Stavovské divadlo – balet: Porovnání verzí
nahoru...
m |
(Automatická aktualizace šablony) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress/> | + | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress> |
| − | {{Infobox Instituce | + | <span id="PageFillProgress"></span> |
| + | </ee:progress>{{Infobox Instituce | ||
| název = <ee:label>Stavovské divadlo – balet</ee:label> | | název = <ee:label>Stavovské divadlo – balet</ee:label> | ||
| letopočet = <ee:era></ee:era> | | letopočet = <ee:era></ee:era> | ||
| Řádka 7: | Řádka 8: | ||
</ee:alias> | </ee:alias> | ||
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| + | | fotodesc = <ee:imagedesc/> | ||
| type = <ee:type>divadlo</ee:type> | | type = <ee:type>divadlo</ee:type> | ||
| adresa = <ee:address> | | adresa = <ee:address> | ||
| Řádka 14: | Řádka 16: | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | </ee:perex | + | </ee:perex><ee:content> |
Baletní soubor pražského Nosticova divadla založil 1783 a vedl baletní mistr F. X. Seve. Po převzetí divadla českými stavy došlo se změnou názvu na Stavovské divadlo i ke změně baletního mistra. Stal se jím 1798 G. Brunetti (* 1771 † 1825?), jeho syn Johann a 1825 B. Feigert. Baletní mistři uváděli krátké balety a pantomimy s hudbou českých skladatelů A. Volánka, F. Škroupa, P. Vranického. Velký repertoár přivážely hostující baletní skupiny z Vídně: ''Floru a Zefíra'' (h. C. Bossi, 1814), s K. Horscheltovou ''Marnou opatrnost ''(1815), F. Occioni velký romantický balet podle F. Horschelta ''Popelčin kouzelný sen'' (1831), ''Šťastné ztroskotání lodi'' J. Volánka (1836), K. Schlanzowská a Grekowski ''Švýcarskou mlékařku'' (1841); F. Crombé připravil s domácím souborem ''Sylfidu'' a ''Náměsíčnou'' L. Hérolda (1841). Od 1835 mělo Stavovské divadlo řádný soubor a baletní školu. Ve funkci šéfa baletu se vystřídali J. Raab 1835–40, P. Rainoldi 1840–46, F. Kobler 1846–48, L. Kilanyi 1850–53, A. Horschelt 1853–57, J. Vogel 1858–60 a V. Reisinger 1860–64. V 2. polovině 19. století měli pozitivní vliv hostující tanečníci, především L. Grahnová, jež tu tančila romantický repertoár: ''Sylfidu'', ''Malířův sen'', ''Esmeraldu'', ''Giselle'' (vše 1850) a ''Kateřinu, dceru banditovu'' Ch. Deldeveze (1851). Další hosté, K. Lannerová s L. Frappartem, uvedli ''Saltarello'' a Pugniho ''Markytánku'' (1855). Baletní mistři StD (A. Paul 1864–66, T. Kilanyiová 1866–69, J. Belkeová 1869–85, B. Mildeová 1885–87 a J. Zimmermannová 1887/88) působili jako choreografové v opeře a operetě, ale samostatné balety dávali minimálně. Hostující K. Friedbergová s V. Calorim přivezli z Vídně ''Carnevals Abendteuer in Paris'' M. Strebingera (1863) a C. Couqui tu zopakovala ''Giselle ''a ''Esmeraldu'' (1865). Od 1888, kdy bylo otevřeno Nové německé divadlo v Praze (pod společnou správou se StD), se konala operní i baletní představení na této scéně a Stavovské divadlo zůstalo převážně pro německou činohru. | Baletní soubor pražského Nosticova divadla založil 1783 a vedl baletní mistr F. X. Seve. Po převzetí divadla českými stavy došlo se změnou názvu na Stavovské divadlo i ke změně baletního mistra. Stal se jím 1798 G. Brunetti (* 1771 † 1825?), jeho syn Johann a 1825 B. Feigert. Baletní mistři uváděli krátké balety a pantomimy s hudbou českých skladatelů A. Volánka, F. Škroupa, P. Vranického. Velký repertoár přivážely hostující baletní skupiny z Vídně: ''Floru a Zefíra'' (h. C. Bossi, 1814), s K. Horscheltovou ''Marnou opatrnost ''(1815), F. Occioni velký romantický balet podle F. Horschelta ''Popelčin kouzelný sen'' (1831), ''Šťastné ztroskotání lodi'' J. Volánka (1836), K. Schlanzowská a Grekowski ''Švýcarskou mlékařku'' (1841); F. Crombé připravil s domácím souborem ''Sylfidu'' a ''Náměsíčnou'' L. Hérolda (1841). Od 1835 mělo Stavovské divadlo řádný soubor a baletní školu. Ve funkci šéfa baletu se vystřídali J. Raab 1835–40, P. Rainoldi 1840–46, F. Kobler 1846–48, L. Kilanyi 1850–53, A. Horschelt 1853–57, J. Vogel 1858–60 a V. Reisinger 1860–64. V 2. polovině 19. století měli pozitivní vliv hostující tanečníci, především L. Grahnová, jež tu tančila romantický repertoár: ''Sylfidu'', ''Malířův sen'', ''Esmeraldu'', ''Giselle'' (vše 1850) a ''Kateřinu, dceru banditovu'' Ch. Deldeveze (1851). Další hosté, K. Lannerová s L. Frappartem, uvedli ''Saltarello'' a Pugniho ''Markytánku'' (1855). Baletní mistři StD (A. Paul 1864–66, T. Kilanyiová 1866–69, J. Belkeová 1869–85, B. Mildeová 1885–87 a J. Zimmermannová 1887/88) působili jako choreografové v opeře a operetě, ale samostatné balety dávali minimálně. Hostující K. Friedbergová s V. Calorim přivezli z Vídně ''Carnevals Abendteuer in Paris'' M. Strebingera (1863) a C. Couqui tu zopakovala ''Giselle ''a ''Esmeraldu'' (1865). Od 1888, kdy bylo otevřeno Nové německé divadlo v Praze (pod společnou správou se StD), se konala operní i baletní představení na této scéně a Stavovské divadlo zůstalo převážně pro německou činohru. | ||
</ee:content> | </ee:content> | ||
| Řádka 21: | Řádka 23: | ||
<ee:bibliography_content>Brodská, B.: Začátky baletu ve Stavovském divadle, Taneční listy 1980, č. 1, 2, 3 a 4/přílohy • Brodská, B.: Dějiny českého baletu do roku 1918, Praha, SPN 1983</ee:bibliography_content> | <ee:bibliography_content>Brodská, B.: Začátky baletu ve Stavovském divadle, Taneční listy 1980, č. 1, 2, 3 a 4/přílohy • Brodská, B.: Dějiny českého baletu do roku 1918, Praha, SPN 1983</ee:bibliography_content> | ||
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
| − | <div class="chronology"><ee:chronology/></div> | + | <div class="chronology"><ee:chronology> |
| + | |||
| + | </ee:chronology></div> | ||
{{#dpl: | {{#dpl: | ||
| linksto={{FULLPAGENAME}} | | linksto={{FULLPAGENAME}} | ||
| Řádka 31: | Řádka 35: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2001{{break}}</ee:published><ee:source/><ee:author></ee:author> |
| − | + | ||
| − | ''' | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Český taneční slovník]]</ee:category> | <ee:category>[[Category:Český taneční slovník]]</ee:category> | ||
| Řádka 46: | Řádka 43: | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
| − | |||
<references></references> | <references></references> | ||
| − | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> | ||
Verze z 23. 1. 2017, 10:56
Baletní soubor pražského Nosticova divadla založil 1783 a vedl baletní mistr F. X. Seve. Po převzetí divadla českými stavy došlo se změnou názvu na Stavovské divadlo i ke změně baletního mistra. Stal se jím 1798 G. Brunetti (* 1771 † 1825?), jeho syn Johann a 1825 B. Feigert. Baletní mistři uváděli krátké balety a pantomimy s hudbou českých skladatelů A. Volánka, F. Škroupa, P. Vranického. Velký repertoár přivážely hostující baletní skupiny z Vídně: Floru a Zefíra (h. C. Bossi, 1814), s K. Horscheltovou Marnou opatrnost (1815), F. Occioni velký romantický balet podle F. Horschelta Popelčin kouzelný sen (1831), Šťastné ztroskotání lodi J. Volánka (1836), K. Schlanzowská a Grekowski Švýcarskou mlékařku (1841); F. Crombé připravil s domácím souborem Sylfidu a Náměsíčnou L. Hérolda (1841). Od 1835 mělo Stavovské divadlo řádný soubor a baletní školu. Ve funkci šéfa baletu se vystřídali J. Raab 1835–40, P. Rainoldi 1840–46, F. Kobler 1846–48, L. Kilanyi 1850–53, A. Horschelt 1853–57, J. Vogel 1858–60 a V. Reisinger 1860–64. V 2. polovině 19. století měli pozitivní vliv hostující tanečníci, především L. Grahnová, jež tu tančila romantický repertoár: Sylfidu, Malířův sen, Esmeraldu, Giselle (vše 1850) a Kateřinu, dceru banditovu Ch. Deldeveze (1851). Další hosté, K. Lannerová s L. Frappartem, uvedli Saltarello a Pugniho Markytánku (1855). Baletní mistři StD (A. Paul 1864–66, T. Kilanyiová 1866–69, J. Belkeová 1869–85, B. Mildeová 1885–87 a J. Zimmermannová 1887/88) působili jako choreografové v opeře a operetě, ale samostatné balety dávali minimálně. Hostující K. Friedbergová s V. Calorim přivezli z Vídně Carnevals Abendteuer in Paris M. Strebingera (1863) a C. Couqui tu zopakovala Giselle a Esmeraldu (1865). Od 1888, kdy bylo otevřeno Nové německé divadlo v Praze (pod společnou správou se StD), se konala operní i baletní představení na této scéně a Stavovské divadlo zůstalo převážně pro německou činohru.
Literatura
Brodská, B.: Začátky baletu ve Stavovském divadle, Taneční listy 1980, č. 1, 2, 3 a 4/přílohy • Brodská, B.: Dějiny českého baletu do roku 1918, Praha, SPN 1983
Vznik: 2001
