Orfeus: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
(založení hesla) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress/> | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress/> | ||
{{Infobox Instituce | {{Infobox Instituce | ||
| − | | název = <ee:label>Orfeus </ee:label> | + | | název = <ee:label>Orfeus</ee:label> |
| − | | letopočet = <ee:era>Praha 1968 - dosud </ee:era> | + | | letopočet = <ee:era>Praha 1968 - dosud</ee:era> |
| alias = <ee:alias> | | alias = <ee:alias> | ||
Divadlo Orfeus (sekce Bytové divadlo 1990–94; sekce Krytové divadlo 1995–dosud; Šekspírtovská královská divadelní společnost 1986–dosud) | Divadlo Orfeus (sekce Bytové divadlo 1990–94; sekce Krytové divadlo 1995–dosud; Šekspírtovská královská divadelní společnost 1986–dosud) | ||
| Řádka 13: | Řádka 13: | ||
| zobrazit_adresu = <ee:address_filled>1</ee:address_filled> | | zobrazit_adresu = <ee:address_filled>1</ee:address_filled> | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | + | ||
</ee:perex><cshow logged="1"><ee:content> | </ee:perex><cshow logged="1"><ee:content> | ||
| − | Amatérský soubor založil 1968 ve sklepních prostorách domu č. 9 na Malostranském nám. jeden z průkopníků tzv. divadla poezie, herec, recitátor, režisér, autor a principál R. Vašinka. Střihovou technikou jevištní montáže, rytmicky a intonačně stylizovaným rozpohybovaným projevem i etickou a politickou apelativností navázalo DO na Vašinkovy předchozí kreace v brněnském divadle X 59 – X 62 a v pražském Takzvaném divadle poezie VUS (Prévert: ''Malé prádlo''; Wenzl: ''A já tak dlouho budu psáti básně, dokud zralé hrušky s chutí jísti budu ''– 1963 aj.). Po nuceném odchodu z malostranských prostor, přejmenovaných na Umělecké studio mladých Rubín (1971), hostoval Orfeus – vedle zájezdů – na klubových scénách různých pražských obvodů, 1980–89 pravidelně v Kulturním středisku Na Dobešce v Praze 4. | + | Amatérský soubor založil 1968 ve sklepních prostorách domu č. 9 na Malostranském nám. jeden z průkopníků tzv. divadla poezie, herec, recitátor, režisér, autor a principál R. Vašinka. Střihovou technikou jevištní montáže, rytmicky a intonačně stylizovaným rozpohybovaným projevem i etickou a politickou apelativností navázalo DO na Vašinkovy předchozí kreace v brněnském divadle X 59 – X 62 a v pražském Takzvaném divadle poezie VUS (Prévert: ''Malé prádlo''; Wenzl: ''A já tak dlouho budu psáti básně, dokud zralé hrušky s chutí jísti budu ''– 1963 aj.). Po nuceném odchodu z malostranských prostor, přejmenovaných na Umělecké studio mladých Rubín (1971), hostoval Orfeus – vedle zájezdů – na klubových scénách různých pražských obvodů, 1980–89 pravidelně v Kulturním středisku Na Dobešce v Praze 4. |
| − | Jednu linii tvorby DO tvořily scénické montáže poezie'', ''z nichž mnohé opakovaně zaznamenávaly úspěch na Wolkrově Prostějově, FEMADu Poděbrady a dalších přehlídkách a festivalech (Wenzl, Vašinka: ''Rozházené kopretiny'', 1975; Wenzl, Vašinka: ''Loučení není tak těžké, jak by se zdálo, ale nemám je rád, ''1980; Frič, Vašinka: ''Tajemství vodních květin'', 1985). Ve druhé linii se Vašinka od počátku 70. let pravidelně pokoušel o autorské inscenace dramatických textů (Brecht: ''Baal, ''1970; Smazalová: ''Čaj, ''1971; Vašinka aj.: ''Ovčín, ''1979; Prutkov: ''Ukvapený Turka, ''1981). Konstantou proměnlivého, hereckou fluktuací poznamenaného souboru byl dynamický a robustní projev R. Vašinky (interpretační i režijní), jenž vtiskl DO pečeť nezaměnitelné přednesové dílny. Až na výjimky (P. Hejný, zejm. však Vašinkova životní i umělecká družka I. Hýsková) nevynikaly inscenace hereckými výkony, srovnatelnými se suverénními a postupem let stále uvolněnějšími, přirozenějšími a méně stylizovanými kreacemi principála souboru. Směřování k poeticky komponovanému činohernímu divadlu dospělo k originálnímu tvaru ve Vašinkově dadaistické kompozici ''Piráti z Penzance aneb Smysl pro povinnost ''(podle Gilbertova libreta, 1977), v níž formou recitované opery za absence hudby a se stylizovaně ochotnickým početným komparzem rozehrál jevištní parodii uměleckých i společenských konvencí a absurdit. Na první Divadelní pouti na Střeleckém ostrově (1985) DO uvedlo v úpravě R. Vašinky a J. Gogely Shakespearova ''Othella ''(pod názvem ''Othello aneb Kterak Mouřenín Benátský krásné Desdemoně dodudati dal''). Jarmareční heroicko-komické pojetí evokovalo produkce někdejších divadelních společností, k nimž se DO přihlásilo i novým, různě obměnovaným názvem (Šekspírtovská královská divadelní společnost Vincence Kočvary). | + | Jednu linii tvorby DO tvořily scénické montáže poezie'', ''z nichž mnohé opakovaně zaznamenávaly úspěch na Wolkrově Prostějově, FEMADu Poděbrady a dalších přehlídkách a festivalech (Wenzl, Vašinka: ''Rozházené kopretiny'', 1975; Wenzl, Vašinka: ''Loučení není tak těžké, jak by se zdálo, ale nemám je rád, ''1980; Frič, Vašinka: ''Tajemství vodních květin'', 1985). Ve druhé linii se Vašinka od počátku 70. let pravidelně pokoušel o autorské inscenace dramatických textů (Brecht: ''Baal, ''1970; Smazalová: ''Čaj, ''1971; Vašinka aj.: ''Ovčín, ''1979; Prutkov: ''Ukvapený Turka, ''1981). Konstantou proměnlivého, hereckou fluktuací poznamenaného souboru byl dynamický a robustní projev R. Vašinky (interpretační i režijní), jenž vtiskl DO pečeť nezaměnitelné přednesové dílny. Až na výjimky (P. Hejný, zejm. však Vašinkova životní i umělecká družka I. Hýsková) nevynikaly inscenace hereckými výkony, srovnatelnými se suverénními a postupem let stále uvolněnějšími, přirozenějšími a méně stylizovanými kreacemi principála souboru. Směřování k poeticky komponovanému činohernímu divadlu dospělo k originálnímu tvaru ve Vašinkově dadaistické kompozici ''Piráti z Penzance aneb Smysl pro povinnost ''(podle Gilbertova libreta, 1977), v níž formou recitované opery za absence hudby a se stylizovaně ochotnickým početným komparzem rozehrál jevištní parodii uměleckých i společenských konvencí a absurdit. Na první Divadelní pouti na Střeleckém ostrově (1985) DO uvedlo v úpravě R. Vašinky a J. Gogely Shakespearova ''Othella ''(pod názvem ''Othello aneb Kterak Mouřenín Benátský krásné Desdemoně dodudati dal''). Jarmareční heroicko-komické pojetí evokovalo produkce někdejších divadelních společností, k nimž se DO přihlásilo i novým, různě obměnovaným názvem (Šekspírtovská královská divadelní společnost Vincence Kočvary). |
| − | DO programově zůstalo alternativní i po listopadu 1989, jak v jevištní poetice, tak způsobem provozu, vědomě oponujíc tržním mechanismům, divadelní konvenci i soudobým uměleckým trendům. V první polovině 90. let působilo jako typické bytové divadlo, jehož 1–2 představení týdně v principálově smíchovském bytě měla charakter setkávání účinkujících-hostitelů s diváky-hosty (maximálně 40 osobami) v uvolněné domácké atmosféře. Od 1995 se působištěm divadélka stal suterénní prostor bývalého krytu v Plzeňské ul. 76 na Smíchově (odtud změna názvu sekce Bytové divadlo na Krytové divadlo). | + | DO programově zůstalo alternativní i po listopadu 1989, jak v jevištní poetice, tak způsobem provozu, vědomě oponujíc tržním mechanismům, divadelní konvenci i soudobým uměleckým trendům. V první polovině 90. let působilo jako typické bytové divadlo, jehož 1–2 představení týdně v principálově smíchovském bytě měla charakter setkávání účinkujících-hostitelů s diváky-hosty (maximálně 40 osobami) v uvolněné domácké atmosféře. Od 1995 se působištěm divadélka stal suterénní prostor bývalého krytu v Plzeňské ul. 76 na Smíchově (odtud změna názvu sekce Bytové divadlo na Krytové divadlo). |
DO pokračovalo v dřívějším dramaturgickém zaměření řadou nových literárních večerů z tvorby Vašinkových oblíbených autorů (''Zbytky eposu a jiné básně Egona Bondyho, ''1990; Seifert: ''Vlčí mák, ''1993; ''Dva příběhy Vladimíra Holana, ''1997; Apollinaire: ''Zavražděný básník'', 1998; dále J. Skácel'', ''A. Ginsburg, C. Sandburg aj.), k nimž se přiřadil pořad z romské prózy a poezie ''Strejček Koňská noha ''(1991) a Vašinkova montáž z díla L. Kundery ''Vzpomínka na mě(í)sta, kde jsem nikdy nebyl ''(1996). „Dramatickou“ linii udržuje DO obnoveným nastudováním čechovovské parodie Š. Smazalové ''Čaj ''(1991) a dalšími inscenacemi (Svoboda Plumlovský: ''O Lidunce'', 1991; Cami: ''Kleštěnec z pralesa, ''1993 aj.). Jako Putující královská šekspírtovská společnost podnikalo DO v 90. letech pravidelná každoroční prázdninová turné po venkově, připomínající praxi někdejších kočovných společností i naivisticky a primitivisticky laděným rázem divadelních produkcí. Vedle ''Othella, ''který se udržel na pořadu od poloviny 80. let, hrálo DO na těchto turné některá literární pásma a pro děti Vašinkovy adaptace pohádek B. Němcové a K. J. Erbena. Vašinka tyto zájezdy fejetonisticky zpracoval do osobitých ''Hlášení o pohybu královské šekspírtovské společnosti'', publikovaných pravidelně v Literárních novinách. Vedle I. Hýskové a R. Vašinky v DO v této dekádě působili K. Matoušková, J. Smolková, L. Tomšů, M. Rotter. | DO pokračovalo v dřívějším dramaturgickém zaměření řadou nových literárních večerů z tvorby Vašinkových oblíbených autorů (''Zbytky eposu a jiné básně Egona Bondyho, ''1990; Seifert: ''Vlčí mák, ''1993; ''Dva příběhy Vladimíra Holana, ''1997; Apollinaire: ''Zavražděný básník'', 1998; dále J. Skácel'', ''A. Ginsburg, C. Sandburg aj.), k nimž se přiřadil pořad z romské prózy a poezie ''Strejček Koňská noha ''(1991) a Vašinkova montáž z díla L. Kundery ''Vzpomínka na mě(í)sta, kde jsem nikdy nebyl ''(1996). „Dramatickou“ linii udržuje DO obnoveným nastudováním čechovovské parodie Š. Smazalové ''Čaj ''(1991) a dalšími inscenacemi (Svoboda Plumlovský: ''O Lidunce'', 1991; Cami: ''Kleštěnec z pralesa, ''1993 aj.). Jako Putující královská šekspírtovská společnost podnikalo DO v 90. letech pravidelná každoroční prázdninová turné po venkově, připomínající praxi někdejších kočovných společností i naivisticky a primitivisticky laděným rázem divadelních produkcí. Vedle ''Othella, ''který se udržel na pořadu od poloviny 80. let, hrálo DO na těchto turné některá literární pásma a pro děti Vašinkovy adaptace pohádek B. Němcové a K. J. Erbena. Vašinka tyto zájezdy fejetonisticky zpracoval do osobitých ''Hlášení o pohybu královské šekspírtovské společnosti'', publikovaných pravidelně v Literárních novinách. Vedle I. Hýskové a R. Vašinky v DO v této dekádě působili K. Matoušková, J. Smolková, L. Tomšů, M. Rotter. | ||
| Řádka 29: | Řádka 29: | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
== Významné události == | == Významné události == | ||
| − | * <ee:chronology_date_from>1968</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type/> <ee:chronology_place/><br/><ee:chronology_event_text>založení souboru </ee:chronology_event_text><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | + | * <ee:chronology_date_from>1968</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type/> <ee:chronology_place/><br/><ee:chronology_event_text>založení souboru</ee:chronology_event_text><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> |
</ee:chronology></div> | </ee:chronology></div> | ||
{{#dpl: | {{#dpl: | ||
| Řádka 53: | Řádka 53: | ||
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | <cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | ||
<ee:documentation> | <ee:documentation> | ||
| − | + | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
Verze z 15. 9. 2015, 16:00
Orfeus
Praha 1968 - dosud
Další názvy: Divadlo Orfeus (sekce Bytové divadlo 1990–94; sekce Krytové divadlo 1995–dosud; Šekspírtovská královská divadelní společnost 1986–dosud)
divadlo
Adresa: Plzeňská 76 Praha 5
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
