Černé divadlo - Lamka: Porovnání verzí

Aktuální verze z 1. 2. 2017, 14:07

Prehistorie divadelní skupiny vedené loutkářskou režisérkou H. Lamkovou a výtvarníkem J. Lamkou sahá do konce 50. let, kdy se spojili loutkáři a výtvarníci (J. Srnec, manželé Lamkovi, F. Kratochvíl ad.), pro které černé divadlo nebylo jen trikovou technikou a pomocným prostředkem iluzivnější animace loutek. Inspirováni poetikou moderní, zejm. marceauovské pantomimy využili možností černého divadla k zásadní stylové proměně vlastního divadelního projevu, zdůrazňujíce výtvarnou emotivnost pohybu a metaforičnost práce s loutkami a scénickými objekty. Původní skupina 7/7 se po krátkém působení v Semaforu a v Divadle Na zábradlí rozpadla. Část vedená Lamkovými hrála od 1961 v baru Alhambra na Václavském nám. Princip černého divadla, který byl svorníkem parodické revue J. Roháče a M. Formana Bukola aneb Vrahem je pachatel (1961), se ještě víc uplatnil v prázdninovém programu Srpnová revue (1961). Revuální zaměření a podmínky zábavního podniku neodpovídaly představám Lamkových, jimž byly blízké vznikající malé scény a pantomimické skupiny. 1963 se soubor opět rozštěpil: v Alhambře zůstala skupina vedená J. Středou, skupina manželů Lamkových se stala jedním ze souborů nově vzniklého SDS. 1964 přijala název Černá scéna, aby se odlišila od Černého divadla J. Srnce, které rovněž působilo v rámci SDS. Vedoucí se stala H. Lamková, členy souboru byli K. Brožek, L. Bryg, I. Kraus, J. Podsedník, M. Bláhová, D. Hányšová, N. Munzarová, J. Zelenková ad. Inscenace hry H. a J. Lamkových To nemá cenu (r: J. Dudek, v: J. Lamka, h: L. Simon, 1963) vyznačila záměr dále rozvíjet černodivadelní techniku a její optikou prezentovat vlastní vidění světa. Na rozdíl od předchozích inscenací, sestavených z krátkých pantomimických výstupů, autoři vytvořili ucelenou celovečerní hru, experimentálně propojující mluvené party s pantomimickými scénami. Po problematickém výsledku tohoto snažení se vrátili k volnější skladbě a k pantomimické formě, podtrhující výtvarně poetizující charakter jevištního obrazu. Hravá a vtipná inscenace Beze slov (r: H. Lamková, K. Brožek, 1964) s překvapivou animací scénických objektů osobitě vyjádřila běh života efektem nečekaného oživení věcí a využitím rytmických a dynamických možností pohybu (scénka Život s provazem).

V červenci 1966 ČD vystoupilo ze svazku SDS, od 1967 se jeho zřizovatelem stalo PKS. Pořádalo zájezdy po republice, od 1968 se těžiště jeho činnosti zcela přesunulo do zahraničí (pařížská Olympie, londýnské Palladium, Monte Carlo, USA, Austrálie, Kanada), kde vystupovalo také v televizních pořadech, převážně s malými pantomimickými formami. 1978–85 soubor vytvořil několik dětských seriálů pro francouzskou televizní společnost Antenne 2. 1981 získal v Atlantic City cenu za nejlepší varietní číslo roku. 1985 většina členů emigrovala a činnost ČD skončila.

Literatura

J. Halík: Za černým divadlem do Alhambry, Čs. loutkář 11, 1961, s. 225 + Černého divadla cesty a problémy, Čs. loutkář 13, 1963, s. 181; jh: Černé pondělí, Čs. loutkář 15, 1965, s. 31; J. Uher: Černá múza, Divadlo 18, 1967, březen, s. 47.

Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 25—26
Autor: Alice Dubská