Zappe, Antonín: Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 10:14

Křest. jménem psán též Anton. – Syn novoměstského měšťana, záhy osiřelý. Původně zlatnický tovaryš. 1764 odcestoval z Prahy a 1766 debutoval u nezjištěné společnosti. 1769 hrál ve Wetzlaru u → J. Tillyho. 1774 jej angažoval → K. Wahr, s jehož společností účinkoval v zimě 1774/75 v Prešpurku, 1776/77 v Budíně a v Pešti, 1777/78 a 1778/79 v Prešpurku a v létě vždy v Esterháze. Od 1779 s ní působil v pražském Divadle v Kotcích, 1783/84 v Nosticově divadle. Po rozpuštění Wahrova souboru byl 1784/85 členem Druhé Bondiniho společnosti v Nosticově divadle. 1786 zažádal spolu s → F. J. Höpflerem, → F. X. Sevem a → V. Antongem o povolení hrát divadlo v německé a české řeči v českých městech včetně Nového Města pražského. Po dvojí opakované žádosti až přímo k císaři bylo povolení uděleno a Z. se stal 1786 spoluředitelem Vlastenského divadla na Koňském trhu (dnes Václavské náměstí), tzv. Boudy. Po jejím stržení nařízeném městem 1789 přenesli zbylí podnikatelé Z. a Seve (Höpfler a Antong odešli) Vlastenské divadlo do domu U Hybernů a 1790 je pronajali. Z. setrval v souboru za všech následujících ředitelů a působil v něm s celou rodinou i poté, když se 1803 přesunul do Malostranského divadla v tzv. Raymannovském domě v Karmelitské ulici. V srpnu 1803 prodal Z., tehdy již bez společníků, divadelní privilegium stavům a vymínil si roční penzi. V ansámblu Malostranského divadla zůstal nejméně do 1808. Nejpozději 1811 odešel do výslužby a žil na Starém Městě z vyplácené penze.

Přestože se Z. již 1774 stal členem Wahrova souboru, jehož pýchou bylo, že nikdy nehrál improvizovanou burlesku, jako představitel sedláků, komických sluhů a karikovaných hlupáků vždy velmi těsně navazoval na její herecký styl. Zejména ve Vlastenském divadle uplatňoval četná extempore, příznačná pro burleskní herectví. V mladších letech býval i figurantem v baletu. Zřejmě právě za prvky staršího komediantského herectví si vysloužil často citovaný odsudek, že hraje „špatné role nanejvýš špatně“ (⇒ Theater-Journal für Deutschland 1784). Podle jiných kritik osvědčoval v rolích sluhů osobitý suchý humor a jemnou hru, jeho výkony však trpěly nedostatečným memorováním textu. Extemporování mu vytýkal i V. Thám, který jinak jeho komické schopnosti i výstižnost jeho figurek v českých představeních oceňoval (např. Petr, G. Stephanie ml.: Odběhlec z lásky synovské; Pan kantor, J. J. Engel: Vděčný syn, Nosticovo divadlo 1785). Později byl Z. stále častěji obsazován jen do vedlejších rolí v představeních německojazyčných (např. Žid, Der Schusterfeierabend [Ševcovský svatvečer], h: A. Volánek, Divadlo u Hybernů 1793; Herr von Schnepf, Der Lustig Lebendig [Veselý nezmar], t: J. Perinet, h: W. Müller, tamtéž 1799) i českojazyčných (Habal, dohlídač panen, W. A. Mozart: Belmont a Konstance aneb Odvedení ze Serailu, p: J. N. Štěpánek, Stavovské divadlo 1806). Soudobá kritika komentovala jedinou z těchto rolí, ztřeštěného filozofa Eulenflügela (Der Unterthanen Glück ist guter Fürst [Dobrý vládce je požehnáním poddaných], t: J. Perinet, h: W. Müller, Divadlo u Hybernů 1796), kterou údajně podal natolik originálně, že její charakter zůstal až do konce nesrozumitelným tajemstvím (⇒ AEJ). Z. své komické herectví zřejmě nikdy nerozvinul do té míry, aby se mohl uplatnit v rolích vyhraněnějšího charakteru, a zůstával reprezentantem staršího stylu typového herectví.

Prameny a literatura

AMP, matrika narozených fary u sv. Jindřicha 1731–48, sign. JCH N 6, 16. 12. 1744 (záznam o křtu Z.); matrika zemřelých fary u sv. Jiljí 1817–34, sign. JIL Z 7, 23. 11. 1824 (úmrtí Z.); NA, fond ČG-Publ 1786–95, kart. 1056, 1057, 1058, 1064; fond ZV, sign. 84/93a1, kart. 1195 (Z. penze); Allgemeines Verwaltungsarchiv Wien, Archiv des Ministeriums des Innern, fond Hofkanzlei, sign. IV M 6: Theater – Böhmen, kart. 1365 (ohořelé dokumenty z 1786); Österreichisches Theatermuseum Wien, sign. 845.000-A.Th. 95: cedule k představení Tillyho společnosti, Wetzlar 5. 7. 1769 (J. F. de La Harpe: Der Graf von Warwik, Z. – Ein Officier ⇒ Meyer 2, XXIII, s. 330); cedule Stavovského divadla ze 16. 3. 1806 (Belmont a Konsstance aneb Odvedenj ze Serailu, nedochovaná ⇒ Kamper 1910); LA PNP, sign. 22 O 69 N.D. programy [?]: cedule Vlastenského divadla z 31. 12. 1793 (Der Schusterfeierabend ⇒ NMd, inv. č. 1693/48, reprodukce, ⇒ Vondráček I); Strahovská knihovna, fond Divadelní cedule: cedule Vlastenského divadla ze 14. 4. 1799 (Der Lustig Lebendig). • Historisch-Kritische Theaterchronik (Wien) 1, 1774, díl 1, s. 151; díl 3, s. 105; Berliner litterarisches Wochenblatt (Berlin) 1777, část 2, s. 424; GTK 1778, s. 221n.; 1780, s. 251; 1792, s. 302; 1793, s. 165; nesign.: Wahrisches Theater, Theater-Journal für Deutschland (Gotha) 1779, část 9, s. 56; nesign.: Karakteristik der Mitglieder der Nazionalschaubühne in Prag, 1784, část 22, s. 46; Das Pragerblättchen 1785, s. 146, 305; AEJ 1794, sv. 1, s. 188; 1796, sv. 2, s. 189; 1796, sv. 10, s. 204; 1798, sv. 1, s. 203; Teuber II 1885, s. 154, 315, 370; J. Kamper: První české představení „Únosu ze serailu“, Hudební revue 3, 1910, s. 349–352 a příl. 26–27 za s. 329; J. Vondráček: Bouda, Praha 1953, passim; M. Horányi: Das Esterhazysche Feenreich, Budapest 1959, s. 86, 96, 103; M. Kačer: Václav Thám, Praha 1965, s. 40, 44n., 118, 120. • DČD II, Gallerie, NDp, Vondráček I

Anton

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 670–671
Autor: Adolf Scherl