Hrdinová, Laurette: Porovnání verzí
nahoru...
m |
m |
||
| Řádka 23: | Řádka 23: | ||
</ee:perex><ee:content> | </ee:perex><ee:content> | ||
| − | Provd. Doležalová. Studovala u E. Tordisové a v Dalcrozeho škole. Jako sólistka byla angažována v Královském divadle v Janově. Vystupovala a vyučovala v rakouském Štýrském Hradci a na různých školách ve Francii a Turecku. V polovině 30. let se vrátila do ČSR. V 1937 založila vlastní osmičlennou taneční skupinu. Jako tanečnice vycházela především z hudebního cítění, interpretovala hudbu. Velký ohlas měla její sólová vystoupení v Ravelově ''Boleru'' a ''Španělské rapsodii''. K jejím významným choreografiím patřila Mozartova ''Malá noční hudba'' (1939), Bartókovy ''Rumunské tance'' (1939). Za války skupina spoluúčinkovala s operou Studio (taneční vložky např. do Prodané nevěsty, Rusalky). 1941 uvedla Musorgského ''Obrázky z výstavy'', které později okupační úřady zakázaly. Významný byl její podíl na rekonstrukci tanců ze 16. století (''Renesanční tance'', 1944). 1945–58 vyučovala novodobý tanec na TKP. Choreograficky spolupracovala s Tanečním divadlem 1946–49 (např. ''Babí léto'' a ''Elektra'' ''našich dnů'', 1947). Byla šéfkou baletu v Ústí n. Labem 1949–53, kde nastudovala např. ''Hru o sv. Janu Nepomuckém'' (1949), ''Špalíček'' (1950), ''Dona Juana'' Ch. W. Glucka (1951), ''Coppélii'' a ''Viktorku'' (1952). 1954 uvedla v Karlíně ''Coppélii'' a ''Louskáčka''. Na TKP vychovala řadu našich předních interpretů, tanečníků a choreografů (P. Šmok, L. Fialka, H. Machová, H. Šarounová); s žáky uvedla několik Deburauových pantomim: ''Pierot holičem'', 1953;''Pierot pekařem'', 1954; parafrázi na komedii dell’ arte ''Záletný Pantalone'', 1954. Měla zásluhu na vytvoření naší profesionální pantomimy. Manželka scénického výtvarníka Vladimíra Doležala. | + | Provd. Doležalová. Studovala u E. Tordisové a v Dalcrozeho škole. Jako sólistka byla angažována v Královském divadle v Janově. Vystupovala a vyučovala v rakouském Štýrském Hradci a na různých školách ve Francii a Turecku. V polovině 30. let se vrátila do ČSR. V 1937 založila vlastní osmičlennou taneční skupinu. Jako tanečnice vycházela především z hudebního cítění, interpretovala hudbu. Velký ohlas měla její sólová vystoupení v Ravelově ''Boleru'' a ''Španělské rapsodii''. K jejím významným choreografiím patřila Mozartova ''Malá noční hudba'' (1939), Bartókovy ''Rumunské tance'' (1939). Za války skupina spoluúčinkovala s operou Studio (taneční vložky např. do Prodané nevěsty, Rusalky). 1941 uvedla Musorgského ''Obrázky z výstavy'', které později okupační úřady zakázaly. Významný byl její podíl na rekonstrukci tanců ze 16. století (''Renesanční tance'', 1944). 1945–58 vyučovala novodobý tanec na TKP. Choreograficky spolupracovala s Tanečním divadlem 1946–49 (např. ''Babí léto'' a ''Elektra'' ''našich dnů'', 1947). Byla šéfkou baletu v Ústí n. Labem 1949–53, kde nastudovala např. ''Hru o sv. Janu Nepomuckém'' (1949), ''Špalíček'' (1950), ''Dona Juana'' Ch. W. Glucka (1951), ''Coppélii'' a ''Viktorku'' (1952). 1954 uvedla v Karlíně ''Coppélii'' a ''Louskáčka''. Na TKP vychovala řadu našich předních interpretů, tanečníků a choreografů (P. Šmok, L. Fialka, H. Machová, H. Šarounová); s žáky uvedla několik Deburauových pantomim: ''Pierot holičem'', 1953; ''Pierot pekařem'', 1954; parafrázi na komedii dell’ arte ''Záletný Pantalone'', 1954. Měla zásluhu na vytvoření naší profesionální pantomimy. Manželka scénického výtvarníka Vladimíra Doležala. |
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
Aktuální verze z 30. 1. 2017, 16:09
Provd. Doležalová. Studovala u E. Tordisové a v Dalcrozeho škole. Jako sólistka byla angažována v Královském divadle v Janově. Vystupovala a vyučovala v rakouském Štýrském Hradci a na různých školách ve Francii a Turecku. V polovině 30. let se vrátila do ČSR. V 1937 založila vlastní osmičlennou taneční skupinu. Jako tanečnice vycházela především z hudebního cítění, interpretovala hudbu. Velký ohlas měla její sólová vystoupení v Ravelově Boleru a Španělské rapsodii. K jejím významným choreografiím patřila Mozartova Malá noční hudba (1939), Bartókovy Rumunské tance (1939). Za války skupina spoluúčinkovala s operou Studio (taneční vložky např. do Prodané nevěsty, Rusalky). 1941 uvedla Musorgského Obrázky z výstavy, které později okupační úřady zakázaly. Významný byl její podíl na rekonstrukci tanců ze 16. století (Renesanční tance, 1944). 1945–58 vyučovala novodobý tanec na TKP. Choreograficky spolupracovala s Tanečním divadlem 1946–49 (např. Babí léto a Elektra našich dnů, 1947). Byla šéfkou baletu v Ústí n. Labem 1949–53, kde nastudovala např. Hru o sv. Janu Nepomuckém (1949), Špalíček (1950), Dona Juana Ch. W. Glucka (1951), Coppélii a Viktorku (1952). 1954 uvedla v Karlíně Coppélii a Louskáčka. Na TKP vychovala řadu našich předních interpretů, tanečníků a choreografů (P. Šmok, L. Fialka, H. Machová, H. Šarounová); s žáky uvedla několik Deburauových pantomim: Pierot holičem, 1953; Pierot pekařem, 1954; parafrázi na komedii dell’ arte Záletný Pantalone, 1954. Měla zásluhu na vytvoření naší profesionální pantomimy. Manželka scénického výtvarníka Vladimíra Doležala.
Literatura
Holzknecht, V.: Laurette Hrdinová, Divadelní noviny 1968, č. 13, str. 4 • Kröschlová, J.: Novodobý výrazový tanec v českých zemích in Výrazový tanec, Praha, Orbis 1964
Životní události
- 15. 4. 1907: narození, Praha
- 13. 3. 1958: úmrtí, Praha
Další jména
Doležalová
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 106
