Schwarzenberk, Josef Adam: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
m
(Automatická aktualizace šablony)
 
Řádka 22: Řádka 22:
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
  
</ee:perex><cshow logged="1"><ee:content>
+
</ee:perex><ee:content>
 
Psán též Schwarzenberg. – Kníže ze Schwarzenbergu a vévoda krumlovský. Jeho dětství bylo poznamenáno tragickou smrtí otce Adama Františka, kterého 10. 6. 1732 při lovu jelenů u Brandýsa nad Labem smrtelně postřelil císař Karel VI. V důsledku tohoto neštěstí se pak v Českém Krumlově neuskutečnila slavnost k narozeninám císařovny Alžběty Kristiny, při níž měla být provedena festa teatrale ''L’asilo d’amore'' [Útočiště lásky] → A. Caldary; představení bylo přesunuto do Lince. Po matčině smrti 1741 byl '''Sch'''. jako devatenáctiletý prohlášen za dospělého a ujal se správy rozsáhlého rodového majetku. Téhož roku se oženil s Marií Terezií z Lichtenštejna. Část života věnoval výkonu různých vysokých funkcí a diplomatických poslání u císařského dvora ve Vídni a dosáhl zde rozšíření knížecí hodnosti pro všechny členy rodu.
 
Psán též Schwarzenberg. – Kníže ze Schwarzenbergu a vévoda krumlovský. Jeho dětství bylo poznamenáno tragickou smrtí otce Adama Františka, kterého 10. 6. 1732 při lovu jelenů u Brandýsa nad Labem smrtelně postřelil císař Karel VI. V důsledku tohoto neštěstí se pak v Českém Krumlově neuskutečnila slavnost k narozeninám císařovny Alžběty Kristiny, při níž měla být provedena festa teatrale ''L’asilo d’amore'' [Útočiště lásky] → A. Caldary; představení bylo přesunuto do Lince. Po matčině smrti 1741 byl '''Sch'''. jako devatenáctiletý prohlášen za dospělého a ujal se správy rozsáhlého rodového majetku. Téhož roku se oženil s Marií Terezií z Lichtenštejna. Část života věnoval výkonu různých vysokých funkcí a diplomatických poslání u císařského dvora ve Vídni a dosáhl zde rozšíření knížecí hodnosti pro všechny členy rodu.
  
Řádka 51: Řádka 51:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
</cshow>
 
<cshow logged="0">
 
'''Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po <span class="plainlinks">[{{fullurl:Speciální:Přihlásit|returnto={{FULLPAGENAMEE}}}} přihlášení]</span>.'''
 
</cshow>
 
<cshow logged="1">
 
 
<ee:published>'''Vznik:''' 2007{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla,'' ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav  – Academia 2007, s. 557–558{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Jiří Záloha]]{{break}}</ee:author>
 
<ee:published>'''Vznik:''' 2007{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla,'' ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav  – Academia 2007, s. 557–558{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Jiří Záloha]]{{break}}</ee:author>
</cshow>
+
 
 
<ee:category>[[Category:Starší divadlo v českých zemích]]
 
<ee:category>[[Category:Starší divadlo v českých zemích]]
 
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>
 
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>
Řádka 66: Řádka 61:
 
</ee:documentation>
 
</ee:documentation>
 
</cshow>
 
</cshow>
<cshow logged="1">
+
 
 
<references></references>
 
<references></references>
</cshow>
 
  
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 10:11

Josef Adam SCHWARZENBERK
* 15. 12. 1722 Vídeň (Rakousko)
17. 2. 1782 Vídeň
mecenáš


Psán též Schwarzenberg. – Kníže ze Schwarzenbergu a vévoda krumlovský. Jeho dětství bylo poznamenáno tragickou smrtí otce Adama Františka, kterého 10. 6. 1732 při lovu jelenů u Brandýsa nad Labem smrtelně postřelil císař Karel VI. V důsledku tohoto neštěstí se pak v Českém Krumlově neuskutečnila slavnost k narozeninám císařovny Alžběty Kristiny, při níž měla být provedena festa teatrale L’asilo d’amore [Útočiště lásky] → A. Caldary; představení bylo přesunuto do Lince. Po matčině smrti 1741 byl Sch. jako devatenáctiletý prohlášen za dospělého a ujal se správy rozsáhlého rodového majetku. Téhož roku se oženil s Marií Terezií z Lichtenštejna. Část života věnoval výkonu různých vysokých funkcí a diplomatických poslání u císařského dvora ve Vídni a dosáhl zde rozšíření knížecí hodnosti pro všechny členy rodu.

Sch. zálibami bylo stavitelství, divadlo a hudba a za jeho vlády se divadelní život v rezidenci v Českém Krumlově pozoruhodně rozvinul. Byl stavebníkem dodnes existujícího zámeckého divadla, vydržoval kapelu, která předčila slávu někdejší krumlovské kapely eggenberské. Počátkem sedmdesátých let 18. stol. založil ve Vídni dechovou harmonii, která se stala známým hudebním tělesem (zanikla začátkem 19. stol.). Kníže s manželkou se aktivně účastnili divadelních představení, pořádaných na českokrumlovském zámku (v Zrcadlovém / Zlatém sále, o jehož rekonstrukci rozhodl Sch. 1768), v nedalekém Kvítkově Dvoře i ve vzdálenějším Červeném Dvoře. Produkce se konaly také pod širým nebem, např. blíže neznámá alegorická slavnostní hra k narozeninám Sch. manželky Marie Terezie se 27. 12. 1747 i přes pokročilou roční dobu uskutečnila v zámecké zahradě před letohrádkem Bellaria.

Po manželčině smrti 1753 už Sch. v divadelních představeních nevystupoval, zval však do Českého Krumlova profesionální herecké společnosti (např. 1758 → K. J. Schwertbergera; → J. F. Hadwicha). Samostatné dřevěné stavení za někdejším hradním příkopem, kde dal předchozí majitel → Jan Kristián Eggenberk zbudovat divadlo (hrálo se v něm od osmdesátých let 17. stol.), bylo při přípravách sňatku Sch. syna Jana (1742–89) s Marií Eleonorou ­Oettingen-Wallerstein (1747–97) strženo a nahrazeno zděnou budovou s novým vnitřním vybavením (1765/66). Jan Sch. se podílel na koncepci podoby hlediště, technické zařízení na výměnu dekorací zhotovil vídeňský tesař V. Mak (Makh), dekorace a nástěnné malby vytvořili vídeňští malíři → J. Wetschel a L. Merkel (Märkel). Jedním z prvních představení, která se v obnoveném zámeckém divadle konala, byla opera G. Scarlattiho Dove e amore e gelosia [Kde je láska, tam je i žárlivost], uvedená 24. 7. 1768 na počest příjezdu novomanželů do Krumlova (⇒ Záloha 1972). Představení bylo zakončeno dětskou pantomimou, další den následovala francouzská komedie s dohrou v podání přítomných šlechticů. Další tituly hrané v českokrumlovském divadle jsou postupně objevovány studiem dochovaných rukopisů, např. pantomima Das Zauber-Glöckel [Kouzelný zvonek, 1750, ⇒ Schindler 1994]. Divadlo se zachovanou jevištní technikou a souborem dekorací představuje jednu z nejvýznamnějších památek barokního divadla ve střední Evropě. Až do začátku 19. stol. tu v představeních hráli a zpívali členové knížecí rodiny a jejich přátelé. Na zámku Hluboká zřídil Sch. 1778 menší ­divadlo, jehož prostorové dispozice lépe vy­hovovaly produkcím rodinného typu. Kromě Českého Krumlova a Hluboké měli Schwarzenberkové divadlo i na zámku ve Vimperku a přírodní divadlo v Červeném Dvoře.


Prameny a literatura

SOA Třeboň, pracoviště Český Krumlov, RA Schwarzenberkové; sbírka rukopisů (F. Navrátil: Soupis rukopisů Český Krumlov, České Budějovice 1972); hudební sbírka; Státní hrad a zámek Český Krumlov, zámecká knihovna (fond spravuje NMk, oddělení zámeckých knihoven) ⇒ Teatralia zámecké knihovny v Českém Krumlově I–III, ed. J. Šimáková–E. Macháčková, Praha 1976, katalog. • J. Port: Schwarzenberské zámecké divadlo na Krumlově, Ročenka Vlastivědné společnosti jihočeské za rok 1929, České Budějovice 1930, s. 26–43; K. Schwarzenberg: Geschichte des reichsständischen Hauses Schwarzenberg, Neustadt a. d. Aisch 1963, s. 165–178; J. Záloha: Die bühnenbildnerischen Beziehungen zwischen Böhmen und Österreich im 17. und 18. Jahrhundert, Maske und Kothurn (Wien) 12, 1966, s. 161–168 + Premiéra opery Giuseppe Scarlattiho v Českém Krumlově roku 1768, Hudební věda 9, 1972, s. 156–159 + Zámecké divadlo v Hluboké nad Vltavou, Jihočeský sborník historický (České Budějovice) 49, 1972, s. 141–150 + Hudební život na dvoře knížat ze Schwarzenberku v 18. století, Hudební věda 24, 1987, s. 43–62 + Neuskutečněné operní představení císařského dvorního divadla v Českém Krumlově roku 1732, Jihočeský sborník historický 64, 1995, s. 186–188 + Hudba a divadlo na českokrumlovském zámku v době Eggenberků a Schwarzenberků, Život na dvorech barokní šlechty (1600–1750), ed. V. Bůžek, České Budějovice 1996, s. 549–560 + Divadlo za Schwarzenberků (Zámecké divadlo v Českém Krumlově v 19. století), DR 8, 1997, č. 4, s. 19–29; F. Navrátil: Divadelní kultura na hradu a zámku v Českém Krumlově, Prolegomena scénografické encyklopedie 17, Praha 1973, s. 117–125; J. Hejnic–J. Záloha: Český Krumlov a divadelní tradice, Teatralia zámecké knihovny v Českém Krumlově, ed. J. Šimáková–E. Macháčková, Praha 1976, s. 11–30; J. Pömerl: Zámecká divadla v Čechách a na Moravě, DR 3, 1992, č. 4, s. 7 + Hluboká, Zprávy Divadelního ústavu 1995, leden – únor, s. 28n. + Červený Dvůr, tamtéž, březen – duben, s. 21–23; Barokní divadlo na zámku v Českém Krumlově, ed. V. Ptáčková, Praha–České Budějovice 1993; O. G. Schindler: „Arlequin“ a „Don Quichotte“ na Šumavě: Rakouské prameny ke krumlovskému zámeckému divadlu knížat ze Schwarzenbergu, Jihočeský sborník historický (České Budějovice) 63, 1994, s. 61–68 + Smrt na lovu v Brandýse a zmařená divadelní slavnost v Krumlově, DR 7, 1996, č. 1, s. 14–35 + Arlequin im Böhmerwald: Adeliges Landleben und europäische Theaterkunst – Das Schloßtheater des Herzogs von Krumau, Theater der Region – Theater Europas: Kongress der Gesellschaft für Theaterwissenschaft, Bern 1994, ed. A. Kotte, Basel 1995, s. 129–150 + Adeliges Landleben mit dem ­Wienerischen Hanswurst, Život na dvorech barokní šlechty (1600–1750), ed. V. Bůžek, České Budějovice 1996, s. 561–593; P. Slavko: Zámecké divadlo v Českém Krumlově, Český Krumlov 1997; J. Županič–M. Fiala–F. Stellner: Encyklopedie knížecích rodů zemí koruny české, Praha 2001. • DČD I, OSN

Životní události

  • 15. 12. 1722: narození, Vídeň (Rakousko)
  • 17. 2. 1782: úmrtí, Vídeň

Další jména

Schwarzenberg


Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 557–558
Autor: Jiří Záloha