Naselli, Alberto: Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 11:01

Znám spíše pod svou divadelní přezdívkou Ganassa, příjmení psáno také Nasele. – Do dějin divadla se zapsal jako jeden z prvních představitelů Zanniho v Itálii a Francii, zvláště ale zásluhou svého desetiletého hostování ve Španělsku, kam přenesl postavy a typické herectví italské komedie dell’arte. Teprve před nedávnem byly v italských a rakouských archivech objeveny dokumenty, které dokládají rovněž N. působení na dvoře císaře Maxmiliána II. a z nichž vyplývá, že pravděpodobně spoluúčinkoval také při pražských svatebních slavnostech 1570.

První zmínka o N. se objevuje v dopisu, který na konci ledna 1568 poslal císařský antikvář J. Strada císaři Maxmiliánovi z Mantovy. Doporučil toho času nejlepší hereckou společnost Itálie, zvanou I Desiosi nebo také Compagnia del Ganassa, jež má právě v úmyslu přijet a představit se před císařským dvorem. Tato společnost hrála zároveň také u dvora hraběte Alfonsa Gonzagy v Novellaře a její členkou měla být římská rodačka → B. Flaminia, považovaná za jednu z nejlepších hereček Itálie. Patrně už tehdy byla Ganassovou manželkou. Ganassův ansámbl udával směr mantovskému profesionálnímu divadlu, byl však zřejmě z města vypuzen inkvizičním hnutím, které tam nanovo vzplanulo 1567. Spolu s „Francescou“ (Cesare de’Nobili) a „Isabellou“ (Giacomo Portalupo), které představovali další herci této společnosti, byla i Flaminia v zimě 1568/69 jmenována v obsazení v Linci a ve Vídni. Mezi italskými herci, kteří se na jaře 1570 v Praze podíleli na slavnostech, spojených se svatbou „per procuratorem“ arcivévodkyně Anny se španělským králem Filipem II., byl také jakýsi „Jullio Comediante“, patrně → G. Pasquati, jenž už 1567 hrál Pantalona ve stejné Ganassově společnosti v Mantově. Sám Ganassa mezi pražskými herci sice jmenovitě uveden nebyl, ale mohl náležet ke skupině služebníků („gesindt“), s nimiž císařský osobní číšník Giovanni Alfonso Castaldo, markýz z Cassana a hrabě z Piadeny, už v březnu 1570 před císařem provedl jednu blíže neznámou hru a obdržel za to odměnu 200 zlatých. Týž Castaldo uvedl totiž o čtyři měsíce později, na konci července 1570, na rozloučenou se španělskou nevěstou ve Špýru pastorálu o únosu Proserpiny a v tomto případě byl Ganassa veden jako účinkující. N. poté spolu s dalšími v Praze doloženými herci (→ A. Soldino, → G. Tabarino, → G. Maria a Arcangelo d’Abruzzo) doprovázel do Paříže ve Špýru pro­vdanou francouzskou královnu Alžbětu Rakouskou. Zůstal až do 1574 a pak se vydal na desetileté turné do Španělska. O jeho průběhu jsme informováni relativně dobře, naopak N. osudy po jeho návratu do Itálie známy nejsou.

Prameny a literatura

ÖStA, Haus-, Hof- und Staatsarchiv: Habsburg-lothringisches Hausarchiv, Familienakten, kart. 97, Supplicationen 1550–1599, fol. 104^r–106^r (J. Strada císaři Maxmiliánovi II., 29. 1. 1568); Staatenabteilung, Rom, kore­spondence, kart. 38/4, fol. 92^rv; Hofkammerarchiv, Hoffinanzprotokolle 287/E-1570, fol. 82^v: „Martius. – Des Castaldi gesindt so vor Jrer Mt. ec. ain Comedj gehalten, sein 200 fl. zugeben gnedigist bewilligt worden“; Tiroler Landesmuseum Ferdinandeum, Innsbruck: Ms. Dipauliana 1117, fol. 1–172: Lukas Geizkofler, „Historia vnd beschreibung…“, rkp., fol. 29^rv. • B. J. García García: La compañía de Ganassa en Madrid (1580–84): tres nuevos documentos, Journal of Hispanic Research (London) 1, 1992/93, s. 355–370 + L’esperienza di Zan Ganassa in Spagna tra il 1574 e il 1584, Zani Mercenario della Piazza Europea, ed. A. M. Testaverde, Bergamo 2004, s. 131–155; E. Venturini: Le collezioni Gonzaga: Il carteggio tra la Corte Cesarea e Mantova (1559–1636), Fonti, repertori e studi per la storia di Mantova: Repertori, Cinisello Balsamo 2002, č. 59–60; O. G. Schindler: Špílmani, skákači a komedianti (Tabarino, Ganassa & Co., Praha–Paříž, 1570–72), DR 14, 2003, č. 3, s. 12–30 + Zan Ganassa – vom Reichstag zur Bluthochzeit: Neue Funde zu A. N., am Theater Ganassa, Theater Kunst Wissenschaft. Festschrift für Wolfgang Greisenegger zum 66. Geburtstag, ed. E. Fuhrich–H. Haider, Wien–Köln–Weimar 2004, s. 301–322 + Viaggi teatrali tra l’Inquisizione e il Sacco: Comici dell’arte di Mantova alle corti degli Asburgo d’Austria, I Gonzaga e l’Impero: Itinerari dello spettacolo (1560–1630), ed. U. Artioli–C. Grazioli, Firenze 2005, s. 107–160 + Zan Ganassa, Tabarino & Co. überqueren die ­Alpen: Frühe Comici dell’arte im Gefolge der Habsburger, Komik – Ästhetik, Theorien, Vermittlungsstrategien (Maske und Kothurn 51/4), ed. H. Haider-Pregler a kol., Wien–Köln–Weimar 2005, s. 129–139 + Zan Ganassa, Tabarino & Cía. cruzan los Alpes (Primeros comici dell’arte en el séguito de los Habsburgos austríacos), SPFFBU, L 27, Brno 2006, s. 99–109; S. Monaldini: Visione del comico: Alfonso II, la corte estense e la Commedia dell’arte, Commedia dell’arte (Maske und Kothurn 50/3), ed. O. G. Schindler, Wien–Köln–Weimar 2004, s. 51n., obr. 1.

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 428–429
Autor: Otto G. Schindler