der Slowakei, Köln-Weimar-Wien 1997, s. 207.

Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 170—171
Autor: Jan Pömerl