Jarský, Joe: Porovnání verzí
(Automatická aktualizace šablony) |
m |
||
Řádka 18: | Řádka 18: | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto=<ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
− | | fotodesc=<ee:imagedesc/> | + | | fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc> |
| povolání=<ee:profession>tanečník, choreograf, saxofonista, baletní mistr, herec,</ee:profession> | | povolání=<ee:profession>tanečník, choreograf, saxofonista, baletní mistr, herec,</ee:profession> | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
Řádka 25: | Řádka 25: | ||
Psán též Joe Stone, vl. jménem Josef Bedřich Rudolf Pecka. Žák J. Hojera, H. Smarta, J. Jacksona a dalších. Působil od 1917 v řadě pražských revuálních a operetních divadel (Aréna na Smíchově, kabaret Nizza, Varieté Karlín, Rokoko, Tylovo divadlo Nusle aj.), později se specializoval na step a taneční parodie a vystupoval ve všech významnějších evropských varieté a nočních podnicích. Od konce 20. let (od 1924 již jako Jarský) uváděn jako nejlepší čsl. stepař. Za protektorátu nacisty vězněn, po 1945 vystupoval na estrádách a v zábavních podnicích s O. Michálkem, s kterým otevřel v Praze stepařskou školu. Zasloužilý umělec 1968. | Psán též Joe Stone, vl. jménem Josef Bedřich Rudolf Pecka. Žák J. Hojera, H. Smarta, J. Jacksona a dalších. Působil od 1917 v řadě pražských revuálních a operetních divadel (Aréna na Smíchově, kabaret Nizza, Varieté Karlín, Rokoko, Tylovo divadlo Nusle aj.), později se specializoval na step a taneční parodie a vystupoval ve všech významnějších evropských varieté a nočních podnicích. Od konce 20. let (od 1924 již jako Jarský) uváděn jako nejlepší čsl. stepař. Za protektorátu nacisty vězněn, po 1945 vystupoval na estrádách a v zábavních podnicích s O. Michálkem, s kterým otevřel v Praze stepařskou školu. Zasloužilý umělec 1968. | ||
</ee:content> | </ee:content> | ||
− | <ee:bibliography | + | <ee:bibliography/> |
− | + | ||
− | + | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
== Životní události == | == Životní události == | ||
Řádka 35: | Řádka 33: | ||
<div class="names"><ee:names> | <div class="names"><ee:names> | ||
== Další jména == | == Další jména == | ||
− | <ee:names_lastname>Stone</ee:names_lastname> <ee:names_firstname>Joe</ee:names_firstname> | + | <ee:names_lastname>Stone</ee:names_lastname> <ee:names_firstname>Joe</ee:names_firstname>, <ee:names_lastname>Pecka</ee:names_lastname> <ee:names_firstname>Josef Bedřich Rudolf</ee:names_firstname> |
− | <ee:names_lastname>Pecka</ee:names_lastname> <ee:names_firstname>Josef Bedřich Rudolf</ee:names_firstname> | + | |
</ee:names></div> | </ee:names></div> | ||
{{#dpl: | {{#dpl: | ||
Řádka 47: | Řádka 44: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
− | <ee:published>'''Vznik:''' 2001{{break}}</ee:published><ee:source/><ee:author></ee:author> | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2001{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima,'' ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 119–120{{break}}</ee:source><ee:author></ee:author> |
<ee:category>[[Category:Český taneční slovník]] | <ee:category>[[Category:Český taneční slovník]] |
Aktuální verze z 31. 1. 2017, 09:51
Psán též Joe Stone, vl. jménem Josef Bedřich Rudolf Pecka. Žák J. Hojera, H. Smarta, J. Jacksona a dalších. Působil od 1917 v řadě pražských revuálních a operetních divadel (Aréna na Smíchově, kabaret Nizza, Varieté Karlín, Rokoko, Tylovo divadlo Nusle aj.), později se specializoval na step a taneční parodie a vystupoval ve všech významnějších evropských varieté a nočních podnicích. Od konce 20. let (od 1924 již jako Jarský) uváděn jako nejlepší čsl. stepař. Za protektorátu nacisty vězněn, po 1945 vystupoval na estrádách a v zábavních podnicích s O. Michálkem, s kterým otevřel v Praze stepařskou školu. Zasloužilý umělec 1968.
Životní události
- 6. 7. 1899: narození, Praha
- 16. 10. 1980: úmrtí, Praha
Další jména
Stone Joe, Pecka Josef Bedřich Rudolf
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 119–120