Hartig – soubor barokních tanců: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
(Automatická aktualizace šablony)
m
Řádka 1: Řádka 1:
<ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress>
+
<ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress/>{{Infobox Instituce
<span id="PageFillProgress"></span>
+
</ee:progress>{{Infobox Instituce
+
 
| název = <ee:label>Hartig – soubor barokních tanců</ee:label>
 
| název = <ee:label>Hartig – soubor barokních tanců</ee:label>
 
| letopočet = <ee:era></ee:era>
 
| letopočet = <ee:era></ee:era>
Řádka 8: Řádka 6:
 
</ee:alias>
 
</ee:alias>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
| fotodesc = <ee:imagedesc/>
+
| fotodesc = <ee:imagedesc></ee:imagedesc>
 
| type = <ee:type>sdružení</ee:type>
 
| type = <ee:type>sdružení</ee:type>
 
| adresa = <ee:address>
 
| adresa = <ee:address>
Řádka 19: Řádka 17:
 
Soubor Hartig (pojmenovaný podle L. J. Hartiga, kapelníka 18. stol. a majitele dnes Hartigovského paláce na Malé Straně) založený 1997 Helenou Kazárovou, se věnoval rekonstrukcím barokních tanců, mj. podle Feuilletovy taneční notace. Soubor byl složený především z posluchačů TK HAMU (H. Barochová, M Cigánek, J. Červenka, K. Réblová, P. Tyc), vystupoval příležitostně např. v České Krumlově, spolupracoval při vystoupeních s komorními hudebními ansámbly stejného historického zájmu (Cappella academica, Musica florea aj.). Tanečníci ansámblu se podíleli na uvedení opery Castor et Pollux P. Rameaua (StD 1999) a Sub Olea Pacis et Palma Virtutis J. D. Zelenky, které nastudoval M. Leclercq (Praha 2000).
 
Soubor Hartig (pojmenovaný podle L. J. Hartiga, kapelníka 18. stol. a majitele dnes Hartigovského paláce na Malé Straně) založený 1997 Helenou Kazárovou, se věnoval rekonstrukcím barokních tanců, mj. podle Feuilletovy taneční notace. Soubor byl složený především z posluchačů TK HAMU (H. Barochová, M Cigánek, J. Červenka, K. Réblová, P. Tyc), vystupoval příležitostně např. v České Krumlově, spolupracoval při vystoupeních s komorními hudebními ansámbly stejného historického zájmu (Cappella academica, Musica florea aj.). Tanečníci ansámblu se podíleli na uvedení opery Castor et Pollux P. Rameaua (StD 1999) a Sub Olea Pacis et Palma Virtutis J. D. Zelenky, které nastudoval M. Leclercq (Praha 2000).
 
</ee:content>
 
</ee:content>
<ee:bibliography>
+
<ee:bibliography/>
 
+
<div class="chronology"><ee:chronology/></div>
</ee:bibliography>
+
<div class="chronology"><ee:chronology>
+
 
+
</ee:chronology></div>
+
 
{{#dpl:  
 
{{#dpl:  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
Řádka 34: Řádka 28:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
<ee:published>'''Vznik:''' 2001{{break}}</ee:published><ee:source/><ee:author></ee:author>
+
<ee:published>'''Vznik:''' 2001{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima,'' ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 93{{break}}</ee:source><ee:author></ee:author>
 
<ee:category>[[Category:Český taneční slovník]]
 
<ee:category>[[Category:Český taneční slovník]]
 
[[Category:Česká divadla]]</ee:category>
 
[[Category:Česká divadla]]</ee:category>

Verze z 30. 1. 2017, 13:59

Hartig – soubor barokních tanců
sdružení


Soubor Hartig (pojmenovaný podle L. J. Hartiga, kapelníka 18. stol. a majitele dnes Hartigovského paláce na Malé Straně) založený 1997 Helenou Kazárovou, se věnoval rekonstrukcím barokních tanců, mj. podle Feuilletovy taneční notace. Soubor byl složený především z posluchačů TK HAMU (H. Barochová, M Cigánek, J. Červenka, K. Réblová, P. Tyc), vystupoval příležitostně např. v České Krumlově, spolupracoval při vystoupeních s komorními hudebními ansámbly stejného historického zájmu (Cappella academica, Musica florea aj.). Tanečníci ansámblu se podíleli na uvedení opery Castor et Pollux P. Rameaua (StD 1999) a Sub Olea Pacis et Palma Virtutis J. D. Zelenky, které nastudoval M. Leclercq (Praha 2000).



Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 93