Laterna magika – taneční soubor: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
m
(Automatická aktualizace šablony)
Řádka 1: Řádka 1:
−
<ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress/>
+
<ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress>
−
{{Infobox Instituce
+
<span id="PageFillProgress"></span>
 +
</ee:progress>{{Infobox Instituce
 
| název = <ee:label>Laterna magika – taneční soubor</ee:label>
 
| název = <ee:label>Laterna magika – taneční soubor</ee:label>
 
| letopočet = <ee:era></ee:era>
 
| letopočet = <ee:era></ee:era>
Řádka 7: Řádka 8:
 
</ee:alias>
 
</ee:alias>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
 +
| fotodesc = <ee:imagedesc/>
 
| type = <ee:type>divadlo</ee:type>
 
| type = <ee:type>divadlo</ee:type>
 
| adresa = <ee:address>
 
| adresa = <ee:address>
Řádka 14: Řádka 16:
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
  
−
</ee:perex><cshow logged="1"><ee:content>
+
</ee:perex><ee:content>
 
Divadelní scéna v Praze, původně název inscenace režiséra Alfréda Radoka pro čsl. pavilon na světové výstavě ''Expo 1958 ''v Bruselu (pp. Brusel 9. 5. 1958; ředitel projektu A. Radok, scénář M. Forman, režie V. Svitáček, J. Roháč, scénografie J. Svoboda, kostýmy E. Veselá, kamera J. Novák, choreografie J. Němeček; části: film Praha režiséra J. Lehovce, cimbálový koncert, taneční intermezzo na hudbu J. F. Fischera, film Inspirace K. Zemana, film Živé sklo na hudbu J. Šlitra, 3. věta z Janáčkovy Sinfonietty, film Československo, film Slovenské lidové písně a SL’UK, film z fotografií J. Lukase Děti, film J. A. Komenský, Loutky J. Trnky, Svět a jeho výstava 58 s klavírní improvizací I. Hurníka a recitace veršů českých básníků, Slovanský tanec č. 2 a 11 A. Dvořáka, Finále s improvizací J. Šlitra). Pro velký úspěch byl titul přenesen do zrekonstruovaného kina Adria v Praze a stal se základem repertoáru stejnojmenného divadla. Pod vedením A. Radoka byla Laterna magika výzkumným pracovištěm ND Praha 1958–60 (1960 byl A. Radok z politických důvodů zbaven funkce šéfa), v letech 1960–66 byla jednou ze scén ND Praha. 1966–73 byla součástí SDS, 1973–91 ve svazku ND Praha v čele s Josefem Svobodou (scénograf prvního titulu Laterny magiky a vedoucí týmů většiny inscenací). Od 1992 byla Laterna magika samostatným souborem vedeným J. Svobodou a intendantem ing. P. Tošovským, se sídlem na Nové scéně ND v Praze. Originální jevištní tvar a struktura inscenací vycházely ze spojení filmu (černobílý, barevný, širokoúhlý, hraný i trikový) a živé jevištní akce (herec, zpěvák, loutkoherec, mim, tanečník). V průběhu let využívali její tvůrci různých divadelních (mj. černé divadlo) a filmových technik a postupů, prvků polyekranu i televizní technologie. Pohybová a taneční složka hrály v programech Laterny magiky vždy významnou roli a byly ve všech programech integrální součástí inscenací: zájezdový ''Program II. ''(pp. Leningrad 5. 12. 1960, režie A. Radok, hudba Otvírání studánek B. Martinů, choreografie Z. Šemberová), ''Hoffmannovy povídky ''J. Offenbacha (pp. Praha 4. 9. 1962, r. V. Kašlík, ch. J. Němeček), ''Variace ''(pp. Praha 9. 6. 1963; r. J. Staněk, ch. V. Jílek, J. Němeček, Z. Šemberová; části: Letiště, Johannes doktor Faust, Inzeráty, Rytmy, Houslový koncert, Hudební žert, Spartakiáda, Sportovní exkurze, Přerušené dostaveníčko, Kuplet Jan a džbán, Krkolomná jízda), ''Variace 66 ''(pp. Praha 27. 5. 1966, r. J. Staněk, ch. V. Jílek, J. Němeček, Z. Šemberová, h. koláž; části: Letiště, Inzeráty, Tanečnice a sněhulák, SL’UK, Otvírání studánek B. Martinů, Klobouk, Přerušené dostaveníčko, Tanečník s kruhem, O místo na slunci, Hudební žert, Sportovní exkurze, Krkolomná jízda), ''Revue z bedny ''L. Rychmana a J. Procházky (pp. Montreal duben – říjen 1967/Expo 67; Praha 25. 3. 1968, r. K. M. Walló, L. Rychman, J. Staněk, F. Vystrčil, h. koláž, ch. J. Koníček, P. Šmok, J. Němeček, L. Ogoun, V. Štádler, pantomima B. Hybner a C. Turba; části: Bedna letí do Montrealu, Malá muzika, Gramoterče, Koncert pro housle a čtyři nohy, Krkolomná jízda), proměnný pořad ze starších čísel ''Pestrá paleta ''(Montreal, duben – říjen 1967), ''Pražský karneval ''V. Kašlíka (pp. Praha, 30. 5. 1974, r. V. Kašlík a E. Schorm, h. V. Kašlík, ch. P. Šmok, V. Jílek), ''Láska v barvách karnevalu ''(pp. Praha 10. 4. 1975, r. V. Kašlík, E. Schorm, h. koláž, ch. M. Kůra, J. Blažek, V. Jílek, P. Šmok), ''Ztracená pohádka aneb Výlet do hodin ''P. Folty (pp. Praha 10. 10. 1975, r. J. Jireš, h. Z. Liška, ch. J. Blažek), ''Kouzelný cirkus ''E. Schorma (pp. Praha 15. 4. 1977, r. E. Schorm, J. Srnec, J. Švankmajer, h. koláž, ch. K. Vrtiška, J. Hrabal, V. Jílek, J. Koníček, F. Pokorný, L. Fialka), ''Sněhová královna ''H. Ch. Andersena (pp. Praha 27. 9. 1979, r. E. Schorm, h. Z. Pololáník, ch. P. Šmok), scénické leporelo ''Jednoho dne v Praze ''(pp. Praha 28. 10. 1982, r. L. Rychman, E. M. Bergerová, I. Balaďa, R. Činčera, L. Helge, J. Kratochvíl, h. J. Stivín, Jar. Krček, M. Kocáb, O. F. Korte, J. Skoumal; ch. K. Vrtiška, A. Skálová, P. Veselý, G. Voborník; části: Cenceli, cenceli, Štědrý den, Písně o vojně, Kvadrofonní ticho, Předměstská romance, Rámec, Penalta). Samostatné baletní večery: ''Pragensia ''a ''Vox clamantis ''P. Ebena (1984, ch. M. Benoniová), ''Orbis pictus ''s ''Koncertem pro housle a orchestr ''A. Schnittkeho (1986, ch. M. Benoniová) a ''Orbis sensualium pictus ''V. Godára (1986, ch. O. Šoth), ► ''Odysseus ''E. Schorma, J. Kučery, J. Smetany a M. Kocába (1987), ''Minotaurus'' F. Dürrenmatta (1989), ''Hra o Kouzelné flétně ''L. Helgeho, L. Vaculíka a I. Šlapety (1992, r. a ch. L. Vaculík a L. Helge, h. koláž z děl W. A. Mozarta), ► ''Casanova ''Z. Merty a J. Jakubiska (1995), ► ''Hádanky'' M. Pavlíčka, J.-P. Aviotta a J. Svobody (1996) a ► ''Past ''(1999). Baletními mistry zde střídavě byli O. Stodola, P. Šmok a J. Bádal 1963–75, Z. Doležal 1975–77, I. Kubicová 1977/78; vedoucím baletního souboru byl K. Vrtiška 1982–84, I. Krob 1984–88, V. Harapes (souběžně sólista) 1988–89, L. Ogoun 1989–90, P. Ždichynec 1990–92 a 1994/95, V. Ivanov 1992–94, J.-P. Aviotte 1995–99, H. Vláčilová od 1999. Baletní soubor, zpočátku složený z externistů, většinou členů baletu ND Praha (N. Blažíčková, V. Jílek, M. Kůra, J. Manšingrová, Y. Pešková, E. Poslušná, O. Stodola), měl později kolem čtyřiceti členů a prošlo jím několik generací tanečníků, v 60. letech např. S. Aišmanová, J. Andrsová, J. Belšanová, T. Hanták, T. Hernychová, M. Lichtágová, V. Masaříková, T. Němeček, V. Nováková-Kramešová, D. Novotná, M. Rejholcová, V. Štádler, P. Veselý, D. Voborníková, K. Vrtiška, J. Vrzal; v 70. letech k nim přibyli M. Černačová, V. Kloubek, J. Kloubková, J. Kotěšovský, I. Krob, J. Kuchař, I. Kuchařová, M. Martiníková, V. Mikšaník, H. Postránecká, J. Rychmanová, O. Táborský, L. Tajovský, A. Veselá, M. Vilímek, M. Walter, D. Wiesner, P. Ždichynec. Od přelomu 80. a 90. let přicházeli do Laterny magiky tanečníci, kteří na scénu a do renomé ansámblu vrátili erudovanou profesionalitu: N. Brzoradová, L. Dančenko, E. Horáková, P. Knolle, Z. Krbcová, V. Janeček, T. Pokorná aj. Laterna magika uvedla i inscenace činoherní: Noční zkouška A. Máši (1981) a Černý mnich A. P. Čechova (1983). V roce 2000 měl soubor kolem 18 tanečnic a 16 tanečníků.
 
Divadelní scéna v Praze, původně název inscenace režiséra Alfréda Radoka pro čsl. pavilon na světové výstavě ''Expo 1958 ''v Bruselu (pp. Brusel 9. 5. 1958; ředitel projektu A. Radok, scénář M. Forman, režie V. Svitáček, J. Roháč, scénografie J. Svoboda, kostýmy E. Veselá, kamera J. Novák, choreografie J. Němeček; části: film Praha režiséra J. Lehovce, cimbálový koncert, taneční intermezzo na hudbu J. F. Fischera, film Inspirace K. Zemana, film Živé sklo na hudbu J. Šlitra, 3. věta z Janáčkovy Sinfonietty, film Československo, film Slovenské lidové písně a SL’UK, film z fotografií J. Lukase Děti, film J. A. Komenský, Loutky J. Trnky, Svět a jeho výstava 58 s klavírní improvizací I. Hurníka a recitace veršů českých básníků, Slovanský tanec č. 2 a 11 A. Dvořáka, Finále s improvizací J. Šlitra). Pro velký úspěch byl titul přenesen do zrekonstruovaného kina Adria v Praze a stal se základem repertoáru stejnojmenného divadla. Pod vedením A. Radoka byla Laterna magika výzkumným pracovištěm ND Praha 1958–60 (1960 byl A. Radok z politických důvodů zbaven funkce šéfa), v letech 1960–66 byla jednou ze scén ND Praha. 1966–73 byla součástí SDS, 1973–91 ve svazku ND Praha v čele s Josefem Svobodou (scénograf prvního titulu Laterny magiky a vedoucí týmů většiny inscenací). Od 1992 byla Laterna magika samostatným souborem vedeným J. Svobodou a intendantem ing. P. Tošovským, se sídlem na Nové scéně ND v Praze. Originální jevištní tvar a struktura inscenací vycházely ze spojení filmu (černobílý, barevný, širokoúhlý, hraný i trikový) a živé jevištní akce (herec, zpěvák, loutkoherec, mim, tanečník). V průběhu let využívali její tvůrci různých divadelních (mj. černé divadlo) a filmových technik a postupů, prvků polyekranu i televizní technologie. Pohybová a taneční složka hrály v programech Laterny magiky vždy významnou roli a byly ve všech programech integrální součástí inscenací: zájezdový ''Program II. ''(pp. Leningrad 5. 12. 1960, režie A. Radok, hudba Otvírání studánek B. Martinů, choreografie Z. Šemberová), ''Hoffmannovy povídky ''J. Offenbacha (pp. Praha 4. 9. 1962, r. V. Kašlík, ch. J. Němeček), ''Variace ''(pp. Praha 9. 6. 1963; r. J. Staněk, ch. V. Jílek, J. Němeček, Z. Šemberová; části: Letiště, Johannes doktor Faust, Inzeráty, Rytmy, Houslový koncert, Hudební žert, Spartakiáda, Sportovní exkurze, Přerušené dostaveníčko, Kuplet Jan a džbán, Krkolomná jízda), ''Variace 66 ''(pp. Praha 27. 5. 1966, r. J. Staněk, ch. V. Jílek, J. Němeček, Z. Šemberová, h. koláž; části: Letiště, Inzeráty, Tanečnice a sněhulák, SL’UK, Otvírání studánek B. Martinů, Klobouk, Přerušené dostaveníčko, Tanečník s kruhem, O místo na slunci, Hudební žert, Sportovní exkurze, Krkolomná jízda), ''Revue z bedny ''L. Rychmana a J. Procházky (pp. Montreal duben – říjen 1967/Expo 67; Praha 25. 3. 1968, r. K. M. Walló, L. Rychman, J. Staněk, F. Vystrčil, h. koláž, ch. J. Koníček, P. Šmok, J. Němeček, L. Ogoun, V. Štádler, pantomima B. Hybner a C. Turba; části: Bedna letí do Montrealu, Malá muzika, Gramoterče, Koncert pro housle a čtyři nohy, Krkolomná jízda), proměnný pořad ze starších čísel ''Pestrá paleta ''(Montreal, duben – říjen 1967), ''Pražský karneval ''V. Kašlíka (pp. Praha, 30. 5. 1974, r. V. Kašlík a E. Schorm, h. V. Kašlík, ch. P. Šmok, V. Jílek), ''Láska v barvách karnevalu ''(pp. Praha 10. 4. 1975, r. V. Kašlík, E. Schorm, h. koláž, ch. M. Kůra, J. Blažek, V. Jílek, P. Šmok), ''Ztracená pohádka aneb Výlet do hodin ''P. Folty (pp. Praha 10. 10. 1975, r. J. Jireš, h. Z. Liška, ch. J. Blažek), ''Kouzelný cirkus ''E. Schorma (pp. Praha 15. 4. 1977, r. E. Schorm, J. Srnec, J. Švankmajer, h. koláž, ch. K. Vrtiška, J. Hrabal, V. Jílek, J. Koníček, F. Pokorný, L. Fialka), ''Sněhová královna ''H. Ch. Andersena (pp. Praha 27. 9. 1979, r. E. Schorm, h. Z. Pololáník, ch. P. Šmok), scénické leporelo ''Jednoho dne v Praze ''(pp. Praha 28. 10. 1982, r. L. Rychman, E. M. Bergerová, I. Balaďa, R. Činčera, L. Helge, J. Kratochvíl, h. J. Stivín, Jar. Krček, M. Kocáb, O. F. Korte, J. Skoumal; ch. K. Vrtiška, A. Skálová, P. Veselý, G. Voborník; části: Cenceli, cenceli, Štědrý den, Písně o vojně, Kvadrofonní ticho, Předměstská romance, Rámec, Penalta). Samostatné baletní večery: ''Pragensia ''a ''Vox clamantis ''P. Ebena (1984, ch. M. Benoniová), ''Orbis pictus ''s ''Koncertem pro housle a orchestr ''A. Schnittkeho (1986, ch. M. Benoniová) a ''Orbis sensualium pictus ''V. Godára (1986, ch. O. Šoth), ► ''Odysseus ''E. Schorma, J. Kučery, J. Smetany a M. Kocába (1987), ''Minotaurus'' F. Dürrenmatta (1989), ''Hra o Kouzelné flétně ''L. Helgeho, L. Vaculíka a I. Šlapety (1992, r. a ch. L. Vaculík a L. Helge, h. koláž z děl W. A. Mozarta), ► ''Casanova ''Z. Merty a J. Jakubiska (1995), ► ''Hádanky'' M. Pavlíčka, J.-P. Aviotta a J. Svobody (1996) a ► ''Past ''(1999). Baletními mistry zde střídavě byli O. Stodola, P. Šmok a J. Bádal 1963–75, Z. Doležal 1975–77, I. Kubicová 1977/78; vedoucím baletního souboru byl K. Vrtiška 1982–84, I. Krob 1984–88, V. Harapes (souběžně sólista) 1988–89, L. Ogoun 1989–90, P. Ždichynec 1990–92 a 1994/95, V. Ivanov 1992–94, J.-P. Aviotte 1995–99, H. Vláčilová od 1999. Baletní soubor, zpočátku složený z externistů, většinou členů baletu ND Praha (N. Blažíčková, V. Jílek, M. Kůra, J. Manšingrová, Y. Pešková, E. Poslušná, O. Stodola), měl později kolem čtyřiceti členů a prošlo jím několik generací tanečníků, v 60. letech např. S. Aišmanová, J. Andrsová, J. Belšanová, T. Hanták, T. Hernychová, M. Lichtágová, V. Masaříková, T. Němeček, V. Nováková-Kramešová, D. Novotná, M. Rejholcová, V. Štádler, P. Veselý, D. Voborníková, K. Vrtiška, J. Vrzal; v 70. letech k nim přibyli M. Černačová, V. Kloubek, J. Kloubková, J. Kotěšovský, I. Krob, J. Kuchař, I. Kuchařová, M. Martiníková, V. Mikšaník, H. Postránecká, J. Rychmanová, O. Táborský, L. Tajovský, A. Veselá, M. Vilímek, M. Walter, D. Wiesner, P. Ždichynec. Od přelomu 80. a 90. let přicházeli do Laterny magiky tanečníci, kteří na scénu a do renomé ansámblu vrátili erudovanou profesionalitu: N. Brzoradová, L. Dančenko, E. Horáková, P. Knolle, Z. Krbcová, V. Janeček, T. Pokorná aj. Laterna magika uvedla i inscenace činoherní: Noční zkouška A. Máši (1981) a Černý mnich A. P. Čechova (1983). V roce 2000 měl soubor kolem 18 tanečnic a 16 tanečníků.
 
</ee:content>
 
</ee:content>
Řádka 21: Řádka 23:
 
<ee:bibliography_content>Česká divadla – Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav 2000 • Hedbávný, Z.: Alfréd Radok, Praha, Národní divadlo/Divadelní ústav 1994 • Janeček, V.: Laterna magika v nových dimenzích, Taneční listy 1999, č. 8, str. 3 • Pekárek, J.: Laterna magika, Taneční listy 1970, č. 7/příloha</ee:bibliography_content>
 
<ee:bibliography_content>Česká divadla – Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav 2000 • Hedbávný, Z.: Alfréd Radok, Praha, Národní divadlo/Divadelní ústav 1994 • Janeček, V.: Laterna magika v nových dimenzích, Taneční listy 1999, č. 8, str. 3 • Pekárek, J.: Laterna magika, Taneční listy 1970, č. 7/příloha</ee:bibliography_content>
 
</ee:bibliography>
 
</ee:bibliography>
−
<div class="chronology"><ee:chronology/></div>
+
<div class="chronology"><ee:chronology>
 +
 
 +
</ee:chronology></div>
 
{{#dpl:  
 
{{#dpl:  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
Řádka 31: Řádka 35:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
−
</cshow>
+
<ee:published>'''Vznik:''' 2001{{break}}</ee:published><ee:source/><ee:author></ee:author>
−
<cshow logged="0">
+
−
'''Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po <span class="plainlinks">[{{fullurl:Speciální:Přihlásit|returnto={{FULLPAGENAMEE}}}} přihlášení]</span>.'''
+
−
</cshow>
+
−
<cshow logged="1">
+
−
'''Zdroj:''' <ee:published>2001</ee:published><br/>
+
−
'''Autor:''' <ee:author></ee:author>
+
−
</cshow>
+
 
<ee:category>[[Category:Český taneční slovník]]</ee:category>
 
<ee:category>[[Category:Český taneční slovník]]</ee:category>
  
Řádka 46: Řádka 43:
 
</ee:documentation>
 
</ee:documentation>
 
</cshow>
 
</cshow>
−
<cshow logged="1">
 
 
<references></references>
 
<references></references>
−
</cshow>
 
  
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>

Verze z 23. 1. 2017, 09:54

Laterna magika – taneční soubor
divadlo


Divadelní scéna v Praze, původně název inscenace režiséra Alfréda Radoka pro čsl. pavilon na světové výstavě Expo 1958 v Bruselu (pp. Brusel 9. 5. 1958; ředitel projektu A. Radok, scénář M. Forman, režie V. Svitáček, J. Roháč, scénografie J. Svoboda, kostýmy E. Veselá, kamera J. Novák, choreografie J. Němeček; části: film Praha režiséra J. Lehovce, cimbálový koncert, taneční intermezzo na hudbu J. F. Fischera, film Inspirace K. Zemana, film Živé sklo na hudbu J. Šlitra, 3. věta z Janáčkovy Sinfonietty, film Československo, film Slovenské lidové písně a SL’UK, film z fotografií J. Lukase Děti, film J. A. Komenský, Loutky J. Trnky, Svět a jeho výstava 58 s klavírní improvizací I. Hurníka a recitace veršů českých básníků, Slovanský tanec č. 2 a 11 A. Dvořáka, Finále s improvizací J. Šlitra). Pro velký úspěch byl titul přenesen do zrekonstruovaného kina Adria v Praze a stal se základem repertoáru stejnojmenného divadla. Pod vedením A. Radoka byla Laterna magika výzkumným pracovištěm ND Praha 1958–60 (1960 byl A. Radok z politických důvodů zbaven funkce šéfa), v letech 1960–66 byla jednou ze scén ND Praha. 1966–73 byla součástí SDS, 1973–91 ve svazku ND Praha v čele s Josefem Svobodou (scénograf prvního titulu Laterny magiky a vedoucí týmů většiny inscenací). Od 1992 byla Laterna magika samostatným souborem vedeným J. Svobodou a intendantem ing. P. Tošovským, se sídlem na Nové scéně ND v Praze. Originální jevištní tvar a struktura inscenací vycházely ze spojení filmu (černobílý, barevný, širokoúhlý, hraný i trikový) a živé jevištní akce (herec, zpěvák, loutkoherec, mim, tanečník). V průběhu let využívali její tvůrci různých divadelních (mj. černé divadlo) a filmových technik a postupů, prvků polyekranu i televizní technologie. Pohybová a taneční složka hrály v programech Laterny magiky vždy významnou roli a byly ve všech programech integrální součástí inscenací: zájezdový Program II. (pp. Leningrad 5. 12. 1960, režie A. Radok, hudba Otvírání studánek B. Martinů, choreografie Z. Šemberová), Hoffmannovy povídky J. Offenbacha (pp. Praha 4. 9. 1962, r. V. Kašlík, ch. J. Němeček), Variace (pp. Praha 9. 6. 1963; r. J. Staněk, ch. V. Jílek, J. Němeček, Z. Šemberová; části: Letiště, Johannes doktor Faust, Inzeráty, Rytmy, Houslový koncert, Hudební žert, Spartakiáda, Sportovní exkurze, Přerušené dostaveníčko, Kuplet Jan a džbán, Krkolomná jízda), Variace 66 (pp. Praha 27. 5. 1966, r. J. Staněk, ch. V. Jílek, J. Němeček, Z. Šemberová, h. koláž; části: Letiště, Inzeráty, Tanečnice a sněhulák, SL’UK, Otvírání studánek B. Martinů, Klobouk, Přerušené dostaveníčko, Tanečník s kruhem, O místo na slunci, Hudební žert, Sportovní exkurze, Krkolomná jízda), Revue z bedny L. Rychmana a J. Procházky (pp. Montreal duben – říjen 1967/Expo 67; Praha 25. 3. 1968, r. K. M. Walló, L. Rychman, J. Staněk, F. Vystrčil, h. koláž, ch. J. Koníček, P. Šmok, J. Němeček, L. Ogoun, V. Štádler, pantomima B. Hybner a C. Turba; části: Bedna letí do Montrealu, Malá muzika, Gramoterče, Koncert pro housle a čtyři nohy, Krkolomná jízda), proměnný pořad ze starších čísel Pestrá paleta (Montreal, duben – říjen 1967), Pražský karneval V. Kašlíka (pp. Praha, 30. 5. 1974, r. V. Kašlík a E. Schorm, h. V. Kašlík, ch. P. Šmok, V. Jílek), Láska v barvách karnevalu (pp. Praha 10. 4. 1975, r. V. Kašlík, E. Schorm, h. koláž, ch. M. Kůra, J. Blažek, V. Jílek, P. Šmok), Ztracená pohádka aneb Výlet do hodin P. Folty (pp. Praha 10. 10. 1975, r. J. Jireš, h. Z. Liška, ch. J. Blažek), Kouzelný cirkus E. Schorma (pp. Praha 15. 4. 1977, r. E. Schorm, J. Srnec, J. Švankmajer, h. koláž, ch. K. Vrtiška, J. Hrabal, V. Jílek, J. Koníček, F. Pokorný, L. Fialka), Sněhová královna H. Ch. Andersena (pp. Praha 27. 9. 1979, r. E. Schorm, h. Z. Pololáník, ch. P. Šmok), scénické leporelo Jednoho dne v Praze (pp. Praha 28. 10. 1982, r. L. Rychman, E. M. Bergerová, I. Balaďa, R. Činčera, L. Helge, J. Kratochvíl, h. J. Stivín, Jar. Krček, M. Kocáb, O. F. Korte, J. Skoumal; ch. K. Vrtiška, A. Skálová, P. Veselý, G. Voborník; části: Cenceli, cenceli, Štědrý den, Písně o vojně, Kvadrofonní ticho, Předměstská romance, Rámec, Penalta). Samostatné baletní večery: Pragensia a Vox clamantis P. Ebena (1984, ch. M. Benoniová), Orbis pictus s Koncertem pro housle a orchestr A. Schnittkeho (1986, ch. M. Benoniová) a Orbis sensualium pictus V. Godára (1986, ch. O. Šoth), ► Odysseus E. Schorma, J. Kučery, J. Smetany a M. Kocába (1987), Minotaurus F. Dürrenmatta (1989), Hra o Kouzelné flétně L. Helgeho, L. Vaculíka a I. Šlapety (1992, r. a ch. L. Vaculík a L. Helge, h. koláž z děl W. A. Mozarta), ► Casanova Z. Merty a J. Jakubiska (1995), ► Hádanky M. Pavlíčka, J.-P. Aviotta a J. Svobody (1996) a ► Past (1999). Baletními mistry zde střídavě byli O. Stodola, P. Šmok a J. Bádal 1963–75, Z. Doležal 1975–77, I. Kubicová 1977/78; vedoucím baletního souboru byl K. Vrtiška 1982–84, I. Krob 1984–88, V. Harapes (souběžně sólista) 1988–89, L. Ogoun 1989–90, P. Ždichynec 1990–92 a 1994/95, V. Ivanov 1992–94, J.-P. Aviotte 1995–99, H. Vláčilová od 1999. Baletní soubor, zpočátku složený z externistů, většinou členů baletu ND Praha (N. Blažíčková, V. Jílek, M. Kůra, J. Manšingrová, Y. Pešková, E. Poslušná, O. Stodola), měl později kolem čtyřiceti členů a prošlo jím několik generací tanečníků, v 60. letech např. S. Aišmanová, J. Andrsová, J. Belšanová, T. Hanták, T. Hernychová, M. Lichtágová, V. Masaříková, T. Němeček, V. Nováková-Kramešová, D. Novotná, M. Rejholcová, V. Štádler, P. Veselý, D. Voborníková, K. Vrtiška, J. Vrzal; v 70. letech k nim přibyli M. Černačová, V. Kloubek, J. Kloubková, J. Kotěšovský, I. Krob, J. Kuchař, I. Kuchařová, M. Martiníková, V. Mikšaník, H. Postránecká, J. Rychmanová, O. Táborský, L. Tajovský, A. Veselá, M. Vilímek, M. Walter, D. Wiesner, P. Ždichynec. Od přelomu 80. a 90. let přicházeli do Laterny magiky tanečníci, kteří na scénu a do renomé ansámblu vrátili erudovanou profesionalitu: N. Brzoradová, L. Dančenko, E. Horáková, P. Knolle, Z. Krbcová, V. Janeček, T. Pokorná aj. Laterna magika uvedla i inscenace činoherní: Noční zkouška A. Máši (1981) a Černý mnich A. P. Čechova (1983). V roce 2000 měl soubor kolem 18 tanečnic a 16 tanečníků.


Literatura

Česká divadla – Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav 2000 • Hedbávný, Z.: Alfréd Radok, Praha, Národní divadlo/Divadelní ústav 1994 • Janeček, V.: Laterna magika v nových dimenzích, Taneční listy 1999, č. 8, str. 3 • Pekárek, J.: Laterna magika, Taneční listy 1970, č. 7/příloha


Vznik: 2001



Citováno z „http://old.encyklopedie.idu.cz/index.php?title=Laterna_magika_–_taneční_soubor&oldid=17979“