Monti, Cecilia: Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 10:01

Zvána „di Roma“. – Možný příbuzenský vztah M. s rodinou italských zpěváků a hudebníků stejného jména (zpěvačky Anna Maria [Marian­na], * 1704 v Římě, její sestry Laura a Grazia a sestřenice předchozích Marianna, * 1730 v Neapoli, † 1814 tamtéž, její bratr Gaetano, zpěvák, varhaník a skladatel, * asi 1750 v Neapoli, † 1816 tamtéž) nebyl dosud zkoumán (⇒ MGG).

Společně s → B. Cajem tvořili pěvecký pár, specializovaný na interpretaci komických výstupů, většinou v podobě intermezz, vkládaných mezi dějství vážných oper. Vystoupení dvojice jsou registrována už ve druhé polovině dvacátých let 18. stol. v Benátkách v intermezzech G. B. Pescettiho Tropotipo (M. jako Ceriletta) a La cantatrice [Zpěvačka, M. jako ­Armilletta, obě v divadle S. Samuele 1726/27] a v Pavii v Il satrapone [Despota, h: T. Albinoni, l: A. Salvi, M. jako Tarpina] a v intermezzech v opeře La sorte nemica [Nepřátelský osud] G. Porty (vše 1729).

Do pražského Šporkova divadla angažoval M. 1729 zdejší impresário → A. Denzio v době narůstající finanční tísně, jež se projevila v obsazení společnosti. Po pěti úspěšných sezonách, kdy se mu dařilo udržovat vysokou pěveckou kvalitu ansámblu stálým doplňováním o nové špičkové zpěváky pro přední role, neobjevilo se na podzim 1729 kromě M. a Caja žádné nové jméno, a tak lze soudit, že Denzio prostřednictvím komického dua vyhověl sílící oblibě tohoto žánru, zvýšil přitažlivost produkcí a s menšími náklady se znovu pokusil vzbudit zájem o italskou operu. Intermezza se v Denziových inscenacích několikrát objevila pouze na samém počátku jeho působení v českých zemích 1724/25 (zpívali A. Picinelli a G. A. Guerra), později už v libretech zmiňována nejsou.

M. se v Praze poprvé představila na podzim 1729 jako Pescettiho Tarpina (Il satrapone) v intermezzu mezi akty opery Roderico a jako Albinoniho Armilletta (La cantatrice) v úspěšné inscenaci opery Aristeo, dedikované vévodovi Františku Lotrinskému, jenž právě Prahou projížděl a byl představení přítomen (opery neatribuovány). Obě intermezza hrála s Cajem už v Benátkách. Další role v intermezzech jsou zaznamenány až v podzimní sezoně 1730 (Serpilla, Il marito giocatore e la moglie bacchettona [Manžel karbaník a žena pobožnůstkářka], h: G. M. Orlandini, hráno s operou La verità nell’inganno [Pravda vyjevená lstí, l: F. Silvani]; Grilletta, L’alfier Fanfarone [Praporčík Chvástal], hráno s Vivaldiho operou Argippo). 1731 ztvárnila M. roli Vespetty v intermezzu L’amante per fame [Milencem z nouze], komponovaném členem Denziovy společnosti → G. Dreyerem (hráno s Albinoniho Didone, l: P. Metastasio), a Gelosminy, manželky malíře Pedronca, v intermezzu Al sospetto l’effetto per dispetto [Zlomyslnost plodí podezření, h: A. Costantini], vloženém do opery Ipermestra téhož skladatele.

1732 zpívala Grilettu v jednom z nejpopulárnějších intermezzových titulů počátku 18. stol. Monsieur de Pourceaugnac, e Madama Grilletta [Pán z Prasečkova a madam Grilletta, h: pravděpodobně G. M. Orlandini] hraném s operou A. Costantiniho Gli amori amari [Hořkost v lásce] a další role v intermezzech, prováděných mezi akty oper → A. Vivaldiho Dorilla in Tempe [Dorilla v údolí Tempe, intermezza komponoval A. Costantini] a Doriclea, jejichž názvy nejsou známy.

M. v Praze vystupovala také v menších operních úlohách, např. jako rybářka Rosalba ve vůbec prvním uvedení opery s donjuanovským námětem La pravità castigata [Potrestaná zkaženost], kterou Denzio s hudbou → A. Caldary připravil pro postní období 1730, na kompozici se patrně podílel také tehdejší člen společnosti M. Luchini. Stejnou roli zpívala později i v Brně pod impresáriem → A. Mingottim, který přepracovanou verzi titulu uvedl 1734 s hudbou → E. Bambiniho. Obě árie její role zůstaly v brněnské verzi libreta beze změny. Podle poznámky v německém překladu libreta zpívala v této inscenaci M. spolu s Cajem také blíže ­neznámá intermezza. K Mingottimu odešla společně se svým pěveckým partnerem a několika dalšími zpěváky Denziovy společnosti a 1733–36 účinkovala ve zdejších operních produkcích. Během tohoto období hostovala také v zámeckém divadle hraběte → Rottala v Holešově, např. 1734 v intermezu Il matrimonio per forza [Manželství z donucení] a v opeře G. Albertiho Amore e pace [Láska a mír]. Jejím dalším působištěm se stal Štýrský Hradec, kam z Brna přešli i další Mingottiho zpěváci do společnosti jeho bratra → Pietra Mingottiho. V intermezzech (např. Il vecchio pazzo in amore [Zamilovaný starý blázen, 1736]), z nichž některá jsou známa už z pražského Denziova repertoáru (L’alfier Fanfarone, 1737), tu M. vystupovala s novým pěveckým partnerem G. Michelim, jehož více než čtyřicetiletá kariéra zpěváka opery buffy vedla 1720–64 z Itálie přes Prahu, Brno a Štýrský Hradec do Londýna. O dalších osudech M. není nic známo.

Lze předpokládat, že znovuuvedení intermezza do Denziova programu specializovanou interpretační dvojicí, která s sebou také přinesla repertoár pro první sezonu, bylo publikem přijato jako vítaná inovace. Bližší informace o interpretačních výkonech M. chybí. Předpokladem pro interpretaci zmíněného hudebně­dramatického druhu bylo však kromě znělého a pohyblivého hlasu nesporně také herecké nadání.

Prameny a literatura

Libreta ⇒ Kneidl, ⇒ Freeman 1992 (přehled a atribuce intermezz pražské Denziovy éry), ⇒ Meyer, ⇒ Sartori. • E. H. Müller: Angelo und Pietro Mingotti, Dresden 1917, s. 9, 12n.; V. Helfert: Opera o Donu Juanovi v Brně r. 1734, Časopis Matice moravské (Brno) 41/42, 1917/1918, s. 251, 259; 43/44, 1919/20, s. 67n., 75, 99; S. Kunze: Don Giovanni vor Mozart, München 1972, s. 25–29; M. Skalická: Die Sänger der Italienischen Oper in Prag 1724–33, De musica disputatio­nes Pragenses, ed. R. Smetana, sv. 2, Praha 1974, s. 165; J. Sehnal: Počátky opery na Moravě (současný stav vědomostí), O divadle na Moravě, Praha 1974, s. 60, 64; D. E. Freeman: The Opera Theater of Count Franz Anton von Sporck in Prague, Stuyvesant (N.Y.) 1992, s. 61, 86–91, 130–136, 256–267, 277–279, 295n., 306n., 357; Ch. C. Russell: The Don Juan Legend Before Mozart. With a Collection of Eighteenth-Century Opera Librettos, Michigan 1993, s. 66n.; R. Batchvarova-Schweitzer: The Mingotti Opera Company in Brno, Graz, Prague, and Copenhagen, dipl. práce, FF UK Praha 1994, s. 27–36, 42n., 109; A. Jakubcová: Kamenní hosté a prostopášníci v předmozartovském divadle českých zemí, Kamenný host aneb Prostopášník, program Městského divadla, Brno 2003, s. 37. • MGG

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 404–406
Autor: Milada Jonášová