Valdštejn-Vartenberk, Jiří Josef: Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 10:12

Německy psán Georg Joseph Waldstein-Wartenberg/Wartemberg, v češtině užíván i tvar Vartemberk. – Patřil k rodové větvi Valdštejnů, sídlící na Duchcově a v Litomyšli, založené jeho dědem Františkem Jiřím Josefem (1709–71) po sňatku s Marií Josefou z Trautmannsdorfu (1729).

Valdštejnové byli předním českým šlechtickým rodem, jehož příslušníci v 16. a 17. stol. výrazně zasahovali do politického života českých zemí. Řada z nich proslula kulturními kontakty, podporou umění, realizací pozoruhodných staveb a sběratelstvím. Frýdlantský vévoda Albrecht Václav Eusebius (1583–1634) realizoval ve dvacátých letech 17. stol. stavbu malostranského paláce, jehož areál je typově první a jedinečnou stavbou svého druhu v Praze, zahrnující nově jízdárnu a salu terrenu kolosálních rozměrů. Svými kulturními a podnikatelskými investicemi jsou dále známi např. pražský arcibiskup Jan Bedřich († 1694), jeho prasynovec a univerzální dědic Jan Josef (1684–1733), spjatí s přestavbou a výzdobou zámku v Duchcově. Za Josefa Karla Emanuela (1755–1814), V. bratrance, se Duchcov stal dějištěm mnoha slavností a divadelních představení, pořádaných pro přítomné hosty. 1785 přivedl Josef Karel na zámek G. Casanovu, který tu působil jako knihovník, 1791 studoval v zámeckém archivu F. Schiller prameny pro své drama Wallenstein.

V pražském Valdštejnském paláci bylo privátní divadlo zřízeno patrně ve druhé polovině 18. stol. za hraběte Johanna Vincence Ferraria (1731–97), příslušníka mnichovohradišťské rodové větve a známého podporovatele divadla a hudebníků (→ J. Mysliveček, A. Kammel). 1762 se italský impresário → G. Molinari pokoušel zahájit v jízdárně paláce operní provoz. Se svou dětskou společností tu na počátku sedmdesátých let 18. stol. hrál např. → F. Berner. Hrabě Vincenc je považován za zakladatele divadla na zámku v Mnichově Hradišti, které vzniklo ve druhé polovině 18. stol. přestavbou tanečního sálu. Jeho dnešní podoba pochází až z roku 1833, kdy se na zámku konala schůzka rakouského císaře Františka I., ruského cara Mikuláše I., pruského korunního price Friedricha Viléma, sasko-výmarského velkovévody Karla Bedřicha a nassavského vévody Viléma za účelem obnovení Svaté aliance. Divadlo dal k této příležitosti přebudovat hrabě Kristián Vincenc Arnošt (1794–1858), který byl též stavebníkem dodnes zachovaného rodinného divadla na zámku Kozel u Plzně. Dochovaný soubor dekorací, vytvořený v Mnichově Hradišti 1833 pravděpodobně malířskou dílnou Stavovského divadla, je cenným svědectvím o scénografické praxi první poloviny 19. stol. Na popud hraběte Johanna Vincence Ferraria bylo na počátku devadesátých let 18. stol. vystavěno zámecké divadlo také v Třebíči.

V Litomyšli tradičně pěstovali divadlo piaristé, působící zde od poloviny 17. stol. Dokumentace školních akcí svědčí o tom, že Trautmannsdorfové (v Litomyšli od 1649) tyto aktivity podporovali a že řada představení byla také na počest šlechtických mecenášů pořádána. Na oslavu sňatku Marie Josefy s V. dědem zde bylo 22. 5. 1729 sehráno slavnostní představení Ruhmwürdige Treu Deß Silvio Gegen seiner Ehe=Verlobten Rosette… [Chvályhodná věrnost Silviova jemu zasnoubené Rosetě]. Starší literatura je považovala za doklad fungování divadla na zámku. Pravděpodobnější je však názor, že představení provedli studenti gymnázia na svém jevišti, nazvaném v dochovaném německém textu jako „Olivetanische Schau-Bühne“ [olivetská scéna]. Tohoto označení piaristé užívali jak pro svůj kostel, tak pro kolej i školní budovu, nově postavenou 1714–19, kde byl vhodný divadelní sál, a to v těsné blízkosti zámku.

Valdštejnům připadla Litomyšl 1757. Patrně na zámku vystupovala 1760 herecká společnost → J. F. Hadwicha. První divadlo, které dal postavit V. otec Jiří Kristián ve druhém poschodí zámku (1767), bylo však pravděpodobně poničeno při požárech (1768 a 1775) a o jeho jevištním vybavení není zpráv. Následující období vlády V. přineslo na počátku devadesátých let nové aktivity. Při rozsáhlých stavebních úpravách vnitřních prostor zámku zřejmě vzniklo další divadlo, které bylo v listopadu 1796 proměněno na šatnu divadla nového, vybudovaného v přízemí západního křídla, na místě bývalé solnice. Hrát se v něm začalo v dubnu 1798 při oslavách V. jmenin. Byla uvedena komedie F. W. Zieglera Liebhaber und Nebenbuhler in einer Person [Milenec a sok v jedné osobě] a V. v ní spolu se svou manželkou také účinkoval.

Zámecké divadlo v Litomyšli je jediným soukromým šlechtickým divadlem, jež se zachovalo s kompletním vybavením unikátním souborem originálních klasicistních malovaných kulis, vyrobených podle návrhů vrchol­ného představitele výtvarné jevištní tvorby na předělu staletí mezi Prahou a Vídní → J. Platzera, který navrhl také dvě opony. Díky publikovaným rytinám N. Bittnera, které – částečně velmi přesně – odpovídají litomyšlským dekoracím, máme dnes unikátní možnost porovnat grafickou reprodukci s dekoracemi skutečně provedenými (rekonstrukce inscenačních možností ⇒ Materiály 2003). Architekta, který divadlo projektoval, neznáme. Celková koncepce divadla je velmi podobná divadlu v Českém Krumlově, pouze rozměry jsou podstatně menší, a proto i zařízení jednodušší. Divadlo nemá žádná propadla, prospekty a závěsy se tahají lanem ručně, kulisy v šesti řadách jsou připraveny pouze pro dvě proměny.

Zakladatel divadla V. byl iniciátorem jeho provozu do 1807. Podíleli se na něm rodinní příslušníci, návštěvníci a mnozí ze zámeckých zaměstnanců. Poté je pravidelný provoz divadla zaznamenán až 1827–45, kdy se k nácviku a provádění her každoročně většinou v zimních měsících scházeli rodinní příslušníci a jejich přátelé, a to hlavně z podnětu hraběnky Kajetány z Fünfkirchenu, manželky V. syna Antonína Jiřího Kristiána (1793–1848). V pamětní knize divadla jsou z tohoto období zaznamenány provedené inscenace (celkem 37 her, z toho pět francouzských) se jmény představitelů jednotlivých rolí. Repertoár tvořily soudobé měšťanské činohry (A. Kotzebue, J. F. Jünger, F. W. Ziegler) společně s vídeňskými veselohrami a fraškami (K. F. Hensler, A. Bäuerle, C. Meisl, A. Gleich). Dle podoby a způsobu fungování valdštejnského divadla v Litomyšli si lze dnes učinit představu o dění v dalších soukromých divadlech, která byla koncem 18. stol. zřizována i v jiných šlechtických sídlech.

Prameny a literatura

SOA Praha, RA Valdštejnové; SOA Zámrsk, fond Velkostatek Litomyšl: inventáře zámku 1799–1828 (přepis inventářů 1799, 1800, 1806, 1828 ⇒ Materiály 2003, s. 50–63); SOkA Svitavy se sídlem v Litomyšli, sbírka dokumentace – soudobá dokumentace zámeckého divadla (soubor her s rozepsanými rolemi a direktorii, přepis direktorií 1829, 1833 ⇒ Materiály 2003, s. 64–80); Ruhmwürdige Treu Deß Silvio Gegen seiner Ehe=Verlobten Rosette… Auf der Olivetanischen Schau-Bühne zu Leutomischl unterthänig vorgestellet worden den… May 1729. Gedruckt zu Leutomischl bey Johann Kamenicky (tisk dochován: OA Přerov, FDP, Litomyšl č. 10a; Městské muzeum v Litomyšli, sign. Q II 6/b; SVK Olomouc, sign. III 43918); NMd, sign. T 116 – N. Bittner: Theater-Decorationen nach den Original-Skitzen des k. k. Hof-Theater-Mahlers Joseph Platzer, Wien 1816; sign. P-7-B-284: Gedenkbuch des gräflich Waldstein Wartembergischen Schlosstheaters zu Leitomischl, 1828 (přepis ⇒ Materiály 2003, s. 38–49). • J. Hilmera: Zámecké divadlo v Litomyšli, Zprávy památkové péče 17, 1957, s. 113–138 + Zwei böhmische Schloßtheater, Maske und Kothurn (Wien) 4, 1958, č. 2/3, s. 123–134 + Divadelní život na litomyšlském zámku za Jiřího Josefa a Antonína Valdštejna-Vartenberka, ČNM, vědy společenské 133, 1964, č. 1/2, s.97–105 + Perspektivní scéna 17. a 18. století v Čechách, Praha 1965, s. 53–57 + Zámecké divadlo v Litomyšli, Pardubice 1968 + From the Baroque to the Romantic, Czech Theatre 1994, č. 7, s. 63–72; D. Ludvík: Doplňky k repertoáru zámeckého divadla v Litomyšli, ČNM, vědy společenské 135, 1966, č. 3, s. 181n.; V. Černý: Třináct posledních let Jakuba Casanovy, Strahovská knihovna 2, 1967, s. 189–215; J. Beneš: Prohlídkový okruh zámeckého divadla v Litomyšli, Interscaena ’73 – Acta scaenographica 3, 1973, č. 6, s. 113–116; A. Bartušek: Le théâtre du château de Mnichovo Hradiště (1833), tamtéž, č. 2, s. 11n. + Zámecká a školní divadla v českých zemích, Památky a příroda 1, 1976, s. 321–334; M. Rutová: Valdštejnská hudební sbírka v Doksech, Sborník Národního muzea Praze, řada A (historie) 28, 1974, s. 173–227; J. Bombera: Divadelní hry piaristických škol v Litomyšli, Sborník prací východočeských archívů (Zámrsk) 7, 1990, s. 9–30; V. Vlnas: Emanuel Arnošt Valdštejn, barokní prelát v epoše rozumu, Folia Historica Bohemica 15, 1991, s. 343–379; E. Mikanová: Hudba na valdštejnských panstvích v 18. století, Studie Muzea Kroměřížska, Kroměříž 1991, s. 33n. + Valdštejnský úředník Antonín Kammel skladatelem v Anglii, Colloquium Musica ac societas (1740–1815), Brno 1994, s. 139–143; J. Pömerl: Zámecká divadla v Čechách a na Moravě, DR 3, 1992, č. 4, s. 9–11 + Divadlo v Kotcích a zámecká divadla, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 286–292 + Divadlo na zámku v Mni­chově Hradišti, Divadlo 1, 1995, č. 5, s. 8–13; J. Kapusta: Hudba a divadlo na zámku v Litomyšli za Valdštejnů-Vartenberků a zdejší měšťané, Litomyšl – duchovní tvář českého města, ed. M. Skřivánek, Litomyšl 1994, s. 149–161; V. Tichý: Casanova v Čechách, Praha 1958, 2. vyd. 1995, s. 15, 120, 145; P. Fidler: „Bauen ist eine höhere Lust als Kriegführen“. Albrecht Wenzel Eusebius von Waldstein als Bauherr und Mäzen – Zur Baustrategie eines Fürsten, Aristokratické rezidence a dvory v raném novověku, ed. V. Bůžek–P. Král, České Budějovice 1999, s. 275–309; P. Preiss: Scénografie a jevištní obraz na předělu staletí a stylů: Josef Ignác Platzer mezi divadly v Praze a ve Vídni, Mezi časy… Kultura a umění v českých zemích kolem roku 1800, ed. Z. Hojda–R. Prahl, Praha 2000, s. 234–262; P. Mohauptová: Zámecké divadlo v Mnichově Hradišti, dipl. práce, FF MU Brno 2000; J. Jetmarová: Divadelní scéna v Litomyšli v letech 1700–1806, dipl. práce, FF MU Brno 2003; P. Pešková: Zámecká divadla Valdštejnů v Čechách a na Moravě, dis., FF MU Brno 2003 + Zámecké divadlo v Mnichově Hradišti, Praha 2004 + Zámecká divadla rodu Valdštejnů v Čechách a na Moravě, DR 16, 2005, č. 3, s. 22–42; Materiály k dějinám zámeckého divadla v Litomyšli, ed. J. Bláha, Litomyšl 2003.

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 624–626
Autor: Alena Jakubcová, Vladimír Hajšman