Peruzzi, Teresa: Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 10:02

Bývala uváděna s přídomkem detta Denzio, la Denzi, la Denzia, Dencia, di Venezia. Chybně ztotožňována se sopranistkou Annou Marií P. (též Perucci, detta La Parruchierra, detta La Perucchiera, di Bologna), která 1728–56 působila v italských a španělských divadlech. – Umělecká dráha P. je známa od 1722 (v Padově jako Rosmiri, M. Gasparini: Arsace, a Casira v blíže neurčené opeře o Berenice). Další vystoupení jsou zaznamenána v Bergamu, Cremě, Veroně (1723) a v Benátkách (S. Cassiano 1724/25, např. Giocasta, G. M. Orlandini: Antigona; Selene, T. Albinoni: Didone abbandonata [Opuštěná Dido]). 1725–27 byla členkou společnosti → A. Denzia, působící v Kuksu a v Praze. Po návratu z Čech vystupovala opět v Benátkách, v Miláně, v Livornu, ve Veroně, v Mnichově, v Terstu, v Iesi a během karnevalu 1733 znovu v Benátkách (S. Angelo, např. jako Berenice, G. A. Paganelli: Tigrane). 1733–36 zpívala se společností → A. Mingottiho v Brně a odešla s ní do Štýrského Hradce, kde 1736–39 vystupovala v 17 inscenacích (např. 1738 v operách J. A. Hasseho jako Cleofide, L’Alessandro nell’ Indie; Mandane, Artaserse; Emira, Siroe, re di Persia [Siroe, král perský] a 1739 jako Adelaide ve stejnojmenné opeře → A. Vivaldiho. Posledním známým místem jejího působení bylo Bergamo (1740).

Hlasovou polohou P. byl hluboký alt (kontraalt). V době, kdy získala angažmá v Praze, byla již významnou pěvkyní, v dopise hraběte → Šporka K. J. Grossovi byla zmíněna jako „ne příliš mladá“. S pozdějším pražským impresáriem Denziem se seznámila na podzim 1723 v Bergamu a Cremě a ještě téhož roku vystupovala ve Veroně jako Teresa Denzio (v Ristoriho Cleonice), jeho manželkou však nebyla (⇒ Strohm 2001). Do pražské operní společnosti byla angažována prostřednictvím Denziova italského agenta Vivaldiho v dubnu 1725. Během léta zpívala zřejmě už v Kuksu (doložena 7. 10. v rámci „pastorale“ uspořádaného Šporkem) a od podzimu 1725 do jara 1727 účinkovala ve všech Denziových představeních. V Praze se poprvé představila jako Armida v úspěšné opeře A. Bioniho Armida abbandonata [Opuštěná Armida], dále vystoupila např. jako Lucinda (G. Boniventi–G. A. Guerra: Venceslao, 1725), Oronta (Vivaldi: La tirannia castigata [Potrestaná tyranie], 1726) a 1727 jako Sabina (Tullo Ostilio), Messalina (Il confronto dell’amor coniugale [Střety manželské lásky], doložena árie zpívaná česky), Elmira (Achille in Sciro) a Polissena (F. Feo: L’amor tirannico [Láska tyranem]).

U Mingottiho v Brně zpívala v operách Armida abbandonata (1733) a La pravità castigata [Potrestaná zkaženost, 1734, v roli Donny Isabelly], jejichž skladatelem byl podle libret → E. Bambini, dále v Galuppiho Argenide a Lucio Vero (1734), v opeře Arianna e Teseo (1734) a v Sarriho Didone (1734). Jako Angelica vystoupila v opeře Orlando furioso [Zuřivý Roland, 1735], jejíž autorství brněnské libreto připisuje Vivaldimu a Sarrimu.

Prameny a literatura

Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži – hudební archiv, sign. N/a IX/2 95, přív. 1 (ve vlastnictví Arcibiskupství olomouckého): [Berenice], libreto, Padua 1722 (titulní list porušen a nelze zjistit přesný název opery; Casira – P.) ⇒ Sehnal; další libreta ⇒ Kneidl, ⇒ Meyer, ⇒ Sartori. • Teuber I 1883, s. 129, 132, 136; T. Wiel: I Teatri Musicali Veneziani del Settecento, Venezia 1897, reprint Leipzig 1979, s. 70n., 75, 87n., 91n., 96n., 112; V. Helfert: Hudební barok na českých zámcích, Praha 1916, s. 202 + Opera o Donu Juanovi v Brně r. 1734, Časopis Matice moravské (Brno) 41/42, 1917/1918, s. 251, 258–261; E. H. Müller: Angelo und Pietro Mingotti, Dresden 1917, s. 9, 12; A. Novotný: Praha „Temna“, Praha 1946, s. 187n.; T. Volek–M. Skalická: Vivaldis Beziehungen zu den böhmischen Ländern, Acta musicologica (Kassel) 39, 1967, s. 64–72; M. Skalická: Die Sänger der italienischen Oper in Prag 1724–33, De musica disputationes Pragenses, ed. R. Smetana, sv. 2, Praha 1974, s. 168n.; J. Kazda: Česká píseň ve Šporkově divadle 1727, Interscaena 4, 1974, č. 4, s. 3; J. Sehnal: Počátky opery na Moravě (současný stav vědomostí), O divadle na Moravě, ed. E. Petrů–J. Stýskal, Praha 1974, s. 61; T. Volek: Význam pražské operní tradice pro vznik Dona Giovanniho a Tita, Mozartovy opery pro Prahu, ed. V. Ptáčková, Praha 1991, s. 24; D. E. Freeman: The Opera Theater of Count Franz Anton von Sporck in Prague, Stuyvesant (N.Y.) 1992, 124n., 350–352; R. Batchvarova-Schweitzer: The Mingotti Opera Company in Brno, Graz, Prague, and Copenhagen, dipl. práce, FF UK Praha 1994, s. 27–36; R. Strohm: Vivaldi’s Career as Opera Producer, kolokvium Varšava 2001, v tisku.

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 452–453
Autor: Milada Jonášová, Stanislav Bohadlo