El-Carova parta: Porovnání verzí
nahoru...
m |
m |
||
| Řádka 37: | Řádka 37: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | <ee:published>'''Vznik:''' 2000{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů'', ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2000{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů'', ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 163{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Drahomíra Čeporanová]]{{break}}</ee:author> |
<ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category> | <ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category> | ||
Aktuální verze z 3. 2. 2017, 14:12
Amatérský divadelní kolektiv zformoval z oddílu Rudých skautů RUB (Rudá úderná brigáda) K. Jiráček, působící pod pseudonymem El-Car. El-Carova parta patřila mezi komunisticky orientované dělnické agitační skupiny. Ideově i formálně byla ovlivněna divadelním projevem Modrých blůz a aktivitami proletářské tělovýchovy. Využívala sborové rytmodeklamace, spínající mluvní projev s hudebním doprovodem a pohybem. Poprvé vystoupila na mítinku Za jednu ránu dvě (1929). Její repertoár zpočátku tvořily politicky úderné texty, které psal El-Car a další členové skupiny (Dejte nám práci a chleba; Pochod rudých sportovců – 1929; Nezaměstnaný zpívá, 1930; Fabrika, 1931; Krize, 1932 aj.), později montáže z děl českých a světových básníků a z lidové tvorby taneční i písňové. Od 30. let skupina obohacovala scénický projev, inspirována sovětskými TRAMy (Těatr rabočej moloděži). V nejaktivnějším období svého působení (1930–38) překonala stereotyp rytmodeklamace a směřovala k satirickým scénkám (např. Do paďourů hej-rup, Rudý spor, Volební film), politickým revuím (Dohnat a předehnat, 1932; Marx měl přece pravdu, 1933; 37! Přesedat!, 1936) a hudebním komediím (sovětská mládežnická opereta Osada přátelství).
EP úzce spolupracovala se Svazem DDOČ a jeho hlavním dramaturgem F. Spitzerem. V řadách levicových a komunistických profesionálních umělců nalezla mnohé sympatizanty a spolupracovníky, např. skladatele V. Nejedlého a J. Stanislava, tanečnici M. Holzbachovou, výtvarníka E. Famíru, herce J. Průchu a F. Vnoučka, režiséry E. F. Buriana a A. Kurše. El-Car se snažil podchytit i mladou generaci (podporoval ustavení kolektivu Mladí hejrupáci, 1937, skupiny Severák, kladenské scény Anticorro ad.). Za okupace vystupovala EP pod krycím jménem Dělnický spolek ochotnický Praha (El-Car pod jménem Jíra Ček) a uváděla hlavně hry Tylovy a Klicperovy. Činnost ukončila 1949 na soutěži lidové umělecké tvořivosti v Ostravě v souvislosti s odchodem svého vedoucího do jiných funkcí.
Literatura
F. Kubr: O divadlo života, 1959; F. Budský: Hraje, zpívá a tančí El-Carova parta, 1960; A. Kurš: Svaz DDOČ, mládež a děti, in sb.: Velké divadlo pro malé diváky, 1961, s. 15; M. Burian: Svaz dělnických divadelních ochotníků československých DDOČ, 1972, s. 3; K. Jiráček: El Car vzpomíná, 1971; J. Sekera: Umění mezi lidmi, Ostrava 1972, s. 143; J. Kotek: Dějiny české populární hudby a zpěvu 1918–1968, 1998
Významné události
- 1928: vznik (založení), Praha
- 1949: zrušení (ukončení činnosti), Praha
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 163
Autor: Drahomíra Čeporanová
