Wothe, Karl Ludwig: Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 10:14

První zmínka o W. divadelních aktivitách pochází z Hamburku, kde 1777 krátce působil u F. L. Schrödera (do května 1778), a to společně se svou první ženou, pocházející z Berlína. 1779 manželé hráli v severním Německu u principála B. Constantiniho a poté ve Vratislavi se společností J. Ch. Wäsera (1780), kde zůstali i po principálově smrti 1781 za vedení vdovy M. B. Wäserové. V dubnu 1782 se manželé zřejmě rozešli, neboť bývalá „Mad. Wothe“ byla principálkou propuštěna a v dalších působištích se objevuje pod jménem Dyrang (Dürang). W. zůstal u Wäserové do Velikonoc 1783; v létě 1782 společnost pobývala ve Štětíně, kde se uplatňoval v rolích prvních milovníků a jako zpěvák v singspielech. V srpnu 1783 se objevil v Gdaňsku u J. C. Schuchové, 1784/85 už hrál ve společnosti S. G. Kocha a J. Ch. Meyrera v Rize urozené mladíky a druhé milovníky (poprvé jako Estwold, J. Ch. Bock: Hanno, Fürst in Norden [Hanno, kníže Severu]). Projevil se tu i jako schopný tanečník a mezi jednotlivými akty nebo po skončení hry tančil tzv. „anglické sólo“. V srpnu 1785 se vrátil k Wäserové do Vratislavi (poprvé jako Eduard Ruhberg, A. W. Iffland: Verbrechen aus Ehrsucht [Zločin z ctižádosti]) spolu s druhou manželkou Karolinou Friederikou, roz. Lichfett (také Lechfeldt nebo Lichtenseid; *1766 ve Varšavě).

V českých zemích se manželé W. poprvé objevili ve společnosti → J. B. Bergobzooma v brněnském městském divadle na Zelném trhu. W. byl angažován pro charakterní role prvních milovníků, hrdinů a otců. 1787 se poprvé představil jako Shakespearův Hamlet a jako Etelwold (F. M. Klinger: Elfride), manželka (první milovnice a tragédka) pak v titulní roli této hry. 18. 3. 1789 převzal W. vedení divadla a pronájem podniku na plánovanou dobu šesti let. Udržel se však pouze do 1. 6. 1792, kdy jej vystřídal zpěvák společnosti → J. Rothe, údajně na nátlak šlechty a publika. W. našel poté angažmá ve Varšavě u tamějšího souboru → F. J. Bully (1792–94), s nímž posléze odešel do Lvova. Po třetím dělení Polska (1795), kdy Rakousku připadlo mj. i Krakovsko, využil okamžitě situace a 1796 zahájil v Krakově provoz jazykově německého divadla s vlastní společností v pronajatém sále. Tehdy už měl početnou rodinu (syn Ludwig, narozený 1790 v Brně, působil 1811–50 jako herec komických rolí ve vídeňském divadle Burgtheater, † 26. 8. 1869 ve Vídni; syn Karl a dcera Emma se v Krakově objevují v dětských rolích) a 1796 a 1798 se mu v Krakově narodili další dva synové. I přes dobrou úroveň souboru (baletní mistr F. Horschelt, herec → F. J. Höpfler) a pečlivě sestavený repertoár zahrnující pestrý výběr ze soudobé činohry i zpěvohry včetně dramaturgických počinů (mj. F. Schiller: Die Räuber [Loupežníci], Kabale und Liebe [Úklady a láska], 1798; W. A. Mozart: Die Zauberflöte [Kouzelná flétna], 1796; L. Bologna: Calipso abbandonata [Opuštěná Kalypso], 1798 prov. v italštině; Gae­tano: Nie kaźdy śpi co chrapi [Ne všichni, co chrápou, také spí], 1798, prov. v polštině) se W. stále více zadlužoval vinou nedostatku publika ve městě s polskou diváckou většinou a provizorních prostorových podmínek, jež bez potřebného kapitálu nedokázal zlepšit. 1798 tajně opustil město, kde zanechal nezaplacené herce a také dceru Emmu, která poté byla předána do klášterní péče.

Jeho manželka se 1799 do Krakova vrátila a v rolích hrdinek a prvních milovnic (např. Cora, A. Kotzebue: Die Sonnenjungfrau [Sluneční panna], 1797; Amalia, F. Schiller: Die Räuber, 1798) byla oporou ansámblu i v dalších letech (1799/80, 1808). W. se 1799 objevil v Dolním Slezsku jako člen Fallerovy společnosti a jeho posledním známým působištěm byla 1805 tehdy pruská Poznaň.

W. hereckým výkonům v rolích kavalírů, důstojníků a větroplachů zpočátku pomáhala jeho urostlá postava. Projev byl však kritizován pro začátečnické chyby, podobně jako výslovnost, která připomínala možný židovský původ. V Brně přešel do oboru charakterních a otcovských rolí a věnoval se především vedení divadla. Řídil velkou společnost s náročným repertoárem, v němž byla zastoupena jak soudobá činoherní dramatika (J. A. Törring: Agnes Bernauerinn, 1789; F. Schiller: Don Carlos, W. jako Marquis Posa, jeho manželka jako Elisabeth, 1789; A. Kotzebue: Menschenhass und Reue [Lidská nenávist a lítost], W. jako Unbekannter, Karoline jako Eulalia, 1789/90), tak široké spektrum zpěvohry (V. Martín y Soler: Una cosa rara [Taková vzácná věc], Der Baum der Diana [Dianin strom], → C. Ditters: Hochzeit des Figaro [Figarova svatba], Hieronymus Knicker [Jarolím Držgrešle], obě 1789, Das rote Käppchen [Červená Karkulka], 1790/91, → J. A. Benda: Romeo und Julie, Der Holzhauer [Dřevorubec], Der Jahrmarkt [Vesnický trh], 1789, → Ch. W. Gluck: Die Pilgrime von Mekka [Poutníci do Mekky], 1789, → P. Vranický: Oberon, G. Paisiello: Die schöne Müllerin [Krásná mlynářka], obě 1791). Je možné, že na brněnskou scénu jako první uvedl Mozartovu operní tvorbu. Don Juan byl zaznamenán mezi kusy nově nastudovanými od září 1789 a podle poznámky „mißfiel“ (⇒ GTK 1791) nebylo první uvedení úspěšné, nelze však vyloučit, že šlo o tradiční komediantskou adaptaci Molièrova kusu, který W. v Marinelliho přepracování hrál i v Krakově 1797. Jako tenoristu angažoval W. skladatele F. S. Spindlera, jenž 1790 přispěl do repertoáru melodramem Pyramus und Thysbe a singspielem Die Reue vor der That [Lítost před činem]). Hudebním ředitelem (Musikdirektor) W. společnosti byl V. Kvapil (Quapil, Guapil, Gnapit, Guaril, skladatel a violoncellista) a korepetitorem poslední brněnský věžný K. Gabriel († 1838). Mezi interprety vynikala primadona Heinemannová, švagrová C. Ditterse z Dittersdorfu (první milovnice v singspielu a druhá v činohře), Exnerová (první a druhé milovnice v opeře a činoherní subrety), první tenorista Huß, někdejší hvězda pražské společnosti → K. Wahra T. Perekopová, později provdaná Leiferová (první milovnice a naivky), a první basista, komik a následující brněnský principál J. Rothe, jehož umělecky zdatná ro­dina se prosazovala především v hudebním repertoáru. Sílící pozornost, kterou W. věnoval činohře (1790/91 tvořila už tři čtvrtiny nastudovaných kusů), mohla být jedním z důvodů, proč jej brněnští činovníci přiměli, aby vedení divadla předal řediteli, u něhož se dalo předpokládat, že bude pěstovat především hudební divadlo.

Prameny a literatura

SOkA Olomouc, fond Sbírka soudobé dokumentace (M8–22), kart. C 1783–1866, sign. C-1791-1: cedule W. společnosti z 10. 5. 1791 (Ch. H. Spieß: Ritterschwur und Treue, oder Klara von Hoheneichen, Karoline W. – Klara); brněnské tisky libret a textů ⇒ Dokoupil. • Theater-Journal für Deutschland (Berlin) 1781, část 18, s. 93n.; Litteratur- und Theater-Zeitung (Berlin) 3, 1780, s. 197, 246; 4, 1781, s. 360; 5, 1782, s. 587 (Von der Wäserschen Gesellschaft); 6, 1783, s. 638 (Aus Danzig); GTK 1785, s. 247 (Rigaisches Theater); 1788, s. 174–179 (Brünn. Königliches Städtisches Nationaltheater); 1790, s. 105–108 (Brünn); 1791, s. 201–204 (Brünner Nationaltheater); 1792, s. 266–269; 1800, s. 122, 276; Theaterspiegel aller Trauer- Schau- Lust- Sing- und Nachspielen, Balleten und Nebenvorstellungen… vom 2ten November 1786 bis Ende Karneval den 5ten Hornung 1788, Brünn 1788, s. 10n.; nesign.: Kurze Geschichte des gegenwärtigen Theaters zu Breslau, Neues Theater-Journal für Deutschland (Leipzig) 1788, s. 36n., 40; Theater-Nachrichten aus Brünn, s. 79n.; nesign.: Vom Brünner Theater, Allgemeines Theater-Journal (Frankfurt–Mainz) 1, 1792, část 4–5, s. 127n.; ADT 1, 1797, s. 74n. (Krakau); 3, 1799, s. 54–60 (Krakau); D’Elvert 1852, s. 93n.; Ch. D’Elvert: Ge­schichte der Musik in Mähren und Oesterr.-Schlesien, Brünn 1873, s. 200; K. Estreicher: Teatra w Polsce I, Kraków 1873, faksimile Warszawa 1953, s. 192n.; II, s. 443; A. Schatz (recenze): R. von Freisauff, „Mozart’s Don Juan 1787–1887“, Salzburg 1887, Vierteljahrsschrift für Musikwissenschaft (Leipzig) 4, 1888, s. 280; H. Ehrenberg: Das Posener Theater in südpreußischer Zeit, Zeitschrift der Historischen Gesellschaft für die Provinz Posen (Posen) 9, 1894, s. 76; K. Bąkowski: Teatr krakowski, Kraków 1907, s. 10n., 79n.; K. Wierzbicka-Michalska: Aktorzy cudzoziemscy w Warszawie w XVIII wieku, Wrocław–Warszawa–Kraków–Gdańsk 1975, s. 268, 270n., 276; J. Got-Spiegel: Die Anfänge des österreichischen Theaters in Krakau 1796–98, Zeszyty naukowe Uniwersytetu Jagiellońskiego 582, Prace historyczne, seš. 68, Kraków 1980, s. 83–97; J. Got: Das österreichische Theater in Krakau im 18. und 19. Jahrhundert, Wien 1984, s. 11–29, 38–42, 48, 58, 62–64, 68, 259–261, 264, 283, 288; J. Trojan: Hudební Brno za doby Mozartovy, Opus musicum (Brno) 23, 1991, s. 9n. + Opera v Brně v první polovině 19. stol., tamtéž 27, 1995, s. 128n.; Z. Gailīte: Prag – Riga. Kontakte durch Theater und Musik, Deutschsprachiges Theater in Prag, ed. A. Jakubcová–J. Ludvová–V. Maidl, Prag 2001, s. 192. • Bender, Eisenberg (syn Ludwig), Gallerie, Pies, Ulrich, Verti, Wurmová

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 665–667
Autor: Jan Trojan