Černé divadlo – skupiny s technikou černého divadla: Porovnání verzí
nahoru...
m |
(Automatická aktualizace šablony) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress/> | + | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress> |
| − | {{Infobox Instituce | + | <span id="PageFillProgress"></span> |
| + | </ee:progress>{{Infobox Instituce | ||
| název = <ee:label>Černé divadlo – skupiny s technikou černého divadla</ee:label> | | název = <ee:label>Černé divadlo – skupiny s technikou černého divadla</ee:label> | ||
| letopočet = <ee:era></ee:era> | | letopočet = <ee:era></ee:era> | ||
| Řádka 7: | Řádka 8: | ||
</ee:alias> | </ee:alias> | ||
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| + | | fotodesc = <ee:imagedesc/> | ||
| type = <ee:type>sdružení</ee:type> | | type = <ee:type>sdružení</ee:type> | ||
| adresa = <ee:address> | | adresa = <ee:address> | ||
| Řádka 14: | Řádka 16: | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | </ee:perex | + | </ee:perex><ee:content> |
Divadelní technika založená na iluzionistické praktice tzv. černého kabinetu (známá již z divadelních produkcí minulých století), kdy černě odění herci splývají s tmavým pozadím a vyvolávají iluzi vznášení, přenášení, mizení a objevování tanečníků a předmětů. Techniku černého divadla využívala řada inscenátorů a souborů; vedle loutkových skupin, např. Salamandr (1956), ji využil P. Šmok v baletu ''Nová Odyssea ''(Ústí n. Labem 1960) a používána byla autorskými týmy v Laterně magice. Na techniku černého divadla se výhradně zaměřil J. Srnec, nejprve v experimentech (etudy ''Francouzské písničky'', Divadlo Na zábradlí, 1958), později v inscenacích Skupiny 7/7 vytvořené spolu s Hanou a Josefem Lamkovými (scéna ''Pradlena'', 1959; pásmo ''To jsou věci'', Divadlo Na zábradlí, 1960) a od 1960 v Černém divadle J. Srnce. Vznikly i další soubory, např. Černá scéna Hany a Josefa Lamkových (''To nemá cenu'', 1961; ''Beze slov'', 1964), v Alhambře od 1963 hrál Černý tyjátr Jiřího Středy (''Pozor foto'', 1964; ''Europe 68'', 1968), Pavel Marek založil soubor Pan Optikum (1983), František Kratochvíl Kreslené divadlo (1984) a J. Srnec 1986 ansámbl Imaginativ (od 1991 vedený Bronislavem Radaczynskim pod názvem Imaginace; ''Causa: Franz Kafka'', 1991; ''Tempo 20'', 1992). Černé divadlo spojené s muzikálovou, taneční, pantomimickou a výtvarnou složkou (luminiscenční barvy aj.) se po listopadu 1989 objevilo v řadě produkcí skupin a divadel, zaměřených konjunkturálně na turistické obecenstvo. Černé kreslené divadlo Františka Kratochvíla provozovala od 1990 v Redutě Agency Urban a Omega Art Agency v kině Světozor (''Anatomy of The Kiss'', 1992; ''Miss Sony'', 1995; ''Quo vadis'', 1997 aj.). Krátce působilo Černé divadlo Františka Tvrdka a Miroslava Kováře (''Adam a Eva'', 1992; ''Pierotův sen'', 1992). Skupina Theatre Image-scéna černého divadla a pantomimy, užívala sál v Pařížské ulici, kde E. Asterová uplatňovala interpretační zkušenosti z Černého divadla J. Srnce a PKB P. Šmoka (''Jazzmime Stories'', 1990; ''Fancy'', 1992; ''Night Flight'', 1994; ''Cabinet'', 1997; ''The Best of Image'', 1998; ''Clonarium'', 1999). V Savarinu vystupovalo Černé divadlo Animato Jana Pajera a Jana Prokeše (''Trosečníkův sen'', 1993; ''Therapy Rock aneb Malý příběh z velké doby The Beatles'', 1994). All Colours Theatre/ACT Michala Kocourka se prezentovalo mj. v Klicperově divadle v Kobylisích (''Sny'', 1990), v divadélku Albatros (''Kouzelný vesmír'', 1993), stálejší sídlo našlo v Rytířské ulici (''Faust'', 1996). Techniku černého divadla uplatňovalo ve svých muzikálových projektech i Divadlo Ta Fantastika – Black Light Theatre Petra Kratochvíla, které se zformovalo ze skupiny založené v emigraci v USA členy Srncova divadla 1981, 1989 se spojilo s Pan Optikem (''Aspects of Alice'' L. Carrolla, P. Kratochvíla a P. Marka, 1991). Kratochvílova společnost hrála v Praze v kině Světozor, od 1993 v divadle budovy Unitářů v Karlově ulici a své produkce rozšířila i o muzikály (Zahrada rajských potěšení – Apokalypsa P. Kratochvíla, P. Marka a J. Jíry, 1993; Krysař D. Landy, 1996; Podobenství Dona Quijota/Die Parabel von Don Quijote, 1996; Gulliver J. Swifta, J. Londona, P. Kratochvíla, P. Marka, 1998; Johanka z Arku, h. O. Soukup, ch. M. Pešek, 2000). | Divadelní technika založená na iluzionistické praktice tzv. černého kabinetu (známá již z divadelních produkcí minulých století), kdy černě odění herci splývají s tmavým pozadím a vyvolávají iluzi vznášení, přenášení, mizení a objevování tanečníků a předmětů. Techniku černého divadla využívala řada inscenátorů a souborů; vedle loutkových skupin, např. Salamandr (1956), ji využil P. Šmok v baletu ''Nová Odyssea ''(Ústí n. Labem 1960) a používána byla autorskými týmy v Laterně magice. Na techniku černého divadla se výhradně zaměřil J. Srnec, nejprve v experimentech (etudy ''Francouzské písničky'', Divadlo Na zábradlí, 1958), později v inscenacích Skupiny 7/7 vytvořené spolu s Hanou a Josefem Lamkovými (scéna ''Pradlena'', 1959; pásmo ''To jsou věci'', Divadlo Na zábradlí, 1960) a od 1960 v Černém divadle J. Srnce. Vznikly i další soubory, např. Černá scéna Hany a Josefa Lamkových (''To nemá cenu'', 1961; ''Beze slov'', 1964), v Alhambře od 1963 hrál Černý tyjátr Jiřího Středy (''Pozor foto'', 1964; ''Europe 68'', 1968), Pavel Marek založil soubor Pan Optikum (1983), František Kratochvíl Kreslené divadlo (1984) a J. Srnec 1986 ansámbl Imaginativ (od 1991 vedený Bronislavem Radaczynskim pod názvem Imaginace; ''Causa: Franz Kafka'', 1991; ''Tempo 20'', 1992). Černé divadlo spojené s muzikálovou, taneční, pantomimickou a výtvarnou složkou (luminiscenční barvy aj.) se po listopadu 1989 objevilo v řadě produkcí skupin a divadel, zaměřených konjunkturálně na turistické obecenstvo. Černé kreslené divadlo Františka Kratochvíla provozovala od 1990 v Redutě Agency Urban a Omega Art Agency v kině Světozor (''Anatomy of The Kiss'', 1992; ''Miss Sony'', 1995; ''Quo vadis'', 1997 aj.). Krátce působilo Černé divadlo Františka Tvrdka a Miroslava Kováře (''Adam a Eva'', 1992; ''Pierotův sen'', 1992). Skupina Theatre Image-scéna černého divadla a pantomimy, užívala sál v Pařížské ulici, kde E. Asterová uplatňovala interpretační zkušenosti z Černého divadla J. Srnce a PKB P. Šmoka (''Jazzmime Stories'', 1990; ''Fancy'', 1992; ''Night Flight'', 1994; ''Cabinet'', 1997; ''The Best of Image'', 1998; ''Clonarium'', 1999). V Savarinu vystupovalo Černé divadlo Animato Jana Pajera a Jana Prokeše (''Trosečníkův sen'', 1993; ''Therapy Rock aneb Malý příběh z velké doby The Beatles'', 1994). All Colours Theatre/ACT Michala Kocourka se prezentovalo mj. v Klicperově divadle v Kobylisích (''Sny'', 1990), v divadélku Albatros (''Kouzelný vesmír'', 1993), stálejší sídlo našlo v Rytířské ulici (''Faust'', 1996). Techniku černého divadla uplatňovalo ve svých muzikálových projektech i Divadlo Ta Fantastika – Black Light Theatre Petra Kratochvíla, které se zformovalo ze skupiny založené v emigraci v USA členy Srncova divadla 1981, 1989 se spojilo s Pan Optikem (''Aspects of Alice'' L. Carrolla, P. Kratochvíla a P. Marka, 1991). Kratochvílova společnost hrála v Praze v kině Světozor, od 1993 v divadle budovy Unitářů v Karlově ulici a své produkce rozšířila i o muzikály (Zahrada rajských potěšení – Apokalypsa P. Kratochvíla, P. Marka a J. Jíry, 1993; Krysař D. Landy, 1996; Podobenství Dona Quijota/Die Parabel von Don Quijote, 1996; Gulliver J. Swifta, J. Londona, P. Kratochvíla, P. Marka, 1998; Johanka z Arku, h. O. Soukup, ch. M. Pešek, 2000). | ||
</ee:content> | </ee:content> | ||
| − | <ee:bibliography/> | + | <ee:bibliography> |
| − | <div class="chronology"><ee:chronology/></div> | + | |
| + | </ee:bibliography> | ||
| + | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
| + | |||
| + | </ee:chronology></div> | ||
{{#dpl: | {{#dpl: | ||
| linksto={{FULLPAGENAME}} | | linksto={{FULLPAGENAME}} | ||
| Řádka 28: | Řádka 34: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2001{{break}}</ee:published><ee:source/><ee:author></ee:author> |
| − | + | ||
| − | ''' | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Český taneční slovník]]</ee:category> | <ee:category>[[Category:Český taneční slovník]]</ee:category> | ||
| Řádka 43: | Řádka 42: | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
| − | |||
<references></references> | <references></references> | ||
| − | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> | ||
Verze z 23. 1. 2017, 09:56
Divadelní technika založená na iluzionistické praktice tzv. černého kabinetu (známá již z divadelních produkcí minulých století), kdy černě odění herci splývají s tmavým pozadím a vyvolávají iluzi vznášení, přenášení, mizení a objevování tanečníků a předmětů. Techniku černého divadla využívala řada inscenátorů a souborů; vedle loutkových skupin, např. Salamandr (1956), ji využil P. Šmok v baletu Nová Odyssea (Ústí n. Labem 1960) a používána byla autorskými týmy v Laterně magice. Na techniku černého divadla se výhradně zaměřil J. Srnec, nejprve v experimentech (etudy Francouzské písničky, Divadlo Na zábradlí, 1958), později v inscenacích Skupiny 7/7 vytvořené spolu s Hanou a Josefem Lamkovými (scéna Pradlena, 1959; pásmo To jsou věci, Divadlo Na zábradlí, 1960) a od 1960 v Černém divadle J. Srnce. Vznikly i další soubory, např. Černá scéna Hany a Josefa Lamkových (To nemá cenu, 1961; Beze slov, 1964), v Alhambře od 1963 hrál Černý tyjátr Jiřího Středy (Pozor foto, 1964; Europe 68, 1968), Pavel Marek založil soubor Pan Optikum (1983), František Kratochvíl Kreslené divadlo (1984) a J. Srnec 1986 ansámbl Imaginativ (od 1991 vedený Bronislavem Radaczynskim pod názvem Imaginace; Causa: Franz Kafka, 1991; Tempo 20, 1992). Černé divadlo spojené s muzikálovou, taneční, pantomimickou a výtvarnou složkou (luminiscenční barvy aj.) se po listopadu 1989 objevilo v řadě produkcí skupin a divadel, zaměřených konjunkturálně na turistické obecenstvo. Černé kreslené divadlo Františka Kratochvíla provozovala od 1990 v Redutě Agency Urban a Omega Art Agency v kině Světozor (Anatomy of The Kiss, 1992; Miss Sony, 1995; Quo vadis, 1997 aj.). Krátce působilo Černé divadlo Františka Tvrdka a Miroslava Kováře (Adam a Eva, 1992; Pierotův sen, 1992). Skupina Theatre Image-scéna černého divadla a pantomimy, užívala sál v Pařížské ulici, kde E. Asterová uplatňovala interpretační zkušenosti z Černého divadla J. Srnce a PKB P. Šmoka (Jazzmime Stories, 1990; Fancy, 1992; Night Flight, 1994; Cabinet, 1997; The Best of Image, 1998; Clonarium, 1999). V Savarinu vystupovalo Černé divadlo Animato Jana Pajera a Jana Prokeše (Trosečníkův sen, 1993; Therapy Rock aneb Malý příběh z velké doby The Beatles, 1994). All Colours Theatre/ACT Michala Kocourka se prezentovalo mj. v Klicperově divadle v Kobylisích (Sny, 1990), v divadélku Albatros (Kouzelný vesmír, 1993), stálejší sídlo našlo v Rytířské ulici (Faust, 1996). Techniku černého divadla uplatňovalo ve svých muzikálových projektech i Divadlo Ta Fantastika – Black Light Theatre Petra Kratochvíla, které se zformovalo ze skupiny založené v emigraci v USA členy Srncova divadla 1981, 1989 se spojilo s Pan Optikem (Aspects of Alice L. Carrolla, P. Kratochvíla a P. Marka, 1991). Kratochvílova společnost hrála v Praze v kině Světozor, od 1993 v divadle budovy Unitářů v Karlově ulici a své produkce rozšířila i o muzikály (Zahrada rajských potěšení – Apokalypsa P. Kratochvíla, P. Marka a J. Jíry, 1993; Krysař D. Landy, 1996; Podobenství Dona Quijota/Die Parabel von Don Quijote, 1996; Gulliver J. Swifta, J. Londona, P. Kratochvíla, P. Marka, 1998; Johanka z Arku, h. O. Soukup, ch. M. Pešek, 2000).
Vznik: 2001
