Burdova společnost: Porovnání verzí
nahoru...
(Automatická aktualizace šablony) |
m |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress | + | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress/>{{Infobox Instituce |
| − | + | ||
| − | + | ||
| název = <ee:label>Burdova společnost</ee:label> | | název = <ee:label>Burdova společnost</ee:label> | ||
| letopočet = <ee:era>1918 - 1938</ee:era> | | letopočet = <ee:era>1918 - 1938</ee:era> | ||
| Řádka 8: | Řádka 6: | ||
</ee:alias> | </ee:alias> | ||
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| − | | fotodesc = <ee:imagedesc/> | + | | fotodesc = <ee:imagedesc></ee:imagedesc> |
| type = <ee:type>divadelní společnost</ee:type> | | type = <ee:type>divadelní společnost</ee:type> | ||
| adresa = <ee:address> | | adresa = <ee:address> | ||
| Řádka 40: | Řádka 38: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | <ee:published>'''Vznik:''' 2000{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Jan Pömerl]]{{break}}</ee:author> | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2000{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů'', ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 18—20{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Jan Pömerl]]{{break}}</ee:author> |
<ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category> | <ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category> | ||
Aktuální verze z 1. 2. 2017, 14:02
J. Burda, herec a režisér řady cestujících společností, se 1918 rozhodl založit vlastní cestující soubor. Získal koncesi od ředitele A. Janovského a v září 1918 zahájil v Hořicích v Podkrkonoší první sezonu Činoherní a operetní společnosti Josefa Burdy. Soubor měl 22 herce (např. L. Májová, M. Pospíšilová, B. Aisman, A. Minský, B. Preininger, herec a kapelník J. Mikoláš). Režisérem byl J. Burda. Všestrannost členů prvního souboru dovolovala sice uvádět i inscenačně méně náročné operety a hry se zpěvy, ale Burdovým cílem bylo především činoherní divadlo s repertoárem pro lidové i náročnější městské publikum (1918–19 např. Tyl: Jan Hus; Jirásek: Psohlavci, dram. A. Vladyka; Kneisl: Chudý písničkář; Rydel: Vlci v noci; Rostand: Cyrano z Bergeraku). Postupně v repertoáru sílil podíl české dramatiky a světového klasického odkazu. 1920 BS hrála sedm měsíců v Městském divadle ve Znojmě a měla již přes 40 členů (mezi novými herci byli např. M. Maratová, O. Sedláčková, K. Kalista, E. Miran, J. Novák). Vedle bohaté nabídky činoher měla na repertoáru operety O. Nedbala, F. Lehára a L. Falla, ale i Smetanovu Prodanou nevěstu. 1921 se Burda omezil výhradně na činohru, do 1925 se BS stala významným cestujícím činoherním souborem. Na kvalitativním vzestupu měli vedle ředitele zásluhu herci A. Pekárková, A. Švarcová, V. Boček, J. Přibyl, J. Skřivan, F. Šlégr, režiséři K. Prox a A. Rýdl, z dřívějších členů K. Kalista a L. Májová. Za čtyři sezony uvedla společnost 114 her, z toho 59 českých. Základ českého repertoáru tvořil výběr z díla J. K. Tyla a realistických dramatiků, doplněný hrami pozdně romantických autorů a tituly soudobé dramatické tvorby, uváděnými nedlouho po pražské premiéře. Páteří světové dramaturgie byly hry Shakespearovy, Moliérovy, Schillerovy, Goethovy, francouzská a německá dramatika druhé poloviny 19. stol., hry Ibsenovy a Wildeovy. Soudobou zahraniční produkci zastupovaly zejm. hry L. Pirandella. Burda se sice eklekticky řídil pražským vzorem, ale při výběru her uplatňoval přísná kritéria. Vzrůst umělecké úrovně podmiňovaly Burdovy snahy aplikovat i v podmínkách cestujícího divadla postupy moderní režie a pracovní kázeň.
1925 Burda společnost poprvé rozpustil, neboť přijal funkci ředitele Městského divadla v Kladně. Po ukončení ředitelského působení v Kladně svůj podnik 1928 obnovil. Oporami nového souboru byli zejm. M. Pospíšilová, H. Vojtová, R. Všelichová, A. Kostka a F. Sec. Hospodářská krize nutila Burdu k dílčím dramaturgickým ústupkům, základní rozvrh repertoáru se však nezměnil. S rozšířeným souborem, jehož novými členy byli např. M. Bittl, J. Maškovská a M. Mottlová, se Burda 1931 neúspěšně pokusil usadit v Jiráskově divadle v Praze–Vršovicích. Na ambiciózní záměr doplatil rozkladem souboru a nedokončenou sez. 1931/32.
V září 1932 sestavil neúnavný Burda nový soubor (režiséři M. Bittl, F. Sec, herci H. Heidrichová, J. Kleinová, R. Veverková, J. Budský, J. Zloský aj.), se kterým znovu budoval repertoár podle svých náročných dramaturgických zásad. Popularitu BS v těchto letech zvyšovaly i časté pohostinské hry členů pražského ND (např. Z. Baldová, L. Boháč, E. Kohout, J. Steimar, V. Vydra st.). BS se záhy přiřadila k formující se demokratické kulturní frontě a protifašistickou hrou K. Nováka Smaragdové oči (1933) zahájila dramaturgickou linii, jež vyvrcholila 1937 a 1938 inscenacemi protiválečných her K. Čapka. 1936 se podstatněji proměnilo složení společnosti, odešli M. Bittl, M. Pospíšilová ad., angažováni byli absolventi konzervatoře L. Matoušková a O. Ornest, dále E. Armandová, E. Havlová, V. Švarcová, J. Beyvl, K. Pfeiffer a režisér K. Kastner. K dramaturgickým a inscenačním úspěchům patřila Čapkova Bílá nemoc a Shawova Svatá Jana (1937). V sez. 1937/38 činnost BS vyvrcholila Gorkého Vassou Železnovovou, Krležovou hrou Páni Glembayové, Tylovým Strakonickým dudákem, Langerovou Dvaasedmdesátkou a Čapkovou Matkou. Režijně se vedle J. Burdy a K. Kastnera uplatnil i J. Beyvl. V létě 1938 odešel J. Burda pro nemoc dočasně do soukromí a celý soubor převzal bývalý člen činohry ND K. Jičínský. Nástupní podnik BS, Činohra Karla Jičínského, působila v Praze do 1940, kdy se Jičínský stal ředitelem Východočeské společnosti. Téhož roku založil Burda Středočeskou činohru, do níž angažoval řadu svých dřívějších spolupracovníků.
Literatura
A. Král: J. Burda, nositel Řádu práce sedmdesátníkem, Divadlo 5, 1954, s. 80; J. Burda: Aby se nezapomnělo…, 1958.
Významné události
- 1918:
zahájení divadelní činnosti
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 18—20
Autor: Jan Pömerl
