Macháček, Miroslav: Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 10:15

Miroslav Macháček

* 8. 5. 1922 Nymburk (CZ)

† 17. 2. 1991 Praha (CZ)

divadelní režisér, divadelní a filmový a televizní herec

Pocházel z rodiny živnostníka (majitel autolakovny a malířství písma) a švadleny. Oba rodiče provozovali amatérské divadlo, ochotnicky činná byla i M. starší sestra Zdena.

Navštěvoval reálné gymnázium v Nymburce, kvůli špatným studijním výsledkům a konfliktům s pedagogy jej musel 1936 opustit. Po dočasném studiu na měšťanské škole (1937) nastoupil v Praze do učení jako strojní zámečník. 1940 získal v továrně Aero Vysočany výuční list, 1940–45 tamtéž působil jako dělník v různých profesích. 1942 se stal členem Dramatického studia ČIN a jako herec s ním vystupoval na scéně ve Smečkách. 1945 byl přijat na dramatické oddělení Státní konzervatoře, které s vynikajícím prospěchem završil již na konci třetího ročníku (1948). Během studia vystupoval v menších rolích v Národním divadle. 1948 nastoupil jako herec do Městského oblastního divadla v Pardubicích, od konce sezony 1948/49 zde působil i jako režisér. 1950 se stal režisérem Realistického divadla Z. Nejedlého. Po závažné, politicky motivované aféře (obviněn z údajného protistátního spiknutí a snahy svrhnout ředitele divadla) však musel 1951 z divadla i z Prahy odejít. Uplatnění našel v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, kde jako režisér působil 1952–56 (od 1954 byl též šéfem činohry). 1956–59 pracoval jako režisér v Městských divadlech pražských a od 1959 byl v angažmá v Národním divadle, kde jako režisér i přes různá omezení kontinuálně tvořil do 1982 a jako herec až do své smrti. Od 1965 spolupracoval jako herec (Piknik, Stalo se v ZOO – 1965; Zločin a trest, 1966; Na dně, 1971) i jako režisér (Ten, který dostává políčky, 1977) s Činoherním klubem, v Divadle Viola se podílel na dvou autorských inscenacích (Milovat znamená žít, 1978; Téma Dostojevskij, 1983), v klubu Reduta ztvárnil titulní roli Casanovy (1985). Od poloviny 50. let jako herec spolupracoval s rozhlasem, příležitostně účinkoval v televizi. Ve filmu vystupoval od počátku 60. let (např. ve filmech F. Vláčila, J. Kadára a E. Klose, Z. Brynycha, A. Máši, P. Juráčka, D. Hanáka), v období normalizace mohl hrát pouze epizodní úlohy, do velkých rolí se směl vrátit až ve druhé polovině 80. let (Skalpel, prosím, 1985; Vlčí bouda, 1986; Dva lidi v ZOO, 1990).

V únoru 1948 vstoupil do KSČ. Nadšení pro ideje komunismu a budovatelský patos doby našly odraz v jeho raných režiích. Po srpnových událostech 1968 z KSČ vystoupil. V období normalizace měla pro jeho další činnost určující dopad inscenace Shakespearova Jindřicha V. (1971). Ačkoli v ní akcentoval protiválečnou tematiku, veřejnost ji přijala jako metaforu sovětské okupace a obžalobu společenského statu quo. Vládnoucí moc podrobila inscenaci ostré kritice a tisk ji označil za protisocialistickou. M. se stal ostrakizovaným umělcem, ve filmu, televizi a rozhlase mohl působit jen omezeně. Sílící politický tlak, špatné profesní podmínky a osobní krize zapříčinily jeho duševní kolaps, který 1975 vyústil v pobyt v psychiatrické léčebně. Po návratu z léčebny sice mohl jako režisér dále tvořit, po nástupu J. Fixy do vedení činohry Národního divadla (1981) však nedostával nové příležitosti a 1986 nový šéf činohry M. Lukeš změnil M. režijní smlouvu na smlouvu hereckou. Během listopadových událostí 1989 se občansky i politicky intenzivně angažoval, byl jedním z vůdců divadelní stávky, mluvčím českých herců a uznávanou autoritou stávkujících studentů. Následným společenským vývojem však byl zklamán. Zemřel na rakovinu močových cest. Pohřben je v Nymburce.

1968 obdržel titul zasloužilý umělec. Byl ženatý s operní pěvkyní Věrou Štiborovou (1926– 1988), s níž měl dceru Kateřinu (* 1949), divadelní a televizní herečku. M. vnukem je režisér Petr Svojtka (* 1972).

Do M. umělecké tvorby se výrazně otiskovaly charakteristické rysy jeho osobnosti. Podstatou M. divadelnosti byl konflikt, jeho práce byly dynamické a naléhavé, vynikaly sugestivním vyjádřením prožitků a stavů jedinců, kteří spíše než v mikroklimatu mezilidských vztahů byli zkoumáni v širších společenských a historických souvislostech.

Ačkoli začínal jako herec, záhy se prosadil jako režisér. Jeho stylově i žánrově různorodá tvorba se vždy opírala o dramatický text. Snaha přiblížit jej současnosti a co nejpřesněji postihnout jeho smysl jej často vedla k menším i větším dramaturgickým zásahům a úpravám. Vynikl jako inscenátor současných problémových dramat, komedií i klasických tragédií.

Na přelomu 40. a 50. let tvořil, nejprve v Městském oblastním divadle v Pardubicích a následně v Realistickém divadle Z. Nejedlého, v souladu s oficiálním programem socialistického realismu. Tendenční, schematické hry s tezovitými postavami byl však schopen proměnit ve věrohodný obraz lidských typů v nově formované společnosti. Dokázal vymodelovat plastické figury, prudce vygradovat jednotvárný děj (A. Simukov: Vrabčí hory, 1951) či dovést herce k ansámblové souhře (A. Bernášková: Šeherezáda, 1951).

Od poloviny 50. let se vymaňoval z realistických konvencí a v souvislosti se stylovou proměnou českého divadla jeho vyjadřování směřovalo k větší metaforičnosti (podíl na tomto obratu měla i jeho spolupráce s tehdejší životní družkou, kostýmní a scénickou výtvarnicí E. Krumbachovou). V českobudějovickém angažmá vedle tendenčních her (I. Mosašvili: Potopené kameny, 1953; A. Fadějev: Mladá garda, 1954; A. Kornejčuk: V rozhodné chvíli, 1955) režíroval též klasické texty světové dramatiky (F. Schiller: Úklady a láska, M. Gorkij: Měšťáci – 1952; C. Goldoni: Poprask na laguně, 1955; W. Shakespeare: Othello, 1956) a několik titulů hudebního divadla (J. S. Miljutin: Píseň tajgy, J. Strauss: Cikánský baron – 1953; B. Smetana: Hubička, 1954). Vrcholem jeho tamní tvorby byl Shakespearův Hamlet (1954), kterému ve spolupráci s překladatelem a odborným poradcem B. Hodkem vtiskl aktuální podobu neiluzivního alžbětinského divadla. Vžitý romantický výklad Hamleta jako rozpolceného člověka a filozofujícího dekadenta proměnil v obraz aktivního hrdiny a neúnavného „hledače pravdy života“, který se „nechce jen mstít, ale povýšit svůj čin na spravedlivý trest důstojný člověka“ (M. Macháček: Režisérovy poznámky k Hamletu).

Od počátku 60. let se v M. tvorbě objevovaly postupy, které se následně staly pevnou součástí jeho režijního stylu: smysl pro organizaci velkého jevištního prostoru (scénickým výtvarníkem většiny jeho inscenací v Národním divadle byl J. Svoboda), který byl samostatným nositelem významů (monumentální schodiště v Sofoklově Oidipu vladaři, 1963; zrcadlovitá scéna v Ze života hmyzu, 1965; dřevěný herní model světa v Novokřtěncícch, 1968) i vědomě tvarovaným prostorem hry (Poprask na laguně, 1961; později Naši furianti, 1979; či Vévodkyně valdštejnských vojsk, 1980), práce s hudbou, zpěvem a tancem, jež vedla k syntetičtějšímu inscenačnímu tvaru a živější a bohatší výpovědi (Poprask na laguně, 1961; Ze života hmyzu, 1965).

V Městských divadlech pražských M. debutoval inscenací neorealistického dramatu E. de Filippa Neapol, město milionů (1957), z něhož psychologicky prokresleným, stylově jednotným projevem herců (R. Hrušínský, D. Medřická, A. Myšková, J. Kemr) vytvořil věrohodný obraz morálního úpadku rodiny těžící z korupce v Mussoliniho fašistickém státě. Nesmyslnost války a nutnost předcházet ničivému násilí akcentoval v protiválečné hře australské dramatičky D. Cusackové Ráj v Tichomoří (1958). M. divácky nejúspěšnějším titulem se v Městských divadlech pražských stala pohádková komedie V. Blažka Třetí přání (1958), umělecký vrchol zdejší tvorby představovala inscenace Bulgakovova Útěku (1959). Revoluční drama o příslušnících Bílé gardy prchajících do emigrace před postupující Rudou armádou převedl v sugestivní obraz vykořenění a morálního rozvratu. Akcentem na výtvarný a hudebně-zvukový plán inscenace postihl nejen odlišné polohy textu, jenž osciloval mezi tragédií a groteskou, ale působivě také revokoval surreálný ráz předlohy.

V Národním divadle se uvedl jako režisér nervních gest, strhujících dramatických gradací i hlubokého vhledu do spodních psychických proudů člověka, ocitajícího se v mezní situaci, v inscenaci Karvašova dramatu z období nacistické okupace Půlnoční mše (1959). Smysl pro komiku, groteskní vidění světa i rozpohybované syntetické divadlo uplatnil v temperamentním ztvárnění Goldoniho Poprasku na laguně (1961). Velký domácí i zahraniční ohlas (hostování v Londýně, Mnichově, Římě, Benátkách a jinde) zaznamenalo jeho nastudování satirického podobenství bratří Čapků Ze života hmyzu (1965), z něhož vytvořil smyslovou, ostře výsměšnou groteskní férii (jednotlivé obrazy byly rámovány revuálními, tanečně-hudebními výstupy) s hýřivým defilé lidských špatností.

V politicky svobodnějších 60. letech M. uvedl též hry moderní evropské dramatiky: 1966 Šest postav hledá autora L. Pirandella, 1968 Novokřtěnce F. Dürrenmatta a 1970 Dáma není k pálení Ch. Frye. Pirandellova hra jej přivedla k později opakovaně uplatňované formě divadla na divadle, již dovedl k vrcholu v inscenaci Shakespearova Jindřicha V. (1971): antiiluzivnost hry v ní podtrhl přidanou postavou vypravěče (chór v podání B. Záhorského) a zcizujícím projevem herců na holé scéně J. Svobody, uvnitř antiiluzivního rámce pak vytvořil obraz historie jako hry „kdo s koho“, v níž každý usiluje uskutečnit svou představu o světě a o sobě samém v něm.

V 70. a 80. letech provázely vznik většiny M. inscenací v Národním divadle konflikty s vedením divadla i souborem, jejichž příčinou často byla M. histrionská, nesmlouvavá osobnost, netolerující lež a uměleckou i lidskou prostřednost. Vedle klasických titulů byl nucen inscenovat také sovětské tendenční hry (I. Dvoreckij: Člověk odjinud, 1973) a dramatizace (V. V. Višněvskij: Optimistická tragédie, 1975). Komplexní práce s hercem, syntéza jevištních prostředků a především prohloubená schopnost objevit v textu naléhavě aktuální sdělení (Naši furianti, 1979; Bílá nemoc, 1980; Hamlet, 1982) z něj učinily nejvýraznější osobnost Národního divadla tohoto období.  Opětovné hostování v Činoherním klubu režií hry L. Andrejeva Ten, který dostává políčky (1977) M. umožnilo zobrazit téma lidské individuality, která opustí maloměšťácký svět, aby našla autentický život i skutečné city v prostředí cirkusové bohémy. Příběh tragické lásky klauna Tena (J. Somr) ke krasojezdkyni Consuele (E. Jakoubková) vyprávěl částečně jazykem komedie dell´arte a vytvořil tak hravou, myšlenkově přitom hlubokou a emocionálně silnou výpověď, jež připomínala neorealistický film F. Felliniho Silnice (1954). Stroupežnického Naše furianty (1979), jeden z vrcholů své tvorby, M. inscenoval ve vlastní úpravě, v níž autorův jazyk přiblížil současnosti, posílil dramatické napětí a jemně pozměnil výklad jednotlivých postav. Vytvořil živé lidové divadlo, které se zabývalo nejen otázkami národní povahy („furiantství“), nýbrž obecným střetem pravdy se lží, zkušenosti s omezeností, myšlení s intelektuální malostí. V Čapkově Bílé nemoci (1980) výrazněji než v Našich furiantech zasáhl do předlohy a vedle dílčích posunů v interpretaci postav změnil některé motivy a v závěru i vyznění celé hry. Hamleta (1982), podobně jako v 50. letech v českobudějovické inscenaci, uvedl ve stylu neiluzivního alžbětinského divadla a interpretoval ho nikoli jako hru o myšlenkových pochodech hlavního hrdiny, ale jako strhující drama s  ostrými konflikty. Výklad hry založil na detailní analýze Hamleta (F. Němec) coby ne rozpolceného, váhavého jedince, ale jako racionálně uvažujícího „hráče“ odhodlaného poznat skrze jednání pravdu a domoci se spravedlnosti.

Jako herec patřil M. k osobnostem s velkým charismatem, silnou imaginací a nespoutaným temperamentem. Vyhraněný cit pro konflikt a niterná psychologická hnutí člověka ho předurčovaly ke ztvárňování vnitřně rozporuplných, nevyrovnaných jedinců, provokatérů a nonkonformistů, kteří svádějí boj se sebou i s vnějším světem. Pro plné zapojení vlastní individuality do procesu herecké tvorby byl označován za představitele tzv. osobnostního herectví. Do hraní výrazně zapojoval svou fýzis. Vysokého, štíhlého těla užíval s mrštností a překvapoval nepředvídatelností svých psychofyzických reakcí. Jeho nepsychologický, antiiluzivní projev vynikal jemnou mimikou, minimalistickým gestem a pohybovou zkratkou. Výrazně užíval i chraplavě zastřeného, podmanivého hlasu. Jeho postavám byl vlastní štiplavý humor, výsměch a ironie. Hrál žánrově různorodé figury. Vedle rolí, které vycházely vstříc jeho tělesným a psychologickým předpokladům, byl schopen ztvárnit i postavy, jdoucí proti jeho typu.

Detailní psychologickou kresbou a vnitřním dramatismem zaujal již v roli arcibiskupa Cauchona v Shawově Svaté Janě (1949) v pardubickém divadle. V Českých Budějovicích vynikl v roli výbušného, citově nevyrovnaného intelektuála chirurga Platona Ivanoviče Krečeta (A. Kornejčuk: Chirurg Platon Krečet, 1952), Prvního herce i hlavního protagonisty (záskok) ve vlastní režii Hamleta (1954). Ostrý instinkt a výrazný pohybový talent projevil jako pružný, číhavý Tybalt v Krejčově Romeovi a Julii v Národním divadle (1963). Svůj osobitý herecký styl uplatnil především v 60. letech v Činoherním klubu: precizně postihl cynického provokatéra, suverénního, avšak zranitelného vojína Smilea ve Smočkově Pikniku (1965); sarkasmus, ironii i animální agresivitu vložil do postavy osamělého vyděděnce Jerryho v moralitě E. Albeeho Stalo se v ZOO (1965); úspornými výrazovými prostředky vytvořil protřelého, vnitřně hluboce nešťastného Svidrigajlova v Dostojevského Zločinu a trestu (1966); s intonací, dikcí a charakterizačními možnostmi hlasu výrazně pracoval při ztvárnění lstivého demagoga Luky v Gorkého Na dně (1971). V Národním divadle vynikl především jako surový, ironický, i napětím a strachem zmítaný/svíraný Macbeth (1969), úsečný, zapšklý starosta Hebble Tyson (Dáma není k pálení, 1970) a jako zmoudřelý, prorocky vidoucí První herec ve vlastní režii Hamleta (1982). K nejpůsobivějším kreacím závěrečného tvůrčího období patřila role morálně zkaženého Prochora Železnova (M. Gorkij: Vassa, 1986).

M. specifický způsob hraní se, zvláště v 60. letech, uplatnil i ve filmu. Civilně, až asketicky, zobrazil postavu záludného, fanatického kněze Prokuse ve Vláčilově Ďáblově pasti (1961), stejnými prostředky ztvárnil i útočného, ortodoxního a nesmlouvavého komunistického prokurátora v Kadárově a Klosově soudním dramatu Obžalovaný (1964). Schopnost sugestivně postihnout vnitřní svět postavy promítl do role samotářského malíře v Mášově Bloudění (1965). Expresivnost, nervnost a vnitřní dramatismus vtiskl postavě úzkostného, existenciálnímu dilematu vystaveného židovského lékaře Armina Brauna v Brynychově psychologickém dramatu ... a pátý jezdec je Strach (1964). V ní vytvořil jednu z nejvýraznějších postav intelektuálů v českém filmu.

Po vynucené normalizační pauze dostal M. na plátně příležitost v několika epizodních rolích, k velkým se vrátil až psychologicky propracovaným, introspektivním portrétem neurochirurga stojícího před zásadním lékařským rozhodnutím v dramatu J. Svobody Skalpel, prosím (1985) a postavou záhadného, děsivě odměřeného Táty v moralizujícím, absurdním hororu Vlčí bouda (1986) V. Chytilové. Ta také využila M. výrazových dispozic i magických hlasových kadencí při tvorbě komentáře k dokumentu Praha, neklidné srdce Evropy (1984).

Režie

A. D´Usseau – J. Gow: Hluboké kořeny, Městské oblastní divadlo Pardubice 1949
K. Dvořák: Boženka přijede, Městské oblastní divadlo Pardubice 1949
V. Káňa: Parta brusiče Karhana, Městské oblastní divadlo Pardubice 1950
A. Simukov: Vrabčí hory, Realistické divadlo Z. Nejedlého 1950
A. Bernášková: Šeherezáda, Realistické divadlo Z. Nejedlého 1951
V. Sobko: Život začíná znovu, Realistické divadlo Z. Nejedlého 1951
A. Jirásek: Lucerna, Městské divadlo pro mládež 1951
F. Schiller: Úklady a láska, Realistické divadlo Z. Nejedlého 1952
M. Gorkij: Měšťáci, Krajské oblastní divadlo České Budějovice 1952
F. Schiller: Úklady a láska, Krajské oblastní divadlo České Budějovice 1953
J. S. Miljutin: Píseň tajgy, Krajské oblastní divadlo České Budějovice 1953
J.Strauss ml.: Cikánský baron, Krajské oblastní divadlo České Budějovice 1953
I. Mosašvili: Potopené kameny, Krajské oblastní divadlo České Budějovice 1953
A. Jirásek: Otec, Krajské oblastní divadlo České Budějovice 1954
W. Shakespeare: Hamlet, Krajské oblastní divadlo České Budějovice 1954
B. Smetana: Hubička, Krajské oblastní divadlo České Budějovice 1954
A. Fadějev, N. P. Ochlopkov: Mladá garda, Krajské oblastní divadlo České Budějovice 1954
J. K. Tyl: Žižka z Trocnova, Krajské oblastní divadlo České Budějovice 1955
C. Goldoni: Poprask na laguně, Krajské oblastní divadlo České Budějovice 1955
A. S. Gribojedov: Hoře z rozumu, Krajské oblastní divadlo České Budějovice 1955
A. Kornejčuk: V rozhodné chvíli, Krajské oblastní divadlo České Budějovice 1955
W. Shakespeare: Othello, Krajské oblastní divadlo České Budějovice 1956
E. de Filippo: Neapol, město milionů, Městská divadla pražská 1957
A. N. Tolstoj: Raketa, Městská divadla pražská 1957
W. Shakespeare: Othello, Městská divadla pražská 1958
D. Cusacková: Ráj v Tichomoří, Městská divadla pražská 1958
V. Blažek: Třetí přání, Městská divadla pražská 1958
V. Blažek: Třetí přání, Státní divadlo Ostrava 1958
M. Bulgakov: Útěk, Městská divadla pražská 1959
I. Ilf – J. Petrov, J. Vesnik: Zlaté tele, Městská divadla pražská 1957
P. Karvaš: Půlnoční mše, Národní divadlo 1959
D. Granin, M. Macháček – L. Fikar: Po svatbě, Národní divadlo 1960
I. Vyskočil – P. Kopta – M. Macourek: Smutné vánoce, Divadlo Na zábradlí 1960
L. N. Tolstoj: Živá mrtvola, Národní divadlo 1960
C. Goldoni: Poprask na laguně, Národní divadlo 1961
P. Karvaš: Antigona a ti druzí, Národní divadlo 1962
Sofokles: Oidipús vladař, Národní divadlo 1963
M. Slomczyňski: Osamění, Národní divadlo 1964
K. Čapek – J. Čapek: Ze života hmyzu, Národní divadlo 1965
M. Schisgal: A co láska?, Národní divadlo 1965
L. Pirandello: Šest postav hledá autora, Národní divadlo 1966
W. Congreve: Tak to na tom světě chodí, Národní divadlo 1967
F. Dürrenmatt: Novokřtěnci, Národní divadlo 1968
Ch. Fry: Dáma není k pálení, Národní divadlo 1970
W. Shakespeare: Jindřich V., Národní divadlo 1971
R. B. Sheridan: Škola pomluv, Národní divadlo 1972
Molière: Amfitryon, Národní divadlo 1973
I. Dvoreckij: Člověk odjinud, Národní divadlo 1973
E. Rostand: Cyrano z Bergeracu, Národní divadlo 1974
V. V. Višněvskij: Optimistická tragédie, Národní divadlo 1975
M. Gorkij: Měšťáci, Národní divadlo 1976
M. Stieber: Poslední prázdniny, Národní divadlo 1977
L. Andrejev: Ten, který dostává políčky, Činoherní klub 1977
C. Goldoni: Náměstíčko, Národní divadlo 1978
A. Kutěrnickij: Jako bychom se ani neznali…, Národní divadlo 1978
J. Kačer: Milovat znamená žít (literární večer), Divadlo Viola 1978
L. Stroupežnický: Naši furianti, Národní divadlo 1979
K. Čapek: Bílá nemoc, Národní divadlo 1980
O. Daněk: Vévodkyně valdštejnských vojsk, Národní divadlo 1980
W. Shakespeare: Hamlet, Národní divadlo 1982
F. M. Dostojevskij, E. Schorm: Téma Dostojevskij, Divadlo Viola 1983
E. O´Neill: Smutek sluší Elektře, Městská divadla pražská 1987
S. Delaneyová: Chuť medu, Národní divadlo 1988

Role

? – G. B. Shaw: Androkles a lev, Divadelní studio Státní konzervatoře 1946
Předseda domovní komise, Druhý kolemjdoucí– N. F. Pogodin: Kremelský orloj, Národní divadlo 1946 (alternace/záskoky)
Slepý mravenec – J. Čapek – K. Čapek: Ze života hmyzu, Národní divadlo 1946 (alternace/záskok)
Druhý německý voják, Druhý židovský vězeň, Pařížský hlasatel v rozhlase – F. Peroutka: Oblak a valčík, Národní divadlo 1947 (alternace/záskoky)
2. pán v družině vyhnaného vévody – W. Shakespeare: Jak se vám líbí, Národní divadlo 1947
Třetí duše – J. Toman: Slovanské nebe, Národní divadlo 1948
4. Satyr – P. Claudel: Proteus, DISK 1947
První sjezdový účastník – T. Wilder: Jen o chlup, Národní divadlo 1947
Německý důstojník – L. Leonov: Vpád, Národní divadlo 1947
Fabrizio – C. Goldoni: Mirandolina, DISK 1947
Druhý pán v družině vévody – W. Shakespeare: Jak se vám líbí, Národní divadlo 1947
Třetí duše – J. Toman: Slovanské nebe, Národní divadlo 1947
Pugovicyn – N. V. Gogol: Revizor, Národní divadlo 1948
První pastevec, Druhý pastevec – J. Kvapil: Princezna Pampeliška, Národní divadlo 1948
Belzebub – J. Drda: Hrátky s čertem, Městské oblastní divadlo Pardubice 1948
Jiří Bednář – J. Klíma: Na dosah ruky, Městské oblastní divadlo Pardubice 1948
Gabriel – V. Cach: DS 70 nevyjíždí, Městské oblastní divadlo Pardubice 1948
Tichon Iványč Kabanov – N. A. Ostrovskij: Bouře, Městské oblastní divadlo Pardubice 1948
Bazilo – P. Beaumarchais: Figarova svatba, Městské oblastní divadlo Pardubice 1948
Tetěrev – M. Gorkij: Měšťáci, Městské oblastní divadlo Pardubice 1948
Propotěj – M. Gorkij: Jegor Bulyčov, Městské oblastní divadlo Pardubice 1949
Hadrián z Římsů – V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů, Městské oblastní divadlo Pardubice 1949
Rodion Karlovič von Fonk – I. S. Turgeněv: Starý mládenec, Městské oblastní divadlo Pardubice 1949
Dvojctihodný pan David Veleba – W. Shakespeare: Veselé windsorské paničky, Městské oblastní divadlo Pardubice 1949
Chuck Warren – A. D´Usseau – J. Gow: Hluboké kořeny, Městské oblastní divadlo Pardubice 1949
Josef – K. Dvořák: Boženka přijede, Městské oblastní divadlo Pardubice 1949
Artěm – A. Kornejčuk: Makar Dubrava, Městské oblastní divadlo Pardubice 1949
Strýc Martin – M. Stehlík: Mordová rokle, Městské oblastní divadlo Pardubice 1949
Cauchon – G. B. Shaw: Svatá Jana, Městské oblastní divadlo Pardubice 1949
Grumio – W. Shakespeare: Jak zkrotit saň, Městské oblastní divadlo Pardubice 1950
Hlasatel – V. Káňa: Parta brusiče Karhana, Městské oblastní divadlo Pardubice 1950
Fikulda – V. Cach: Duchcovský viadukt, Realistické divadlo Z. Nejedlého 1950
Tichon Iványč Kabanov – A. N. Ostrovskij: Bouře, Realistické divadlo Z. Nejedlého 1951
Ivan Kuzmič Špekin – N. V. Gogol: Revizor, Realistické divadlo Z. Nejedlého 1951
Platon Ivanovič Krečet – A. Kornejčuk: Chirurg Platon Krečet, Krajské oblastní divadlo České Budějovice 1952
Čižikov – G. Mdivani: Koho tlačí bota, Krajské oblastní divadlo České Budějovice 1953
Max Štírek – I. L. Caragiale: Ztracený dopis, Krajské oblastní divadlo České Budějovice 1953
Janko – M. Jariš: Přísaha, Krajské oblastní divadlo České Budějovice 1953
Kádrovník – V. Jelínek: Skandál v obrazárně, Krajské oblastní divadlo České Budějovice 1954
První herec – W. Shakespeare: Hamlet, Krajské oblastní divadlo České Budějovice 1954
Dimitrij Apollonovič Alpatov – A. N. Tolstoj: Raketa, Městská divadla pražská 1957
Jago – W. Shakespeare: Othello, Městská divadla pražská 1958
Profesor Nicholas – D. Cusacková: Ráj v Tichomoří, Městská divadla pražská 1958
? – V. Blažek: Třetí přání, Městská divadla pražská 1958
Koch – E. M. Remarque: Poslední dějství, Městská divadla pražská 1958
Poručík Brecker – P. Karvaš: Půlnoční mše, Národní divadlo 1959 (alternace/záskok)
Titta-Nane – C. Goldoni: Poprask na laguně, Národní divadlo 1961 (alternace/záskok)
Důstojník gestapa – M. Kundera: Majitelé klíčů, Národní divadlo 1962
Náčelník thébských starců – Sofokles: Oidipús vladař, Národní divadlo 1963 (alternace/záskok)
Tybalt – W. Shakespeare: Romeo a Julie, Národní divadlo 1963
Petr Lešnák, První zrádce – M. Slomczyński: Osamění, Národní divadlo 1964
? – I. Diviš – Z. Hejda – Z. Horanský: Chrlení krve, Nedivadlo Ivana Vyskočila 1964
Otakar, Vynálezce, Novinář – J. Čapek – K. Čapek: Ze života hmyzu, Národní divadlo 1965 (alternace/záskoky)
Smile – L. Smoček: Piknik, Činoherní klub 1965
Jerry – E. Albee: Stalo se v ZOO, Činoherní klub 1965
Svidrigajlov – F. M. Dostojevskij, E. Schorm: Zločin a trest, Činoherní klub 1966
Ředitel divadla – L. Pirandello: Šest postav hledá autora, Národní divadlo 1966
Hadrář – J. Giraudoux: Bláznivá ze Chaillot, Národní divadlo 1966
Pan kapitán – M. Horníček – J. Roháč – R. Činčera – P. Juráček – V. Svitáček: Kinoautomat: Člověk a jeho dům (filmová role), Filmové studio Barrandov 1967
Knipperdollinck – F. Dürrenmatt: Novokřtěnci, Národní divadlo 1968 (alternace/záskok)
Ctihodný pán Jan Hale – A. Miller: Zkouška ohněm, Národní divadlo 1968
Macbeth – W. Shakespeare: Macbeth, Národní divadlo 1969
Hebble Tyson – Ch. Fry: Dáma není k pálení, Národní divadlo 1970
Luka – M. Gorkij: Na dně, Činoherní klub 1971
Biskup, Konetabl, Anglický voják, Vévoda z Burgundu, Biskup, Williams, Šlechtic – W. Shakespeare: Jindřich V., Národní divadlo 1971 (alternace/záskoky)
Sir Oliver Surface – R. B. Sheridan: Škola pomluv, Národní divadlo 1972 (alternace/záskok)
Ligniere, Carbon de Castel-Jaloux, Dotěrný muž – E. Rostand: Cyrano z Bergeracu, Národní divadlo 1974 (alternace/záskoky)
Oděsan, První důstojník – V. V. Višněvskij: Optimistická tragédie, Národní divadlo 1975 (alternace/záskoky)
Perčichin, Tětěrev – M. Gorkij: Měšťáci, Národní divadlo 1976 (alternace/záskoky)
Filip Dubský, Petr Dubský, Pavel Kožený, Kašpar Šmejkal, Valentin Bláha – L. Stroupežnický: Naši furianti, Národní divadlo 1979 (alternace/záskoky)
? – M. Gorkij, J. Kačer: Milovat znamená žít, Viola 1978
Arkebuzír + Khuen, stralsundský měšťan + Maxmilián Bavorský, Pikenýr + Lamormaini + Questenberg + Holk + Piccolomini + Leslie – O. Daněk: Vévodkyně valdštejnských vojsk, Národní divadlo 1980 (alternace/záskoky)
Kapitán, 1. člen herecké družiny – W. Shakespeare: Hamlet, Národní divadlo 1982 (Kapitán –alternace/záskoky)
? – F. M. Dostojevskij, E. Schorm: Téma Dostojevskij, Viola 1983
Jegor Semenyč  – A. P. Čechov, J. Fried: Černý mnich, Národní divadlo 1983
Casanova – K. Gassauer: Casanova, Reduta 1985
Prochor Železnov – M. Gorkij: Vassa, Národní divadlo 1986
Král Jindřich IV. – W. Shakespeare: Král Jindřich IV. (první díl), Národní divadlo 1987
Král Jindřich IV. – W. Shakespeare: Král Jindřich IV. (druhý díl), Národní divadlo 1988
Hlas – H. Purcell: Dido a Aeneas, Národní divadlo 1988
Serebrjakov – A. P. Čechov: Strýček Váňa, Národní divadlo 1990

Divadelní texty

Dram. Po svatbě, Národní divadlo Praha 1960 (dle prózy D. Granina, spolupráce L. Fikar)
Úpr. Osamění, Národní divadlo Praha 1964 (dle divadelní hry M. Slomczyňského)
Úpr. A co láska?, Národní divadlo Praha 1966 (dle divadelní hry M. Schisgalla) 
Úpr. Šest postav hledá autora, Národní divadlo Praha 1966 rozmnoženo 1965 (dle divadelní hry L. Pirandella),
Úpr. Jindřich V., Národní divadlo Praha 1971 (dle divadelní hry W. Shakespeara, spolupráce B. Hodek)
Úpr. Cyrano z Bergeracu, Národní divadlo Praha 1974 (dle divadelní hry E. Rostanda)
Úpr. Optimistická tragédie, Národní divadlo Praha 1975, rozmnoženo 1978 (dle divadelní hry V. V. Višněvského, spolupráce J. Lexa)
Úpr. Naši furianti, Národní divadlo Praha 1979, rozmnoženo 1980 (dle divadelní hry L. Stroupežnického)
Úpr. Bílá nemoc, Národní divadlo Praha 1980, rozmnoženo 1980 (dle divadelní hry K. Čapka)
Úpr. Smutek sluší Elektře, Městská divadla pražská 1987, rozmnoženo 1986 (dle divadelní hry E. O´ Neilla)
Úpr. Chuť medu, Národní divadlo Praha 1988, rozmnoženo 1988 (dle divadelní hry S. Delaneyové, spolupráce R. Lošťák) 

Teatralia

Od práce za stolem přes improvizovaný text k autorovu textu, in Život začíná znovu (program), Realistické divadlo Z. Nejedlého 1951, s. 132‒137
Režisérovy poznámky k Hamletu, in Hamlet (program), Krajské oblastní divadlo České Budějovice 1954
Velice rád píši několik vzpomínek… (vzpomínky na nymburské divadlo), Amatérská scéna 7, 1970, č. 10, s. 11
Několik poznámek k inscenaci Hamleta a jejímu obsazení, rukopis, Národní divadlo – archiv (obálka inscenace, sign. Č 273 i), 1981
Dopis spolupracovníkům před zahájením zkoušek Hamleta, rukopis, Národní divadlo – archiv (obálka inscenace, sign. Č 273 i), 1981
Podněty ze studií o Hamletovi, Shakespearovi a divadle, rukopis, Národní divadlo – archiv (obálka inscenace, sign. Č 273 i), 1981
Připomínky k hodnocení inscenace Vévodkyně valdštejnských vojsk, rukopis, Národní divadlo – archiv (obálka inscenace, sign. Č 1459), 1981
Otevřený telegram, Scéna 15, 1990, č. 9, s. 14
Zápisky z blázince, 1995, rozšířeno 2000

Zvukové a audiovizuální záznamy díla

Třetí přání (Městská divadla pražská 1958), Československá televize 1960
Poprask na laguně (Národní divadlo Praha 1961), Československá televize 1966
Majitelé klíčů (Národní divadlo Praha 1962), Československý rozhlas 1962 (úryvky z inscenace)
Z režijních prací O. Krejči 1963–1966: Romeo a Julie (Národní divadlo Praha 1963), Československý rozhlas 1968
Novokřtěnci (Národní divadlo Praha 1968), neveřejný záznam b. d.
Na dně (Činoherní klub 1971), audiozáznam inscenace, neveřejný záznam [1971/1972]
Amfitryon (Národní divadlo Praha 1973), Československý rozhlas 1973 (montáž scén z inscenace)
Ten, který dostává políčky (Činoherní klub 1977), Československá televize 1980
Poslední prázdniny (Národní divadlo Praha 1979), Československá televize 1979
Naši furianti (Národní divadlo Praha 1979), Československá televize 1983
Jako bychom se ani neznali (Národní divadlo Praha 1978), Československá televize 1982
Milovat znamená žít (DIvadlo Viola 1978), Československý rozhlas b. d.
Vévodkyně valdštejnských vojsk (Národní divadlo Praha 1980), Československá televize 1984
Hamlet (Národní divadlo Praha 1982), Československá televize 1986
Téma Dostojevskij (Divadlo Viola 1983), Československý rozhlas b. d.
Vassa (Národní divadlo Praha 1986), Československá televize 1987
Smutek sluší Elektře (Městská divadla pražská 1987), neveřejný záznam b. d., Československá televize 1991
Chuť medu (Národní divadlo Praha 1988), neveřejný záznam b. d.
Casanova (Divadlo Reduta 1989), Československá televize 1989

Prameny

K. Macháčková – soukromý archiv: osobní pozůstalost M. Macháčka

Národní archiv: fond Národní divadlo – osobní spis M. Macháčka

Archiv hlavního města Prahy: fond Divadlo Labyrint 1945–1998 (fotografie)

Archiv bezpečnostních složek: osobní svazek a. č. H‒683 MV

Literární archiv Památníku národního písemnictví: fond K. Čapek (rukopisy cizí); fond J. Werich (korespondence vlastní: přijatá); fond J. Zrzavý (korespondence vlastní: přijatá); fond K. J. Beneš (korespondence vlastní: přijatá) 

Literatura (výběr)

ad Vrabčí hory (režie):
J. Kopecký: Velikou víru v budoucnost v srdci nosí, Lidové noviny 17. 11. 1950
J. Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce. Divadlo a společnost 1945‒1955, 2007, s. 258‒259

ad Šeherezáda (režie):
J. Černý: 1951 (České divadlo a společnost v roce 1951), Divadelní revue 11, 2000, č. 3, s. 8 → Osudy českého divadla po druhé světové válce. Divadlo a společnost 1945‒1955, 2007, s. 285, 312

ad Duchcovský viadukt (role):
J. K.: Z časů kapitalistické svobody, Lidové noviny 16. 9. 1950
J. Hájek: Významné drama o bojích naší dělnické třídy, Rudé právo 24. 9. 1950

ad Bouře (role):
S. Machonin: Několik myšlenek k dramaturgii Bouře, in Bouře (program), Realistické divadlo 1951, s. 7‒9
J. Kopecký: Svátek českého divadla: První zpráva o provedení Bouře v Realistickém divadle, Lidové noviny 24. 1. 1951
nesign.: Ostrovského Bouře v Realistickém divadle: Velký úspěch českého divadla, Rudé právo 11. 2. 1951
F. Kautman: Ostrovského Bouře v Realistickém divadle, Tvorba 20, 1951, s. 159‒161
O. Popp: Ostrovského Bouře v Realistickém divadle, Divadlo 2, 1951, s. 13‒34
J. Černý: 1951 (České divadlo a společnost v roce 1951), Divadelní revue 11, 2000, č. 3, s. 22 → Osudy českého divadla po druhé světové válce. Divadlo a společnost 1945‒1955, 2007, s. 312

ad Revizor (role):
J. Černý: 1951 (České divadlo a společnost v roce 1951), Divadelní revue 11, 2000, č. 3, s. 22 → Osudy českého divadla po druhé světové válce. Divadlo a společnost 1945‒1955, 2007, s. 312

ad Život začíná znovu (režie):
P. Kohn: Sovětská hra o přerodu německého lidu: Premiéra hry V. Sobka „Život začíná znovu“ v Realistickém divadle, Svobodné slovo 25. 11. 1951
A. Urbanová: Život začíná znovu, Lidové noviny 18. 12. 1951
A. Urbanová: M. Macháček, in L. Kopáčová – O. Roubínek – J. Tomeš (ed.): O současné české režii, 1983, s. 347‒348
J. Černý: 1951 (České divadlo a společnost v roce 1951), Divadelní revue 11, 2000, č. 3, s. 22‒23 → J. Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce. Divadlo a společnost 1945-1955, 2007, s. 312‒313 

ad Chirurg Platon Krečet (role):
A. Urbanová: Tvůrčí zápas za obraz sovětského člověka: Postavy Platona Krečeta a Beresta v našich divadlech, Divadlo 4, 1953, s. 796‒799
J. Černý: 1952 (České divadlo a společnost v roce 1952), Divadelní revue 12, 2001, č. 2, s. 14 → J. Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce. Divadlo a společnost 1945‒1955, 2007, s. 342

ad Potopené kameny (režie):
J. Černý: 1953 (České divadlo a společnost v roce 1953), Divadelní revue 12, 2001, č. 4, s. 20 → J. Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce. Divadlo a společnost 1945‒1955, 2007, s. 384‒385

ad Hamlet (režie, role):
(Práce): Českobudějovické divadlo hraje Hamleta, Práce 22. 5. 1954
A. Skoumal: Hamlet v Českých Budějovicích. Divadlo 6, 1955, s. 215‒218
A. Urbanová: M. Macháček, in L. Kopáčová – O. Roubínek – J. Tomeš (ed.): O současné české režii, 1983, s. 358‒363
M Valtrová – O. Ornest: Hraje Váš tatínek ještě na housle?, 1993, s. 308
J. Černý: 1954 (České divadlo a společnost v roce 1954),Divadelní revue 13, 2002, č. 2, s. 14 → J. Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce. Divadlo a společnost 1945‒1955, 2007, s. 415

ad Hubička (režie):
vn [V. Nečas]: „Hubička“ v divadle, Svobodné slovo 24. 12. 1954
M. Smetana: Tři premiéry sovětských her, Divadlo 5, 1954, s. 11‒18

ad V rozhodné chvíli (režie):
we [M. Wendt]: Záslužný čin českobudějovické scény, Lidová demokracie 18. 12. 1955
B. Jachnin: V rozhodné chvíli, Jihočeská pravda 30. 12. 1955
V. Horáček: Kornejčukova hra „V rozhodné chvíli“: K premiéře v Českých Budějovicích, Rudé právo 5. 1. 1956
O. Fencl: V rozhodné chvíli, Praha – Moskva 6, 1956, č. 12, s. 110‒112
S. Zvoníček: V rozhodné chvíli, Divadlo 7, 1956, s. 234‒238
J. Černý: 1955 (České divadlo a společnost v roce 1955), Divadelní revue 13, 2002, č. 4, s. 26 → J. Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce. Divadlo a společnost 1945‒1955, 2007, s. 439‒440

ad Othello (režie, role):
Br. [J. Brabenec]: Othello v Českých Budějovicích, Lidová demokracie 21. 3. 1956 

ad Neapol, město milionů (režie):
ra: Uvidíme italské neorealistické drama, Mladá fronta 13. 2. 1957
Gm [P. Grym]: Drama z válečné Neapole, Lidová demokracie 24. 2. 1957
-jtg- [J. Träger]: Neapol, město milionů: Hra italského autora v Komorním divadle, Svobodné slovo 24. 2. 1957
PkT: Není míru ve zdech Neapole, Obrana lidu 24. 2. 1957
O. Popp: Úspěch komorního divadla: Pozoruhodná premiéra italské hry Neapol, město milionů, Večerní Praha 25. 2. 1957
J. Opavský: Neapol, město milionů: K premiéře v komorním divadle, Rudé právo 26. 2. 1957
S. Machonin: Neapol – město milionů: O divadlo naší doby (K premiéře v Komorním divadle), Literární noviny 6, 1957, č. 9, s. 5
V. Gabriel: Neorealismus po rubu i po líci, Kultura 1, 1957, č. 9, s. 4
F. Černý: Komorní: Neapol, město milionů, Divadelní noviny 1, 1957/58, č. 15, s. 5
M. Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, 1994, s. 191‒192
M. Valtrová: Ornestinum. Slavná éra Městských divadel pražských, 2001, s. 17‒18
M Valtrová – O. Ornest: Hraje Váš tatínek ještě na housle?, 1993, s. 308

ad Raketa (režie):
V. Semrád: Herecký ohňostroj, Večerní Praha 27. 9. 1957
Gm [P. Grym]: Tolstého „Raketa“ v Komorním divadle, Lidová demokracie 28. 9. 1957
V. Běhounek: Tolstého hra o lásce, Práce 28. 9. 1957
-jtg- [J. Träger]: Objev v ruském dramatu: Premiéra hry A. N. Tolstého „Raketa“ v Komorním divadle, Svobodné slovo 28. 9. 1957
J. Opavský: „Raketa“ v Komorním divadle, Rudé právo 9. 10. 1957
sm [S. Machonin]: V plné sezóně: V komorním divadle hrají Raketu, Literární noviny 6, 1957, č. 40, s. 6
M. Lukeš: Tolstého Raketa a čechovovské drama. Divadlo 8, 1957, s. 931‒935

ad Othello (režie, role, úprava):
-jkm- [J. Kmuníček]: Othello, Naše pravda 28. 7. 1959
S. Beneš: Být hercem, 1995, s. 131‒139 

ad Ráj v Tichomoří (režie, role):
vš: Tři hlasy o australské hře, Večerní Praha 18. 1. 1958
vš: Komorní divadlo uvedlo Ráj v Tichomoří, Večerní Praha 24. 1. 1958
-jtg- [J. Träger]: Kdyby všichni lidé světa…: Premiéra hry D. Cusackové „Ráj v Tichomoří“, Svobodné slovo 25. 1. 1958
vbk: Výstraha z jeviště, Práce 25. 1. 1958
Zd [Z. Roubíček]: Protiválečná hra australské autorky, Mladá fronta 26. 1. 1958
-zer: Dva varovné hlasy z jeviště, Zemědělské noviny 29. 1. 1958
Gm [P. Grym]: Dymphna Cusacková na české scéně:  Premiéra australské hry „Ráj v Tichomoří“ v Komorním divadle, Lidová demokracie 1. 2. 1958
S. Machonin: Dvě cenné premiéry, Rudé právo 12. 2. 1958
L. Suchařípa: Co kde jak (Komorní divadlo: D. Cusacková – Ráj v Tichomoří), Divadelní noviny 1, 1957/58, č. 8, s. 5
m [J. F. Mőlzer]: Úchytkom z pražských divadiel, Sloboda 9. 5. 1958 

ad Třetí přání (režie):
vš [V. Šašek]: Včera v komedii. Úspěch české novinky, Večerní Praha 6. 6. 1958
J. Träger: Pohádka z dneška veselá i moudrá: Premiéra komedie V. Blažka „Třetí přání“ v divadle Komedie, Svobodné slovo 7. 6. 1958
Gm [P. Grym]: Splněné přání v Divadle komedie, Lidová demokracie 7. 6. 1958
J. Opavský: Konečně veselohra v Divadle Komedie: Premiéra Třetího přání V. Blažka, Rudé právo 7. 6. 1958
Jtg [J. Träger]: Pohádka z dneška veselá i moudrá: Premiéra komedie V. Blažka v Divadle komedie, Svobodné slovo 7. 6. 1958
O. Kryštofek: Lehký smích na léto ‒ s přísadou pepře: původní česká veselohra v Divadle komedie, Mladá fronta 14. 6. 1958
S. Machonin: Po srsti i proti srsti, Literární noviny 7, 1958, č. 24, s. 6
-mar [T. Kováčiková]: Konečně na jedničku, Svět v obrazech 24, 1958, č. 25, s. 16
M. Smetana: Překvapení: Objevila se satira!, Divadelní noviny 1, 1957/58, č. 17, s. 5
V. Gabriel: Uskutečněný zázrak, Kultura 2, 1958, č. 4, s. 4
JBS [J. B. Svrček]: Zamyšlení při vší veselosti, Svobodné slovo 15. 10. 1958
M. Rusinský: Veselý rozběh, Nová svoboda 16. 10. 1958
frý.: Zvesela a přitom vážně, Lidová demokracie 19. 10. 1958, brněnské vydání
J. Suchl: Třikrát o „Třetím přání“, Cesta míru 8, 1959, č. 7, s. 4
L. Suchařípa: Ve všední den…, Divadelní noviny 3, 1959/60, č. 19, s. 7
M. Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, 1994, s. 195

ad Poslední dějství (role):
Jtg. [J. Träger]: Pacifistovo protinacistické drama: Premiéra Remarquova „Posledního dějství“ v Komorním divadle, Svobodné slovo 4. 11. 1958
J. Opavský: Remarqueovo „Poslední dějství“, Rudé právo 9. 11. 1958
F. R. Kraus: Remarquovo oslavení židovského hrdinství, Věstník židovské obce náboženské obce v Praze 20, 1958, č. 12, s. 4
J. Černý: Remarque, Divadelní noviny 2, 1958/59, č. 8, s. 5
M. Lukeš: Na Remarquově Posledním dějství, Divadlo 10, 1959, s. 76‒77 

ad Útěk (režie):
J. Pober: Mistrovská inscenace mistrovské hry, Večerní Praha 13. 3. 1959
akr [A. Křemenáková]: Útěky, prohry, přerody a návraty: K premiéře hry M. Bulgakova „Útěk“ v Komorním divadle, Svobodné slovo 14. 3. 1959
O. Kryštofek: Proti zániku, proti marnosti, proti Ahasverům: Starší sovětská hra v Komorním divadle, Mladá fronta 14. 3. 1959
E. Turnovský: Objev velkého autora sovětské dramatiky: Vynikající inscenace Bulgakovovy hry „Útěk“ v Komorním divadle, Lidová demokracie 15. 3. 1959
J. Opavský: Útěk M. A. Bulgakova v pražském Komorním divadle, Rudé právo 18. 3. 1959
J. Hájek: Analytik odumírajícího světa: Bulgakovův „Útěk“ v Komorním divadle, Literární noviny 8, 1959, č. 12, s. 6
L. Suchařípa: Bez výhrad?, Divadelní noviny 2, 1958/59, č. 20, s. 5
A. Urbanová: M. Macháček, in L. Kopáčová – O. Roubínek – J. Tomeš (ed.): O současné české režii, 1983, s. 370‒371
S. Beneš: Být hercem, 1995, s. 125‒131
M. Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, 1994, s. 196‒201
M. Valtrová: Ornestinum: Slavná éra Městských divadel pražských, 2001, s. 18‒19
M. Valtrová – O. Ornest: Hraje Váš tatínek ještě na housle?, 1993, s. 309

ad Zlaté tele (režie):
E. Turnovský: První premiéra pražského Divadla komedie: Dramatizace satirického románu „Zlaté tele“, Lidová demokracie 20. 9. 1959
akr [A. Křemenáková]: Ostap Bender na českém jevišti, Svobodné slovo 20. 9. 1959
k: Komedie o vyznavačích Zlatého telete, Večerní Praha 21. 9. 1959
J. Hájek: Dobrý příslib: „Zlaté tele“ Ilfa a Petrova v Divadle Komedie, Rudé právo 24. 9. 1959
L. Suchařípa: 5x stručně, Divadelní noviny 3, 1959/60, č. 4, s. 4
P. Grym: Pražský divadelní podzim 1959, Ochotnické divadlo 5, 1959, s. 275 

ad Půlnoční mše (režie):
E. Turnovský: Premiéra slovenské hry v Tylově divadle, Lidová demokracie 6. 12. 1959
Z. Roubíček: Svědectví, soud i výstraha: K Půlnoční mši P. Karvaše, kterou uvedlo ND, Mladá fronta 6. 12. 1959
M. Smetana: Půlnoční mše v Praze, Večerní Praha 7. 12. 1959
akr [A. Křemenáková]: Karvašova hra na scéně ND: K uvedení „Půlnoční mše“ v Tylově divadle, Svobodné slovo 9. 12. 1959
S. Machonin: Půlnoční mše: K premiéře v Národním divadle, Literární noviny 8, 1959, č. 50, s. 6
M. Polák: Polnočná omša na scéne pražského ND, Lud 15. 12. 1959
A. Urbanová: Jedna z nejlepších, Tvorba 28, 1959, č. 51, s. 10
J. Opavský: Nemilosrdná pravda: „Půlnoční mše“ P. Karvaše, Rudé právo 18. 12. 1959
J. Kopecký: Útokem proti měšťáctví, Divadelní noviny 3, 1959/60, č. 12, s. 4
P. Hirš: Ešte raz o Polnočnej mši: Po pohostinskom vystúpeni pražského Národného divadla, Práca 8. 3. 1960
E. Lehuta: Brecht a Karvaš hostovali v SND, Film a divadlo 4, 1960, č. 7, s. 9
P. Grym: Ofélie a Angela. Dva velké výkony českého divadla, Ochotnické divadlo 6, 1960, č. 4, s. 86‒87
M. Obst: Karvašova Půlnoční mše, Divadlo 10, 1959, s. 471‒475
L. Boháč: Tisíc a jeden život, 1987, s. 251‒252
M. Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, 1994, s. 208‒209

ad Po svatbě (režie):
L. Fikar: Poznámky k dramatizaci, in Po svatbě (program), Národní divadlo Praha 1960, s. 4‒5
vbk [V. Běhounek]: Graninův román „Po svatbě“, Práce 5. 3. 1960
-vbc [V. Vrabec]: Hrdinové se rodí v zápasech, Svobodné slovo 26. 5. 1960
K. Kostroun: Hra o lásce a hrdinství, Večerní Praha 26. 5. 1960
Zd [Z. Roubíček]: Národní divadlo mladé generaci: k premiéře dramatizace Graninova románu „Po svatbě“, Mladá fronta 27. 5. 1960
črn: Graninův román na jevišti Tylova divadla, Lidová demokracie 28. 5. 1960
vbk [V. Běhounek]: O lidech z různých světů: tři novinky pražských činoher, Práce 1. 6. 1960
S. Machonin: Dramatizace s problémem, Rudé právo 4. 6. 1960
nesign.:  Po svatbě, Literární noviny 9, 1960, č. 23, s. 6
J. Hájek: Vážné slovo, Divadelní noviny 3, 1959/60, č. 24, s. 3
J. Hájek: Boj o pravdu socialistického života, Tvorba 25, 1960, s. 620
P. Kohn: Po svatbě, Mladý svět 2, 1960, č. 29, s. 12 

ad Smutné vánoce (režie):
S. Machonin: Slepá ulička: K premiéře Smutných vánoc, Literární noviny 9, 1960, č. 45, s. 6

ad Živá mrtvola (režie):
M. Smetana: Problémy s Živou mrtvolou, Večerní Praha 20. 12. 1960
J. Kopecký: Drama zmařeného života: Tolstého „Živá mrtvola“ v Národním divadle, Rudé právo 21. 12. 1960
Z. Roubíček: Tolstoj na scéně Národního divadla: poznámka k premiéře živé mrtvoly, Mladá fronta 21. 12. 1960
Nt [E. Turnovský]: Tolstého „Živá mrtvola“ v Národním divadle, Lidová demokracie 23. 12. 1960
J. Císař: Nedostavěné dílo, Tvorba 25, 1960, s. 1243
S. Machonin: Proti vlastnímu programu, Literární noviny 10, 1961, č. 3, s. 4
L. Suchařípa: Mrtvá mrtvola, Divadelní noviny 4, 1960/61, č. 13, s. 3

ad Poprask na laguně (režie):
J. Černý: Poprask na laguně i v divadle, Lidová demokracie 2. 4. 1961
J. Kopecký: Smích, rodný bratr síly, Rudé právo 8. 4. 1961
sm [S. Machonin]: Goldoni na Národním, Literární noviny 10, 1961, č. 13, s. 8
M. Smetana: Rozkoš smiechu, Kultúrny život 16, 1961, č. 16, s. 9
E. Uhlířová: Optimismus činu proti pesimismu názorů, Divadelní noviny 4, 1960/61, č. 21‒22, s. 8
L. Rybišar: Poprask na laguně, Pochodeň 31. 8. 1965
A. Urbanová: M. Macháček, in L. Kopáčová – O. Roubínek – J. Tomeš (ed.): O současné české režii, 1983, s. 370 

ad Antigona a ti druzí (režie):
J. Pober: Nový Karvaš v Praze: K první činoherní premiéře v Národním divadle od loňského léta, Večerní Praha 24. 1. 1962 + Večerník Bratislava 15. 2. 1962
oč: Antigona roku 1962: Pražská premiéra hry P. Karvaše, Práca 25. 1. 1962
V. Běhounek: Antigona v koncentračním táboře, Práce 26. 1. 1962
J. Černý: Antigona a ti druzí, Lidová demokracie 27. 1. 1962
Dk [K. Dobeš]: Ideje socialismu jsou cestou do života, Svobodné slovo 28. 1. 1962
J. Opavský: Pokus o moderní tragédii: Karvašova „Antigona a ti druzí“ v Národním divadle, Rudé právo 31. 1. 1962
J. Černý: Karvašova Antigona na scéně, Lidová demokracie 1. 2. 1962
vf: O Antigoně, té dnešní, Zemědělské noviny 2. 2. 1962
Z. Roubíček: Karvašova Antigona v Národním divadle: k poslední činoherní premiéře naší první scény, Mladá fronta 4. 2. 1962
J. Černý: Ti druzí a Antigona, Kultura 6, 1962, č. 6, s. 5
A. Stránská: Proměna hrdinství, Divadelní noviny 5, 1961/62, č. 13, s. 3
A. Urbanová: Nic není mocnější člověka…, Tvorba 27, 1962, s. 163
M. M. Dedinský: Antigona a tí druhí na predných scénach ČSSR, Film a divadlo 6, 1962, č. 6, s. 6‒7
L. Suchařípa: Poručík a ti druzí, Divadelní noviny 5, 1961/62, č. 15, s. 4
nesign.: Lítaly jiskry, Divadelní noviny 5, 1961/62, č. 15, s. 5
J. Opavský: Podnět k diskusi o nové tvorbě: Karvašova „Antigona a ti druzí“, Rudé právo 18. 3. 1962
F. Vrba: Ještě jednou Antigona, Literární noviny 11, 1962, č. 12, s. 4
D. Jeřábek: Karvašova novodobá tragédie, Host do domu 9, 1962, s. 130
K. Hrabovská: Antigona a dve vlny, Kultúrny život 17, 1962, č. 14, s. 8‒9
J. Opavský: Karvašova „Antigona a ti druzí“, Plamen 4, 1962, č. 4, s. 139‒141
J. Zborovský: Karvašova „Antigona“ vo Výmare, Pravda Bratislava 16. 11. 1962 

ad Majitelé klíčů (role):
S. Machonin: Majitelé klíčů, Literární noviny 11, 1962, č. 20, s. 3
M. Smetana: Dilema etiky, Divadelní noviny 5, 1961/62, č. 22, s. 4‒5

ad Oidipús vladař (režie):
H. Šimková: Tragédie 24 století stará, Večerní Praha 14. 1. 1963
V. Gabriel: Planá inscenace: Oidipus vladař ve Smetanově divadle, Práce 15. 1. 1963
J. Černý: Sofoklův Oidipus vladař v Národním divadle, Lidová demokracie 16. 1. 1963
J. Císař: Antika pro antiku, Kulturní tvorba 1, 1963, č. 3, s. 15 
oba [O. Blanda]: Antické drama na scéně Národního divadla: K Macháčkově inscenaci Sofoklova Oidipa Vladaře, Svobodné slovo 18. 1. 1963
J. Kopecký: Povinnost a hrdinství pravdy: Sofoklova tragédie po třiceti letech na pražském jevišti, Rudé právo 19. 1. 1963
P. Kohn: Sláva a pád Oidipa vladaře: K premiéře činohry Národního divadla, Mladá fronta 19. 1. 1963
S. Machonin: Ztracená příležitost?, Literární noviny 12, 1963, č. 5, s. 5
L. Suchařípa: Vladař, Divadelní noviny 6, 1962/63, č. 15, s. 6
J. Träger : Zápisník: Rozpaky nad tragickým hrdinou, Plamen 5, 1963, č. 2, s. 140‒141
A. Bartušek: Inscenace 1962-1963: Oidipus vladař, Acta scaenographica 3, 1962/63, č. 11‒12, s. 211‒213
nesign.: Hovoříme s hlavním představitelem Sofoklova Oidipa vladaře V. Vejražkou, Premiérová knihovnička sezóna 1962‒1963, 1963, č. 4, s. 5‒7
nesign.: Ptáme se inscenátorů, Premiérová knihovnička sezóna 1962‒1963, 1963, č. 4, s. 8‒13
A. Urbanová: M. Macháček, in L. Kopáčová – O. Roubínek – J. Tomeš (ed.): O současné české režii, 1983, s. 363‒364 

ad Romeo a Julie (role):
Z. Roubíček: Romeo a Julie roku 1963: Pozoruhodná Krejčova inscenace v Národním divadle, Mladá fronta 1. 11. 1963
J. Kopecký: Krejčův Shakespeare, Rudé právo 6. 11. 1963
A. Stránská: Skutečnost bez mýtů, Divadelní noviny 7, 1963/64, č. 6, s. 3
S. Machonin: Velkorysý pokus o Shakespeara, Literární noviny 12, 1963, č. 46, s. 3
V. Kudělka: Romeo, Julie a my, Host do domu 10, 1963, 516‒517
A. Stránská: I Mercuciova, Divadelní noviny 7, 1963/64, č. 12, s. 5 

ad Osamění (režie):
VP [J. Pittermann]: Polské drama v Národním divadle, Večerní Praha 12. 9. 1963
O. Blanda: O síle lidského společenství: K včerejší premiéře v Tylově divadle, Večerní Praha 16. 1. 1964
nesign.: Premiéra činohry Národního divadla, Mladá fronta 17. 1. 1964
J. Černý: Polská hra v Národním divadle, Lidová demokracie 18. 1. 1964
Dk [K. Dobeš]: Hra o věrnosti a zradě, Svobodné slovo 18. 1. 1964
Z. Roubíček: Polská hra na jevišti Národního divadla, Mladá fronta 18. 1. 1964
(vb): Hra inspirovaná životem, Zemědělské noviny 19. 1. 1964
vbk [V. Běhounek]: Hra o vině, zradě, statečnosti a smyslu života, Práce 21. 1. 1964
J. Kopecký: Jevištní legenda o věrnosti a zradě, Rudé právo 24. 1. 1964
S. Machonin: Osamění, polská hra…, Literární noviny 13, 1964, č. 3, s. 4
A. Urbanová: Samota zrady, Kulturní tvorba 2, 1964, č. 4, s. 11
A. Fuchs: Staronový problém, Divadelní noviny 7, 1963/64, č. 13, s. 4
M. Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, 1994, s. 216 

ad Chrlení krve (role):
olh: Poezie uprostřed Prahy, Práce 28. 2. 1964 
S. Machonin: Herectví doby, Divadlo 16, 1965, č. 6, s. 18–23

ad Ze života hmyzu (režie): 
dk [K. Dobeš]: O vážném s vtipem: Na pět minut s režisérem M. Macháčkem před premiérou hry „Ze života hmyzu“, Svobodné slovo 16. 1. 1965
dk [K. Dobeš]: Aby lidé neměli vlastnosti hmyzu: Oslnivá premiéra hry bratří Čapků v Národním divadle, Svobodné slovo 18. 1. 1965
O. Blanda: Ze života hmyzu, Večerní Praha 18. 1. 1965
vb: Ze života hmyzu, Zemědělské noviny 19. 1. 1965
V. Hepner: Dvě premiéry v Národním divadle, Práce 20. 1. 1965
Z. Roubíček: Ze života lidí, Mladá fronta 22. 1. 1965
F. Černý: Bratři Čapkové na programu v Národním divadle, Rudé právo 22. 1. 1965
J. Černý: Ze života lidí, Lidová demokracie 22. 1. 1965
A. Urbanová: Lidem lidštější ideály, Kulturní tvorba 3, 1965, č. 4, s. 12
P. Moor: Insect Life. Prague letter, The Financial Times 12. 2. 1965
O. Kryštofek: Dobrého není nikdy dost, Obrana lidu 24, 1965, č. 7, s. 7
J. Zborovský: Pol´udštenie čapkovskej filozofickej revue, Smena 20. 2. 1965
fč [F. Černý]: Optimistické zastavení, Práce 8. 3. 1964
P. Grimm: Glanz und Elend der Čapek-Regie, Aufbau und Frieden 27. 3. 1965
as: Při nedávném… (Ze života hmyzu), Divadelní a filmové noviny 8, 1964/65, č. 18, s. 7
S. Machonin: Ze života hmyzu, Literární noviny 14, 1965, č. 10, s. 4
J. Träger: Dnešní smysl včerejšího díla. Divadlo 16, 1965, č. 4, s. 54–59
J. Opavský: O divadelní kulturnosti nad třemi inscenacemi, Plamen 7, 1965, č. 4, s. 166–167
J. Hilmera: Inscenace 1964–1965: Ze života hmyzu, Acta scaenographica 6, 1965/66, č. 9, s. 175–176
J. Nožka: Londýn – Řím – Vídeň žádají Národní divadlo: Přijeďte nám zahrát „Ze života hmyzu“, Svět v obrazech 22, 1966, č. 2, s. 7–8
nesign.: From the Life of Insects, The Yorkshire Post 6. 3. 1966
nesign.: National Theater to London will present Čapek´s „Insect play“, Prague News Letter 19. 2. 1966
R. B. Marriot: Ze života hmyzu, v zrcadle, skvělá inscenace!, Zprávy Divadelního ústavu 2, 1966, č. 4, s. 9–10 (převzato z The Stage Anglie 24. 3. 1966)
Ponkie: Wir verlieren den Humor: Regisseur Macháček vom Prager Nationaltheater in München (rozhovor), München Abendeitung 29. 3. 1966
oč: Londýn chválí pražské divadlo, Práca 30. 3. 1966
U. Jenny: Spieglein, Spieglein an der Wand, Süddetische Zeitung 31. 3. 1966
T. Koebner: Schmetterlinge und Mistkafer, Müncher Abendzeitung 31. 3. 1966
S. Kučerová: Národní v Londýně, Kulturní tvorba 4, 1966, č. 13, s. 14
P. Pujman: Ještě o Národním divadle ve Velké Británii, Kulturní tvorba 4, 1966, č. 14, s. 15
R. Miller: Československé divadlo má v Anglii skvělou pověst, Svět v obrazech 22, 1966, č. 14, s. 8–9
jp [J. Procházka]: Zrcadlo názorů: anglický a německý tisk o inscenaci Národního divadla Ze života hmyzu, Divadelní a filmové noviny 9, 1965/66, č. 21, s. 15
M. Smetana: Desetkrát odpověz (rozhovor s M. Macháčkem), Divadelní a filmové noviny 9, 1965/66, č. 20–21, s. 14
K. Hrabovská: Opať človek, Kultúrny život 21, 1966, č. 51, s. 1
J. Nožka: Tři neděle Národního divadla v Jugoslávii, Rudé právo 24. 6. 1968 

ad Piknik (role):
J. Černý: Nová malá scéna: Činoherní klub, Lidová demokracie 6. 3. 1965
P. Kohn: Činoherní klub poprvé, Mladá fronta 9. 3. 1965
S. Machonin: Nová pražská činohra, Literární noviny 14, 1965, č. 11, s. 10
J. Opavský: Iniciativa Činoherního klubu, Rudé právo 15. 3. 1965
O. Kryštofek: Únorová všehochuť, Obrana lidu 24, 1965, č. 12, s. 7
A. Urbanová: Vážný experiment, Kulturní tvorba 3, 1965, č. 12, s. 13
J. Císař: Herecký piknik, Divadelní a filmové noviny 8, 1964/65, č. 18, s. 6
J. Vostrý: Činoherní klub 1965–1972: Dramaturgie v praxi, 1996, s. 44–45
P. Honsová: J. Hálek a J. Třebická: K herectví Činoherního klubu a 60. let, 2014, s. 22–28 

ad A co láska? (režie):
Uvidíme v Národním divadle – M. Schisgal: A co láska? (rozhovor), Československá televize 1965
P. Grym: Italská komedie a snůška absurdity, Lidová demokracie 1. 5. 1965
O. Blanda: První premiéra v Národním, Večerní Praha 4. 10. 1965
J. Černý: Komedie o tragickém člověku, Lidová demokracie 5. 10. 1965
jb: První premiéra nové dramaturgie Národního divadla, Zemědělské noviny 6. 10. 1965
Z. Roubíček: Komedie z Broadwaye, Mladá fronta 7. 10. 1965
M. M. Dedinský: Nedobré osudy dobrej komédie, Smena 13. 10. 1965
O. Blanda: Představení jako vyměněné, Večerní Praha 21. 10. 1965
J. Černý: Výborný herecký koncert: Schisgal podruhé v Tylově divadle, Lidová demokracie 23. 10. 1965
A. Viková: Komedie černého humoru?, Divadelní a filmové noviny 9, 1965/66, č. 5, s. 5
J. Černý: Beatnický Oblomov, Divadlo 17, 1966, č. 1, s. 77–80
J. Gillar: Inscenace 1965–1966: A co láska?, Acta scaenographica 6, 1965/66, č. 10, s. 201–202
jp [J. Procházka]: A co láska?, Divadelní noviny 11, 1967/68, č. 9, s. 4

ad Stalo se v ZOO (role):
O. Blanda: Sen a divadlo, Večerní Praha 7. 10. 1965
P. Grym: Stalo se Ve Smečkách: Albee v Činoherním klubu, Lidová demokracie 9. 10. 1965
V. Hepner: Nový Albee v Činoherním klubu, Práce 12. 10. 1965
P. Jasanský: Stalo se v ZOO, Rudé právo 19. 10. 1965
J. Opavský: Stalo se v ZOO, Rudé právo 10. 12. 1965
Cim [D. Cimická]: Dramaturgie Činoherního klubu, Kulturní tvorba 3, 1965, č. 47, s. 12
J. Vostrý: Činoherní klub 1965–1972: Dramaturgie v praxi, 1996, s. 47 

ad Zločin a trest (role):
vf [V. Forst]: Jevištní Zločin a trest, Zemědělské noviny 24. 4. 1966
J. Opavský: Zločin a trest na scéně, Rudé právo 7. 5. 1966
J. Zvoníčková: Zločin a trest v Činoherním klubu, Svět sovětů 29, 1966, č. 24, s. 6–7
J. Gillar: Inscenace 1965–1966: Zločin a trest, Acta scaenographica 6, 1965/66, č. 3, s. 56–57
Kultura 66: Zločin a trest (zpravodajský šot), Československá televize 1966
J. Vostrý: Činoherní klub 1965-1972: Dramaturgie v praxi, 1996, s. 94–95

ad Šest postav hledá autora (režie, role):
B. Štěpánek: Šest postav pana Pirandella, Večerní Praha 6. 6. 1966
V. Hepner: Z pražských divadel: Po Ibsenovi Pirandello, Práce 8. 6. 1966
zer.: Pirandellův návrat do Národního, Svobodné slovo 10. 6. 1966
J. Černý: Šest postav v jiném divadle, Lidová demokracie 11. 6. 1966
Z. Roubíček: Pirandello – tentokrát v Národním divadle, Mladá fronta 14. 6. 1966
A. Urbanová: Zábavná tragédie, Kulturní tvorba 4, 1966, č. 24, s. 12
M. Lukeš: Pokus prorazit, Literární noviny 15, 1966, č. 25, s. 4
J. Císař: Myšlenky ve vzduchu, Rudé právo 27. 6. 1966
P. Grym: Hledající postavy, Divadelní a filmové noviny 9, 1965/66, č. 25–26, s. 6 

ad Bláznivá ze Chaillot (role):
J. Opavský: Bláznivá ze Chaillot, Rudé právo 6. 12. 1966

ad Tak to na tom světě chodí (režie):
H. Šimková: Tak by to chodit nemělo: K včerejší premiéře činohry Národního divadla, Večerní Praha 1. 6. 1967
J. Černý: Jak to na světě chodí, Lidová demokracie 7. 6. 1967
V. Hepner: Z pražských divadel: „Prstíček“ pana Congreava, Práce 7. 6. 1967
J. Opavský: Staré komedie, Rudé právo 14. 6. 1967
P. Kohn: Jak to chodí na světě, Mladá fronta 17. 6. 1967
mu: Tak to chodí, Zemědělské noviny 30. 6. 1967

ad Novokřtěnci (režie):
B. Štěpánek: Velké divadlo světa: Dürrenmattovi Novokřtěnci – Důstojná inscenace Národního – Elitní herecká sestava, Večerní Praha 4. 3. 1968
sd [S. Dolanská]: Dürrenmattovi Novokřtěnci v Národním, Lidová demokracie 6. 3. 1968
kr: Dürrenmatt v Národním divadle, Zemědělské noviny 14. 3. 1968
šva: F. Dürrenmatt v Praze: Viděl jsem dobře provedenou hru, Práce 16. 3. 1968
J. Plichta: S F. Dürrenmattem o Švýcarsku i o nás, Zemědělské noviny 24. 3. 1968
J. Císař: Myšlenka proti divadlu, Rudé právo 20. 4. 1968
M. Smetana: Téma: teatrálnost moci. Dürrenmattovi Novokřtěnci u nás, Divadelní noviny 11, 1967/68, č. 18, s. 4
F. Kafka: S F. Dürrenmattem dvakrát (rozhovor), Divadelní noviny 11, 1967/68, č. 18, s. 8
L. Boháč: Tisíc a jeden život, 1987, s. 258–259
M. Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, 1994, s. 239–241

ad Zkouška ohněm (role):
P. Grym: Zpráva o čarodějkách ze Salemu, Lidová demokracie 28. 12. 1968
M. Smetana: Hon na lidi, Mladá fronta 4. 1. 1969
A. Urbanová: Znovu hon na čarodějnice, Divadelní noviny 12, 1968/69, č. 9, s. 4

ad Macbeth (role):
H. Šimková: Tragédie viny a svědomí, Večerní Praha 5. 6. 1969
P. Grym: Macbeth v Tylově divadle, Lidová demokracie 6. 6. 1969
cim [D. Cimická]: Neovladatelné síly v člověku, Zemědělské noviny 1. 7. 1969
S. Dolanská: Macbethovská inspirace, Svět práce 2, 1969, č. 31, s. 10 

ad Dáma není k pálení (režie, role):
P. Grym: Dáma není k pálení: Zcela zvláštní kratochvíle na scéně Tylova divadla, Lidová demokracie 19. 2. 1970
J. Otava: Básník na scéně Tylova divadla, Rudé právo 20. 2. 1970
I. Erbenová: Dáma v Tylově divadle, Večerní Praha 23. 2. 1970
F. Knopp: Dáma není k pálení, Acta scaenographica 10, 1969/70, č. 7, s. 140

ad Jindřich V. (režie):
B. Štěpánek: Král Jindřich Sympatický, Mladá fronta 10. 2. 1971
A. Stránská: Shakespeare téměř neznámý, Svobodné slovo 10. 2. 1971
mik [M. Křovák]: Jindřich V. poprvé na naší scéně, Lidová demokracie 11. 2. 1971
M. Tůma: Hledání nebo stagnace?: Nad inscenacemi Národního divadla, Tvorba 1972, č. 34, s. 8–9
A. Urbanová: M. Macháček, in L. Kopáčová – O. Roubínek – J. Tomeš (ed.): O současné české režii, 1983, s. 366
V. Fabianová: Jsem to já?, 1993, s. 311

ad Na dně (role):
J. Tvrzník: M. Gorkij: Na dně, Mladá fronta 23. 10. 1971
LB: M. Gorkij v Činoherním klubu, Československý voják 20, 1972, č. 3, s. 28
J. Vostrý: Činoherní klub 1965–1972: Dramaturgie v praxi, 1996, s. 158–160
P. Honsová: J. Hálek a J. Třebická: K herectví Činoherního klubu a 60. let, 2014, s. 65, 67 

ad Škola pomluv (režie):
kop [J. Kopecká]: Pražské divadelní návraty, Svobodné slovo 28. 3. 1972
mik [M. Křovák]: Sheridanova komedie mravů, Lidová demokracie 30. 3. 1972
M. Tůma: Sheridanova mravoličná komedie: K premiéře činohry Národního divadla, Rudé právo 31. 3. 1972
A. Fuchs: Šest večerů, Amatérská scéna 9, 1972, č. 6, s. 6–7
M. Tůma: Hledání nebo stagnace?: Nad inscenacemi Národního divadla, Tvorba 1972, č. 34, s. 8–9
Muž za scénou (medailon), Československá televize 1972

ad Amfitryon (režie):
J. Tvrzník: 2x z Národního: Amfitryon, Mladá fronta 17. 1. 1973
mik [M. Křovák]: Barevný a pestrý Moliére v Národním, Lidová demokracie 19. 1. 1973
kop [J. Kopecká]: Pocta Molièrovi, Svobodné slovo 24. 1. 1973
F. Knopp: Životný Molière, Zemědělské noviny 29. 1. 1973
Z. Pleskot: Program divadelní inscenace, Interscaena. Acta scaenographica 3, 1973, č. 2, s. 28–35 

ad Člověk odjinud (režie):
lw [L. Daneš]: Středem pozornosti je člověk: Pozoruhodná premiéra sovětského autora v Národním divadle, Lidová demokracie 14. 11. 1973
J. Beneš: Vzrušující divadlo, Práce 22. 11. 1973
kop [J. Kopecká]: Závažná sovětská hra, Svobodné slovo 30. 11. 1973
- mv -: Sám, ale neopuštěn, Tvorba 1973, č. 50, s. 2 (příloha Divadelní tvorba)
V. Sochorovská: Velmi prijemne prekvapenie priniesla hra…, Nové slovo Bratislava 16, 1974, č. 4, s. 2
Z. Pleskot: Scénografie současné hry (srovnání inscenací „Člověk odjinud“ Národního (premiéra 8. 11. 1973) a Jihočeského divadla (premiéra 16. 3. 1973), Interscaena. Acta scaenographica 4, 1974, č. 1, s. 8, 13 

ad Cyrano z Bergeracu (režie):
V. Hrouda – J. Kliment: Cyrano z Bergeracu: Romantická komedie v Národním divadle, Rudé právo 18. 9. 1974
J. Beneš: Cyrano z druhé galerie, Práce 20. 9. 1974
M. Tůma: Návrat hrdinského Cyrana, Tvorba 1974, č. 39, s. 13
lw [L. Daneš]: Nový Cyrano z Bergeracu, Lidová demokracie 26. 9. 1974
ko: Nový Cyranův návrat, Svobodné slovo 1. 10. 1974
A. Fuchs: O pěti představeních se dvěma podotknutími, Amatérská scéna 12, 1975, č. 2, s. 10–11
V. Brabec – J. Kopecká: Desátý Cyrano v Národním, Květy 25, 1975, č. 12, s. 36–37

ad Optimistická tragédie (režie):
D. Cimická: Znovu optimistická (rozhovor s J. Lexou), Zemědělské noviny 11. 1. 1975
J. Fulínová: Naléhavé poselství Optimistické tragédie: rozhovor k dnešní premiéře Višněvského dramatu v Národním divadle (rozhovor s J. Lexou), Lidová demokracie 16. 1. 1975
V. Hrouda: Optimistická tragédie: Revoluční drama v Národním divadle, Rudé právo 17. 1. 1975
lš [L. Daneš]: O lidech v revoluci, Lidová demokracie 22. 1. 1975
H. Pešková: Optimistická tragédie: Nové nastudování činohry Národního divadla, Večerní Praha 22. 1. 1975
J. Beneš: Návrat Optimistické tragédie, Práce 23. 1. 1975
cim [D. Cimická]: Optimistická tragédie v Národním divadle, Zemědělské noviny 29. 1. 1975
B. Štěpánek: Dívej se zvesela, revoluce!, Mladá fronta 5. 2. 1975
M. Vojta: Neosudová tragédie, Večerní Plzeň 19. 2. 1975

ad Měšťáci (režie):
cim [D. Cimická]: Gorkij nově a nekonvenčně, Zemědělské noviny 3. 12. 1976
V. Hrouda: Pánem je ten, kdo pracuje, Rudé právo 4. 12. 1976
B. Štěpánek: Na skřipci komedie, Mladá fronta 7. 12. 1976
nesign.: Gorkého Měšťáci, Rudé právo 7. 12. 1976
MoM: Bezsemenov, Nil… a ti druzí, Svobodné slovo 9. 12. 1976
lš [L. Daneš]: K nové inscenaci Měšťáků, Lidová demokracie 9. 12. 1976
-jj-: Měšťáci se dvěma otazníky, Scéna 2, 1977, č. 2, s. 5
M. Vojta: Měšťáci očima dnešní generace, Tvorba 1977, č. 13, s. 9 

ad Poslední prázdniny (režie):
V. Hrouda: Rodiče a děti: Činohra Národního divadla uvedla Stieberovy Poslední prázdniny, Rudé právo 11. 5. 1977
I. Krausová: Česká hra v Národním, Svobodné slovo 1. 6. 1977
B. Štěpánek: Jak já to vidím: Věčná píseň mládí, Mladá fronta 4. 6. 1977
J. Tvrzník: Průprava, Mladá fronta 4. 6. 1977
mik [M. Křovák]: Novinka ze současnosti v Národním divadle, Lidová demokracie 10. 6. 1977
M. Vojta: Zrodila se nová hra, Tvorba 1977, č. 25, s. 9
K. Bundálek: Srpnové loučení, Scéna 2, 1977, č. 13, s. 2

ad Ten, který dostává políčky (režie):
M. Urban: Novinka v Činoherním klubu, Svobodné slovo 12. 10. 1977
P. Pavlovský: V Činoherním klubu nově, Tvorba 1977, č. 42, s. 18
(otb) [O. Brůna]: Z premiérového diáře (2), Scéna 2, 1977, č. 25–26, s. 6
šrm [E. Šormová]: L. Andrejev. Ten, který dostává políčky,Dialog 1, 1977/78, č. 2, s. 17–18
B. Štěpánek: Tři pozvánky do divadla, Svět práce 8, 1977, č. 49, s. 10
V. Čech: Trpký úděl klauna, Brněnský večerník 25. 4. 1978 

ad Náměstíčko (režie):
sch: Dnes má slovo (rozhovor s dramaturgem J. Nezvalem), Svobodné slovo 16. 3. 1978
H. Pešková: Přitažlivé náměstíčko: K premiéře Goldoniho hry v Tylově divadle, Večerní Praha 21. 3. 1978
mik [M. Křovák]: Úsměvný Goldoni v Tylově divadle, Lidová demokracie 22. 3. 1978
šrm [E. Šormová]: Pokus o Goldoniho, Dialog 2, 1978/79, č. 7, s. 25–26
pat [J. Paterová]: Netradiční náměstíčko, Zemědělské noviny 4. 4. 1978
J. Procházka: Nostalgický i současný Goldoni, Svobodné slovo 19. 4. 1978
kbn: Videli ste už v divadlách?: Náměstíčko, Film a divadlo 23, 1979, č. 2, s. 24 

ad Jako bychom se ani neznali… (režie):
sd: Setkání s A. Kutěrnickým, Zemědělské noviny 23. 10. 1978 
H. Pešková: Abychom se více poznali: k premiéře hry A. Kutěrnického v Laterně magice, Večerní Praha 24. 10. 1978
lš [L. Daneš]: Jako bychom se ani neznali, Lidová demokracie 26. 10. 1978
nr: Divadlo: Jako bychom se ani neznali, Tvorba 1978, č. 45, s. 9
B. Štěpánek: Společným jmenovatelem je upřímnost, Mladá fronta 1. 12. 1978
J. Procházka: Poetická režijní partitura, Svobodné slovo 13. 12. 1978
V. Hrouda: O rodičích a dětech: K premiéře sovětské hry v Národním divadle, Rudé právo 9. 1. 1979
K. Benčičová: Videli ste už v divadlách?: Jako bychom se ani neznali…, Film a divadlo 23, 1979, č. 2, s. 26

ad Milovat znamená žít (režie, role):
ku: M: Gorkij a tři režiséři, Lidová demokracie 11. 1. 1979
P. Pavlovský: Jak se dělá divadlo, Tvorba 1979, č. 16, s. 19

ad Naši furianti (režie):
rl: Furianti zpívají: K dnešnímu uvedení Stroupežnického komedie Naši furianti v Tylově divadle (rozhovor s P. Vondruškou), Večerní Praha 13. 3. 1979
sd: Furianti v novém: K dnešní premiéře hovoří dramaturg Národního divadla J. Nezval, Svobodné slovo 13. 3. 1979
L. Daneš: Naši furianti, Lidová demokracie 17. 3. 1979
lš [L. Daneš]: Krásná česká hra, Lidová demokracie 17. 3. 1979
nav: Za realitou života: Stroupežnického Naši Furianti v Tylově divadle, Zemědělské noviny 21. 3. 1979
I. Krausová: Naši furianti skutečně národní, Svobodné slovo 21. 3. 1979
J. Kolář: Naši furianti – naši současníci, Práce 18. 4. 1979
V. Sochorovská: Radost z divadla, Mladá fronta 26. 4. 1979
V. Procházka: Naši furianti netradičně: Stroupežnického komedie znovu v Národním divadle, Rudé právo 5. 5. 1979
J. Tvrzník: Potřeba vzájemné inspirace, Mladá fronta 12. 10. 1979
-dk-: Videli ste už v divadlách?: Naši furianti, Film a divadlo 23, 1979, č. 21, s. 26–27
šrm [E. Šormová]: Konečně divadlo (Naši furianti), Dialog 3, 1979/80, č. 2, s. 1–4
jap [J. Pőmerl]: L. Stroupežnický: Naši furianti, Dialog 3, 1979/80, č. 2, s. 8–10
kn [V. Kőnigsmark]: Naši furianti ´79, Dialog 3, 1979/80, č. 2, s. 11–13
bt [O. Janáčková]: Poklady naší národní klasiky, Dialog 3, 1979/80, č. 2, s. 14–16
M. Tůma: Naši furianti zcela netradičně? Zamyšlení nad novým nastudováním v činohře Národního divadla, Scéna 4, 1979, č. 13, s. 4–5
K. Bundálek: Čas bilancování, Scéna 5, 1980, č. 1, s. 1–2
A. Urbanová: Klasický bestseller, Amatérská scéna 18, 1981, č. 10, s. 22–23
A. Urbanová: M. Macháček, in L. Kopáčová – O. Roubínek – J. Tomeš (ed.): O současné české režii, 1983, s. 371–375
H. Konečná a kolektiv: Čtení o Národním divadle, 1984, s. 330–335
V. Bednářová: Macháček se nebál (rozhovor s P. Vondruškou), Reflex 18, 2007, č. 40, s. 58–60
A. Urbanová: Tajemství svěžesti a pravda o furiantech. Divadelní revue 1, 1992, č. 4, s. 54–59
P. Pavlovský: Bilance, Literární noviny 4, 1993, č. 9, s. 10

kn [V. Königsmark]: K otázce hereckého stylu v současném českém divadle (k pojetí herecké postavy), Dialog 3, 1979/80, č. 7–8, s. 1–18

ad Bílá nemoc (režie):
J. Richter: Stále trvající odpovědnost: Nad premiérou Bílé nemoci v Tylově divadle, Večerní Praha 29. 2. 1980
J. Tvrzník: Bílá nemoc, Mladá fronta, 5. 6. 1980
M. Vojta: Zbytečné rozpaky nad Bílou nemocí, Tvorba 1980, č. 26, s. 7
A. Fuchs: Zápis z jedné schůze aneb diskuse o Bílé nemoci v Národním divadle,Scéna 5, 1980, č. 14–15, s. 7
J. Černý: Polemika, Národní divadlo informuje 1989/90, č. 10, s. 11 

ad Vévodkyně valdštejnských vojsk (režie):
J. Procházka: Vévodkyně valdštejnských vojsk: K nové hře O. Daňka v Národním divadle, Svobodné slovo 17. 12. 1980
J. Hájek: Protiválečná dramatická rapsódie, Rudé právo 18. 12. 1980
mik [M. Křovák]: Česká novinka v Tylově divadle, Lidová demokracie 18. 12. 1980
J. Dvořák: Sugestivní hra o Vladštejnovi, Práce 23. 12. 1980
J. Tvrzník: Vévodkyně valdštejnských vojsk, Mladá fronta 15. 1. 1981
cim [D. Cimická]: Vévodkyně valdštejnských vojsk: K nové inscenaci Národního divadla, Zemědělské noviny 31. 1. 1981
J. Císař: Divadlo světa (K nové hře O. Daňka), Tvorba 1981, č. 13, s. 6
J. Janáček: Valdštejn a vévodkyně jeho vojsk, Scéna 6, 1981, č. 7–8, s. 7
J. Hájek: O človeku a svetě, Film a divadlo 25, 1981, č. 21, s. 10–11
J. Kříž: Proti válce s vojáky Valdštejna, Brněnský večerník 3. 12. 1984
O. Šrámek – M. Loucká: Zveme Vás do divadla: Vévodkyně valdštejnských vojsk, Divadelní zpěv míru, Scéna 10, 1985, č. 12–13, s. 8

V. Kőnigsmark: K pojetí herecké postavy v současném českém divadle, in České divadlo 4, 1981, s. 20–40

ad Hamlet (režie, role):
M. Vojta: Nově přečíst nebo nově vyložit: poznámky k inscenaci Shakespearova Hamleta nastudovaného činoherním souborem Národního divadla na scéně Smetanova divadla, Tvorba 1982, č. 42, s. 8
-ro-: Herec – horolezec: Rozhovor s F. Němcem po premiéře Hamleta v Národním divadle, Večerní Praha 14. 4. 1982
D. Cimická: V duchu tradic první scény: K premiéře Hamleta v Národním divadle, Zemědělské noviny 22. 4. 1982
-k-: Hamlet – divadlo vztahů, Svobodné slovo 26. 5. 1982
E. Svobodová: Záznam o dorozumívání. Dramatická rekonstrukce nastudování Shakespearova Hamleta v Národním divadle, Československý rozhlas 1982
V. Kőnigsmark: Být zrcadlem a kronikou své doby, Scéna 8, 1983, č. 1, s. 4
Z. Jindrlová: O Hamletovi (po čtyřiceti letech): Tři vzpomínky na vynikající inscenaci a režiséra M. Macháčka, Českobudějovické listy 12. 5. 1994

ad Téma Dostojevskij (režie, role):
ny: Dostojevskij ve Viole, Mladá fronta 30. 3. 1983
mača: Víra v člověka, Zemědělské noviny 4. 5. 1983
ku [L. Kuchař]: Velké téma – Dostojevskij, Lidová demokracie 9. 6. 1983

ad Černý Mnich (role):
jk: Hra, kterou Čechov nenapsal, Lidová demokracie 30. 11. 1983
J. Tvrzník: Černý mnich, Mladá fronta 1. 12. 1983
I. Gerová: Černý mnich v Laterně magice, Svobodné slovo 21. 12. 1983
K. Sekyrová: Činohra v „divadle zázraků“, Divadelní revue 18, 2007, č. 2, s. 70–87

A. Urbanová: M. Macháček, in L. Kopáčová – O. Roubínek – J. Tomeš (ed.): O současné české režii, 1983, s. 341–382 

ad Casanova (role):
B. Štěpánek: Sympatické pořady v Redutě, Práce 3. 9. 1986

ad Vassa (role):
K. Martínek: Gorkého hra Vassa Železnovová: Aktuálně znějící drama na scéně Národního divadla, Rudé právo 20. 11. 1986
J. Tvrzník: Hledání Gorkého: Vassa Železnovová na scéně Národního divadla, Mladá fronta 27. 11. 1986
I. Gerová: Vassa, v tomto případě matka, Svobodné slovo 3. 12. 1986
J. Pávek: Netradiční drama M. Gorkého, Práce 29. 12. 1986
L. Kopáčová: Dvojí Gorkij, Tvorba 1987, č. 4, s. 10
J. Czech: Dvě aktuální premiéry, Scéna 12, 1987, č. 2, s. 4
J. Hájek: O nové dimenze současného dramatu a herectví, Scéna 12, 1987, č. 12, s. 3
J. Kociánová: Dráma odchodu, Film a divadlo 31, 1987, č. 7, s. 12

A. Hýsková: Nacházet životní pravdy: se zasloužilým umělcem M. Macháčkem nejen o filmu (rozhovor), Pochodeň 22. 2. 1986
J. Černý: Vystrašená činohra: co a jak v divadlech, O divadle 1, 1986, s. 69–79 

ad Smutek sluší Elektře (režie):
J. Tvrzník: Smutek sluší Elektře: Pozoruhodný inscenační čin Městských divadel pražských, Mladá fronta 4. 6. 1987
L. Krénová: Americká Elektra, Film a divadlo 31, 1987, č. 18, s. 12–13
mik [M. Křovák]: Strhující dramatická výpověď, Lidová demokracie 29. 8. 1987

ad Jindřich IV., 1. díl (role):
J. Černý: Královská hra s Falstaffem, Práce 4. 12. 1987
J. Hájek: Čin shakespearovské dramaturgie: První díl Jindřicha IV. na scéně Národního divadla v Praze, Rudé právo 26. 1. 1988
-Zi-: Divadlo: Král Jindřich IV., Signál 24, 1988, č. 9, s. 24
L. Kopáčová: Problémy kolem Shakespeara, Tvorba 1988, č. 18, s. 13
J. Czech: Rozpačitý Jindřich, Scéna 13, 1988, č. 2, s. 4
J. M. Burian: Očima cizince, Scéna 15, 1990, č. 7, s. 6

ad Chuť medu (režie):
jč: Hra žensky moudrá: K premiéře Chuti medu v pražském Národním divadle, Práce 19. 5. 1988
K. Štěpánová: Blues na Nové scéně, Lidová demokracie 7. 6. 1988
Z. Tichý: Chuť medu po třiceti letech, Zemědělské noviny 21. 6. 1988

ad Jindřich IV., 2. díl (role):
M. Hrabák: Falstaff a Jindřich – druhý díl, Svobodné slovo 21. 12. 1988
M. Křovák: Shakespeare stále naléhavý, Lidová demokracie 29. 12. 1988
V. Hrouda: Jindřich IV. – díl druhý: Mnohorozměrný obraz anglické společnosti, Rudé právo 17. 1. 1989
Z. Tichý: Shakespeare kontra Hajda, Zemědělské noviny 31. 1. 1989

J. Černý: M. Macháček. Osobnosti současné režie, Amatérská scéna 26, 1989, č. 9, s. 14–15
Z. Figura: Strom ve vesmíru: Se zasloužilým umělcem M. Macháčkem o smyslu umělecké tvorby, Bachovi a Hamletovi (rozhovor), Ostravský večerník 30. 11. 1989
L. Kopáčová: Pravda o M. Macháčkovi (k dopisu T. Šrámkové panu M. Macháčkovi), Lidová demokracie 14. 12. 1989
P. Veselý: Když herci nehrají…, Kino 45, 1990, č. 2, s. 6–7
R. Blech: Zabudnuté postavy? Labyrint života M. Macháčka, Práca 5. 5. 1990

ad Strýček Váňa (role):
J. Tvrzník: Šosácký život si nás podmanil: Úspěšný vstup Činohry Národního divadla do nové sezóny, Mladá fronta 14. 9. 1990
E. Langšádlová: Člověk na Nové scéně: Je či není doba na Čechova?, Lidové noviny 19. 9. 1990
J. Strnad: Příliš zasklený strýček, Svobodné slovo 28. 9. 1990
M. Langášek: Jít anebo zůstat doma?, Právo lidu 4. 10. 1990
Z. Pavelka: Čechov ´90 (v Čechách), Tvorba 1990, č. 40, s. 6
H. Suchařípová: Ztracená generace?, Scéna 15, 1990, č. 24, s. 4
V. Smoláková: Zrevidovaný nebo zmanipulovaný Strýček Váňa?, Svět a divadlo 1, 1990, č. 4, s. 22–31
J. Paterová: Každý svého Čechova, Práce 19. 9. 1990
S. Machonin: Zdvihl se velký lament, Literární noviny 2, 1991, č. 3, s. 7

J. Burian: Grossman, Macháček, Schorm: The Loss of Three Major Czech Directors of the Late Twentieth Century, Slavic and East European Performance 13, 1990, č. 3, s. 27–30
J. Černý: Pragmatik: Lukešova éra v Národním divadle, Divadelní revue 2, 1991, č. 3, s. 61–67
E. Svobodová: Ve znamení divadla: Pokus o portrét režiséra a herce M. Macháčka, člena Národního divadla (autorská montáž), Český rozhlas 1991

nekrology:
J. Švarcová: Na rozloučenou s velkým divadelníkem, Lidové noviny 19. 2. 1991
J. Tvrzník: Bojovník a rváč, Mladá fronta Dnes 19. 2. 1991
-das-: Odešel M. Macháček, Zemědělské noviny 19. 2. 1991
R. Lošťák: Mág jeviště odešel, Svobodné slovo 26. 2. 1991
M. Fridrich: Vzpomínka na M. Macháčka, Zpravodaj (Jihočeské divadlo České Budějovice) 1991, č. 5–6, s. 10
R. Hrdinová: Dopis M. Macháčkovi, Amatérská scéna 28, 1991, č. 7, s. 12–13

M. Macháček (dokument), Česká televize 1991

ad 70. výročí narození:
I. Ciprová: Obávaný, respektovaný, ctěný král první scény, Noviny Praha 10. 5. 1992
R. Lošťák: Vzpomínka na M. Macháčka, Metropolitan 18. 5. 1992

E. Krumbachová: Perly v ústřicích, Divadelní noviny 2, 1993, č. 8, s. 11–12
E. Krumbachová: První knížka Ester, 1994, s. 133–137
J. Lukeš: Nářky, žaloby a viny, vyrovnání a smír (E. Krumbachová: První knížka), Divadelní noviny 4, 1995, č. 13, s. 7
K. Meister: Odkryté archivy, Divadelní noviny 4, 1995, č. 15, s. 2

ad Zápisky z blázince:
Z. Hedbávný: M. Macháček – Zápisky z blázince, Literární noviny 4, 1995, č. 15, s. 8
kra: A nikdy Cyrano…, Svobodné slovo 2. 6. 1995
J. Chuchma: Zapsat si pár řádek a nějak to všechno přečkat, Mladá fronta Dnes 22. 6. 1995
R. Hrdinová: Sedmdesát dní M. Macháčka, Rudé právo 19. 7. 1995
J. Lukeš: Svědectví normalizačních traumat, Kinorevue 5, 1995, č. 18, s. 27
J. Černý: Zápisky z blázince: Svědectví M. Macháčka, Divadelní revue 6, 1995, č. 3, s. 76–80
J. Pokorný: Paměť divadelníkova a blázinec doby: Několik poznámek k Zápiskům M. Macháčka a k ohlasům v tisku na jejich letošní knižní vydání, Kritická příloha 1995, č. 3, s. 80–86

M. Boková: Všimli jste si? Za divadlem… (k novému uvedení filmu Neklidné srdce Evropy v souvislosti s tvůrci), Svět a divadlo 7, 1996, č. 6, s. 193
P. Hanák: Naši furianti v dramaturgicko-režijním zpracování M. Macháčka, seminární práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno 1996
P. Hanák: Hamlet v dramaturgicko-režijním zpracování M. Macháčka, seminární práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno 1997
P. Hanák: Divadelní režie M. Macháčka 1979 –1982, diplomová práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno 1997
K. Macháčková: M. Macháček (očima dcery), Xantypa 4, 1998, č. 37, s. 78–81
Činoherní klub Praha (dokument), Česká televize 2000

ad 10. výročí úmrtí:
I. Rajmont: M. Macháček (profesní portrét herce a režiséra M. Macháčka u příležitosti 10. výročí úmrtí), Národní divadlo 2001, č. 2, s. 20

R. Erml: Na jevišti musíte každý večer umřít (rozhovor s B. Rösnerem), Divadelní noviny 10, 2001, č. 20, s. 8–9
M. Macháček (dokument), Česká televize 2001

ad 80. výročí narození:
red: M. Macháček (při příležitosti nedožitých 80. narozenin M. Macháčkovi věnována výstava z cyklu Velké osobnosti činohry Národního divadla), Národní divadlo 2002, č. 4, s. 35
M. Dvořák: Osmého května 2002 vzpomínáme na M. Macháčka,Národní divadlo 2002, č. 5, s. 34

M. Macháček (dokument – cyklus Česká divadelní režie), Česká televize 2002
Potomci slavných: M. Macháček, Česká televize 2002
Psychologický film (dokument – cyklus Tváře českého filmu), VAC 2002
A. Urbanová: Opožděné dopisy: A. Urbanová píše M. Macháčkovi, Divadelní noviny 11, 2002, č. 20, s. 15
K. Macháčková: Opožděné dopisy: K. Macháčková píše M. Macháčkovi, Divadelní noviny 13, 2004, č. 8, s. 15
Z. A. Tichý: Zběsilost v srdci M. Macháčka, Mladá fronta Dnes 23. 4. 2004
M. Hrušková: Král s bolavou duší. M. Macháček, Týdeník Televize 2004, č. 20, s. 26–27
J. Cieslar: Deset hereckých střepin: Činoherní klub a český film šedesátých let. S dovětkem o filmovém a jevištním monologu, Disk 2005, č. 13, s. 53–77
Pátrání po Ester (dokument), Česká televize a BIONAUT 2005

ad 15. výročí úmrtí:
K. Ondroušková: Jubilea a výročí: M. Macháček, Národní divadlo 2006, č. 6, s. 17 

kolektiv autorů: Činoherní klub 1965–2005, 2006
Trojka z mravů: M. Macháček (dokument – cyklus Příběhy slavných), Česká televize 2006
Předčasná úmrtí: M. Macháček (1922 –1991), Česká televize 2006

ad 85. výročí narození:
T. Staněk: M. Macháček – 85. výročí narození, Národní divadlo 2007, č. 9, s. 18

K. Mazlová: E. Krumbachová a její práce pro divadlo, bakalářská práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno 2007
V. Just: Causa M. Macháček, Reflex 18, 2007, č. 41, s. 86–91
A. Urbanová: Zaťatý, sveřepý (M. Macháček). Legendy ze šedesátých, Divadelní noviny 17, 2008, č. 1, s. 14
J. Vostrý: K osobnostnímu herectví, in Osobnostní herectví a cesta k němu, 2009, s. 22–23
L. Koubská: M. Macháček – posedlý, Instinkt Extra 6, 2010, č. 6, s. 58–62
J. Kománková: Melancholický cholerik. M. Macháček, Týdeník Televize 2010, č. 39, s. 16–17
J. Machalická: Jak zvládnout osobní téma, Lidové noviny 14. 10. 2010
J. Machalická: Táta tvořil, jen když byl rozervaný (rozhovor s K. Macháčkovou), Lidové noviny 2. 11. 2010
K. Macháčková: Téma Macháček, 2010
K. Mazlová: M. Macháček a jeho umělecká práce v Činoherním klubu, diplomová práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno 2010 
K. Macháčková: M. Macháček očima dcery, Lidové noviny 4. 5. 2012 (příloha)
J. Černá: M. Macháček a jeho divadelní práce v 70. a 80. letech, diplomová práce, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy 2014

slovníky a encyklopedie:
V. Procházka (ed.): Národní divadlo a jeho předchůdci. Slovník umělců divadel Vlastenského, Stavovského, Prozatímního a Národního, 1988 
Š. Bartošková – L. Bartošek: Filmové profily 2. Českoslovenští filmoví herci (část 1. A–M), 1990
M. Churaň a kol.: Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, 1994
J. Tomeš a kol.: Český biografický slovník XX. století. II. díl. K–P, 1999
M. Fikejz: Český film. Herci a herečky. 2. díl: L–Ř, 2007
Český film: herci a herečky [online], URL: http://www.libri.cz/databaze/film/heslo/2782

Vznik: 2015
Autor: Markéta Kaňková