Tepr, Jan Jáchym: Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 11:09

Psán též Töpper, Tepper, Teppr. – T. předkové přišli do Železného Brodu během pobělohorské kolonizace z německého prostředí, počeštili se a brzy patřili k činným a váženým měšťanům. Soukeník T. se stal ke konci života cechmistrem a purkmistrem. Základní vzdělání získal v místní škole. Již v mládí jej zaujala železnobrodská pašijová hra (→ Theatrum passionale… aneb Zrdcadlo umučení našeho Ježíše Krista Spasitele…). Podle vlastních údajů zažil její první inscenaci 1752. Jako šestadvacetiletý začal v pašijích účinkovat, 1767 hrál postavu Nikodéma a 1777 obdržel roli Ježíše, se kterou se prezentoval ještě v několika následujících letech. 1791 se stal „vůdcem komedie“ (tj. jejím režisérem) a tedy i Prologem (opovědníkem).

T. nový zápis hry Theatrum passionale… je svého druhu autentickou režijní knihou a v kontextu staršího českého divadla nejstarší dochovanou památkou tohoto typu. Ve stostránkovém rukopise zpracoval kromě popisu inscenace také městskou kroniku, záznam obsazení posledního představení z 1791, dvojí sestavení úvodního pašijového průvodu, inventář kostýmů, rekvizit a dalších potřebných věcí i zprávy o genezi, poslání a osudech inscenace. Jeho vlastní zásahy do textu hry jsou razantní. Zapsal do něj řadu jevištních detailů, motivů a nově formulovaných scénických poznámek. Tím vším se pokoušel o verbální restituci inscenace, aby mohla být vhodnou předlohou pro předpokládané budoucí představení.

T. nebyl pouze organizátorem monumentálního pašijového spektáklu, ale také náročným a tvořivým režisérem. Patrně dovedl výrazně prosazovat svou vizi hereckého a režijního řešení v mezích místních konvencí a možností. Železnobrodskou hru koncipoval jako zrcadlo pašijových událostí, proto je v ní kladen důraz na prozaické citace z evangelií a zbožných knih. Statickými a okázalými obrazy se celkem nezabýval (např. živý obraz v Limbu), naproti tomu úseky, které sám do textu připsal, ukazují, že pomocí dialogů a dramatického jednání usiloval – v rámci daných možností – o historickou a realistickou věrohodnost (scéna loučení, Emauzy apod.). Jeho úprava však neměla být pouhou divadelní komedií, nýbrž vlastně teatralizovanou pobožností a rozjímáním. T. pojetí divadla, stejně jako jeho katolictví a kritický odpor k osvícenským změnám, jej řadí ještě zcela do tendencí barokní kultury.

T. lze také považovat za prvního historika sousedského divadla, neboť zároveň s pokusem o rekonstrukci inscenace zjišťoval historické údaje o jejím divadelním životě ve městě. V souvislosti s představením však některé údaje opomněl (uspořádání scény, jeviště) a také vědomě zamlčel, např. představení železnobrodských pašijí v Bozkově a z toho vzniklou aféru, kterou církevní orgány po vyšetřování řešily kategorickým zákazem (šlo o zásah semilského panského úřadu zaměřený proti bozkovskému faráři V. Duškovi, falešně nařčenému z podpory zakazovaných pašijových her).

Edice

Theatrum passionale D. N. I. Ch. aneb Zrdcadlo umučení Pána našeho Ježíše Krista Spasitele…, ed. V. Ron, DR 9, 1998, č. 2, s. 72–101; Theatrum passionale. Železnobrodská pašijová hra 1752–91 (CD-ROM), ed. V. Ron–R. Schmidt, Všeň u Turnova 2000 (faksimile a edice T. rkp.; edice rozhlasové úpravy 1940).

Prameny a literatura

SOA Litoměřice, fond Železný Brod, Kniha narozených, sign. L 33/13; Kniha zemřelých, sign. L 188/31, pag. 5; SOkA ­Jablonec n. N., fond Městský archiv Železný Brod: Theatrum passionale D. N. I. Ch. aneb Zrdcadlo umučení našeho Ježíše Krista Spasitele…, rkp. T., uloženo pod novým titulem Železnobrodská hra o umučení Páně z r. 1791. • M. Fišer: První zápisky (rkp. SOkA Jablonec n. N., fond Městský archiv Železný Brod, sign. 3000); F. Sochor: Úvod k neúplnému strojopisnému přepisu textu hry a inventáře z 1943 (kopie tamtéž) + Tři poznámky k Železnobrodské pašijové hře z roku 1791 (strojopis 1968 tamtéž, sign. B 378) + Železnobrodská hra o Umučení Páně v čsl. rozhlase, Beseda (Železný Brod) 1, 1940, s. 197 + Železnobrodské letopisy, Železnobrodský kulturní přehled, duben 1971 až březen 1974, s. 113–116; V. Ron: Sousedské divadelnictví severních Čech v 18. století, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 348–360, 442–444 + První poznámky k železnobrodským pašijím, Z Českého ráje a Podkrkonoší (Bystrá n. J.) 6, 1993, s. 35–52 + Nejstarší železnobrodská kronika J. T., tamtéž 11, 1998, s. 159–175 + Rukopis, text, poslední inscenace, inventář a edice Železnobrodské hry o umučení Páně z roku 1791, DR 9, 1998, č. 2, s. 66–71 + Z minulosti pašijových her v českých zemích, Pašije aneb Thea­trum passionale aneb Zrcadlo umučení a vzkříšení Pána našeho Ježíše Krista, program k inscenaci ND, Praha 1998, s. 26–29 + Zákaz železnobrodské pašijové hry v roce 1791, DR 11, 2000, č. 4, s. 66–70; viz Edice. • DČD I, Vondráček I

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 603–604
Autor: Vojtěch Ron