Harovník, Fabián Václav: Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 09:59

Pocházel ze staroměstské měšťanské rodiny. Otec Jan Adam († 1630) působil jako knihař na Starém Městě pražském a jeho dům ve Svatohavelské čtvrti H. zdědil 1635 po smrti matky Anny, kdy se také stal staroměstským měšťanem.

Jeho život a působení jsou spjaty s Prahou, kde byl váženým umělcem, zejména freskařem, členem malířského cechu na Novém Městě pražském, od 1650 také na Starém Městě. 1639–45 velel oddílu městské domobrany, 1648 se spolu s tovaryši své dílny účastnil obrany Prahy proti Švédům a císař Ferdinand III. jej za to povýšil 10. 1. 1654 do českého vladyckého stavu s přídomkem „ze Sferinu“, který získali H. strýcové Jan a Jakub Sferinové už 1590 od císaře Rudolfa II. H. udržoval přátelské styky s malířem K. Škrétou, který byl 1673 svědkem při svatbě jeho dcery. Zanechal významné dílo v oblasti nástěnné malby, např. četné mytologické fresky z let 1664–69 v Lobkovickém paláci na Pražském hradě, další malby vytvořil na zámcích v Mníšku pod Brdy, v Novém Městě nad Metují aj.

H. se uplatnil i jako divadelní výtvarník. Zatím jediný známý případ jeho divadelní aktivity zaznamenal pouze Dlabač (Allgemeines historisches Künstler-Lexikon, 1815) a hru, na jejíž výpravě H. 1660 spolupracoval, nazýval Die Pracht [Nádhera]. Tisk této hry (údajně včetně rytin sedmi scén) se v době vzniku Dlabačova lexikonu nacházel ve Strahovské knihovně, od té doby je nezvěstný.

1660 vyšla v Praze tiskem hra F. Sbarry Be­trug der Allamoda [Podvod Allamody], přeložená do němčiny paulánským mnichem a kazatelem C. Arzonnim. Italský originál, libreto vytištěné 1652 v Lucce, nesl titul La Moda. S největší pravděpodobností jde o hru zmiňovanou Dlabačem. Jeden výtisk se sedmi rytinami byl až do druhé světové války uchováván v berlínské Státní knihovně (dnes ztracen). Jeho opis, dochovaný v Roudnické lobkowiczké knihovně, naznačuje, že překladatel byl v Praze zároveň i pořadatelem inscenace dedikované hraběti Bernardu Ignáci Martinicovi a jeho tchánovi Janu Františkovi z Vrbna. Byla provedena na proměnovém jevišti v Martinickém paláci na Hradčanech (dnes čp. 67, Hradčanské náměstí 8) poprvé 30. 9. 1660, po druhé 25. 11. za přítomnosti kardinála → Arnošta Vojtěcha Harracha, jenž Sbarrova díla intenzivně propagoval, mj. u vídeňského dvora. O představení se Harrach zmínil jak ve svém deníku, tak v dopise bratrovi z listopadu 1660; pochvalně se vyjádřil o zdařilých proměnách scény a hereckém výkonu představitele komické postavy Burlachina.

Jednajícími osobami Sbarrovy alegorické morality byli mj. hlava rodiny Ozio (Zahálka), jeho žena Ambizione (Ctižádost), sluha Piacere (Rozkoš) a majordomus Dispendio (Marnotratnost), tři pážata jeho manželky, dcera Poverta (Chudoba) oblečená jako La Moda a její milenec Lusso (Přepych) se sluhou Capricciem (Rozmar) a v jeho doprovodu Pragmatica (Vypočítavost) a Risparmio (Úspora). Nápadník Přepych, hlavní postava hry, obdržel v překladu jméno „Pracht“, které patrně v jisté fázi přípravy inscenace fungovalo jako titul. Jednoduchá dějová zápletka líčí předsvatební přípravy Chudoby, ošklivé dcery Zahálky a Ctižádosti. Na jejich přání dostane přitažlivější jméno Móda a odpovídající kostým. Ženich Přepych po krátkém váhání nedbá rad Úspory a Módu si vezme za ženu. Brzy ovšem pozná, že si namluvil Chudobu. Přehlídkou nectností se hra začleňuje zřetelně do české tradice této námětové skupiny a svým alegorickým rázem se blíží soudobé pražské jezuitské dramatice.

Arzonni převedl libreto do prózy (ve verších zůstává alegorický prolog a texty tří zpěvních vložek), textově je rozšířil a přidal také výše jmenovanou komickou postavu. Scénické poznámky signalizují využití proměnového jeviště s dosti náročnou mašinérií (alegorie Pravdy na oblaku, Arion na delfínu uprostřed mořských vln, Móda na létacím voze taženém ptáky, proměny moře, města, zahrady a pouště).

Rytiny zachycovaly sedm výjevů ze hry, které podle kreseb H., pravděpodobného scénografa, ryli augustiniánský mnich Constantin (vl. jm. P. Hoberk z Hendersdorfu, který byl též rytcem Harrachova portrétu) a J. K. Smíšek. H. může být po právu považován za prvního jménem známého českého divadelního výtvarníka.

Prameny a literatura

NA, fond Salbuchy, kniha 32b, fol. 1018v–1023: opis nobilitační listiny (⇒ Županič 2001); AMP, oddací matrika fary u sv. Havla, sign. HV O 1, 23. 4. 1673 (svatba dcery); úmrtní matrika sign. HV Z 1, 4. 12. 1683 (úmrtí H. v 76 letech); Nelahozeves – zámek, Roudnická lobkowiczká knihovna (v majetku rodiny), sign. VI Eb 6: C. Arzonni, Betrug der Allamoda, Sittliches Gedicht und Schawspiel. Auß dem Wällischen in die Hoch-Teutsche Sprach vbersetzt… Den 30. Septembris Anno 1660 in Prag dargestellet…, rkp.; SB ­Berlin, sign. 4^o Xq 6096: tisk téhož textu (…Mit 7 Kupf… Gedruckt in der Alten Statt Prag [1660], ztráta za druhé svět. války); ÖStA, Allgemeines Verwaltungsarchiv, Familien­archiv Harrach, fond Ernst Adalbert H., MS. 336: kardinálova korespondence s hrabětem Bernardem Martinicem a s hrabětem Františkem z Vrbna a Bruntálu ze srpna 1660 (sdělení A. Catalana); MS. 309: deník kardinála Harracha k 25. 11. 1660; fasc. 442, kart. 86: nedatovaný dopis kardinála Harracha bratrovi Franzi Albrechtovi H. z listopadu 1660 (sdělení O. G. Schindlera), ⇒ Menčík 1895, s. 91 (uvádí mylné datum dopisu). • A. Rybička: Pomůcky k životopisnému slovníku českých malířů – F. V. H., Památky archaeologické a místopisné 3, 1859, s. 139; R. Kuchynka: Manual pražského pořádku malířského z let 1600–1656, 27, 1915, s. 37 + Molitorovy fresky v Čechách, 30, 1918, s. 85; A. Podlaha: Materialie k slovníku umělců a uměleckých řemeslníků v Čechách, 29, 1917, s. 63; A. Belloni: Il Seicento, Milano 1929, s. 437; M. Závorková: F. V. H., Památky ­archaeologické 38, 1932, skupina historická, s. 62–69; Storia letteraria d’Italia, Milano, 3. vyd. 1952, s. 436n.; P. Preiss: Das Bühnenbild im böhmischen Barock, in O. J. Blažíček–P. Preiss–D. Hejdová: Kunst des Barock in Böhmen, Recklinghausen 1977, s. 280; M. Šroněk: F. V. H.: práce v pražské Loretě, pozůstatek knihovny, Umění 34, 1986, s. 451–455; Dějiny českého výtvarného umění II/1, Praha 1989, s. 352; P. Svojanovský: Freska F. V. H. v zámku ve Štěkni, Zprávy památkové péče 57, 1997, s. 79–82; A. Richterová: Teatralia v rukopisné sbírce Roudnické lobkowiczké knihovny, K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven, ed. J. Radimská, České Budějovice 2000, s. 125; Praha 1648, Nobilitační listiny pro obránce pražských měst roku 1648, ed. J. Županič–M. Fiala, Praha 2001, s. 22n., 163n., 306; A. Scherl: Favola morale Francesca Sbarry jako pražská divadelní událost roku 1660, Italská renesance a baroko ve střední Evropě, ed. L. Daniel–J. Pelán–P. Sal­wa–O. Špilarová, Olomouc 2005, s. 227–232. • ­Dlabač, OSN, Rieger, Thieme–Becker, Toman (chybné datum narození)

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 226–228
Autor: Adolf Scherl