Gurecký, Josef: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
m
(Automatická aktualizace šablony)
 
Řádka 22: Řádka 22:
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
  
</ee:perex><cshow logged="1"><ee:content>
+
</ee:perex><ee:content>
 
Příjmení psáno Gurezki, Kuretzki. – Působil u kardinála → Schrattenbacha i u jeho nástupce Jakuba Arnošta Lichtenštejna a na různých šlechtických dvorech v cizině. Z nich byl nejvýznamnější dvůr hraběte Rudolfa Franze Erweina Schönborna ve Wiesentheidu, kde byl '''G'''. zaměstnán přibližně v letech 1735–40 a kde je zachováno nejvíce jeho skladeb. Řídit chrámovou hudbu se naučil od svého bratra → Václava Matyáše G. někdy po 1740. Po smrti bratra byl 2. 8. 1743 jmenován kapelníkem olomoucké katedrály. Za jeho působení navštívil katedrálu v listopadu 1767 L. Mozart, který se o zdejší chrámové hudbě vyjádřil pohrdavě''. ''Tento úsudek nebyl zcela spravedlivý, neboť ve válkami sužované Olomouci se na hudbu nevydávalo mnoho prostředků, '''G'''. měl stálé těžkosti se špatně placenými hudebníky a teprve v červenci 1767 byl odvolán zákaz Marie Terezie hrát v kostelích na trompety a tympány.
 
Příjmení psáno Gurezki, Kuretzki. – Působil u kardinála → Schrattenbacha i u jeho nástupce Jakuba Arnošta Lichtenštejna a na různých šlechtických dvorech v cizině. Z nich byl nejvýznamnější dvůr hraběte Rudolfa Franze Erweina Schönborna ve Wiesentheidu, kde byl '''G'''. zaměstnán přibližně v letech 1735–40 a kde je zachováno nejvíce jeho skladeb. Řídit chrámovou hudbu se naučil od svého bratra → Václava Matyáše G. někdy po 1740. Po smrti bratra byl 2. 8. 1743 jmenován kapelníkem olomoucké katedrály. Za jeho působení navštívil katedrálu v listopadu 1767 L. Mozart, který se o zdejší chrámové hudbě vyjádřil pohrdavě''. ''Tento úsudek nebyl zcela spravedlivý, neboť ve válkami sužované Olomouci se na hudbu nevydávalo mnoho prostředků, '''G'''. měl stálé těžkosti se špatně placenými hudebníky a teprve v červenci 1767 byl odvolán zákaz Marie Terezie hrát v kostelích na trompety a tympány.
  
Řádka 38: Řádka 38:
 
<div class="names"><ee:names>
 
<div class="names"><ee:names>
 
== Další jména ==
 
== Další jména ==
<ee:names_lastname>Gurezki</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>, <ee:names_lastname>Kuretzki</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>
+
<ee:names_lastname>Gurezki</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>
 +
<ee:names_lastname>Kuretzki</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>
 
</ee:names></div>
 
</ee:names></div>
 
{{#dpl:  
 
{{#dpl:  
Řádka 49: Řádka 50:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
</cshow>
 
<cshow logged="0">
 
'''Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po <span class="plainlinks">[{{fullurl:Speciální:Přihlásit|returnto={{FULLPAGENAMEE}}}} přihlášení]</span>.'''
 
</cshow>
 
<cshow logged="1">
 
 
<ee:published>'''Vznik:''' 2007{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla,'' ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 215{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Jiří Sehnal]]{{break}}</ee:author>
 
<ee:published>'''Vznik:''' 2007{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla,'' ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 215{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Jiří Sehnal]]{{break}}</ee:author>
</cshow>
+
 
 
<ee:category>[[Category:Starší divadlo v českých zemích]]
 
<ee:category>[[Category:Starší divadlo v českých zemích]]
 
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>
 
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>
Řádka 64: Řádka 60:
 
</ee:documentation>
 
</ee:documentation>
 
</cshow>
 
</cshow>
<cshow logged="1">
+
 
 
<references></references>
 
<references></references>
</cshow>
 
  
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 09:59

Josef GURECKÝ
* kř. 1. 3. 1709 Přerov
27. 3. 1769 Olomouc
kapelník, skladatel


Příjmení psáno Gurezki, Kuretzki. – Působil u kardinála → Schrattenbacha i u jeho nástupce Jakuba Arnošta Lichtenštejna a na různých šlechtických dvorech v cizině. Z nich byl nejvýznamnější dvůr hraběte Rudolfa Franze Erweina Schönborna ve Wiesentheidu, kde byl G. zaměstnán přibližně v letech 1735–40 a kde je zachováno nejvíce jeho skladeb. Řídit chrámovou hudbu se naučil od svého bratra → Václava Matyáše G. někdy po 1740. Po smrti bratra byl 2. 8. 1743 jmenován kapelníkem olomoucké katedrály. Za jeho působení navštívil katedrálu v listopadu 1767 L. Mozart, který se o zdejší chrámové hudbě vyjádřil pohrdavě. Tento úsudek nebyl zcela spravedlivý, neboť ve válkami sužované Olomouci se na hudbu nevydávalo mnoho prostředků, G. měl stálé těžkosti se špatně placenými hudebníky a teprve v červenci 1767 byl odvolán zákaz Marie Terezie hrát v kostelích na trompety a tympány.

Z G. tvorby jsou známy hlavně instrumentální skladby dochované v archivu Schönbornů ve Wiesentheidu. K oslavě 600. výročí příchodu premonstrátů na Hradisko u Olomouce složil 1751 alegorickou operu Filia Sion na text blíže neznámého premonstráta P. Adama (uvedena poprvé 26. 8.), k níž se dochovalo pouze tištěné libreto. Dílo bylo uvedeno ještě 1770 k 50. výročí řádových slibů opata P. F. Václavíka.


Prameny a literatura

NK, sign. 52 A 19 č. 6: Filia Sion, [Olomouc] 1770, tištěná periocha (⇒ DČD I); SOkA Olomouc, fond Archiv olomoucké kapituly, bez sign.: Filia Sion, opere congesta melodiaco. • F. Zobeley: Die Musikalien der Grafen von Schönborn-Wiesentheid I, Tutzing 1977; J. Sehnal: Počátky opery na Moravě (současný stav vědomostí), O divadle na Moravě, ed. E. Petrů–J. Stýskal, Praha 1974, s. 69–71 + Hudba v olomoucké katedrále v 17. a 18. století, Brno 1988, s. 42–45. • ČHS, Dlabač

Životní události

  • kř. 1. 3. 1709: narození, Přerov
  • 27. 3. 1769: úmrtí, Olomouc

Další jména

Gurezki Kuretzki


Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 215
Autor: Jiří Sehnal