Vlastenské divadlo (Tanec): Porovnání verzí
nahoru...
m |
(Automatická aktualizace šablony) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress/> | + | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress> |
| − | {{Infobox Instituce | + | <span id="PageFillProgress"></span> |
| + | </ee:progress>{{Infobox Instituce | ||
| název = <ee:label>Vlastenské divadlo (Tanec)</ee:label> | | název = <ee:label>Vlastenské divadlo (Tanec)</ee:label> | ||
| letopočet = <ee:era></ee:era> | | letopočet = <ee:era></ee:era> | ||
| Řádka 7: | Řádka 8: | ||
</ee:alias> | </ee:alias> | ||
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| + | | fotodesc = <ee:imagedesc/> | ||
| type = <ee:type>divadlo</ee:type> | | type = <ee:type>divadlo</ee:type> | ||
| adresa = <ee:address> | | adresa = <ee:address> | ||
| Řádka 14: | Řádka 16: | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | </ee:perex | + | </ee:perex><ee:content> |
Vzniklo 1786 v Praze z iniciativy skupiny vlasteneckých divadelníků a měšťanů jako první novodobá česká profesionální scéna. Zahájilo v tzv. Boudě, dřevěné budově postavené na Koňském trhu. Záměrem zakladatelů bylo vytvořit z Vlastenského divadla programově vyhraněnou scénu, šířící osvícenské ideje a zároveň přispívající k obraně a kultivaci českého jazyka, i když v tomto počátečním stadiu rozvoje českého divadla bylo nutné z praktických důvodů udržovat utrakvistický provoz. V širokém repertoárovém rozpětí, v němž dominantní postavení měly původní i přeložené české činohry, získaly dostatečný prostor i balet a pantomima. 24členný baletní soubor vedl jeden z držitelů koncese, baletní mistr František Xaver Seve. Již v zahajovacím představení uvedl balet ''Pražské kuchyňky'' ''aneb Uhořelí sedláci'' (1786). Parodií na vážný balet bylo ''Čínské svatební zapuzení aneb Jeden ženich a tři svatby jednoho dne ''(h. Sýkora, 1788). Podobné krátké komické balety byly v té době ve všeobecné oblibě, navíc svým důrazem na nonverbální vyjadřování umožňovaly, často jako doplněk činoherního či zpěvoherního programu, oslovit zároveň české i německé publikum. Na vedlejší scéně, v Divadle v Růžodole, kde se hrálo 1787–89, se uplatnil vedle Seveho, jenž tu uvedl např. balet ''Die türkische Redoute ''(h. Sýkora, 1787), také baletní mistr J. Bogner. Nastudoval zde mj. pantomimické balety ''Veselí bečváři'', ''Příšery Harlekýna'', ''Kratochvil cikánů'' ''v sedmihradské zemi'', ''Volení příznivé sultánky v tureckém Serajlu v Konstantinopoli'', ''Nesnesitelný posvícenský koláč'' (vše 1789), ke kterým skládali hudbu např. A. Volánek a Sýkora. 1789 byla Bouda zbořena, provoz byl přenesen do pronajatého divadelního sálu v bývalém hybernském klášteře (Divadlo u Hybernů). F. X. Seve zde uvedl své balety, např. ''Rychlí poslové z Bělehradu neb Vídeňské veselí'', oslavující generála Laudona (1789), ''Nepodařený prodej aneb Živý vůz se senem ''a ''Veliký a malý mezi upejpavými pastýřkami aneb Šťastné zoufalství ''a pantomimu ''Třikrát utopený Harlekýn a přece šťastně učiněný ženich ''(vše 1790). 1790 se stal spolunájemcem Vlastenského divadla baletní mistr J. Butteau (''Dobrá rybařina ''aj.). Po smrti Seveho 1791 počet baletních představení výrazně poklesl, i když se dá předpokládat, že tanec se hojně uplatňoval ve zpěvoherním repertoáru, jenž v té době získal v divadle rozhodující převahu. Od poloviny 90. let, kdy nastal v důsledku cenzurních tlaků výrazný odklon od původního programu, muselo divadlo stále častěji čelit finančním problémům. V jejich důsledku další nájemce K. Steinsberg 1798 baletní soubor rozpustil. Dramaturgická průbojnost a inscenační úroveň divadla výrazně klesala a 1805, po prodeji původní koncese zemským stavům, ztratilo svou samostatnost. | Vzniklo 1786 v Praze z iniciativy skupiny vlasteneckých divadelníků a měšťanů jako první novodobá česká profesionální scéna. Zahájilo v tzv. Boudě, dřevěné budově postavené na Koňském trhu. Záměrem zakladatelů bylo vytvořit z Vlastenského divadla programově vyhraněnou scénu, šířící osvícenské ideje a zároveň přispívající k obraně a kultivaci českého jazyka, i když v tomto počátečním stadiu rozvoje českého divadla bylo nutné z praktických důvodů udržovat utrakvistický provoz. V širokém repertoárovém rozpětí, v němž dominantní postavení měly původní i přeložené české činohry, získaly dostatečný prostor i balet a pantomima. 24členný baletní soubor vedl jeden z držitelů koncese, baletní mistr František Xaver Seve. Již v zahajovacím představení uvedl balet ''Pražské kuchyňky'' ''aneb Uhořelí sedláci'' (1786). Parodií na vážný balet bylo ''Čínské svatební zapuzení aneb Jeden ženich a tři svatby jednoho dne ''(h. Sýkora, 1788). Podobné krátké komické balety byly v té době ve všeobecné oblibě, navíc svým důrazem na nonverbální vyjadřování umožňovaly, často jako doplněk činoherního či zpěvoherního programu, oslovit zároveň české i německé publikum. Na vedlejší scéně, v Divadle v Růžodole, kde se hrálo 1787–89, se uplatnil vedle Seveho, jenž tu uvedl např. balet ''Die türkische Redoute ''(h. Sýkora, 1787), také baletní mistr J. Bogner. Nastudoval zde mj. pantomimické balety ''Veselí bečváři'', ''Příšery Harlekýna'', ''Kratochvil cikánů'' ''v sedmihradské zemi'', ''Volení příznivé sultánky v tureckém Serajlu v Konstantinopoli'', ''Nesnesitelný posvícenský koláč'' (vše 1789), ke kterým skládali hudbu např. A. Volánek a Sýkora. 1789 byla Bouda zbořena, provoz byl přenesen do pronajatého divadelního sálu v bývalém hybernském klášteře (Divadlo u Hybernů). F. X. Seve zde uvedl své balety, např. ''Rychlí poslové z Bělehradu neb Vídeňské veselí'', oslavující generála Laudona (1789), ''Nepodařený prodej aneb Živý vůz se senem ''a ''Veliký a malý mezi upejpavými pastýřkami aneb Šťastné zoufalství ''a pantomimu ''Třikrát utopený Harlekýn a přece šťastně učiněný ženich ''(vše 1790). 1790 se stal spolunájemcem Vlastenského divadla baletní mistr J. Butteau (''Dobrá rybařina ''aj.). Po smrti Seveho 1791 počet baletních představení výrazně poklesl, i když se dá předpokládat, že tanec se hojně uplatňoval ve zpěvoherním repertoáru, jenž v té době získal v divadle rozhodující převahu. Od poloviny 90. let, kdy nastal v důsledku cenzurních tlaků výrazný odklon od původního programu, muselo divadlo stále častěji čelit finančním problémům. V jejich důsledku další nájemce K. Steinsberg 1798 baletní soubor rozpustil. Dramaturgická průbojnost a inscenační úroveň divadla výrazně klesala a 1805, po prodeji původní koncese zemským stavům, ztratilo svou samostatnost. | ||
</ee:content> | </ee:content> | ||
| Řádka 21: | Řádka 23: | ||
<ee:bibliography_content>Brodská, B.: Dějiny českého baletu do roku 1918, Praha, SPN 1983 • Laiske, M.: Pražská dramaturgie I. a II., Praha 1974 • sborník: Vznik českého profesionálního divadla, Praha 1988 • Teuber, O.: Geschichte des Prager Theaters II., Praha 1885 • Vondráček, J.: Bouda, Vlastenské divadlo v Novém Městě na Koňském trhu, Praha, Orbis 1953</ee:bibliography_content> | <ee:bibliography_content>Brodská, B.: Dějiny českého baletu do roku 1918, Praha, SPN 1983 • Laiske, M.: Pražská dramaturgie I. a II., Praha 1974 • sborník: Vznik českého profesionálního divadla, Praha 1988 • Teuber, O.: Geschichte des Prager Theaters II., Praha 1885 • Vondráček, J.: Bouda, Vlastenské divadlo v Novém Městě na Koňském trhu, Praha, Orbis 1953</ee:bibliography_content> | ||
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
| − | <div class="chronology"><ee:chronology/></div> | + | <div class="chronology"><ee:chronology> |
| + | |||
| + | </ee:chronology></div> | ||
{{#dpl: | {{#dpl: | ||
| linksto={{FULLPAGENAME}} | | linksto={{FULLPAGENAME}} | ||
| Řádka 31: | Řádka 35: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2001{{break}}</ee:published><ee:source/><ee:author></ee:author> |
| − | + | ||
| − | ''' | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Český taneční slovník]]</ee:category> | <ee:category>[[Category:Český taneční slovník]]</ee:category> | ||
| Řádka 46: | Řádka 43: | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
| − | |||
<references></references> | <references></references> | ||
| − | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> | ||
Verze z 23. 1. 2017, 09:55
Vzniklo 1786 v Praze z iniciativy skupiny vlasteneckých divadelníků a měšťanů jako první novodobá česká profesionální scéna. Zahájilo v tzv. Boudě, dřevěné budově postavené na Koňském trhu. Záměrem zakladatelů bylo vytvořit z Vlastenského divadla programově vyhraněnou scénu, šířící osvícenské ideje a zároveň přispívající k obraně a kultivaci českého jazyka, i když v tomto počátečním stadiu rozvoje českého divadla bylo nutné z praktických důvodů udržovat utrakvistický provoz. V širokém repertoárovém rozpětí, v němž dominantní postavení měly původní i přeložené české činohry, získaly dostatečný prostor i balet a pantomima. 24členný baletní soubor vedl jeden z držitelů koncese, baletní mistr František Xaver Seve. Již v zahajovacím představení uvedl balet Pražské kuchyňky aneb Uhořelí sedláci (1786). Parodií na vážný balet bylo Čínské svatební zapuzení aneb Jeden ženich a tři svatby jednoho dne (h. Sýkora, 1788). Podobné krátké komické balety byly v té době ve všeobecné oblibě, navíc svým důrazem na nonverbální vyjadřování umožňovaly, často jako doplněk činoherního či zpěvoherního programu, oslovit zároveň české i německé publikum. Na vedlejší scéně, v Divadle v Růžodole, kde se hrálo 1787–89, se uplatnil vedle Seveho, jenž tu uvedl např. balet Die türkische Redoute (h. Sýkora, 1787), také baletní mistr J. Bogner. Nastudoval zde mj. pantomimické balety Veselí bečváři, Příšery Harlekýna, Kratochvil cikánů v sedmihradské zemi, Volení příznivé sultánky v tureckém Serajlu v Konstantinopoli, Nesnesitelný posvícenský koláč (vše 1789), ke kterým skládali hudbu např. A. Volánek a Sýkora. 1789 byla Bouda zbořena, provoz byl přenesen do pronajatého divadelního sálu v bývalém hybernském klášteře (Divadlo u Hybernů). F. X. Seve zde uvedl své balety, např. Rychlí poslové z Bělehradu neb Vídeňské veselí, oslavující generála Laudona (1789), Nepodařený prodej aneb Živý vůz se senem a Veliký a malý mezi upejpavými pastýřkami aneb Šťastné zoufalství a pantomimu Třikrát utopený Harlekýn a přece šťastně učiněný ženich (vše 1790). 1790 se stal spolunájemcem Vlastenského divadla baletní mistr J. Butteau (Dobrá rybařina aj.). Po smrti Seveho 1791 počet baletních představení výrazně poklesl, i když se dá předpokládat, že tanec se hojně uplatňoval ve zpěvoherním repertoáru, jenž v té době získal v divadle rozhodující převahu. Od poloviny 90. let, kdy nastal v důsledku cenzurních tlaků výrazný odklon od původního programu, muselo divadlo stále častěji čelit finančním problémům. V jejich důsledku další nájemce K. Steinsberg 1798 baletní soubor rozpustil. Dramaturgická průbojnost a inscenační úroveň divadla výrazně klesala a 1805, po prodeji původní koncese zemským stavům, ztratilo svou samostatnost.
Literatura
Brodská, B.: Dějiny českého baletu do roku 1918, Praha, SPN 1983 • Laiske, M.: Pražská dramaturgie I. a II., Praha 1974 • sborník: Vznik českého profesionálního divadla, Praha 1988 • Teuber, O.: Geschichte des Prager Theaters II., Praha 1885 • Vondráček, J.: Bouda, Vlastenské divadlo v Novém Městě na Koňském trhu, Praha, Orbis 1953
Vznik: 2001
