Berner, Felix: Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 09:57

B. založil 1758 cestující hereckou společnost, která se poprvé představila v jihotyrolském Bolzanu. 1761 ustavil dětskou společnost, hrající zejména německé singspiely a pantomimické balety, s níž procestoval rozsáhlé území střední Evropy. Po celou dobu svého trvání se družina setkávala s úspěchem. Její itinerář (poprvé hrála 1761 v bádenském městě Engen a v bavorském Ulmu) je dopodrobna zaznamenán v kronice sepsané členem společnosti F. X. Garnierem. Do 1766 cestovala po jihozápadním Německu, Alsasku a Švýcarsku, 1766 pronikla do Bavorska (Augsburg), 1767 do Rakouska a jižních Tyrol, 1768 do Kraňska (Lublaň), 1768/69 do Uher (mj. též Budín, Pešť a Prešpurk), 1770 hrála v mnoha rakouských městech (mj. Vídeň), 1770 opět v Uhrách (mj. Trnava), ale téhož roku i v rakouském Penzingu a v Kremži, 1771 v St. Pöltenu. Odtud poprvé zamířila i do českých zemí. B. vystupoval v Českých Budějovicích, v Praze, kde hrál od 1. 4. 1771 patrně bez guberniálního povolení v soukromém divadle hraběte → Vincence Valdštejna, poté v Kutné Hoře a Kolíně. Pokračoval do Znojma a Olomouce, kde postavil vlastním nákladem di­vadlo (pravděpodobně dřevěnou boudu), do Opavy, Kroměříže, Uherského Hradiště a po odbočce do Rakouska hrál znovu ve Znojmě (1773). Odtud směřoval opět do Uher (mj. Pešť 1773/74, Komárno, Trnava, Kremnice a 1774 znovu Pešť, kde rovněž stavěl divadlo). 1775 se přesunul do Bavorska, v létě pak hrál v Penzingu, 1775/76 v Prešpurku, 1776/77 ve Vídni (taneční sál „im Weißen Fasan“), na vídeňských předměstích (Penzing, Leopoldstadt) i v dalších rakouských městech. 1778 působil v Bavorsku, 1779–81 v Porýní, Alsasku (Štrasburk), Švýcarsku (mj. 1780 v Basileji) a v Bádensku (1781 v Karlsruhe), pak opět v Bavorsku (1781 Augsburg, 1782 Norimberk). 1783 se obrátil opět do Rakouska (mj. 1783 Salcburk, 1784 Innsbruck). 1785 jeho dráha znovu procházela územím Čech (České Budějovice, Český Krumlov) a Moravy (Znojmo). 1786 dospěl přes Štýrský Hradec do Vídně, kde od března opět stavěl divadlo. V dubnu příštího roku zde zemřel. Díky úspěšnému divadelnímu podnikání, které se vždy těšilo podpoře šlechty i širokého publika, zanechal pozůstalost v hodnotě 11 228 zlatých. Část jeho společnosti převzal Ch. Roßbach.

Na repertoár zařazoval B. zprvu nejoblíbenější burlesky s účastí hudby (→ F. A. Nuth: Der Prahler ohne Geld [Náfuka bez peněz, h: → F. X. Brixi, 1764 Schwetzingen]; → J. Kurtz: Der krumme Teufel [Kulhavý ďábel, h: J. Haydn, 1765 Heitersheim]; Nuth:Gouvernantin nach der Mode [Guvernantka podle módy, h: Brixi, 1770 Penzing a 1774 Rechnitz]). Později uváděl i německé sing­spiely (J. A. Hiller: Die Jagd [Honitba, 1771 St. Pölten]; později → J. A. Benda: Der Jahrmarkt [Vesnický trh]) a francouzské komické opery (např. E.-R. Duni: Ninette à la cour [Nineta u dvora, 1770 Nagyvárad, česky Velký Varadín, dnes Oradea]; A.-E.-M. Grétry: Die beiden Gei­zigen [Dva skrblíci, 1777 Leopoldstadt]; týž: Zémire et Azor, 1781 Karlsruhe; dále díla P.-A. Monsignyho, F.-A. Philidora a → Ch. W. Glucka). Zdá se, že za svého pražského pobytu těžil ze styku s místními skladateli, neboť 1782 v Norimberku hrál pantomimický balet Johann Faust s hudbou → F. Vrby. Vedle zpěvoher a baletů, které tvořily v jeho repertoáru vždy většinu, uváděl i činohry, asi od 1770 literárně fixované texty, často i náročnější tituly jako ­např. Shake­spearova Hamleta (1778 Darmstadt) či hru → H. F. Möllera Graf von Walltron [Hrabě Valtron, 1784 Leoben, provedeno pod širým nebem ve stylu velké podívané].

Z postupně dospívajících, zřejmě velice dobře vyškolených dětských herců B. společnosti je nejznámější F. X. Garnier, který sepsal a 1782 poprvé vydal její kroniku. Popis scénických efektů uvedený na norimberských cedulích z let 1778 a 1782 dává tušit vysokou ­úroveň scénické dekorace i mašinérie v B. produkcích.

Prameny a literatura

Wiener Stadt- und Landesbibliothek, sign. 109676 A (též Österreichi­sches Theatermuseum Wien, sign. 622.529-B.Th.): [F. X. Garnier], Nachricht von der Bernerischen jungen Schauspieler Gesellschaft, von der Aufnahme und dem Zuwachse derselben mit einigen Anhängen und 24 am Ende beigefügten Silhouetten, zusammengetragen von M. I. R. [= mir], [Erlangen] 1782; Tiroler Landesmuseum Ferdinandeum Innsbruck, sign. W 1370: totéž, 2. vyd. Bozen 1784; ÖNB, sign. *28M 102 (mikrofilm MF 5067): týž, Nachricht von der im Jahre 1758 von Herrn Felix Berner errichteten jungen Schauspieler-Gesellschaft, von den bis jetzt gethanenen Reisen, von der Aufnahme und dem Zuwachse derselben, mit einigen Anhängen, und vie­len am Ende beigefügten Silhouettes von Schau­spielern und Schauspielerinnen dieser Gesellschaft. Mit Bewilligung und Beitrag des Herrn Berner. Verfasset von F. X. Garnier einem Zögling desselben im Jahre 1786. Wien 1786; Stadtbibliothek Nürnberg: [F. X. Garnier], Meine Pilgerfahrt durchs Weltgetümmel,b. m., 1802; tamtéž: soubory cedulí B. společnosti 1778 a 1782 (⇒ Kertz 1964); USA, Harvard University, sign. GC7. A100. B750 v. 29: Ein vor­treffliche Opera Buffa, Genannt: Das böse Weib, Oder: Die Verwandlung eines bösen Weibes in eine gute Frau. Vorgestellt Von den gelehrnten [!] Kindern unter der Direktion des Herrn Felix Perner. Impressarii. Die Musik ist ganz neu verfertigt von Herrn Ant. Puntzenberger Corregent zu Ofen in der Festung, Ofen 1768 (⇒ Meyer 2/XXI, s. 310); tamtéž, sign. GC7. A100. B770 v. 2: Die verkehrte Welt, Oder: die Gubernantin nach der Mode. Ein musikalisches Sing­spiel, in zween Aufzügen. Vorgestellt von denen gelehrten Pernerischen Kindern. Die Musik von der Opera bouffa isz ganz neu componirt von Herrn Franz Grimmer, b. m. [ca 1770] (⇒ tamtéž XXIII, s. 478). •• F. A. Witz: Versuch einer Geschichte der theatralischen Vorstellungen in Augsburg, Augsburg [1876], s. 43, 47n.; R. Haas: Einleitung, in I. Umlauf: Die Bergknappen, Denkmäler der Tonkunst in Österreich 36, Wien 1911, s. XXIII + Kindermusik im alten Prag, Alt-Prager Almanach, Prag 1926, s. 57–68; L. Schiedermair: Die Oper an den badischen Höfen des 17. u. 18. Jahrhunderts, Sammelbände der Internationalen Musikgesellschaft (Leipzig) 14, 1912/13, s. 523; E. Blümml–G. Gugitz: Alt-Wiener Thespiskarren,Wien 1925, s. 56n., 105n., 178–189; C. Niessen: Faust auf der Bühne – Faust in der bildenden Kunst, Braunschweig 1929, s. 159 (opis cedule baletu ­„Johann Faust“, 28. 10. 1782 Norimberk); G. Dieke: Die Blütezeit des Kinder­theaters, Emsdetten 1934, s. 54–119, 200–206; G. Gugitz: Die Totenprotokolle der Stadt Wien als Quelle zur Wiener Theaterges­chichte, ­Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theater­forschung 1953/54, ­Wien 1958, s. 118; P. Kertz–I. Strößenreuther: ­Biblio­graphie zur Theater­geschichte Nürnbergs, Nürnberg 1964, s. 30–32; F. Fuhrich: Theaterge­schichte Oberösterreichs im 18. Jahrhundert, Wien 1968, s. 75; W. Binal: ­Deutschsprachiges Theater in Budapest, Wien 1972, s. 30; M. Cesnaková-Michalcová: Geschichte des ­deutsch­sprachigen Theaters in der Slowakei, Köln–Weimar–Wien 1997, s. 52. •• Gallerie, Kosch Th, Pies

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 55–57
Autor: Adolf Scherl