Lobkovic, Josef František Maxmilián: Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 10:01

Německy Joseph Franz Maximilian Lobkowitz. Křest. jména uváděna i v pořadí Franz ­Joseph Maximilian. V současné době rodina užívá podobu jména Lobkowicz (od 1919). – Příslušník roudnické větve předního českého šlechtického rodu, první vévoda roudnický. K rodu L. a zámku Roudnici se váže jeden z raných dokladů o hostování profesionálních herců na území českých zemí při lobkovické svatbě 1. 6. 1683 (⇒ Scherl 1999). 1690 tamtéž znovu hostovali „komedianti z Prahy“ při svatbě markraběte Wilhelma von Baden se Sibyllou Augustou von Sachsen-Lauenburg (⇒ Walter 1990). Obrovské výdaje určené na pěstování hudby a divadla způsobily postupně L. vysoké zadlužení, 1813 byla na jeho majetek uvalena nucená správa. Následkem úsporných opatření bohatý hudební a divadelní provoz ustal a 1815 byla rozpuštěna i kapela.

L. byl velkým milovníkem a znalcem umění, velkorysým mecenášem, který vysoké finanční částky vynakládal zejména na hudbu a divadlo. Rozsahem, velkolepostí, uměleckou úrovní i ná­klady na činnost stálého souboru a orchestru se L. zámecké divadelní scény zařazovaly do kategorie dvorních divadel. Výjimečnou osobní tvůrčí zainteresovaností knížete na uměleckých produkcích se zároveň přibližovaly i k dobově velmi rozšířenému typu privátního divadla. L. spoluzakládal vídeňskou Gesellschaft der Musikfreunde a pražskou Jednotu pro zvelebení hudby v Čechách (Verein zur Beförderung der Tonkunst in Böhmen). Od 1807 byl předním členem představenstva šlechtické akciové společnosti spravující vídeňská dvorní divadla (1811), ve vlastní režii jejich provoz řídil 1812/13, a to včetně nakladatelství Hoftheater-Musik-Verlag (do 1816). Udržoval přátelské styky s významnými umělci, z nichž mnohé finančně podporoval (např. J. Haydna, F. Paëra, G. J. Voglera a zejména L. van Beethovena). Přispíval na Beethovenovu životní rentu, v jeho vídeňském paláci poprvé zazněla mj. i třetí skladatelova symfonie Eroica. L. byl dobrým hudebníkem, hrál na housle a violoncello, měl pěkný školený bas, aktivně se účastnil hudebních produkcí. Jeho prvním učitelem byl od 1784 houslista G. Trani, 1790 jej vystřídal → A. Vranický.

V lobkovickém paláci ve Vídni se koncerty konaly příležitostně již od první poloviny devadesátých let 18. stol. Bohatý hudební a divadelní provoz (koncerty, akademie, činohry a především opery) se rozvinul po 1797, kdy L. plně převzal správu svého majetku a zřídil stálou kapelu v čele s A. Vranickým. Dalšími kapelníky byli později → A. C. Cartellieri (1800–07) a → J. J. Rösler (1805–11). Do 1813 se počet stálých členů kapely (instrumentalistů i zpěváků) pohyboval mezi sedmi až jedenácti. Podle potřeb jednotlivých produkcí bylo toto jádro doplňováno o profesionální a amatérské výpomoci i hostující sólisty. Systematicky byla rozšiřována hudební sbírka, velkou část přírůstků představovaly zejména tehdy populární operní tituly (Cartellieri, D. Cimarosa, → W. A. Mozart, F. Paër, G. Paisiello, A. Salieri, J. Weigl) ve formě opisů partitur, vokálních a instrumentálních partů celých děl i jednotlivých čísel, v menší míře i dobové tisky a různé úpravy (zejména pro dechovou harmonii).

Pro koncertní a divadelní provoz byly včetně vybavení potřebným dekoračním a kostýmním fundem upraveny prostory nejen ve vídeňské rezidenci, ale i na zámcích v Roudnici nad Labem (1799) a v Jezeří (kolem 1802), neboť L. se svým dvorem a kapelou trávil pravidelně část roku v Čechách (obvykle od května do počátku nové koncertní a divadelní sezony ve Vídni). Mnohé pozoruhodné produkce se odehrávaly právě na českých sídlech; spoluúčinkovali při nich významní umělci, zejména z Vídně a Prahy, i mnozí hudebníci a další síly z řad L. zaměstnanců a z okolí. Pro holdovací slavnosti v Roudnici 1797 byly operní společností sestavenou pro tuto příležitost lobkovickým loretánským kapelníkem F. Strobachem a za spoluúčasti L. kapely a posil z okolí nastudovány Mozartovy opery Così fan tutte [Takové jsou všechny] (italsky) a Die Entführung aus dem Serail [Únos ze serailu] (německy pod titulem Belmonte und Constanze). Jejich provedení bylo opakováno 1798. Poprvé v Čechách zaznělo 1799 v Roudnici a na Jezeří bezprostředně po vídeňské premiéře Haydnovo oratorium Stvoření a 1805 bylo v Roudnici poprvé provedeno i česky (autorem českého překladu byl lobkovický úředník J. Kruchina, L. zpíval basový part Rafaela). V Roudnici a na Jezeří vystupoval rovněž soubor pražského operního impresária → D. Guardasoniho, který tu 1804 uvedl i Mozartova Dona Giovanniho s → L. Bassim v titulní roli. 1810 byl na Jezeří hostem J. W. Goethe. Těžiště lobkovického hudebního a divadelního dění se do Čech přeneslo především ve válečných letech 1806–11. Nejvelkolepější a zároveň poslední událostí se 1811 staly hudební slavnosti v Roudnici u příležitosti sňatku L. dcery Marie Gabriely s hrabětem Vincencem Auerspergem. Kapela byla rozšířena o řadu vynikajících instrumentalistů z Vídně, Prahy a Itálie. V jejím čele vedle Vranického stanul i vídeňský dvorní kapelník J. Weigl, který pro tuto příležitost zkomponoval kantátu Venere e Marte. Dále byly uvedeny skladby G. Nicoliniho, J. Herbsta a dvakrát opera Ginevra di Scozia J. S. Mayra. Vystoupila řada předních sólistů, z nichž většina již dříve u L. hostovala (např. A. Brizzi z Mnichova, L. Leo z Drážďan, G. Siboni a A. M. Sessi z Vídně, kastrát G. B. Velluti), sbor roudnických měšťanů a učitelů posílili sboristé z vídeňské dvorní opery. V činoherních představeních dominovala tvorba A. Kotzebua, jak o tom svědčí honoráře vyplácené lobkovickou pokladnou. Pod vedením pražského divadelního ředitele J. K. Liebicha vystupovali herci z Prahy i Vídně.

Prameny a literatura

SOA Litoměřice, pobočka Žitenice, RA Lobkovicové roudničtí, sign. N 16./7.: Bericht über die Feste, so während des Bei­lagers Ludwig Mgfen. v. Baden und der Prinzessin Sibilla Franc. Augusta von Sachsen-Lauenburg vom 27. März bis 21. April 1690 im Herzogl. Schlosse zu Raudnitz sind gefeiert worden; tamtéž: rozsáhlá a ucelená dokumentace hudebního a divadelního provozu, činnosti kapely, knihovny a hudební sbírky, osobní korespondence L. (dopisy mnoha uměleckých osobností zejména z hudební a divadelní oblasti); Nelahozeves – zámek, Lobkowiczká hudební sbírka: na 4500 titulů hudebních děl, nejpočetněji je zastoupena v tiscích i dobových opisech operní tvorba (celé opery i jednotlivé části) – partitury, provozovací hlasový materiál, nápovědní svazky, úpravy (katalog: Stand-Repertorium des Hochfürstlich-Lobkowitzschen Musik-Archives zu Raudnitz, ms. 1893), vše v majetku rodiny. • C. J. Kinderfreund: Das Fürs­tenhaus Lobkowitz. Mit einem Anhange: Das Ban­quett zu Raudnitz im Jahre 1811, Prag 1860 (chronologický přehled provedených děl); M. Dvořák: Schloss Raudnitz, Böhmen und seine Feste: 2. Feste zu Ehren des Prinzen Louis von Preussen im Herbste des Jahres 1805, Politik 27. 10., 30. 11., 1., 2. a 5. 12. 1876; R. Pros: Lobkovické divadlo v Roudnici n. L., Jeviště 2, 1921, s. 450, 471, 494; P. Nettl: Musicalia der Fürstlich Lobkowitzschen Bibliothek in Raudnitz, Beiträge zur böhmischen und mährischen Musikgeschichte, Brünn 1927, s. 60–70; V. Blažek: Bohemica v lobkovském zámeckém archivu v Roudnici n. L., Praha 1936; A. Chaloupka: Divadelní pragensia v drobných spisech Lobkovické knihovny, Ročenka Universitní knihovny v Praze 1958, Praha 1959, s. 126–128; R. Mužíková: Složení lobkovické kapely v roce 1811, Miscellanea musicologica 12, 1960, s. 57–68; K. Fiala: Hudba na lobkovických zámcích v Roudnici nad Labem a v Jezeří, Z hudební minulosti Severočeského kraje, Liberec 1969, s. 5–26 + J. W. Goethe a opera v Jezeří, tamtéž, s. 26–32; V. Schwarz: Fürst F. J. M. L. und die Musikpflege auf Raudnitz und Eisenberg, Das Haydn Jahrbuch ­(Wien) 10, 1978, s. 121–131; B. Plevka: Vztah Bee­thoven – Lobkovic ve světle nových dokumentů, Hudební věda 17, 1980, s. 331–339 + Beethoven, Lobkovicové a hudební tradice roudnického zámku, Severočeské hudební kapitoly, Ústí n. L. 1983, s. 290–348; S. V. Klíma: Violoncellista a skladatel Antonín Kraft (1749–1820) I–II, Hudební věda 20, 1983, s. 73–80, 167–176 + Haydnovo oratorium Stvoření v českých zemích koncem 18. a počátkem 19. století, tamtéž 22, 1985, s. 236–247; O. Čechová: Z hudebního archivu Lobkoviců. Rukopis úpravy Haydnova oratoria, Opus musicum (Brno) 16, 1984, s. 93–95; J. Macek: F. J. M. L. Musikfreund und Kunst­mäzen, Beethoven und Böhmen, ed. S. Brandenburg–M. Gutiérrez-Denhoff, Bonn 1988, s. 147–202 + Die Musik bey den Lobkowicz, Ludwig van Bee­thoven im Herzen Europas, ed. O. Pulkert–H.-W. Küthen, Nové Strašecí 2000, s. 172–216 + Die Uraufführung von Beethovens Sinfonia eroica, tamtéž, s. 253–274; J. Macek–T. Volek: F. J. M. L. jako mecenáš, Hudební věda 26, 1989, s. 198–228 + Provádění Beethovenových děl v lobkovickém domě, tamtéž, s. 229–239; R. Walter: Johann Caspar Ferdinand Fischer, Hofkapellmeister der Margrafen von Baden, Frankfurt a. M. 1990, s. 278–281; J. Pömerl: Zámecká divadla v Čechách a na Moravě, DR 3, 1992, č. 4, s. 10; A. Scherl: Berufstheater in Prag 1680–1739, Wien 1999, s. 10; A. Richterová: Thea­tralia v rukopisné sbírce Roudnické lobkowiczké ­knihovny, K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven, ed. J. Radimská, České Budějovice 2000, s. 123–133; J. Županič–M. Fiala–F. Stellner: Encyklopedie knížecích rodů zemí koruny české, Praha 2001; S. Kasík–P. Mašek–M. Mžyková: Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu, České Budějovice 2002. • ČHS, Dlabač, Grove, MGG, NDB, ÖBL, Wurzbach

Franz Joseph Maximilian

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 347–350
Autor: Olga Mojžíšová