Gaspari, Giovanni Paolo: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
m
(Automatická aktualizace šablony)
 
Řádka 22: Řádka 22:
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
  
−
</ee:perex><cshow logged="1"><ee:content>
+
</ee:perex><ee:content>
 
Pravděpodobně syn architekta Antonia G. (1650–1723). Spolu s otcem a bratrem Pietrem (1720–83) maloval a signoval ruinovou malbu s Octaviiným portikem (dnes v římské galerii Corsini).
 
Pravděpodobně syn architekta Antonia G. (1650–1723). Spolu s otcem a bratrem Pietrem (1720–83) maloval a signoval ruinovou malbu s Octaviiným portikem (dnes v římské galerii Corsini).
  
Řádka 38: Řádka 38:
 
* <ee:chronology_date_from>1775</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Mnichov (Německo)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
 
* <ee:chronology_date_from>1775</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Mnichov (Německo)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
 
</ee:chronology></div>
 
</ee:chronology></div>
−
<div class="names"><ee:names/></div>
+
<div class="names"><ee:names>
 +
 
 +
</ee:names></div>
 
{{#dpl:  
 
{{#dpl:  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
Řádka 48: Řádka 50:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
−
</cshow>
 
−
<cshow logged="0">
 
−
'''Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po <span class="plainlinks">[{{fullurl:Speciální:Přihlásit|returnto={{FULLPAGENAMEE}}}} přihlášení]</span>.'''
 
−
</cshow>
 
−
<cshow logged="1">
 
 
<ee:published>'''Vznik:''' 2007{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla,'' ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav  – Academia 2007, s. 187–188{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Jiří Hilmera]]{{break}}</ee:author>
 
<ee:published>'''Vznik:''' 2007{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla,'' ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav  – Academia 2007, s. 187–188{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Jiří Hilmera]]{{break}}</ee:author>
−
</cshow>
+
 
 
<ee:category>[[Category:Starší divadlo v českých zemích]]
 
<ee:category>[[Category:Starší divadlo v českých zemích]]
 
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>
 
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>
Řádka 63: Řádka 60:
 
</ee:documentation>
 
</ee:documentation>
 
</cshow>
 
</cshow>
−
<cshow logged="1">
+
 
 
<references></references>
 
<references></references>
−
</cshow>
 
  
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 09:58

Giovanni Paolo GASPARI
* 1714 Benátky (Itálie)
† 1775 Mnichov (Německo)
malíř, architekt, jevištní výtvarník


Pravděpodobně syn architekta Antonia G. (1650–1723). Spolu s otcem a bratrem Pietrem (1720–83) maloval a signoval ruinovou malbu s Octaviiným portikem (dnes v římské galerii Corsini).

Na podzim 1732 se G. objevil v Praze, kdy jej jako jevištního výtvarníka angažoval operní impresário → A. Denzio. Dle libreta opery A. Lottiho Sidonio (l: P. Pariati) G. tehdy vytvořil zcela nové scénografické vybavení Šporkova divadla. 1733 se jeho jméno v libretech nevyskytlo. Je také možné, že část nových dekorací podlehla požáru, který v divadle v dubnu 1733 vypukl. Další dekorace G. vytvořil v karnevalové a jarní sezoně 1734 (L. Vinci: Siroe, G. Orlandini: Teuzzone), kterou Denzio své pražské působení oficiálně zakončil. Jeho zpěváci pak svépomocí uspořádali několik představení v malostranské míčovně, ale Denziovi se po aféře s věřiteli (mezi jeho bývalými zaměstnanci jako věřitel figuroval i G.) na jaře 1735 podařilo uspořádat ve Šporkově divadle ještě jedno představení (G. A. Paganelli: La pastorella regnante [Vládnoucí pastýřka]), pro něž G. opět vytvořil scénu. G. dekorační fundus vytvořený pro Denzia byl po dobu sporů s osamostatněným souborem předmětem oboustranného zájmu a vyjednávání. Od 1739 pů­sobil G. v Bayreuthu. Podle poznámky J. Q. Jahna v jeho literární pozůstalosti pracoval prý později za impresária → G. B. Locatelliho (po 1748) znovu v Praze v Divadle v Kotcích (⇒ Preiss 1986). 1753 byl jmenován dvorním divadelním malířem a architektem nového operního divadla v Mnichově (Residenztheater), kde působil do konce života. Jeho jméno se však znovu objevuje v Čechách v souvislosti se zámeckým divadlem v Jindřichově Hradci (⇒ Port 1931).

Libreta Šporkova divadla zaznamenávají v G. výpravách mj. různé slavnostní sály s příležitostnou úpravou k volbě císaře, audienci, soudnímu řízení nebo svatbě, chrám s pozlacenými sochami, vězení (s opakovaným přívlastkem „strašlivé“), bitevní pole v nočním osvětlení, táborové scény, krajinu s výhledem na město Peking s císařskými hroby mezi palmami, pole s prospektem staré vesnice a pastýřskou chatrčí i interiér této chatrče s nuzným ložem. Jeho scénické návrhy, chované převážně v mnichovské grafické sbírce a zahrnuté zčásti do rytinového souboru École de l’Architecture Bavaroise (1775), ukazují inspiraci bibienovským stylem a dílem F. Juvary (barokní křivkové půdorysy zobrazených architektur, ⇒ Tintelnot 1939). Ve stylu G. B. Piranesiho vytvořil G. fantaskní kompozici žaláře (⇒ Prameny). Jeho pozdní práce naznačují obrat ke klasicismu.


Prameny a literatura

NGg, inv. č. 52551: návrh žalářní dekorace, nedatovaná rytina; libreta oper vypravených pro Šporkovo divadlo ⇒ Kneidl, ⇒ Freeman 1992. • J. Novák: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Jindřicho-Hradeckém, Praha 1901, s. 117; J. Port: Jihočeská theatralia, Věstník vlastivědné společnosti jihočeské (České Budějovice) 1, 1931 (příl. čsp. Jihočeský přehled 5, 1931/32), s. 17n. + Divadelní výtvarníci staré Prahy, Kniha o Praze III, ed. A. Rektorys, Praha 1932, s. 82n., 111–115 + Výtvarný odkaz barokního divadla v Čechách, Výstava umění v Čechách XVII.–XVIII. století, 1600–1800. Pražské baroko II, Praha 1938, s. 64; F. Teplý: Dějiny města Jindřichova Hradce I, sv. 4, Jindřichův Hradec 1936, s. 135; H. Tintelnot: Barocktheater und barocke Kunst, Berlin 1939, s. 101, 103n., 110, 144, 225n., 326; J. Hilmera: Jindřichův Hradec, Praha 1957, s. 26 + Co víme o scénickém zařízení zámeckého divadla v Jindřichově Hradci, Časopis Společnosti přátel starožitností 69, 1961, s. 93 + Perspektivní scéna 17. a 18. století v Čechách, Praha 1965, s. 44n.; P. Preiss: Italští umělci v Praze, Praha 1986, s. 429; D. E. Freeman: The Opera Theater of Count Franz Anton von Sporck in Prague (1724–35), Stuyvesant (N.Y.) 1992, s. 62–66. • DČD I, ES, ­Meyer, Sartori, Thieme–Becker

Životní události

  • 1714: narození, Benátky (Itálie)
  • 1775: úmrtí, Mnichov (Německo)


Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 187–188
Autor: Jiří Hilmera



Citováno z „http://old.encyklopedie.idu.cz/index.php?title=Gaspari,_Giovanni_Paolo&oldid=18750“