Vála, Svatopluk: Porovnání verzí
m |
(Automatická aktualizace šablony) |
||
Řádka 22: | Řádka 22: | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
Zakladatel HaDivadla (Hanáckého divadla) v Prostějově (1974), jemuž svým autorským, režijním, ale i hereckým působením vtiskl charakteristický ráz. Představu „divadla poetické emoce“, podnícenou předchozí činnosti v amatérském divadle poezie, tu až do svého odchodu 1982 uskutečňoval nesyžetovými scénáři (některé vznikly ve spolupráci s J. Kovalčukem) a jejich výtvarně obrazivou, básnivě imaginativní scénickou realizací v ostentativně chudém prostoru a s důrazem na nonverbální výrazivo (''Ekkykléma'', ''Ztráty a nálezy'', ''Pouť k milosrdným''). | Zakladatel HaDivadla (Hanáckého divadla) v Prostějově (1974), jemuž svým autorským, režijním, ale i hereckým působením vtiskl charakteristický ráz. Představu „divadla poetické emoce“, podnícenou předchozí činnosti v amatérském divadle poezie, tu až do svého odchodu 1982 uskutečňoval nesyžetovými scénáři (některé vznikly ve spolupráci s J. Kovalčukem) a jejich výtvarně obrazivou, básnivě imaginativní scénickou realizací v ostentativně chudém prostoru a s důrazem na nonverbální výrazivo (''Ekkykléma'', ''Ztráty a nálezy'', ''Pouť k milosrdným''). | ||
− | </ee:perex | + | </ee:perex><ee:content> |
Otec byl majitelem restaurace (1952 znárodněna), matka pracovala v rodinné kloboučnické firmě jako modistka (po 1948 firma zanikla). Po ukončení základní školy v Prostějově nebyl kvůli politickému profilu rodičů přijat na tamní střední školu a dojížděl na Střední všeobecně vzdělávací školu v Kojetíně (1957–60), kde také maturoval. Úmysl studovat na JAMU narazil na nesouhlas rodičů, proto se přihlásil na Pedagogický institut v Olomouci (pozdější Pedagogická fakulta Univerzity Palackého), obor český jazyk a výtvarná výchova, který absolvoval 1960–65. Po promoci působil jako učitel na základních školách v Kostelci na Hané (1965–66) a Němčicích (1966–67). Již za studií jej zájem o literaturu, recitaci, výtvarné umění i divadlo přivedl ke spolupráci s amatérskými divadly v Prostějově (Větrník; člen 1961–64, od 1963 se podílel na režii) a Olomouci (Abeceda 1962–63; scénárista a režisér). Po nástupu do pedagogické praxe začal současně externě působit na Lidové škole umění v Prostějově, kam přešel ve školním roce 1967/68 na plný úvazek jako pedagog výtvarného a literárně-dramatického oboru. Zde založil soubor Divadelní studio LŠU, který se orientoval na divadlo poezie (uváděno také jako Divadélko poezie při LŠU Prostějov). Od 60. let též spolupracoval s prostějovskými ochotnickými soubory (Divadlo Hanácké obce, Divadelní soubor ZK ROH OP). K dalším aktivitám, formujícím '''V.''' divadelní cítění patřila jeho aktivní účast na přehlídkách Wolkrův Prostějov – od poloviny 60. let jako režiséra prezentovaných inscenací Studia LŠU, od 70. let jako porotce. Členem poroty byl v 70. a 80. letech i na Moravském festivalu poezie ve Valašském Meziříčí a na přehlídce Šrámkův Písek. 1973 ukončil dálkové studium na Filozofické fakultě UJEP v Brně, obory divadelní věda a dějiny umění (v té době pod zastřešujícím názvem teorie umění). Diplomová práce, pohybující se na pomezí divadla a výtvarného umění, se zabývala osobnostmi scénografie v olomouckém Divadle O. Stibora. Text se stal základem '''V.''' rigorózní práce, kterou tamtéž obhájil 1974. V témže roce založil v Prostějově poloprofesionální soubor Hanácké divadlo (později HaDivadlo), jehož zřizovatelem se stalo místní Městské kulturní středisko. '''V.''' v něm jako zaměstnanec Městského kulturního střediska zastával funkci režiséra a vedoucího a působil také jako herec, dramaturg a autor a spoluautor (s J. Kovalčukem) scénářů. Od 1979, kdy se postupně snižoval počet '''V'''. režií a v souboru se utvořila druhá dramaturgická a inscenační linie spojená s osobností A. Goldflama (v angažmá od 1977), '''V.''' častěji spolupracoval s pražským Divadlem na okraji a od počátku 80. let také s brněnskou redakcí Československé televize. 1982 přijal nabídku pracovat jako dramaturg v redakci dramatických pořadů brněnské televize (od poloviny 80. let byl vedoucím dramatické redakce) a odstoupil z funkce vedoucího Hanáckého divadla, ve kterém do 1984 působil již jen externě. 1988 z Československé televize odešel a krátce působil jako referent divadelního oddělení Ministerstva kultury ČSR, 1989 byl zaměstnán v Divadelním ústavu v Praze. Po listopadu 1989 se na výzvu ministra kultury M. Lukeše do ministerského úřadu vrátil a do 1992 zde působil jako vedoucí divadelního oddělení. Zároveň byl krátce znovu zaměstnán v zábavné redakci České televize Praha (skupina Čapek–Borovan), kde se jako samostatný dramaturg mimo jiné věnoval záznamům divadelních představení. 1993 z České televize odešel a od poloviny 90. let dodnes působí ve svobodném povolání jako dramaturg, scenárista, režisér a kameraman dokumentárních a televizních filmů. | Otec byl majitelem restaurace (1952 znárodněna), matka pracovala v rodinné kloboučnické firmě jako modistka (po 1948 firma zanikla). Po ukončení základní školy v Prostějově nebyl kvůli politickému profilu rodičů přijat na tamní střední školu a dojížděl na Střední všeobecně vzdělávací školu v Kojetíně (1957–60), kde také maturoval. Úmysl studovat na JAMU narazil na nesouhlas rodičů, proto se přihlásil na Pedagogický institut v Olomouci (pozdější Pedagogická fakulta Univerzity Palackého), obor český jazyk a výtvarná výchova, který absolvoval 1960–65. Po promoci působil jako učitel na základních školách v Kostelci na Hané (1965–66) a Němčicích (1966–67). Již za studií jej zájem o literaturu, recitaci, výtvarné umění i divadlo přivedl ke spolupráci s amatérskými divadly v Prostějově (Větrník; člen 1961–64, od 1963 se podílel na režii) a Olomouci (Abeceda 1962–63; scénárista a režisér). Po nástupu do pedagogické praxe začal současně externě působit na Lidové škole umění v Prostějově, kam přešel ve školním roce 1967/68 na plný úvazek jako pedagog výtvarného a literárně-dramatického oboru. Zde založil soubor Divadelní studio LŠU, který se orientoval na divadlo poezie (uváděno také jako Divadélko poezie při LŠU Prostějov). Od 60. let též spolupracoval s prostějovskými ochotnickými soubory (Divadlo Hanácké obce, Divadelní soubor ZK ROH OP). K dalším aktivitám, formujícím '''V.''' divadelní cítění patřila jeho aktivní účast na přehlídkách Wolkrův Prostějov – od poloviny 60. let jako režiséra prezentovaných inscenací Studia LŠU, od 70. let jako porotce. Členem poroty byl v 70. a 80. letech i na Moravském festivalu poezie ve Valašském Meziříčí a na přehlídce Šrámkův Písek. 1973 ukončil dálkové studium na Filozofické fakultě UJEP v Brně, obory divadelní věda a dějiny umění (v té době pod zastřešujícím názvem teorie umění). Diplomová práce, pohybující se na pomezí divadla a výtvarného umění, se zabývala osobnostmi scénografie v olomouckém Divadle O. Stibora. Text se stal základem '''V.''' rigorózní práce, kterou tamtéž obhájil 1974. V témže roce založil v Prostějově poloprofesionální soubor Hanácké divadlo (později HaDivadlo), jehož zřizovatelem se stalo místní Městské kulturní středisko. '''V.''' v něm jako zaměstnanec Městského kulturního střediska zastával funkci režiséra a vedoucího a působil také jako herec, dramaturg a autor a spoluautor (s J. Kovalčukem) scénářů. Od 1979, kdy se postupně snižoval počet '''V'''. režií a v souboru se utvořila druhá dramaturgická a inscenační linie spojená s osobností A. Goldflama (v angažmá od 1977), '''V.''' častěji spolupracoval s pražským Divadlem na okraji a od počátku 80. let také s brněnskou redakcí Československé televize. 1982 přijal nabídku pracovat jako dramaturg v redakci dramatických pořadů brněnské televize (od poloviny 80. let byl vedoucím dramatické redakce) a odstoupil z funkce vedoucího Hanáckého divadla, ve kterém do 1984 působil již jen externě. 1988 z Československé televize odešel a krátce působil jako referent divadelního oddělení Ministerstva kultury ČSR, 1989 byl zaměstnán v Divadelním ústavu v Praze. Po listopadu 1989 se na výzvu ministra kultury M. Lukeše do ministerského úřadu vrátil a do 1992 zde působil jako vedoucí divadelního oddělení. Zároveň byl krátce znovu zaměstnán v zábavné redakci České televize Praha (skupina Čapek–Borovan), kde se jako samostatný dramaturg mimo jiné věnoval záznamům divadelních představení. 1993 z České televize odešel a od poloviny 90. let dodnes působí ve svobodném povolání jako dramaturg, scenárista, režisér a kameraman dokumentárních a televizních filmů. | ||
Řádka 92: | Řádka 92: | ||
* <ee:chronology_date_from/><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type><ee:chronology_place/><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | * <ee:chronology_date_from/><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type><ee:chronology_place/><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | ||
</ee:chronology></div> | </ee:chronology></div> | ||
− | <div class="names"><ee:names/></div> | + | <div class="names"><ee:names> |
+ | |||
+ | </ee:names></div> | ||
{{#dpl: | {{#dpl: | ||
| linksto={{FULLPAGENAME}} | | linksto={{FULLPAGENAME}} | ||
Řádka 102: | Řádka 104: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
<ee:published>'''Vznik:''' 2015{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Tatjana Lazorčáková]]{{break}}</ee:author> | <ee:published>'''Vznik:''' 2015{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Tatjana Lazorčáková]]{{break}}</ee:author> | ||
− | + | ||
<ee:category>[[Category:Česká činohra 1945–1989 (vzorek)]] | <ee:category>[[Category:Česká činohra 1945–1989 (vzorek)]] | ||
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | [[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | ||
Řádka 117: | Řádka 114: | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
− | + | ||
<references></references> | <references></references> | ||
− | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> |
Aktuální verze z 23. 1. 2017, 10:16
Zakladatel HaDivadla (Hanáckého divadla) v Prostějově (1974), jemuž svým autorským, režijním, ale i hereckým působením vtiskl charakteristický ráz. Představu „divadla poetické emoce“, podnícenou předchozí činnosti v amatérském divadle poezie, tu až do svého odchodu 1982 uskutečňoval nesyžetovými scénáři (některé vznikly ve spolupráci s J. Kovalčukem) a jejich výtvarně obrazivou, básnivě imaginativní scénickou realizací v ostentativně chudém prostoru a s důrazem na nonverbální výrazivo (Ekkykléma, Ztráty a nálezy, Pouť k milosrdným).
Otec byl majitelem restaurace (1952 znárodněna), matka pracovala v rodinné kloboučnické firmě jako modistka (po 1948 firma zanikla). Po ukončení základní školy v Prostějově nebyl kvůli politickému profilu rodičů přijat na tamní střední školu a dojížděl na Střední všeobecně vzdělávací školu v Kojetíně (1957–60), kde také maturoval. Úmysl studovat na JAMU narazil na nesouhlas rodičů, proto se přihlásil na Pedagogický institut v Olomouci (pozdější Pedagogická fakulta Univerzity Palackého), obor český jazyk a výtvarná výchova, který absolvoval 1960–65. Po promoci působil jako učitel na základních školách v Kostelci na Hané (1965–66) a Němčicích (1966–67). Již za studií jej zájem o literaturu, recitaci, výtvarné umění i divadlo přivedl ke spolupráci s amatérskými divadly v Prostějově (Větrník; člen 1961–64, od 1963 se podílel na režii) a Olomouci (Abeceda 1962–63; scénárista a režisér). Po nástupu do pedagogické praxe začal současně externě působit na Lidové škole umění v Prostějově, kam přešel ve školním roce 1967/68 na plný úvazek jako pedagog výtvarného a literárně-dramatického oboru. Zde založil soubor Divadelní studio LŠU, který se orientoval na divadlo poezie (uváděno také jako Divadélko poezie při LŠU Prostějov). Od 60. let též spolupracoval s prostějovskými ochotnickými soubory (Divadlo Hanácké obce, Divadelní soubor ZK ROH OP). K dalším aktivitám, formujícím V. divadelní cítění patřila jeho aktivní účast na přehlídkách Wolkrův Prostějov – od poloviny 60. let jako režiséra prezentovaných inscenací Studia LŠU, od 70. let jako porotce. Členem poroty byl v 70. a 80. letech i na Moravském festivalu poezie ve Valašském Meziříčí a na přehlídce Šrámkův Písek. 1973 ukončil dálkové studium na Filozofické fakultě UJEP v Brně, obory divadelní věda a dějiny umění (v té době pod zastřešujícím názvem teorie umění). Diplomová práce, pohybující se na pomezí divadla a výtvarného umění, se zabývala osobnostmi scénografie v olomouckém Divadle O. Stibora. Text se stal základem V. rigorózní práce, kterou tamtéž obhájil 1974. V témže roce založil v Prostějově poloprofesionální soubor Hanácké divadlo (později HaDivadlo), jehož zřizovatelem se stalo místní Městské kulturní středisko. V. v něm jako zaměstnanec Městského kulturního střediska zastával funkci režiséra a vedoucího a působil také jako herec, dramaturg a autor a spoluautor (s J. Kovalčukem) scénářů. Od 1979, kdy se postupně snižoval počet V. režií a v souboru se utvořila druhá dramaturgická a inscenační linie spojená s osobností A. Goldflama (v angažmá od 1977), V. častěji spolupracoval s pražským Divadlem na okraji a od počátku 80. let také s brněnskou redakcí Československé televize. 1982 přijal nabídku pracovat jako dramaturg v redakci dramatických pořadů brněnské televize (od poloviny 80. let byl vedoucím dramatické redakce) a odstoupil z funkce vedoucího Hanáckého divadla, ve kterém do 1984 působil již jen externě. 1988 z Československé televize odešel a krátce působil jako referent divadelního oddělení Ministerstva kultury ČSR, 1989 byl zaměstnán v Divadelním ústavu v Praze. Po listopadu 1989 se na výzvu ministra kultury M. Lukeše do ministerského úřadu vrátil a do 1992 zde působil jako vedoucí divadelního oddělení. Zároveň byl krátce znovu zaměstnán v zábavné redakci České televize Praha (skupina Čapek–Borovan), kde se jako samostatný dramaturg mimo jiné věnoval záznamům divadelních představení. 1993 z České televize odešel a od poloviny 90. let dodnes působí ve svobodném povolání jako dramaturg, scenárista, režisér a kameraman dokumentárních a televizních filmů.
Byl členem KSČ. 1964 se oženil s Marií Navrátilovou, absolventkou Pedagogického institutu v Olomouci (později pracující jako učitelka), s níž má dvě děti: Vladan vystudoval FAMU a působí jako kameraman, Svatava absolvovala JAMU a působila jako herečka např. v HaDivadle, Studiu Ypsilon či ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti.
V. režijní rukopis a dramaturgicko-autorský přístup ke zpracovávaným látkám se formoval v prvé polovině 60. let během působení v amatérských souborech Větrník a Abeceda, které se svou dramaturgií, poetikou i inscenačními postupy řadily k tzv. divadlům poezie. V. inscenované texty přetvářel do podoby autorských libret či scénářů, jež měly charakter významově propojených koláží. Jako režisér uplatňoval princip montáže jednotlivostí, inspirovaný avantgardními postupy 20. let 20. století (pásmo z beatnické poezie L. Ferlinghettiho a reportáží M. Holuba Lunapark v hlavě, povídky S. Mrožka a verše J. Kainara Z cesty slona, lva a žirafy – obě 1963). Svůj autorsko - režijní přístup V. dále rozvinul v letech 1967–72 v Divadelním studiu LŠU; jeho inscenace, též ve formě poetických kabaretů, se vyznačovaly originálním využitím voicebandových postupů a syntetickým tvarem (montáž z textů povídek J. Škvoreckého Ze života lepší společnosti, 1968; Křest sv. Vladimíra K. H. Borovského, 1969; miniskeče I. Gałczyńského Osm dní stvoření, 1971). Jevištní adaptace poetických textů a hříček J. Préverta Transcendentní Prae-Wert, vzniklá na začátku normalizace (1972) pak svým příklonem ke scénické metaforičnosti, významové symboličnosti i absurditě reagovala na politické a společenské změny v Československu, razantně oklešťující možnosti svobodného a bezprostředního uměleckého vyjadřování 60. let.
V. základním tvůrčím gestem bylo odmítnutí prosté reprodukce básnického textu, nahrazení výchozí předlohy jejím volným autorským přepisem do nesyžetového scénáře a v inscenační rovině důraz na emocionálně zatíženou intonační linii mluvního projevu a znakovou vrstevnatost díla, na níž se podílelo nejen slovo, ale především rytmizace a stylizace jevištní akce. Tento styl V. uplatnil i v tvorbě, vzniklé v prvních sezonách HaDivadla (Revoluční epos, 1974; Štěnice podle K. Majakovského, 1974), jejímž završením byly inscenace Markéta Lazarová (1976) a Havárie (1977), které odrážely V. tíhnutí k tvarovému experimentu, poetičnosti, k formování scénické zkratky i k asociačním principům.
Už od prvních prací v HaDivadle V. rozvíjel téma konfliktu jedince s realitou a společenskými normami, které posléze dominovalo v jeho profilových inscenacích Ekkykléma (1977), Depeše na kolečkách (1978) a Chapliniáda (1979), jež vytvořily Triptych a znamenaly počátek nové programové orientace divadla s dominancí tématu a jeho aktuálního vyznění. Byl s nimi spojen také definitivní přechod souboru z kukátkového jeviště do arény a tvorba v nedivadelním (nepravidelném) prostoru.
Vrchol V. režijní tvorby v HaDivadle představovala Pouť k milosrdným (1983), jejíž scénář vznikl na základě konkrétních událostí ze života bouřliváckého herce 19. století F. Krumlovského a která reflektovala V. osobní téma složitého, ba absurdního postavení umělce v nesvobodném společenském režimu.
Druhou linii V. režijní tvorby na domovské scéně tvořily pohádkové a příležitostné tituly (Balada o poručíkovi a Marjutce,1977; Strakatý máslo, 1978; Dlouhý, Široký a Bystrozraký, 1978; Čert a Káča, 1979; Jak se dělá divadlo 1980; Rohatá hospodská, 1981).
Režie
El Car: Revoluční epos, HaDivadlo 1974
V. Majakovskij: Štěnice, HaDivadlo 1974
J. Wolker: Pramen, HaDivadlo 1975
na motivy renesančního Anonyma a F. Rabelaise: Benátčanky, HaDivadlo 1975
V. Vančura: Kubula a Kuba Kubikula, HaDivadlo 1975
V. Vančura: Markéta Lazarová, HaDivadlo 1976
V. Steklač: Sbohem, lásko, HaDivadlo 1976
J. Kovalčuk: Havárie, HaDivadlo 1977
S. Vála: Ekkykléma, HaDivadlo 1977
B. Lavreněv, B. Kreft: Balada o poručíkovi a Marjutce, HaDivadlo 1977
J. Š. Kubín: Strakatý máslo, HaDivadlo 1978
S. Vála: Depeše na kolečkách, HaDivadlo 1978
J. Jílek: Dlouhý, Široký a Bystrozraký, HaDivadlo 1978
M. Bulgakov, S. Vála: Maestro!!, Divadlo na okraji 1978
S. Vála: Chapliniáda, HaDivadlo 1979
A. Goldflam, K. Fuksa, S. Vála: Čerta a Káča, HaDivadlo 1979
W. Gombrowicz: Lehká múza (Operetka), HaDivadlo 1980
A. Goldflam, S. Vála: Jak se dělá divadlo, HaDivadlo 1980 (spolupráce A. Goldflam)
B. Hrabal, Z. Potužil, S. Vála: Post-Postřižiny / Krasosmutnění, Divadlo na okraji 1980
J. Bařinka: Rohatá hospodská, HaDivadlo 1981
S. Vála: Ztráty a nálezy (Déjá vu), HaDivadlo 1981
J. Kovalčuk, S. Vála: Gulliver aneb Gulliver, HaDivadlo 1982
J. Kovalčuk, S. Vála: Pouť k milosrdným, HaDivadlo 1983
J. Kovalčuk, Z. Potužil, S. Vála: Na hrázi věčnosti, HaDivadlo 1984
Role
Lazar – V. Vančura: Markéta Lazarová, HaDivadlo 1976
Autor – S. Vála: Ekkykléma, HaDivadlo 1977
Autor – S. Vála: Depeše na kolečkách, HaDivadlo 1978
Autor – S. Vála: Chapliniáda, HaDivadlo 1979
Baron Firulet – W. Gombrowicz: Lehká múza (Operetka), HaDivadlo 1980
Číšník – S. Vála: Ztráty a nálezy (Déjàvu), HaDivadlo 1981
Vladimírek – J. Kovalčuk, Z. Potužil, S. Vála: Na hrázi věčnosti, HaDivadlo 1984
Divadelní texty
Sc Benátčanky, HaDivadlo 1975 (na motivy renesančního Anonyma a F. Rabelaise)
Sc Ekkykléma, HaDivadlo 1977, rozmnoženo b. d.
Sc Depeše na kolečkách, HaDivadlo 1978
Sc Chapliniáda, HaDivadlo 1979, rozmnoženo b. d.
Sc Čert a Káča, HaDivadlo 1979 (spolupráce A. Goldflam, K. Fuksa)
Sc Jak se dělá divadlo, HaDivadlo 1980, i rozmnoženo (spolupráce A. Goldflam)
Sc Ztráty a nálezy (Déjá vu), HaDivadlo 1981, publikováno 1996
Sc Gulliver aneb Gulliver, HaDivadlo 1982 (spolupráce J. Kovalčuk)
Sc Pouť k milosrdným, rozmnoženo 1982, HaDivadlo 1983 (spolupráce J. Kovalčuk)
Sc Post-postřižiny / Krasosmutnění, rozmnoženo 1982, HaDivadlo 1983 (spolupráce B. Hrabal, Z. Potužil)
Sc Na hrázi věčnosti, HaDivadlo 1984, i rozmnoženo (spolupráce J. Kovalčuk, Z. Potužil)
Teatralia
Žádoucí klíč k novému divadlu, Program Státního divadla Brno 56, 1984/85, č. 1, s. 24 → J. Kovalčuk: Bylo jich pět a půl, Brno 2005, s. 83–84
Literatura (výběr)
ad Ze života lepší společnosti:
M. Kovářík: Potřeba práva na život, Amatérská scéna 5, 1968, č. 9, s. 1–3
ad Osm dní stvoření:
M. Kovářík: Wolkrův Prostějov jako dílna poezie, Amatérská scéna 7, 1970, č. 9, s. 5–8
J. Zikmundová: Wolkerův Prostějov po třinácté, Štafeta 2, 1970, č. 4, s. 23–24
ad Transcendantní Prae-Wert:
M. Kovářík: Jubilejní Wolkrův Prostějov, Amatérská scéna 9, 1972, č. 10, s. 9–10, 15–16
ad Pramen:
J. Kovalčuk: Před uvedením Wolkerovy hry, Štafeta 7, 1975, č. 1, s. 26–27
T. Hrbek: Wolkrovská inscenace Hanáckého divadla, Štafeta 7, 1975, č. 2, s. 25–26
I. Dorovský: Scénická realizace Wolkera, Reportér 18. 4. 1975
ad Benátčanky:
I. Němec: Benátčanky v Prostějově, Rovnost 23. 1. 1976
ad Kubula a Kuba Kubikula:
I. Němec: Pohádka v Hanáckém divadle, Rovnost 28. 11. 1975
E. Obstová: Pohádka v Prostějově, Zemědělské noviny 5. 1. 1976
T. Hrbek: Vančurova pohádka v Hanáckém divadle, Štafeta 8, 1976, č. 1, s. 31–32
M. Kovářík: Divadelní překvapení z Prostějova, Práce 28. 1. 1977
-mt-: Kubula, Kubikula, Barbucha, Brněnský večerník 22. 4. 1977
ad Markéta Lazarová:
T. Hrbek: Inscenace Markéty Lazarové, Štafeta 8, 1976, č. 3, s. 28
O. Jeřábková: První dramatizace Markéty Lazarové, Rovnost 26. 3. 1976
O. Jeřábková: Vančura v Prostějově, Mladá fronta 12. 5. 1976
I. Němec: Markéta Lazarová na scéně prostějovského Hanáckého divadla, Mladá fronta 12. 5. 1976
J. Kovalčuk: Na okraj inscenace Markéty Lazarové, Štafeta 8, 1976, č. 3, s. 22–25
M. Kovařík: Prostějovská divadla poezie, Štafeta 9, 1977, č. 4, s. 13–16
ad Havárie:
I. Němec: Inscenace románu, Rovnost 16. 2. 1977
M. Kovářík: Švejdova Havárie jako hra, Práce 18. 3. 1977
D. Ouřadová: Havárie, Mladá fronta 7. 4. 1977
V. Puhač: Havárie jako hra, Tvorba 1977, č. 13, s. 18
V. Puhač: Dramatizace Švejdova románu v Prostějově, Amatérská scéna 14, 1977, č. 4, s. 17
V. Puhač: Dvě poslední, Štafeta 9, 1977, č. 3, s. 29–30
ad Ekkykléma:
-R- [J. Roubal]: K nové inscenaci Hanáckého divadla, Divadlo o divadle, Stráž lidu 8. 6. 1977
I. Němec: Ekkykléma, Rovnost 17. 6. 1977
J. Roubal: Ekkykléma Hanáckého divadla, Štafeta 10, 1978, č. 1, s. 31–32
J. Roubal: Z tvůrčí dílny Hadivadla, Amatérská scéna 16, 1979, č. 4, s. 9–10
T. Lazorčáková: Pohledy do prostějovského HaDivadla, Zemědělské noviny 12. 5. 1979
ad Depeše na kolečkách:
-ač-: Nezval na kolečkách, Tvorba 1978, č. 23, s. 18
J. Dvořák: Nově dešifrovaná Depeše, Tvorba 1978, č. 47, s. 14–15
-R- [J. Roubal]: Nová inscenace Hanáckého divadla, Depeše na kolečkách, Stráž lidu 3. 5. 1978
I. Krausová: Depeše z Prostějova, Svobodné slovo 18. 8. 1978
I. Krausová: Magické divadlo, Svobodné slovo 26. 10. 1978
-jdn-: Podněty z Prostějova, Práce 9. 3. 1979
T. Lazorčáková: Setkání s mládím. Pohledy do prostějovského HaDivadla, Zemědělské noviny 12. 5. 1979
I. Krausová: Prešovský „týden divů“, Svobodné slova 30. 6. 1979
-mtp- [M. Porubjak]: Z martinského mlyna – Divadlo mladých ´78, Javisko 11, 1979, č. 4, s. 113–115
J. Roubal: Z tvůrčí dílny Hadivadla, Amatérská scéna 16, 1979, č. 4, s. 9–10
J. Dvořák: Nové místo na naší divadelní mapě, Scéna 5, 1980, č. 12, s. 3
V. Königsmark: Hledání vlastní tváře, Program SD Brno 52, 1980/81, č. 6, s. 198
ad Chapliniáda:
-mik- [M. Křovák]: Prostějovští v Rubínu, Lidová demokracie 7. 7. 1979
ad Ekkykléma, Depeše na kolečkách a Chapliniáda jako Triptych:
A. Císař: Skvelý piaty večer, Práca Slovensko 2. 2. 1980
sta: Hanácké divadlo v Brně, Rovnost 12. 4. 1980
ve: O projektu „Ha divadla“, Brněnský večerník 23. 10. 1980
J. Kravka: „Hanáci“ na jedničku“, Brněnský večerník 30. 10. 1980
J. Kříž: Depeše červeného smíchu, Brněnský večerník 6. 11. 1980
J. P. Kříž: Štafetu provázelo HaDivadlo, Zemědělské noviny 4. 12. 1980
M. Hrabák: Potřeba nového pohledu, Program SD Brno 52, 1980/81, č. 6, s. 196–198
V. Königsmark: Hledání vlastní tváře, Program SD Brno 52, 1980/81, č. 6, s. 198
I. Němec: Řekli o Hanáckém divadle, Program SD Brno 52, 1980/81, č. 6, s. 204–205
J. Kříž: Ekkykléma&Depeše na kolečkách&Chapliniáda, Program Státního divadla Brno 52, 1980/81, č. 6, s. 205
V. Königsmark: Nad novými inscenacemi Hanáckého divadla, Program Státního divadla Brno 54, 1982/83, č. 10, s. 396
V. Gallerová: Otevřme divadlo!, in České divadlo 2. Divadla studiového typu, 1980, s. 74
ad Lehká múza (Operetka):
V. Königsmark: Hledání vlastní tváře, Program Státního divadla Brno 52, 1980/81, č. 6, s. 198–202
J. Kravka: Potlesk pro Hanácké divadlo, Brněnský večerník 28. 1. 1981
Mik [M. Křovák]: Prostějovský soubor v Praze, Lidová demokracie 7. 2. 1981
I. Němec: Řekli o Hanáckém divadle, Program Státního divadla Brno 52, 1980/81, č. 6, s. 204–205
T. Soldenhoff: Operetka, Odglosy Polsko 10. 5. 1981
M. Hrabák: Nad profilovými inscenacemi Hanáckého divadla, Program Státního divadla Brno 53, 1981/82, s. 182
J. Kovalčuk: Několik poznámek na téma geneze inscenace, Program Státního divadla Brno 53, 1981/82, s. 186
ad Ztráty a nálezy (Déjà vu):
J. Kravka: Divadlo symbolů, Brněnský večerník 8. 10. 1981
V. Königsmark: Dar i trýzeň senzibility, Tvorba 1982, č. 10, s. 10
V. Tašlová: Ztráty a nálezy prostějovské dílny, Scéna 7, 1982, č. 18, s. 7
J. Kovalčuk: Autorské divadlo 70. let, 1982
ad Gulliver aneb Gulliver:
J. Teš: Gulliver aneb Gulliver, Svobodné slovo 2. 3. 1982
J. Kravka: Gulliver aneb Vála, Brněnský večerník 25. 3. 1982
T. Lazorčáková: Hadivadlo a jeho Gulliver, Zemědělské noviny 10. 6. 1982
ad Pouť k milosrdným:
-tl- [T. Lazorčáková]: Mozaika hereckého osudu, Zemědělské noviny 9. 2. 1983
J. Kříž: Pouť k milosrdným, Brněnský večerník 17. 2. 1983
Š. Otčenášek: Generační divadlo 80. let, Svobodné slovo 3. 8. 1983
J. Dvořák: Pouť tragéda Krumlovského, Scéna 8, 1983, č. 19, s. 4
ad Na hrázi věčnosti:
-hbk- [M. Hrabák]: Na hrázi věčnosti, Lidová demokracie 31. 7. 1984
J. P. Kříž: Co bude s tou láskou, Brněnský večerník 13. 11. 1984
E. Hrozková: Na hrázi věčnosti, Scéna 9, 1984, č. 17, s. 4
V. Königsmark: Hrabal v HaDivadle, Tvorba 1985, č. 16, s. 19
Fra: Na hrázi nostalgie, Svobodné slovo 28. 2. 1985
J. Dvořák: Je jich pět a půl… (10 let HaDivadla), Scéna 9, 1984, č. 19, s. 7
Hanácké divadlo (74–84), Brno 1984
V. Just: Proměny malých scén, 1984, s. 230–243
Hanácké divadlo – 10 let, Program SD Brno 56, 1984/85, zvláštní číslo, srpen 1985
J. Kovalčuk: Od tématu ke scénáři, Brno 1985, s. 7–8
V. Šrámková: Divadlo na okraji a interpretace poezie, in Slova o Divadle na okraji, 1985, s. 132–146
M. Hrabák: Ztráty a nálezy, in V. Gallerová (ed.): Pokus o zachycení specifiky tvorby, 1985, s. 13–23
D. Cimická: Křižovatky vzpomínek, in V. Gallerová (ed.): Pokus o zachycení specifiky tvorby, 1985, s. 75–91
V. Königsmark: Téma a jeho vyjádření, in V. Gallerová (ed.): Pokus o zachycení specifiky tvorby, 1985, s. 82–92
Z. Hořínek: Poznámky k herectví Hanáckého divadla, in V. Gallerová (ed.): Pokus o zachycení specifiky tvorby, 1985, s. 102–111
V. Königsmark: Kudy jelen uteče? Aneb Zamyšlení nejen o Ha-divadle, Scéna 15, 1990, č. 19, s. 3
V. Šrámková – J. Vedral (ed.): Hledání výrazu, 1990
15 let HaDivadla, Program Státního divadla Brno 62, 1990/91, zvláštní číslo, listopad 1990
B. Nekolný: Studiové divadlo a jeho české cesty, 1992, s. 34–40, 68
J. Kovalčuk – M. Černoušek (ed.): HaDivadlo, Staňkov 1996
J. Hraše (ed.): Prostě Prostějov, 1997
J. Císař (ed.): Cesty českého amatérského divadla, 1998
T. Lazorčáková – J. Roubal: K netradičnímu divadlu, 2003, s. 24, 30, 47, 49, 51, 57, 58, 69,70, 79, 107, 109, 120, 122, 125, 142, 167, 169, 172
Nástin jedenácti sezon působení Hanáckého divadla v Prostějově, Česká televize a Mediaware 2003
J. Roubal: Bylo jich pět a půl, in T. Lazorčáková (ed.): O divadle na Moravě a ve Slezsku II, Olomouc 2004, s. 132–146
J. Kovalčuk: Bylo jich pět a půl, Brno 2005
L. Lázňovská (ed.): Pódia z krabičky, 2005, s. 181
V. Just: Divadlo v totalitním systému, 2010
T. Lazorčáková: Depeše na kolečkách, Brno 2011
J. Roubal: Divadlo jako pocitový deník, Brno 2011
M. Hlavica: Dramatická tvorba brněnského studia československé televize (1961–1991), Brno 2012, s. 182, 237–238, 259
slovníky a encyklopedie:
E. Dufková – B. Srba (ed.): Postavy brněnského jeviště II. (1884–1989). Umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně, Brno 1985–1989
Životní události
- 21. 10. 1943: narození, Prostějov (CZ)
- : úmrtí
Vznik: 2015
Autor: Tatjana Lazorčáková