Menninger, Johann Matthias: Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 10:01

Narodil se pravděpodobně v dunajském přístavu Komorn (Révkomárom) v Uhrách (dnes na slovensko-maďarském pomezí). Od padesátých let 18. stol. hrál ve společnosti Kurfiřtských bavorských komediantů (Kurbayrische Komödianten) principála → J. Schulze, kde se proslavil jako Hanswurst (1773 jej L. Mozart nazval „dobrým Hanswurstem“) a s níž od 1761 každoročně během lázeňské sezony působil v Badenu u Vídně, v zimních měsících v dalších městech dědičných zemí rakouských a také v Čechách a na Moravě. 1763 vedení společnosti převzala J. Schulzová, roz. Rabenau (1732–86), po svém osleplém manželovi, jenž v následujícím roce zemřel. V průběhu uherského sněmu konaného 1764 v Prešpurku se do čela podniku postavil → J. Kurtz (Bernardon), jenž se právě vrátil z Benátek, a Hanswurst M. byl tehdy jeho hereckým partnerem. Po hostování v knížecím esterházyovském zámeckém divadle v Eisenstadtu (1765) obstarávala trupa na jaře 1766 provoz v brněnském městském divadle. V létě se v Badenu M. oženil s ovdovělou principálkou (12.8. 1766), převzal vedení společnosti, nazývané dále podle jejího hlavního působiště Bádenská společnost německých herců (Badnerische Gesellschaft deutscher Schauspieler), a na podzim s ní opět hrál v Brně (1. 10. 1766 – 2. 5. 1767). Následoval pobyt v Prešpurku, Šoproni, Badenu a nakonec ve Štýrském Hradci, kde M. na podzim 1768 angažoval herce J. La Roche (Prešpurk 1745–Vídeň 1806), jenž se jako „bádenský Kasperl“ stal pojmem a hlavní atrakcí společnosti. Od 1769 vystupovala společnost také ve vídeňském Leopoldstadtu v letním paláci, vystavěném hrabětem → Heřmanem Jakubem Černínem, dále v Prešpurku, Pešti a Lublani. Po otevření nové divadelní budovy v Badenu (1775) hrála v zimě 1775/76 místo Hellmannovy a Koberweinovy společnosti v Olomouci. Z šestnáctičlenného souboru, účinkujícího na této štaci, jsou jmenovitě známi manželé M., J. a B. La Roche, C. a J. Richterovi, bratři K.a J. Marinelli, sestry A. a E. Marinelli, M. J. Vincková, A. Berger, F. Diwald a herec Schweiger. Další zimní sezonu strávil M. v Lublani a od podzimu 1777 hrál opět v leopoldstadtském divadle v Černínském paláci, kde se K. Marinelli, herec a autor, stal jeho společníkem. Jako samostatný podnikatel otevřel Marinelli 1781 v blízkosti paláce Divadlo v Leopoldstadtu, první stálé vídeňské předměstské divadlo, kde M. ještě několik let hrál. Po smrti manželky Josefy (1786) odešel do soukromí. Když ve svých 60 letech zemřel, zanechal značné jmění ve výši 23 000 zlatých.

V brněnském repertoáru bádenské společnosti, doloženém 13 cedulemi, dominoval přirozeně komický žánr, ale staré burlesky, jejichž tituly, syžety a osoby pocházely z komedie dell’arte, byly už většinou zařazovány jako dohry. V nich, ale také ještě ve většině hlavních kusů (Hauptstück), je první komickou postavou Hanswurst, který se tu objevuje v typickém množství převleků jako „obratný provokatér bláznů“ nebo jako „bázlivý sekundant“, „týraný hofmistr přitroublého pána“ nebo „zamilovaná správkyně ženské části dvora“, „opilý ponocný“ nebo „chytrý i hloupý zlatnický učeň“, jako „vybásněný král ostrova Liliput“ nebo jako „úplatný vrah“. Jeho partnerkou byla ponejvíce Kolombína, často „milenka podle módy“ nebo „komorná, kterou šaty její slečny učinily namyšlenou“; jako další komické postavy se k nim druží Bernardon nebo Jackerle, přičemž první z nich (hraný pravděpodobně C. Richterem) se představuje jako „nevinný škůdce“, „příživník“, nebo jako „kapitalista s 25 groši“; Odoardo je jedním ze dvou obligátních starců; Leander, Leonora, Aurelia ad. jsou milovnické role.

Vedle anonymních frašek Das bestrafte Laster, und die belohnte Tugend in Rixanta und Aschewedel [Potrestaná nepravost a odměněná ctnost v Rixantě a Aschewedl] a Der unwert geschätzte Wert, oder der wertgeschätzte Unwert [Bezcenná cena aneb oceňovaná bezcennost] (14. 1. a 26. 2. 1767) se hrály Die glückliche Verwechslung oder Hanns-Wurst, der deu­tsche Michel aus Paris [Šťastná záměna aneb Hanswurst německý Honza z Paříže, dle Ph.-H. Destouchese, 2. 4. 1766], Der Boßhafte [Zlolajník, 18. 10. 1766] K. T. Koppa, herce někdejší společnosti Pražských komediantů → F. J. Mosera; často uváděná Weiskernova burleska z repertoáru vídeňského Divadla u Korutanské brány Der falsche Verdacht [Falešné podezření, 4. 1. 1767], dva Hafnerovy kusy Der Furchtsame [Strašpytel, 2. 4. 1766] a Eva Ca­thel und Schnudi (2. 3. 1767) a dále hauptakce Der Ehrlichste Verräter der Welt, oder Die große Staats-Verwirrung in dem Königreich Neapolis, unter der Regierung Alphonsi Königs in Neapolis und Die Parteylichkeit in denen Vermählungen bey einer Großmüthigen und einer eigennützigen Braut [Nejpoctivější zrádce na světě aneb Velká státní patálie v neapolském království za vlády Alfonse, krále neapolského, a nespravedlnosti při sňatcích, když je jedna nevěsta velkomyslná a druhá vypočítavá, 12. 4. 1766] dle předlohy L. Raimondiho L’innocenza difesa [Obhájená nevinnost, Bologna 1685]. Brněnské publikum se v podání M. společnosti seznámilo i s literárně náročnými dramaty (např. T. Corneille: Graf von Essex [Hrabě z Essexu], 10. 1. 1767; Voltaire: Zayre, 31. 1. 1767). Semira ruského autora A. P. Sumarokova (31. 3. 1766) byla zřejmě vůbec prvním ruským dramatem provedeným v českých zemích. Závěrečným představením byl Metastasiův Themistokles (2. 5. 1767), jemuž předcházel kus Der gebilligte Lohn [Povolená odměna] sepsaný zřejmě M., jenž sám upravoval hanswurstovské scénky, např. dohru Der lächerlich ­hintergangene Richter von Bocksdorf, oder: Hanns-Wurst der betrunkene Nachtwächter [Směšně napálený soudce z Kozlova aneb Hans­wurst, opilý ponocný, 1766]. V únoru 1767 sepsal v Brně M. herec a švagr C. Richter (1735–1811), z jehož dílny pochází ještě tucet dalších textů a scénářů, hru Die genaue Beob­achtung gegebener Cavaliers Parol oder Der Graff von der Ehre [Přesné dodržení slova kavalíra aneb Hrabě ze Ctěnic]. Nejstarší z jeho rukopisů, Passilisco [Bazilišek, Kolín 1760], Il Servo Sciocco [Sluha Pošetilec] a Die Ehrliche Maydresse [Počestná metresa] (obě Vysoké Mýto 1763), vznikly pravděpodobně ještě ve společnosti → J. F. Hadwicha.

M. společnost hrála 11. 1. 1767 v Brně také pantomimu se zpěvy v českém jazyce Der verliebte Nachtwächter (jubilejní představení se uskutečnilo ve Státním divadle v Brně 11. 1. 1967), titul spřízněný s českým intermezzem Zamilovaný ponocnej, jehož pražské provedení 1763 (→ G. Molinari) je doloženo tiskem árií ze zámecké knihovny v Křimicích a souvisí s hudebním materiálem nalezeným v Kroměříži (→ J. Tuček). Ceduli k M. brněnské inscenaci, obsahující děj pantomimy i upozornění, že české árie zpívají osoby této řeči neznalé, objevil už 1958 V. Procházka ve Vídni. Tyto dokumenty, lokálními badateli zprvu zpochybňované (⇒ Tauš 1967), patří k nejdůležitějším zprávám o počátcích divadla provozovaného profesionálními herci v české řeči.

Prameny a literatura

MZA, fond Gubernium, B 47/2, fol. 68–75 (16. 3. 1759); fol. 144–149 (9. 12. 1760); fol. 224–228, 233n. (14. 4. a 5. 5. 1766); fol. 364n. (10. 8. a 8. 10. 1762); fol. 131n. (2. 2., 4. 3. 1763); fol. 224–228, 233–34, 248n. (26. 1., 14. 4., 5. 5. 1766; fol. 253n. (16. 4. 1767); B 47/3, fol. 607n. (19. 8. 1775); fol. 612n. (20. 3. 1776); AMB, Stará registratura 51, fol. 237 (14. 4. 1766); Rukopisy, č. 1358, pag. 1114 (říjen 1766); MZK: cedule představení v Brně 12. 4. 1766 (Der Ehrlichste Verräter der Welt…); Österreichisches Theatermuseum, Wien, Theatergraphik (18. stol.): divadelní cedule (nezkatalogizováno). • Preßburger Zeitung 1772, č. 40; 1774, č. 88; nesign.: Nachricht von Brünner Theater, Genaue Nachrichten von beyden k. k. Schaubühnen… und den vorzüglichsten Theatern der übrigen k. k. Erbländer (Wien) 2, 1773, s. 210; Historisch-Kritische Theaterchronik (Wien) 1, 1774, díl 2, s. 100; díl 3, s. 127n., 140n.; Litteratur- und Theater-Zeitung (Berlin) 1, 1778, s. 232; 2, 1779, s. 411; [Ch. L. Seipp?]: Geschichte der Schaubuehne zu Preßburg, Preßburg 1793, reprint ed. K. Benyovszky, Bratislava 1927, s. 8n.; D’Elvert 1852, s. 83n., 141; K. Glossy: Theatergeschichtliche Ausstellung der Stadt Wien, Wien 1892, s. 30n.; Christian Heinrich Schmids Chronologie des deu­t­schen Theaters, Leipzig 1775, ed. P. Legband, Berlin 1902, s. 180, 219, 239, 308; P. Tausig: Das älteste Badener Theater, Baden 1914; G. Gugitz: Der weiland Kasperl (Johann La Roche), Wien 1920 + Das alte Badner Theater und seine Prinzipale (1751–1811), Jahrbuch für Landeskunde von Niederösterreich (Wien) 22, 1929, s. 326–368; E. K. Blümml–G. Gugitz: Alt-Wiener Thespiskarren. Die Frühzeit der Wie­ner Vorstadtbühnen, Wien 1925, s. 13–37, 345–350; K. Benyovszky: Das alte Theater: Kulturgeschichtliche Studie aus Preßburgs Vergangenheit, Bratislava 1926, s. 26–29; K. Vetterl: Der musikalische Nachlaß des Erzherzogs Rudolf im erzbischöflichen Archiv zu Kremsier, Zeitschrift für Musikwissenschaft (Leipzig) 9, 1926/27, s. 178; J. Pukánszky-Kádár: Geschichte des deutschen Theaters in Ungarn I, München 1933, s. 21–24, 46, 58; R. M. Prosl: Zur Geschichte des Bühnenwesens in Niederdonau, St. Pölten 1941, s. 13n.; O. Rommel: Die Alt-Wiener Volkskomödie, Wien 1952, s. 412–416, 430n.; D. Ludvik: Nemško gledališče v Ljubljani do leta 1790, Ljubljana 1957, s. 50–57, 166, 175n.; V. Procházka: Vzácný dokument, Divadelní noviny 1, 1957/58, č. 16, s. 8n. + A bylo to přece jen v Brně, Lidová demokracie 14. 1. 1967 + Praha nebo Brno? Učené hádání o Zamilovaného ponocného, Divadelní noviny 10, 1966/67, č. 13, s. 8 + Zamilovaný ponocný a fakta, tamtéž, č. 23, s. 6; F. Baťha: Dva dokumenty k historii počátků českého divadla v Praze, Divadlo 9, 1958, s. 750; M. Horányi: Das Esterhazysche Feenreich, Budapest 1959, s. 37; Kleine Badner Theaterchronik, Baden 1959, s. 3n.; M. Šáchová: Začátky českého divadelního života v Brně, Brno v minulosti a dnes II, Brno 1960, s. 58–81; J. Sehnal: Hudba k české pantomimě Zamilovaný ponocný, tamtéž III, Brno 1961, s. 170–183; P. Kneidl: K pražskému provedení první české zpěvohry před 200 lety, Sborník Národního muzea, řada C (lit. historie) 9, 1964, s. 173–188; K. Tauš: Bylo to opravdu v Brně?, Lidová demokracie 10. 1. 1967 + Ještě o Zamilovaném ponocném, Divadelní noviny 10, 1966/67, č. 21, s. 6; O. G. Schindler: Wandertruppen in Niederösterreich im 18. Jahrhundert, Jahrbuch der Wiener Gesellschaft für Theaterforschung (Wien) 17, 1970, s. 54 + Theatergeschichte von Baden bei Wien im 18. Jahrhundert. Mit besonderer Berücksichtigung der „Badner Trupppe“ I–II, dis., Universität Wien 1971 + Stegreifburlesken der Wanderbühne. Szenare der Schulz-Menningerschen Schauspielertruppe (ed.), St. Ingbert 1990 + „Praha nebo Brno – Prag oder Brünn?“ Ein tschechischer Expertenstreit über ­einen spätbarocken Theaterzettel aus der Österreichischen Nationalbibliothek, Biblos (Wien) 42, 1993, s. 127–142 + „Hra představována osobami, jež jsou té řeči zcela neznalé“ (Pohostinské hry „Badenské společnosti německých herců“ v Brně roku 1767 a počátky českého národního divadla), DR 4, 1993, č. 4, s. 44–56 + „Von Personen vorgestellet, die der Sprache gar nicht kündig sind“. Das Gastspiel der „Badner Gesellschaft deutscher Schauspieler“ von 1767 in Brünn und die Anfänge des tschechischen Nationaltheaters, Zeitschrift für Ostforschung (Marburg/Lahn) 43, 1994, seš. 1, s. 30–53 + „Romeo und Julia“ auf Schloß Krumau, der „Basilisco“ von Kolin und das Armenspital in Kukus: Über böhmische Theaterhandschriften in Wiener Bibliotheken und das Wasserzeichen in Wissenschaft und Praxis, Biblos (Wien) 44, 1995, č. 1, s. 97–101 + Kasperl, der Hausherr in der Narrengasse. Commedia dell’arte am Wiener Volkstheater, Kleine Schriften der Gesellschaft für Theatergeschichte (Berlin) 37/38, 1996, s. 191n. + „Ve škole zvráceného světa zcela neprotřelý Hanswurst“ (Německá komedie dell’arte z Čech), DR 10, 1999, č. 4, s. 21n.; K. Fleischmann: Das steirische Berufstheater im 18. Jahrhundert, Wien 1974, s. 77–79; H. C. Robbins Landon: Haydn – the Early Years, 1732–1765, London 1980, s. 404n.; M. Cesnaková-Michalcová: Schulzova alebo Badenská divadelná spoločnosť, Slovenské divadlo (Bratislava) 33, 1985, s. 413–430 + Geschichte des deutschsprachigen Theaters in der Slowakei, Köln–Weimar–Wien 1997, s. 211n.; F. Hadamowsky: Wien. Theatergeschichte, Wien–München 1988, s. 483–487; A. Scherl: Pantomimické produkce v Divadle v Kotcích, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 103n.; Zamilovaný ponocnej, ed. P. Kneidl, tamtéž, s. 107–112; A. Scherl: Scénáře burlesek – i z českých zemí, DR 2, 1991, č. 4, s. 65n.; F. Cotticelli–O. G. Schindler: Per la storia della Commedia dell’Arte: „Il Basilisco del Bernagasso“, I percorsi della scena. Cultura e communicazione del teatro nell’Europa del Settecento, ed. F. Carmelo Greco, Napoli 2001, s. 108–127, 286–293, 336–341. • Czeike, DČD I, Kindermann, Kosch Th, Pies, Ulrich

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 375–379
Autor: Otto G. Schindler