Righini, Vincenzo Maria: Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 10:07

Ve zpěvu a kompozici se vzdělával ve svém rodišti, kde měl možnost získat podněty mj. i od Padre Martiniho, pedagoga, skladatele a hudebního teoretika, proslulé autority své doby. Zpočátku se uplatňoval jako zpěvák v italských městech (Florencie 1769, Řím 1770, dle Fétise debutoval 1775 v Parmě jako tenorista). Opera buffa La vedova scaltra [Chytrá vdova, l: N. Porta dle Goldoniho], považovaná za R. první skladatelský přínos hudebnímu divadlu, byla v karnevalu 1774 provedena v pražském Divadle v Kotcích. Tehdejší impresário → G. Bustelli angažoval R. jako zpěváka, ale ten hned od počátku pro společnost komponoval, a v následujícím období patrně působil také jako kapelník (1774–77). Bustelli inscenoval v Praze R. opery, komponované na libreta N. Porty, v každé sezoně až do jeho odchodu a ještě krátce poté (1775: La bottegha del caffe osia Il maldicènte [Kavárna aneb Zlolajník]; 1776: Il convitato di pietra osia Il dissoluto [Kamenný host aneb Prostopášník]; La Merope, l: dle A. Zena; 1777: Il convitato di pietra osia Il dissoluto; 1778: La vedova scaltra). Dalším působištěm R. se stala Vídeň, kde je doložen na konci 1777 jako pěvecký pedagog a skladatel, komponující také pro privátní šlechtická divadla (např. Armida, l: dle M. Coltelliniho, 23. 7. 1782, divadlo v paláci Johanna Adama Auersperga). V této době byly v divadle Burgtheater uvedeny R. komické opery L’incontro inaspettato [Nenadálé setkání, l: N. Porta, 1785] a Il Demogorgone ovvero Il filosofo confuso [Zmatený filozof, l: L. Da Ponte, 1786]. 1787 zastupoval dvorního kapelníka A. Salieriho pobývajícího v Paříži. Na konci 1787 přesídlil R. do Mohuče, kde se stal dvorním kapelníkem. V březnu 1793 byl jmenován královským pruským dvorním kapelníkem v Berlíně a společně se svým kolegou J. F. Reichardtem (od 1795 s F. H. Himmelem) řídil provoz italské opery v Berlíně a Postupimi. Pro dvorní divadlo komponoval velké opery na libreta zdejšího dvorního básníka A. De’Filistri (Enea nel Lazio [Aeneas v Latiu], 1793; Il trionfo d’Arianna [Ariadnino vítězství], 1793; Tigrane, 1795; La selva incantata [Začarovaný les], 1803) ve smíšeném francouzsko-italském stylu, podřízeném reprezentačním potřebám dvora, s balety, áriemi, ansámbly s bohatými tempovými kontrasty a s využitím instrumentace jako výrazového prostředku (⇒ Ch. Henzel in MGG).

R. je tvůrcem druhé doložené opery o Donu Giovannim, komponované pro pražskou inscenaci. Dostala se do Braunschweigu (7. 3. 1777), Vídně (21., 25. 8. a 3. 11. 1777) a do knížecího divadla v Esterháze, kam se po Bustelliho předčasném úmrtí 1781 uchýlilo několik členů jeho bývalé společnosti pod vedením básníka a libretisty N. Porty. V pražském prostředí byla využita obliba donjuanovské tematiky u širokých vrstev publika, doložená i v loutkovém a lidovém divadle. V Budapešti dochovaná esterházyovská partitura pochází z Vídně a od pražského libreta se odlišuje, několik scén je v partituře dochováno také ve Vídni. Novodobé inscenace v režii H. Burešové byly uvedeny v pražském Dejvickém divadle (1997) a v Městském divadle v Brně (2003). Dobová hodnocení R. kompozic se shodují v názoru, že byl obratným, ale nepříliš originálním autorem, který často využíval invence svých skladatelských kolegů.

Edice

Il convitato di pietra osia Il Dissoluto, italský text libreta, Praha 1776 ⇒ Ch. C. Russell: The Don Juan Legend before Mozart: with a Collection of Eighteenth-Century Opera Librettos, Ann Arbor 1993, s. (86–89), 185–226, (454); Kamenný host aneb Prostopášník, český překlad S. Pavlovská (Il convitato di pietra…, Praha 1776), Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 57–88; přetisk v dramaturgické úpravě H. Burešové a Š. Otčenáška: program Městského divadla, Brno 2003, s. 113–158.

Prameny a literatura

Budapest, Országos Széchényi könyvtára: notové materiály k operám La vedova scaltra, La bottegha del caffe a Il convitato di pietra o sia il dissoluto; Zámecká knihovna Křimice (fond spravuje NMk, oddělení zámeckých knihoven), sign. 3153, přív. 2: La vedoua scaltra, comedia per musica…, Praga 1774; sign. 3155, přív. 3: La Bottegha del Caffe osia il Maldicente, dramma giocoso…, Praga 1775; sign. 3157, přív. 2: Il Convitato di Pietra o sia Il Dissoluto, dramma tragicomico…, Praga 1776; sign. 3158, přív. 3: La Merope, tragedia per Musica… La maggior parte della Musica e delli Signori P. B. e Vincenzo Righini…, Praga 1776, ⇒ Kneidl; SOkA Beroun, fond Archiv města Berouna, fond T. Podleská, hudební sbírka: fragment notového materiálu La Merope. • R. Haas: Beitrag zur Geschichte der Oper in Prag und Dresden, Neues Archiv für Sächsische Geschichte und Altertumskunde (Dresden) 37, 1916, s. 76; F. Hadamowsky: Die Wie­ner Hoftheater (Staatstheater) 1776-1966 I, Wien 1966, s. 24, 26, 64, 130; K.-J. Kleinicke: Das kirchenmusikalische Schaffen von V. R. Beiträge zur Bio­graphie des Komponisten, Tutzing 1984; Mozartův Don Giovanni (katalog výstavy), ed. T. Volek–J. Pešková, Praha 1987, s. 38–41; K. Kindler: Findbuch zum Bestand Musikalien des herzoglichen Theaters in Braunschweig 18.–19. Jh., Wolfenbüttel 1990, s. 282; T. Volek: Význam pražské operní tradice pro vznik Dona Giovanniho a Tita, Mozartovy opery pro Prahu, ed. V. Ptáčková, Praha 1991, s. 28, 38–41 + Italská opera a další druhy zpívaného divadla, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 43–56 + Pražská opera v letech 1739–1816, Colloquium Musica ac societas (1740–1815), ed. P. Macek, Brno 1994, s. 91–96; J. Pokorný: Josef Bustelli a jeho hudební pozůstalost, Miscellanea musicologica 33, 1992, s. 96, 99; Ch. Henzel: Die italienische Hofoper in Berlin um 1800. V. R. als preußischer Hofkapellmeister, Stuttgart–Weimar 1994; D. Link: The National Court Theatre in Mozart’s Vienna, Oxford 1998, s. 13, 149, 201, 213, 276, 292, 298; J. Dehl: V. R.: Hofkapellmeister zu Mainz, Kelkheim 2002; D. Buch: Il convitato di pietra V. R. a donjuanovská tradice v hudebním divadle, Kamenný host aneb Prostopášník, program Městského divadla, Brno 2003, s. 12–21 + The Don Juan Tradition, Eighteenth-Century Supernatural Musical Theatre and V. R.’s Il convitato di pietra, Hudební věda 41, 2004, s. 295–307; viz Edice. • Dlabač, Eitner, ES, Fétis, Gerber 2, Grove, Grove O, Meyer, MGG, Piper, Sartori, Verti, Wurzbach

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 493–495
Autor: Alena Jakubcová