Andreini, Giovanni Battista: Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 09:57

Nejstarší syn Francesca A., herce a principála společnosti Compagnia dei Gelosi, a herečky a básnířky Isabelly, roz. Canali. Od 1594 vystupoval v mileneckých rolích Lelia v otcově společnosti. Mezi 1601–04 založil společnost Fedeli, která se stala jedním z nejvýznamnějších hereckých seskupení pěstujících komedii dell’arte v Itálii i v zaalpské Evropě. Vedl ji s přestávkami až do 1652. V Itálii byla od 1604 ve službách mantovského rodu Gonzagů. Na vývoj evropského divadla měly největší vliv její pobyty ve Francii (pod vedením T. Martinelliho 1613/14, pod vedením A. 1621/22, 1622/23, 1623–25, 1643–47) a účinkování u habsburského císařského dvora 1627–29, které bylo zprostředkováno spřízněním Habsburků s Gonzagy a z velké části se odbývalo v Praze.

Hlavními oporami společnosti, jejíž složení se během let značně měnilo, zůstávali po celou dobu A., který hrával buď Harlekýna nebo Lelia, jeho manželka Virginia, roz. Ramponi (interpretka Florindy), a jeho milenka Virginia, vdova po herci B. Rottarim (představitelka Lidie). A. byl významným dramatikem, zásobujícím svoji společnost scénáři, které zčásti vydával i v literární úpravě s vypsanými dialogy. Tradiční typ improvizované komedie obohacoval náročnou scénickou výpravou a vydatným použitím hudby (jeho manželka byla vynikající zpěvačkou).

Do Prahy se svou společností přijel v lis­topadu 1627, aby zde přispěl k bohatému ­programu divadelních akcí, doprovázejících slavnosti spojené s dvěma královskými korunovacemi (císařovny Eleonory a císařova syna Ferdinanda III.) a následným pobytem císařského dvora v Praze. Do těchto oslav se divadelními produkcemi zařadila na Pražském hradě i vídeňská dvorní kapela s hostujícími mantovskými umělci (opera La transformazione di Calisto [Proměna Kallistó] ⇒ Carrai–Schindler 2003), pražští jezuité a společnost anglických komediantů (bývalá trupa → J. Gree­na pod vedením → R. Reynoldse). A. společnost se v Praze uvedla v obnovené sestavě ­vynikajících hereckých osobností. Kromě jme­novaných ji tvořili O. Onorati (Mezzetino), F. Ricci (Pantalone), G. Rivani (Dottore Gratiano), I. Panuzza (Olivetta), S. Fiorillo (Capitano Matamoros) a G. B. Fiorillo (Trappolino). Pražský repertoár není konkrétně doložen, na jeho skladbu lze usuzovat z dříve vydaných principálových textů (celkem 15 her), z nichž některé se dochovaly i v knihovně účastníka korunovačních slavností, českokrumlovského pána Hanse Ulricha Eggenberka. A. soubor se na dvoře Ferdinanda II. setkal s nadšeným přijetím, vyjádřeným i v mnoha dopisech členů císařovy rodiny. Kardinálu → Arnoštu Vojtěchu Harrachovi, který převzal v Praze nad spo­lečností Fedeli záštitu, věnoval A. tisk vlastní ­básně La Maddalena.

Společnost hrála v Praze ještě po celé masopustní období 1628. Několik dalších vystoupení italských komediantů v květnu 1628 se však již zřejmě týkalo jiné skupiny vedené nejspíše → P. M. Cecchinim. Z Prahy Fedeli odjeli 1628 do Vídně, kde setrvali nejméně do masopustu 1629. A. pobýval v září 1629 již opět v Mantově, kde uzavřel smlouvu o účinkování společnosti pro nadcházející zimu. K němu však pro císařské obležení Mantovy již nedošlo. A. v lednu 1630 ještě jednou navštívil Vídeň, kde hledal podporu kardinála → Františka Ditrichštejna. 1630 je A. společnost doložena v Bologni. Poté s výjimkou posledního pařížského pobytu (1643–47) zůstávala převážně v Itálii.

Pražské působení A. zůstalo sice omezeno na dvorskou společnost, zanechalo zde však ­trvalé stopy v oblibě italské komedie dell’arte u příslušníků české šlechty.

Prameny a literatura

Dopisy členů souboru Fedeli z Prahy (⇒ Trautmann 1887, ⇒ Bevilacqua 1894, ⇒ Seifert 1985, ⇒ Comici dell’arte 1993, ⇒ Ferrone 1993); korespondence členů císařské rodiny a zahraničních vyslanců, dochovaná ve vídeňských, italských a saských archivech (⇒ Gindely 1894, ⇒ Seifert 1985); ÖNB, sign. 66.H.35, fol. A^b: Königlicher Böhmischen Crönungen Ritterfest und Herrliche Freudenspiel…, Prag 1627; F. Ch. Khevenhiller: Annales Ferdinandei X–XI, Leipzig 1724–26; G. B. Andreini: Florinda, Milano 1606 (portrét A., ⇒ Rasi 1897) + Adamo, Milano 1613 (portrét A., ⇒ Schindler 2001); NK, sign. 52 F 42: La Maddalena, Composizione sacra, Pragae 1628. •• K. Trautmann: Italienische Schau­spie­ler am bayrischen Hofe, Jahrbuch für Münchener Geschichte (Bamberg) 1, 1887, s. 230n.; E. Bevilacqua: G. A. e la Compagnia dei „Fedeli“, Giornale Storico della Letteratura Italiana (Torino) 23, 1894, 1. polol., s. 76–155; 24, 1894, 2. polol., s. 82–165; A. Gin­dely: Geschichte der Gegenreformation in Böhmen, Leipzig 1894, s. 515, 523; L. Rasi: I Comici italiani I, Firenze 1897, s. 117n.; P. L. Duchartre: The Italian Comedy, London 1929, s. 70, 93–96, 288; H. Seifert: Die Oper am Wiener Kaiserhof im 17. Jahrhundert, Tutzing 1985, s. 165n., 599–601; Commedie dell’Arte I, ed. S. Ferrone, Milano 1985, s. 45–60; tamtéž II, 1986, s.1–108 + Comici dell’arte: Corrispondenze I, ed. týž, Firenze 1993, s.61–169; S. Ferrone: Attori mercanti corsari, Torino 1993, s. 223n.; A. Scherl: Vliv italských herců 16.–18. století na vývoj divadla v českých zemích, DR 6, 1995, č. 4, s. 32–36; P. Besutti: Da L’Arianna a La Ferinda: G. B. A. e la „comedia musicale all’improviso“, Musica disciplina 49, 1995, s. 227–271; O. G. Schindler: „Mio compadre imperatore“. Comici dell’arte an den Höfen der Habsburger, Maske und Kothurn (Wien) 38, 1997, č. 2–4, s. 51n. + „Die wälischen Comedianten sein ja guet…“. Die Anfänge des italienischen Theaters am Habsburgerhof, Slavnosti a zábavy na dvorech a v rezidenčních městech raného novověku, ed. V. Bůžek–P. Král, České Budějovice 2000, s. 117–131 + „Sonst ist es lustig alhie“. Italienisches Theater am Habsburgerhof zwischen Weißem Berg und Sacco di Mantova, Wien im Dreißigjährigen Krieg, ed. A. Weigl, Wien 2001, s. 565–654; G. Carrai–O. G. Schindler: Veškerá císařská glory není nic než comedi. Italští a jiní komedianti při pražských korunovacích 1627, DR 14, 2003, č. 4, s. 41, 46–51; G. Guccini: Loci sonori: I comici e l’invenzione del melodramma, Drammaturgia (Roma) 10, 2003, s. 141–200; S.Leopold: Die Oper im 17. Jahrhundert, Laaber 2004, s. 48n., 66, 174; B. Baďura: Documenti ignoti sui comici italiani delle terza decade del Seicento, Folia Historica Bohemica 21, 2005, s. 213, 218. •• DBI, ES, MGG

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 19–20
Autor: Adolf Scherl