Frankl, Ludwig August: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
m
(Automatická aktualizace šablony)
Řádka 22: Řádka 22:
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
 
Během studií v Čechách napsal několik divadelních her, uvedeno bylo pouze drama ''Die Brautnacht''. Většinu života prožil ve Vídni, kde se proslavil jako literát a publicista. Zakladatel a vydavatel časopisu Sonntagsblätter 1842–48. Je autorem životopisných skic F. Grillparzera, F. Hebbela a F. Raimunda. 
 
Během studií v Čechách napsal několik divadelních her, uvedeno bylo pouze drama ''Die Brautnacht''. Většinu života prožil ve Vídni, kde se proslavil jako literát a publicista. Zakladatel a vydavatel časopisu Sonntagsblätter 1842–48. Je autorem životopisných skic F. Grillparzera, F. Hebbela a F. Raimunda. 
−
</ee:perex><cshow logged="1"><ee:content>
+
</ee:perex><ee:content>
 
Později s přídomkem von Hochwart. Syn císařského majitele obvodního skladu tabáku, který byl židovského původu. V rodině se mluvilo převážně německy, s matkou pocházející z českojazyčného prostředí hovořil '''F. '''i česky. Chodil do obecní školy v rodišti, kde učil český obrozenský pedagog J. N. Filcík, měl i domácího židovského učitele a lekce latiny mu dával katolický duchovní. Od 1823 navštěvoval piaristické gymnázium v Praze na Novém Městě. Po otcově smrti 1825 se vrátil domů, aby převzal vedení podniku, k tomu však nedošlo. Koncem 1826 započal studium filozofie na piaristické koleji v Litomyšli. Věnoval se především historii, kterou vyučoval G. President, a také zde debutoval jako dramatik. 1828 odešel do Vídně studovat medicínu, titul získal 1837 na univerzitě v Padově, lékařské praxi se však nevěnoval. 1838 dosáhl místa sekretáře a archiváře židovské obce ve Vídni (Israelitische Kultusgemeinde Wien). 1832 vydal básnickou sbírku ''Das'' ''Habsburgslied'', kterou věnoval následníkovi trůnu Ferdinandovi, a císař František I. udělil mladému nadějnému básníkovi audienci. '''F.''' se stýkal s významnými osobnostmi kulturního a společenského života (historikem J. von Hormayrem, orientalistou J. von Hammer-Purgstallem), přátelil se s N. Lenauem, navštěvoval salon spisovatelky K. Pichlerové. I nadále udržoval kontakty s pražským prostředím bez rozdílu jazyka a vyznání (R. Glaser, S. Kapper, K. Sabina). Ve Vídni se podílel se na vydávání listu Österreichisches Morgenblatt (1838–41) a založil časopis Sonntagsblätter (1842–48). Během revoluce 1848–49 stál na umírněné straně rakouských liberálů a napsal báseň ''Die Universität'', která se objevila na jednom z prvních necenzurovaných letáků a dosáhla značné popularity (byla 27x zhudebněna, mj. J. N. Škroupem, P. Křížkovským). 1849 byl '''F.''' jmenován čestným občanem Vídně, 1851 profesorem estetiky v Hudebního spolku a jeho ředitelem. 1856 podnikl cestu na Blízký Východ (Palestina, Egypt) a v Jeruzalémě založil Lämelovu školu pro děti rakouských poddaných. Podílel se na mnoha kulturních a charitativních aktivitách: uspořádal sbírky na pomníky hudebníků a literátů (mj. F. Schillera a A. Grüna), 1873 založil slepecký ústav na Hohe Warte, od 1875 předsedal představenstvu vídeňské židovské obce. 1876 byl povýšen do rytířského stavu s přídomkem von Hochwart. 1882 se vzdal všech funkcí a až do smrti se věnoval výhradně literární činnosti. Téhož roku pobýval naposledy v Praze na pozvání Spolku umělců a spisovatelů Concordia (přednášel o N. Lenauovi). 1891 se účastnil kongresu Schillerovy nadace ve Výmaru a při zpáteční cestě zavítal naposledy do rodné Chrasti; město mu udělilo čestné občanství.  
 
Později s přídomkem von Hochwart. Syn císařského majitele obvodního skladu tabáku, který byl židovského původu. V rodině se mluvilo převážně německy, s matkou pocházející z českojazyčného prostředí hovořil '''F. '''i česky. Chodil do obecní školy v rodišti, kde učil český obrozenský pedagog J. N. Filcík, měl i domácího židovského učitele a lekce latiny mu dával katolický duchovní. Od 1823 navštěvoval piaristické gymnázium v Praze na Novém Městě. Po otcově smrti 1825 se vrátil domů, aby převzal vedení podniku, k tomu však nedošlo. Koncem 1826 započal studium filozofie na piaristické koleji v Litomyšli. Věnoval se především historii, kterou vyučoval G. President, a také zde debutoval jako dramatik. 1828 odešel do Vídně studovat medicínu, titul získal 1837 na univerzitě v Padově, lékařské praxi se však nevěnoval. 1838 dosáhl místa sekretáře a archiváře židovské obce ve Vídni (Israelitische Kultusgemeinde Wien). 1832 vydal básnickou sbírku ''Das'' ''Habsburgslied'', kterou věnoval následníkovi trůnu Ferdinandovi, a císař František I. udělil mladému nadějnému básníkovi audienci. '''F.''' se stýkal s významnými osobnostmi kulturního a společenského života (historikem J. von Hormayrem, orientalistou J. von Hammer-Purgstallem), přátelil se s N. Lenauem, navštěvoval salon spisovatelky K. Pichlerové. I nadále udržoval kontakty s pražským prostředím bez rozdílu jazyka a vyznání (R. Glaser, S. Kapper, K. Sabina). Ve Vídni se podílel se na vydávání listu Österreichisches Morgenblatt (1838–41) a založil časopis Sonntagsblätter (1842–48). Během revoluce 1848–49 stál na umírněné straně rakouských liberálů a napsal báseň ''Die Universität'', která se objevila na jednom z prvních necenzurovaných letáků a dosáhla značné popularity (byla 27x zhudebněna, mj. J. N. Škroupem, P. Křížkovským). 1849 byl '''F.''' jmenován čestným občanem Vídně, 1851 profesorem estetiky v Hudebního spolku a jeho ředitelem. 1856 podnikl cestu na Blízký Východ (Palestina, Egypt) a v Jeruzalémě založil Lämelovu školu pro děti rakouských poddaných. Podílel se na mnoha kulturních a charitativních aktivitách: uspořádal sbírky na pomníky hudebníků a literátů (mj. F. Schillera a A. Grüna), 1873 založil slepecký ústav na Hohe Warte, od 1875 předsedal představenstvu vídeňské židovské obce. 1876 byl povýšen do rytířského stavu s přídomkem von Hochwart. 1882 se vzdal všech funkcí a až do smrti se věnoval výhradně literární činnosti. Téhož roku pobýval naposledy v Praze na pozvání Spolku umělců a spisovatelů Concordia (přednášel o N. Lenauovi). 1891 se účastnil kongresu Schillerovy nadace ve Výmaru a při zpáteční cestě zavítal naposledy do rodné Chrasti; město mu udělilo čestné občanství.  
  
Řádka 52: Řádka 52:
 
* <ee:chronology_date_from>12. 3. 1894</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Wien (A)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
 
* <ee:chronology_date_from>12. 3. 1894</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Wien (A)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
 
</ee:chronology></div>
 
</ee:chronology></div>
−
<div class="names"><ee:names/></div>
+
<div class="names"><ee:names>
 +
 
 +
</ee:names></div>
 
{{#dpl:  
 
{{#dpl:  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
Řádka 62: Řádka 64:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
−
</cshow>
 
−
<cshow logged="0">
 
−
'''Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po <span class="plainlinks">[{{fullurl:Speciální:Přihlásit|returnto={{FULLPAGENAMEE}}}} přihlášení]</span>.'''
 
−
</cshow>
 
−
<cshow logged="1">
 
 
<ee:published>'''Vznik:''' 2016{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Václav Petrbok]]{{break}}</ee:author>
 
<ee:published>'''Vznik:''' 2016{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Václav Petrbok]]{{break}}</ee:author>
−
</cshow>
+
 
 
<ee:category>[[Category:Německá činohra v českých zemích v 19. století]]
 
<ee:category>[[Category:Německá činohra v českých zemích v 19. století]]
 
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>
 
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>
Řádka 77: Řádka 74:
 
</ee:documentation>
 
</ee:documentation>
 
</cshow>
 
</cshow>
−
<cshow logged="1">
+
 
 
<references></references>
 
<references></references>
−
</cshow>
 
  
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>

Verze z 23. 1. 2017, 11:09

Ludwig August Frankl
* 3. 2. 1810 Chrast bei Chrudim (CZ)
† 12. 3. 1894 Wien (A)
novinář, básník, spisovatel, dramatik

Během studií v Čechách napsal několik divadelních her, uvedeno bylo pouze drama Die Brautnacht. Většinu života prožil ve Vídni, kde se proslavil jako literát a publicista. Zakladatel a vydavatel časopisu Sonntagsblätter 1842–48. Je autorem životopisných skic F. Grillparzera, F. Hebbela a F. Raimunda. 

Později s přídomkem von Hochwart. Syn císařského majitele obvodního skladu tabáku, který byl židovského původu. V rodině se mluvilo převážně německy, s matkou pocházející z českojazyčného prostředí hovořil F. i česky. Chodil do obecní školy v rodišti, kde učil český obrozenský pedagog J. N. Filcík, měl i domácího židovského učitele a lekce latiny mu dával katolický duchovní. Od 1823 navštěvoval piaristické gymnázium v Praze na Novém Městě. Po otcově smrti 1825 se vrátil domů, aby převzal vedení podniku, k tomu však nedošlo. Koncem 1826 započal studium filozofie na piaristické koleji v Litomyšli. Věnoval se především historii, kterou vyučoval G. President, a také zde debutoval jako dramatik. 1828 odešel do Vídně studovat medicínu, titul získal 1837 na univerzitě v Padově, lékařské praxi se však nevěnoval. 1838 dosáhl místa sekretáře a archiváře židovské obce ve Vídni (Israelitische Kultusgemeinde Wien). 1832 vydal básnickou sbírku Das Habsburgslied, kterou věnoval následníkovi trůnu Ferdinandovi, a císař František I. udělil mladému nadějnému básníkovi audienci. F. se stýkal s významnými osobnostmi kulturního a společenského života (historikem J. von Hormayrem, orientalistou J. von Hammer-Purgstallem), přátelil se s N. Lenauem, navštěvoval salon spisovatelky K. Pichlerové. I nadále udržoval kontakty s pražským prostředím bez rozdílu jazyka a vyznání (R. Glaser, S. Kapper, K. Sabina). Ve Vídni se podílel se na vydávání listu Österreichisches Morgenblatt (1838–41) a založil časopis Sonntagsblätter (1842–48). Během revoluce 1848–49 stál na umírněné straně rakouských liberálů a napsal báseň Die Universität, která se objevila na jednom z prvních necenzurovaných letáků a dosáhla značné popularity (byla 27x zhudebněna, mj. J. N. Škroupem, P. Křížkovským). 1849 byl F. jmenován čestným občanem Vídně, 1851 profesorem estetiky v Hudebního spolku a jeho ředitelem. 1856 podnikl cestu na Blízký Východ (Palestina, Egypt) a v Jeruzalémě založil Lämelovu školu pro děti rakouských poddaných. Podílel se na mnoha kulturních a charitativních aktivitách: uspořádal sbírky na pomníky hudebníků a literátů (mj. F. Schillera a A. Grüna), 1873 založil slepecký ústav na Hohe Warte, od 1875 předsedal představenstvu vídeňské židovské obce. 1876 byl povýšen do rytířského stavu s přídomkem von Hochwart. 1882 se vzdal všech funkcí a až do smrti se věnoval výhradně literární činnosti. Téhož roku pobýval naposledy v Praze na pozvání Spolku umělců a spisovatelů Concordia (přednášel o N. Lenauovi). 1891 se účastnil kongresu Schillerovy nadace ve Výmaru a při zpáteční cestě zavítal naposledy do rodné Chrasti; město mu udělilo čestné občanství.  

Mladší bratr, obchodník David Bernhard Frankl (8. 5. 1820 – 20. 11. 1859), byl členem Sboru pro zřízení českého Národního divadla v Praze a napsal spolu s W. A. Gerlem veselohru Mademoiselle Colomb. Druhý mladší bratr Wilhelm Frankl (3. 12. 1821 – 19. 3. 1896), obchodník a vídeňský městský radní, je autorem dramatu Des Märzens Idus, pětiaktové truchlohry Eine Grabschrift a jednoaktové veselohry Ich kapitulire; žádný z jeho dramatických pokusů nebyl uveden. Občas anonymně publikoval hudební kritiky a stati.

F. dramatická tvorba vznikala převážně za jeho studií v Čechách. Byla ovlivněná konceptem zemského a lokálního patriotismu, tvorbou C. E. Eberta a historickými spisy F. Pubičky a V. Hájka z Libočan a v neposlední řadě profesorem piaristické koleje G. Presidentem. Z českých dějin F. čerpal látku k dramatům Agnes von Sezima a Wenzel der Heilige. Tragédie Rudolf von der Wart pojednávala o vzpouře švábského šlechtice proti císaři Albrechtovi I. Podle vzoru Müllnerova osudového dramatu Die Schuld napsal drama Die Brautnacht o incestní platonické lásce otce k dceři. Za hru, kterou uvedla v Litomyšli Suwarova divadelní společnost, F. hrozilo vyloučení ze školy, jež svou kajícností odvrátil. Následující dvouaktová tragédie Wenzel der Heilige (podle Grillparzerovy hry Die Ahnfrau) interpretovala v katolickém duchu vzpouru Boleslava a Drahomíry proti politice knížete Václava a měla F. znovu získat důvěru jeho učitelů. Později napsal veselohru v alexandrinech Scherz oder Ernst a příležitostný dramatický text Festspiel zur Begrüβung der Naturforscher (1862). Jako dramatik byl F. nepůvodní, v pokusech o uvedení dalších her neuspěl. F. hry Die Brautnacht, Wenzel der Heilige a Scherz oder Ernst se dochovaly zlomkovitě v rukopisech, o dalších hrách máme informace pouze zprostředkovaně.

Významnější je F. činnost novinářská a redakční. Byl hlavním redaktorem a v prvních dvou letech též vydavatelem vlivného vídeňského týdeníku Sonntagsblätter, který přinášel původní poezii a prózu i hudební a divadelní kritiky převážně vídeňských scén. F. v něm glosoval literární a kulturní dění v Praze a pro spolupráci získal některé autory z Čech (S. Kappera a zřejmě i K. Sabinu). Článkem Todesnachricht und Lebensversicherung kritizoval nezájem rakouské kulturní veřejnosti o dramatickou tvorbu a působení J. N. Štěpánka a V. K. Klicpery. S Klicperou byl v kontaktu od studentských let a později přeložil do němčiny jeho jednoaktovku Rohovín Čtverrohý. Dal také popud k překladu Veselohry na mostě (pořídil ho H. Mirani; Das Lustspiel auf der Brücke, 1849 Divadlo v Josefstadtu) a patrně zprostředkoval uvedení Blaníku v Divadle na Vídeňce (Die zwölf schlafenden Ritter, 1857). Patřil také patrně k iniciátorům několika českých poloochotnických představení uskutečněných v Divadle v Josefstadtu (1850–51 a 1855). Do početné řady F. životopisných skic spadají  biografie dramatiků F. Grillparzera, F. Hebbela a F. Raimunda.


Hry

Die Brautnacht, [1. akt v pozůstalosti], Suwarova spol. Litomyšl 1827. 

Překlad

V. K. Klicpera: Der dreigehörnte Viergehörnte [Rohovín Čtverrohý], text nezjištěn. 

Teatralia

Todesnachricht und Lebensversicherung, Wenzel Klicpera und Joh. Nep. Stiepanek, Sonntagsblätter (Wien) 3, 1844, s. 185–187; Schiller, Beethoven und Goethe in Karlsbad, Karlsbad 1862; Zur Biographie Franz Grillparzers, Wien 1883; Zur Biographie Ferdinand Raimund, Wien 1884; Zur Biographie Friedrich Hebbels, Wien 1884.

Prameny

Wiener Stadt- und Landesarchiv: fond Matriky židovské náboženské obce Vídeň 1784–1911, matrika zemřelých 1894, str. 45, obr. 52. WBR, Wien: pozůstalost. 

Literatura

Dr. Rakonitzky [S. Kapper]: Ludwig August Frankl, Libussa. Jahrbuch für das Jahr 1850, Prag s. 351–425; J. Ch. Zedlitz: Album österreichischer Dichter, Wien 1850, s. 267 [juvenilní dramatické pokusy]; Jüdisches Athenäum. Gallerie berühmter Männer jüdischer Abstammung, Grimma–Leipzig 1851, s. 42 ●; úmrtí a nekrology: K. Thaler, Neue Freie Presse (Wien) 13. 3. 1894; nesign. [J. Svátek], Pražský denník 14. 3. 1894; A. Klaar, Bohemia (Prag) 20. 3. 1894; Wiener Sonn- und Montags-Zeitung 19. 3. 1894; R. M. Werner, Österreichisch-Ungarische Revue (Wien) 9, 1894, s. 165–185●; A. Kraus: Stará historie česká v německé literatuře, Praha 1902, s. 287; nesign., Ludwig August Frankl Gedenkfeier in Prag, Bohemia (Prag) 30. 1. 1910; E. Rychnowsky: Aus Ludwig Frankls Jugend, Prager Tagblatt 2. 2. 1910; M. Schoenbaum: L. A. Frankl, Rozvoj (Praha) 4. a 11. 2. 1910; E. Wolbe: Ludwig August Frankl, der Dichter und Menschenfreund, Franfurt am Main 1910; L. A. Frankl: Erinnerungen, Prag 1910, s. 55–58 [Die Brautnacht], 58–59 [Wenzel der Heilige], 86–87 [Agnes von Sezyma]; s. 87 [Rudolf von der Wart]; R. Illový: L. A. Frankl, Rozvoj (Pardubice) 11. 2. 1927, s. 3–4; S. Dollar: Die Sonntagsblaetter von Ludwig August Frankl 1842–1848, dis., Wien 1932; O. Donath: Vztahy L. A. Frankla k Čechám, in Židovský kalendář 1935–1936 (Praha), s. 72–77; O. Endlicher: Der tschechische Dramatiker Václav Kliment Klicpera und das Wiener Theater, in sb. Festschrift zum hundertjährigen Bestehen der Wiener Stadtbibliothek 1856–1956, Wien 1956, s. 82–97; Ch. Zintzen: L. A. Frankl: Revolutionär, Reisender und Kulturfunktionär, in sb. Bewegung im Reich der Immobilität, eds. H. Lengauer, P. H. Kucher, Wien–Köln–Weimar 2001, s. 362–89; R. Kestenberg-Gladstein: Heraus aus der „Gasse“: Böhmens Juden im 19. Jahrhundert, Münster–Hamburg–London 2002, s. 25–56; J. Ludvová: Ferdinand B. Mikovec o obrozenském divadle, Divadelní revue (Praha) 22, 2009, č. 1, s. 85,87; V. Petrbok: Ludwig August Frankl als tschechischer Dichter?, in sb. Ludwig August Frankl (1810–1894) – Ein jüdischer Kosmopolit in Mitteleuropa/A Jewish Cosmopolitan in Central Europe, ed. L. Hecht, Köln–Weimar–Wien 2016, s. 89.  

DSL, Heuer, Kosch, ÖBL, ODS, Otto, Rieger, Wurzbach

 

Životní události

  • 3. 2. 1810: narození, Chrast bei Chrudim (CZ)
  • 12. 3. 1894: úmrtí, Wien (A)


Vznik: 2016
Autor: Václav Petrbok



Citováno z „http://old.encyklopedie.idu.cz/index.php?title=Frankl,_Ludwig_August&oldid=19035“