Komareck, Johann Nepomuk: Porovnání verzí
m |
(Automatická aktualizace šablony) |
||
Řádka 22: | Řádka 22: | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
− | </ee:perex | + | </ee:perex><ee:content> |
Psán také J. N. W. B. Komarek, užíval šifru J. N. K. – '''K'''. otec Václav, penzionovaný důstojník a bankovní úředník, byl pražským měšťanem. '''K'''. tedy pocházel patrně z české rodiny, podle znalosti a citace antických autorů (Ovidius, Vergilius) v jeho díle lze předpokládat, že nějakou dobu studoval na blíže neurčeném gymnáziu. Podle některých pramenů byl u divadla už od 1776. 1778 se v Praze připojil k → Brunianově herecké společnosti, s níž zřejmě odešel do Braunschweigu, 1780 byl kopistou společnosti principála F. A. Gatta v Drážďanech a Lipsku, kde zároveň hrál vedlejší role, od 1781 jej zaměstnal P. Ilgener v Arnstadtu, Erfurtu, Buttstädtu a Naumburgu. Poté byl činný v Schönemannově dětské herecké společnosti ve Wittenbergu a Altenburgu a do 1789 v Drážďanech u J. Secondy. Se společností A. Fallera odešel do Chebu a Plzně, kde se dostal do styku s plzeňským tiskařem a knihkupcem J. J. Morgensäulerem, u něhož nejpozději od 6. 9. 1790 bydlel. V Plzni se oženil s Maximilianou, dcerou po nebožtíku F. Kolovratovi, bývalém komorníkovi u hraběte Wallis. Při narození první dcery byl uveden v matrice jako Morgensäulerův spoluimpresor, při narození druhé už jako impresor a knihkupec. Po 1795 zprávy o něm mizí, kolem 1805 se stal majitelem Morgensäulerovy tiskárny v Klatovech (doloženo 1810), v téže době i kancelistou a rok nato – asi z existenčních důvodů – registrantem při krajském úřadu v Klatovech. Tiskařský závod patrně formálně předal své manželce. Zemřel na vodnatelnost jako magistrátní úředník v Klatovech (v matrice zemřelých uveden jako šedesátiletý, mohl se tedy narodit kolem 1759). | Psán také J. N. W. B. Komarek, užíval šifru J. N. K. – '''K'''. otec Václav, penzionovaný důstojník a bankovní úředník, byl pražským měšťanem. '''K'''. tedy pocházel patrně z české rodiny, podle znalosti a citace antických autorů (Ovidius, Vergilius) v jeho díle lze předpokládat, že nějakou dobu studoval na blíže neurčeném gymnáziu. Podle některých pramenů byl u divadla už od 1776. 1778 se v Praze připojil k → Brunianově herecké společnosti, s níž zřejmě odešel do Braunschweigu, 1780 byl kopistou společnosti principála F. A. Gatta v Drážďanech a Lipsku, kde zároveň hrál vedlejší role, od 1781 jej zaměstnal P. Ilgener v Arnstadtu, Erfurtu, Buttstädtu a Naumburgu. Poté byl činný v Schönemannově dětské herecké společnosti ve Wittenbergu a Altenburgu a do 1789 v Drážďanech u J. Secondy. Se společností A. Fallera odešel do Chebu a Plzně, kde se dostal do styku s plzeňským tiskařem a knihkupcem J. J. Morgensäulerem, u něhož nejpozději od 6. 9. 1790 bydlel. V Plzni se oženil s Maximilianou, dcerou po nebožtíku F. Kolovratovi, bývalém komorníkovi u hraběte Wallis. Při narození první dcery byl uveden v matrice jako Morgensäulerův spoluimpresor, při narození druhé už jako impresor a knihkupec. Po 1795 zprávy o něm mizí, kolem 1805 se stal majitelem Morgensäulerovy tiskárny v Klatovech (doloženo 1810), v téže době i kancelistou a rok nato – asi z existenčních důvodů – registrantem při krajském úřadu v Klatovech. Tiskařský závod patrně formálně předal své manželce. Zemřel na vodnatelnost jako magistrátní úředník v Klatovech (v matrice zemřelých uveden jako šedesátiletý, mohl se tedy narodit kolem 1759). | ||
Řádka 51: | Řádka 51: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
<ee:published>'''Vznik:''' 2007{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla,'' ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 296–299{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Václav Petrbok]]{{break}}</ee:author> | <ee:published>'''Vznik:''' 2007{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla,'' ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 296–299{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Václav Petrbok]]{{break}}</ee:author> | ||
− | + | ||
<ee:category>[[Category:Starší divadlo v českých zemích]] | <ee:category>[[Category:Starší divadlo v českých zemích]] | ||
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | [[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | ||
Řádka 66: | Řádka 61: | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
− | + | ||
<references></references> | <references></references> | ||
− | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> |
Aktuální verze z 23. 1. 2017, 10:00
Psán také J. N. W. B. Komarek, užíval šifru J. N. K. – K. otec Václav, penzionovaný důstojník a bankovní úředník, byl pražským měšťanem. K. tedy pocházel patrně z české rodiny, podle znalosti a citace antických autorů (Ovidius, Vergilius) v jeho díle lze předpokládat, že nějakou dobu studoval na blíže neurčeném gymnáziu. Podle některých pramenů byl u divadla už od 1776. 1778 se v Praze připojil k → Brunianově herecké společnosti, s níž zřejmě odešel do Braunschweigu, 1780 byl kopistou společnosti principála F. A. Gatta v Drážďanech a Lipsku, kde zároveň hrál vedlejší role, od 1781 jej zaměstnal P. Ilgener v Arnstadtu, Erfurtu, Buttstädtu a Naumburgu. Poté byl činný v Schönemannově dětské herecké společnosti ve Wittenbergu a Altenburgu a do 1789 v Drážďanech u J. Secondy. Se společností A. Fallera odešel do Chebu a Plzně, kde se dostal do styku s plzeňským tiskařem a knihkupcem J. J. Morgensäulerem, u něhož nejpozději od 6. 9. 1790 bydlel. V Plzni se oženil s Maximilianou, dcerou po nebožtíku F. Kolovratovi, bývalém komorníkovi u hraběte Wallis. Při narození první dcery byl uveden v matrice jako Morgensäulerův spoluimpresor, při narození druhé už jako impresor a knihkupec. Po 1795 zprávy o něm mizí, kolem 1805 se stal majitelem Morgensäulerovy tiskárny v Klatovech (doloženo 1810), v téže době i kancelistou a rok nato – asi z existenčních důvodů – registrantem při krajském úřadu v Klatovech. Tiskařský závod patrně formálně předal své manželce. Zemřel na vodnatelnost jako magistrátní úředník v Klatovech (v matrice zemřelých uveden jako šedesátiletý, mohl se tedy narodit kolem 1759).
K. byl neobyčejně plodným literátem. Vedle modlitební knížky a učebnice zeměpisu (svědčících o jeho zájmech pedagogických) uveřejnil také několik povídek-exempel, elegických a didaktizujících básní. První divadelní hra Albrecht Waldstein vyšla 1789 ještě jeho vlastním nákladem, další knihy u nakladatele Morgensäulera v Plzni (a zdánlivě v Lipsku, kde byl nakladatel F. K. Köhler Morgensäulerovým komisionářem), učebnice vyšla z neznámých důvodů v Praze. K. rané hry jsou většinou známy pouze podle názvu. Dochovaná dramata, většinou komedie z maloměstského a rodinného prostředí, např. Der schwache Mann [Slabý muž, tisk 1791] či konverzační jednoaktové frašky (Gleich und gleich gesellt sich gern [Rovný rovného si hledá, tisk 1789]) se inspirovaly dobovými vzory (např. Lessingovou veselohrou Minna von Barnhelm) nebo adaptovaly tehdejší módní francouzské povídky. K. dramatická literární činnost po usazení v Plzni čerpá náměty především z českých dějin pohanského období (Krok, Pržemisl, obě hry vyd. 1793) a z počátku 15. století (Ida oder das Vehmgericht [Ida aneb Tajný soud], 1792), pro tento tematický okruh se inspiruje Hájkovou Kronikou českou, a dále z období stavovského povstání a třicetileté války (Graf von Thurn, Albrecht von Waldstein, obě hry souborně vyd. 1793). Vojvoda Krok ve hře na námět románu J. F. E. Albrechta Die Töchter Krock, Böhmens Fürstinnen [Dcery Krokovy, kněžny české, Hamburk 1792], je v K. pojetí osvíceným vladařem, velkoryse se chovajícím k poddaným a mařícím zradu Radouše a Podpiry, kterou prorokovala žena Boržena a věštila zároveň Čechám zdárnou budoucnost. V Pržemislovi, přes deklarovanou nezávislost čerpajícího z dramatu → K. F. Guolfingera von Steinsberg Libusse, eine Herzogin in Böhmen [Libuše, vévodkyně v Čechách, 1778], je zvýrazněn motiv věštby, křesťanství jako důležitého státoprávního aktu a předzvěst budoucích sporů v podobě dívčí války. Text hry doplňují scénické poznámky pro herce (mj. o výslovnosti českých jmen). V úvodu k dramatu Graf von Thurn K. ospravedlňuje použití motivu zrady z národních dějin na jevišti. Drama je průhledně aktualizováno příměrem s dobovou situací ve Francii – Thurnův zápas o svobodu víry K. ocenil, nepřijal však jeho nenávist, touhu po moci a vzpouru proti králi. Obdobně je traktována i tragédie Albrecht Waldstein (dedikována chebské městské radě), vyzdvihující čest, věrnost a patriotismus, brojící proti kněžskému pokrytectví a ženským pletichám a pojímající Valdštejna poměrně sympaticky. Podle prvního dílu románu B. Naubertové Hermann von Unna (1791) sepsal psychologizující hru Ida oder das Vehmgericht, příběh o dobré pověsti Idy, společnice královny Žofie. K. publikoval také pokračování tehdy oblíbeného dramatu C. M. Plümickeho Lanassa (1782, dle Veuve du Malabar ou l’empire des coutumes [Vdova z Malabaru aneb Říše obyčejů] od A. M. Le Mierra) pod názvem Marie von Montalban oder Lanassa’s zweiter Teil [Marie Montalbanská aneb Druhý díl Lanassy] z exotického prostředí, o únosu a záchraně křesťanských dívek a náboženském fanatismu bráhmanů. Tištěnou podobu této truchlohry se sbory věnoval principálu A. Fallerovi (datováno v Plzni 2. 2. 1792) a za text připojil podrobnou kritiku plzeňského provedení Plümickeho hry Lanasa hereckou společností principála Vosse 19. 2. 1791, které jej k vytvoření vlastního pokračování dramatu podnítilo. Soubor Vlastenského divadla hrál K. Marii z Montalbanu v překladu V. Tháma poprvé v odpoledním představení ve Stavovském divadle 29. 5. 1792 a hra zůstala součástí repertoáru i v následujícím období (další provedení 25. 3. 1797 v Divadle u Hybernů, ⇒ Laiske), v Brně se hrála německy 4. 9. 1796. Lze předpokládat, že Thám překládal i další K. dramata s historickými náměty, popř. se jimi inspiroval při psaní vlastních her (srv. Čech a Lech aneb Vyvolení Kroka za vývodu českého, StD 1793). Sepětí dramatika K. s dobovým divadelním provozem dokládají i některé pozdější tisky jeho her, opatřené datem premiéry a původním obsazením, např. hra se zpěvy Die Dorfparade [Vesnická slavnost], kterou v Plzni 1797 provedla společnost → F. Vasbacha. K. patří mezi první novodobé dramatické autory z Čech, kteří se zabývali tématy z české historie v duchu zemského patriotismu.
Edice
Kleinigkeiten wichtigen Inhalts I, Pilsen 1788 (mj. Die Versöhnung oder die Liebe macht alles gut, ein Schauspiel in einem Akte; další vyd. Pilsen, Klattau und Leipzig 1792, 1793); Kleinigkeiten wichtigen Inhalts II, Pilsen 1789 (mj. Gleich und gleich gesellt sich gern, eine Pose in einem Akt); Albrecht Waldstein Herzog von Friedland, ein vaterländisches Trauerspiel in fünf Akten, von J. N. K., … Auf Kosten des Verfassers, Pilsen 1789; Kleiner Beitrag zur teutschen Bühne von J. N. W. B. Komarek [I], Pilsen, Klattau und Leipzig 1791 (Der schwache Mann oder die Frau regiert, eine Posse in drei Akten; Inkle und Yariko, ein Trauerspiel in einem Akt; Die Ankunft, bei Eröfnung der Schaubühne zu Kemberg bei Wittenberg aufgeführt von den Schönemann’schen Kindern, den 13. September 1783; Etwas von Peter Florenz Ilgeners Direkzion, ein Kapitel, das recht gut passt, und ein Spiegel für manchen Direkteur ist); Kleiner Beitrag zur deutschen Bühne, zweites Bändchen, Pilsen, Klattau und Leipzig 1792 (Die Illuminazion oder Wie sich alles ändern kann! Ein Lustspiel in fünf Akten; Helene von Althan, eine Scene aus der Zeiten des Faustrechts); Ida oder das Vehmgericht, ein historisches Schauspiel in fünf Akten von J. N. K., Pilsen und Leipzig 1792, 2. vyd. tamtéž 1793; Marie von Montalban, oder Lanassa’s zweiter Theil, Trauerspiel in fünf Akten von J. N. Komareck, Pilsen und Leipzig 1792; Graf von Thurn, ein Nazionalschauspiel in 4 Akten nach der Geschichte der Gräfin Thekla von Thurn, bearbeitet von J. N. Komareck, Leipzig 1792, 2. vyd. tamtéž 1793; Krok, ein Trauerspiel in drei Akten, Pilsen und Leipzig 1793; Pržemisl, ein Nazionalschauspiel in fünf Akten, Pilsen und Leipzig 1793; Schauspiele I, Leipzig 1793 (Faust von Mainz, Ida, Krock, Marie von Montalban, Graf von Thurn, Albrecht Waldstein); Faust von Mainz, ein Gemählde aus der Mitte des Fünfzehnten Jahrhunderts in vier Aufzügen von J. N. Komarek, Leipzig 1794; Liebe macht sinnreich, Lustspiel, Pilsen und Leipzig 1795; Almansor und Serena oder der Spiegel der Unschuld, eine Operette in zwey Akten, nach einer arabischen Erzählung bearbeitet von J. N. K., Leipzig 1796; Die Dorfparade, eine ländliche Oper in zwei Akten von J. N. K., Pilsen 1797.
Prameny a literatura
Uložení tisků K. děl, soupis ⇒ Šedo 2000/01; NMk, odd. zámeckých knihoven, fond Radenín, sign. 1119, přív. 1: Die Dorfparade… Zum erstenmale aufgeführt von der Vasb[a]ch’schen Gesellschaft, Pilsen, bei Jos. Joh. Morgensäuler, 1797 (obsazení: Müllner, Stephanie, Vasbach, Pellichová, Gräber, Finsinger, Spengler, Gruner, Anton, Finsinger, Eberhart). • GTK 1781, s. CLVII; 1794, s. 236n.; A. Kraus: J. N. K., Bohemia 28. 12. 1888, příl. s. 1 (s chybnými údaji) + Pověst o Libuši v literatuře německé, Athenaeum 6, 1888/89, s. 267 + Stará historie historie česká v německé literatuře, Praha 1902, s. 4, 38 + Husitství v literatuře zejména německé II, Praha 1918, s. 202; K. Goedeke: Grundrisz zur Geschichte der deutschen Dichtung V/2, Dresden 1893, s. 292; J. Krejčí: Valdštejn v dramatické a románové poesii německé, Český časopis historický 5, 1899, s. 295; J. Máchal: Novověké drama, Literatura česká devatenáctého století I, 2. vyd. Praha 1911, s. 452; O. Strass: Das deutsch-böhmische Drama im letzten Drittel des 18. Jahrhunderts, Jahresbericht der deutschen k. k. Staats-Realschule in Budweis, Budweis 1913, s. 3–31; J. Volf: Plzeňský tiskař Josef Jan Morgensäuler, Plzeňsko (Plzeň) 2, 1920, s. 56 + Dodatky k činnosti knihtiskaře Josefa Jana Morgensäulera v Plzni, tamtéž 4, 1922, s. 74; Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen und in den Sudetenländern, Augsburg 1926, s. 55; Katalog der Ausstellungen Faust auf der Bühne – Faust in der bildenden Kunst, ed. C. Niessen, Berlin 1929, s. 69, č. 432; E. Felix: Literární Plzeň v obryse I, 1930, s. 78n.; E. Rippl: Wallenstein in der tschechischen Literatur, Germanoslavica (Brünn–Prag–Leipzig–Wien) 2, 1932/33, s. 527; J. Peřina: Přehledné dějiny vztahů české a německo-české literatury v 19. století I, Ústí n. L. 1996, s. 47 (s chybnými údaji) + Dvojbarevný paprsek Bohemie, Ústí n. L. 1997, s. 33; A. de Zoysa: „Blutrünstige Braminen am Heiligen Strome“. Indienbilder in der deutschen Unterhaltungsliteratur zwischen Aufklärung und Restauration, Frankfurt a. M. 1997, s. 245–251; I. P. Šedo: Tiskárna Josefa Jana Morgensäulera v Plzni, Knihy a dějiny 7/8, 2000/01, s. 5–27. • BLGBL, DBE, Kosch L, Laiske, ÖBL, Reden-Esbeck, Wurmová
Životní události
- asi 1757–60: narození, Praha
- 27. 9. 1819: úmrtí, Klatovy
Další jména
Komarek J. N. W. B.
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 296–299
Autor: Václav Petrbok