Rakovnická hra vánoční: Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 10:07

Nazývána též Vánoční hra žáků / studentů staročeských, Pastýřská hra o narození Páně, Je náš anebo váš? – Lidová kolední (nikoli obchůzková) hra z Chlumku u Luže patrně jezuitského původu. Rukopis hry (atypický formát 200 x 80), dnes nezvěstný, našel na konci 19. stol. F. Levý v městském archivu v Rakovníku (odtud novodobý název, důvod uložení v této lokalitě není dosud znám).

Autorem hry byl patrně některý z členů královéhradecké jezuitské rezidence v Chlumku u Luže, možná P. Jan Libertin (1654–1732), který tu působil od podzimu 1684 asi po dobu jednoho roku. Divadelní činnost jezuitů se ne­omezovala jen na oficiální školské drama, ale byla uplatňována také při misijní práci (→ A. Chanovský). Jezuité vycházeli často vstříc zálibě prostých věřících aktivně se účastnit divadelních produkcí o církevních svátcích. Dokladů o těchto akcích není mnoho, neboť nebývaly zapisovány do výkazů činnosti, objevují se však i v jiných jezuitských provinciích. Nelze opomenout ani hypotézu, že jde o následný zápis divadelního představení.

Datace hry do 1684 se mj. odvozuje od zmínky o „krejcaru polském“ (v. 450), předchozího roku tudy táhlo polské vojsko na pomoc Vídni ohrožené Turky. Na provenienci z Chlumku u Luže poukazují názvy vesnic ze vzdálenějšího okolí citované v textu (Srbce, ­Pešice, Popovice, Mentoury). Dohad, že autor znal → Komedii vánoční… z Vlachova Březí, není opodstatněný, obě hry měly spíše nějaké společné vzory.

Hra obsahuje 456 veršů, skládá se ze dvou dílů, delšího pastýřského (254 v.) a tříkrálového (202 v.). Děj se odehrává v Čechách a v Betlémě a lze ho rozdělit na tři dějství. Začíná profánním rozhovorem pastýřů, který má skrytou, prostému diváku sotva postřehnutelnou teologickou alegorizaci. Jména pastýřů, původně snad česká (Bárta, Matěj), jsou v novém zpracování podle neznámé předlohy přejata z tehdy populární bukolické literatury (Corydon, Pindarus, Tityrus). Druhou část otevírá zjevení sboru andělů a zvěstování Ježíšova narození, po němž se pastýři rozhodnou k cestě do Betléma. V třetí části se klanějí děťátku a předávají mu dary. V části poslední přicházejí tři králové se zpěvem písně Laeti Betlehem a klanějí se narozenému Kristu. V propuknuvším sporu mezi králi a pastýři o dítě vyjadřují pastýři své stanovisko v tříslokové písni. Svár řeší anděl, oznamující, že dítě je „pastýřem“ i „králem“, před nímž jsou si všichni rovni. Tato nejdelší scéna hry (154 v.) končí společným zpěvem pastýřů a králů. Následuje ještě žertovné závěrečné petitio a graciarum actio (prosba a poděkování publiku). V textu se nevyskytuje jméno Ježíš či Kristus, třebaže je nepochybné, že se o něm mluví. Z celého kontextu hry je jednoznačně zřejmé, že autor straní čtvrtému stavu (prostému lidu).

Autor se zálibou pracoval s teologicky motivovaným triadickým principem (tři „světy“, tři postavy pastýřů a tři králové atd). Od umělého lidového jazyka se plasticky odlišují ceremo­niální výpovědi králů, promyšlená je i veršová faktura (repliky pastýřů: 8a8a8b8b, repliky králů: 8a7b8a7b). Text propojený devíti písněmi neobsahuje scénické poznámky.

Jeviště bylo pro všechny účinkující společné, před hrací plochou stál „betlém“ (svatá rodina a snad vůl s oslátkem) patrně zpodobený malbou či plasticky. Ve hře účinkovali nejspíše žáci i dospělí koledníci, zpěváci, snad členové tamějšího zbožného bratrstva. Rovněž nelze přesně určit, kde se hrálo – jistě v kryté místnosti, snad ve školní budově nebo v rezidenci. Hru znovu uvedl E. F. Burian v D 46 pod názvem Je náš anebo váš? v rámci inscenace Vánoční hry českého lidu (1946).

Edice

F. Levý: Vánoční hra žáků (studentů) staročeských, Český lid 4, 1895, s. 308–312 (přepis a údaje nepřesné); S. Souček: Rakovnická vánoční hra, Brno 1929, s. 213–223; J. Vašica: Pastýřská vánoční hra z českého baroka, Praha 1937, s. 7–30 (soukromá novoročenka); České baroko, ed. Z. Kalista, Praha 1941, s. 248–253, (301); Lidové drama pobělohorské, ed. J. Hrabák, Praha 1951, s. (8), 29–45, (233n.); Rakovnická hra vánoční, Divadelní výchova, příl. 4, 1968 (úprava představení v Sobotce).

Literatura

V. Oliva: Z minulosti Chlumku u Luže a jeho okolí. Miniaturní obraz z církevních dějin českých, Sborník Historického kroužku 4, 1903, s. 85n.; pokrač. 7, 1906, s. 157–159; J. Máchal: Dějiny českého dramata, 2. vyd. Praha 1929, s. 70n.; Je náš anebo váš? Staročeská studentská vánoční hra z Rakovnicka. Podle opisu z rakovnického archivu a z lidové poesie pro D 47 upravil E. F. Bu­rian, Vánoční hry českého lidu, rozmnož. strojopisná kopie, Praha 1947, s. 2–17 (úryvek ⇒ Umělecký měsíčník D 49 12, 1948, s. 65–67); J. Kopecký: Divadlo naší hrdosti, Divadlo 1, 1950, č. 13–14, s. 457n.; J. Hrabák: Tři úvahy o verši doby pobělohorské, Studie o českém verši, Praha 1959, s. 144–157; J. Černý: Dějiny českého dramatu v kostce III (Lidové drama pobělohorské), Ochotnické divadlo 4, 1958, s. 71n.; M. Kopecký: K využití starší literatury v lidových suitách E. F. Buriana, SPFFBU 1965, D 12, s. 47 + Starší české drama, Brno 1981, s. 110n., 123–130; Z. Kalista: Oživené obrazy, nebo obrazy živé?, Divadlo 28, 1967, č. 2, s. 20–25; V. Černý: Barokní divadlo v Evropě, Slovenské divadlo (Bratislava) 18, 1970, č. 2, s. 204 + Generační periodizace českého baroka, Až do předsíně nebes, Čtrnáct studií o baroku našem a cizím, Praha 1996, s. 301; F. Všetička: Rakovnická hra vánoční, Listy filologické 100, 1979, s. 225–230 + Lidové hry českého baroka, Rozhlasová univerzita Svobodné Evropy I, ed. A. Kratochvil, Mnichov–Brno–Plzeň 1993, s. 209–216; B. Šindelářová: Etnografická a folkloristická práce E. F. Buriana, dipl. práce, FF UK Praha 1987; viz Edice. • DČD I, LČL

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 482–483
Autor: Vojtěch Ron