Rada, Alois: Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 09:53

Otec byl řeznickým mistrem, provozoval také hostinec. R. prožil dětství v Liblicích u Českého Brodu, v Kostelci nad Černými lesy a Konojedech. Pod dojmem z produkcí lidových marionetářů v otcově hostinci v Konojedech si zřídil loutkové divadélko, na němž hrál pro kamarády. Účinkoval také v ochotnickém souboru. Ve čtrnácti letech nastoupil v Praze do učení; vyučil se kupcem. 1888–91 si odbýval vojenskou službu v Terezíně a ve volných chvílích hrával loutkové divadlo. 1891 si otevřel v Libni obchod s koloniálním zbožím. Opět hrál s loutkami, zprvu doma pro syna, na popud místního učitele pak pro děti ve škole. 1903 mu Klub vlasteneckých přátel dr. Paříka a Třebenicka, který získal t. r. loutkářskou koncesi, nabídl vedení svého loutkového divadla. R. svěřil obchod ženě a dalších šest let se plně věnoval této amatérské scéně. Po manželčině smrti 1909 se z existenčních důvodů vrátil ke své profesi obchodníka. 1915 uzavřel druhý sňatek s Anežkou Šustovou, tehdy byl v matrice zapsán jako obchodní jednatel. Posléze přesídlil do obce Dolní Kruty, kde v posledních letech života vedl ochotnickou loutkovou scénu. Syn Bohumil R. se rovněž amatérsky věnoval loutkovému divadlu a byl dlouholetým činovníkem Loutkářského soustředění.

Svou mnohostrannou činností – organizační, dramaturgickou, hereckou a autorskou – se R. stal vůdčím duchem spolkové loutkové scény. Zpočátku vodil všechny loutky a mluvil za všechny postavy, teprve postupně přebírali část hlasové interpretace další členové Klubu, kteří také zajišťovali hudební doprovod. První rok, kdy mělo divadlo stálé působiště v zadním traktu pivovaru U Fleků, hrálo zprvu jen 2-3 dny v týdnu, odpoledne pro děti a večer pro dospělé, ale rostoucí divácký zájem vedl k rozšíření provozu; hrávalo se pak i každodenně. R. usilující obohatit konvenční loutkářský repertoár uvedl hned v prvním roce Johana doktora Fausta v úpravě a přebásnění A. Krause a J. Vrchlického a k 1. sjezdu přátel loutkového divadla, který inicioval, Smetanovu Prodanou nevěstu. Těžištěm repertoáru však zůstávaly loutkové hry, které pro potřeby malých rodinných divadel psali A. B. Šťastný, F. Hurt, F. Hrnčíř a L. Tesařová, a tradiční hry lidových loutkářů (Faust, Posvícení v Hudlicích, Jenovéfa ad.), které R. často upravoval. Rozšířený provoz, udržovaný i v dalších působištích (v centru a na okraji Prahy), rychle vyčerpával repertoárovou zásobu. Potřebu nových textů R. saturoval adaptacemi činoher (Klicpera, Tyl, Nestroy), operních a baletní libret (Čarostřelec, Vilém Tell, Z pohádky do pohádky), dramatizacemi pohádek domácích (např. Zlatý kolovrat, Tři zlaté vlasy děda Vševěda - podle K. J. Erbena; Čertův švagříček, Sedmero krkavců – podle B. Němcové) i orientálních (Aladin a čarovná lampa). Ve vlastních pohádkových hrách, jež v jeho autorské tvorbě převažují, zpracovával známé motivy, ve snaze po dějové atraktivnosti je různě kombinoval a nadměrně kumuloval (např. Lidojed a čarodějka Megera, Poustevníkův zvoneček, Pohádky naší zlaté babičky, Pohádky hradního zbrojnoše). Volil i náměty z českých bájí a pověstí (např. Královka, Horymírův soud na Vyšehradě), do nichž - podobně jako do alegorických her (Pohádka o české vlasti) - vnášel silný vlastenecký akcent. Sentimentální tklivost poznamenala hry, v nichž propojil vánoční tematiku se sociálními motivy (Veselé Vánoce aneb Bůh svých věrných neopouští, Štědrý večer chudého tkalce), ve skupině her pro dospělé užil prvky parodie a grotesky (Loterie v Americe aneb Kašpárkův útěk z Ameriky, Principál a Kašpárek aneb Počátek pimprlové komedie, Strašidlo ve sklepě ad.) Do většiny her vřazoval Kašpárka, který se tak i jeho zásluhou stal neodmyslitelnou figurkou tehdejšího loutkového divadla. Tematicky a žánrově pestrými, avšak umělecky průměrnými hrami R. rozhojnil počátkem 20. stol. rezervoár loutkářských textů a významně v něm posílil pozici pohádky. Od 1906 vycházely jeho hry a adaptace (bez uvedení původního autora) opakovaně v edičních řadách Storchovo národní loutkové divadlo, Radovo národní loutkové divadlo a Radovo loutkové divadlo.

S R. působením je spjata existence prvního spolkového loutkového divadla v Praze (vyjma prvních měsíců je vedl po celou dobu jeho trvání; zaniklo po jeho odchodu), které podnítilo zrod dalších spolkových divadel a stalo se jejich vzorem. K rozvoji českého loutkářství R. přispěl také častými zájezdy na venkov, které pořádal od 1903 a jejichž součástí byly vedle představení instruktáže a přednášky pro začínající spolkové loutkové scény. 

Hry, dramatizace a úpravy

Jeskyně otce Blažeje, Královka aneb Jak česká královna utíkala se sedmerem zlatých klíčů od České koruny před svým chotěm, Posvícení v Hudlicích, Sirotek v Radhošti, Vilém Tell – t. 1903; Čarostřelec, t. 1904; Čarovné zvonky na Zlatém vrchu, Čertův švagříček, Doktor Faust z Majlandu, Exulanti aneb Zbrojířova dcera, Jenovefa, Kašpárkova smrt, Klapzuba a Klekáníček, Kníže a uhlíř, Krejčí králem, Lesní ženka; Loterie v Americe aneb Kašpárkův útěk z Ameriky, Nácek na vandru, Pražský kat, Rozpustilí kluci ve škole (dle J. Nestroye), Smrt kmotřičkou, Svatoslav poslední Svatoplukovec (dle V. K. Klicpery), Švédové v Praze (dle J. N. Štěpánka nebo J. K. Tyla), Veselé Vánoce aneb Bůh svých věrných neopouští, Veselý švec, Zavraždění svatého Václava aneb Krvavé křtiny na hradě Boleslavském (dle J. K. Tyla), Zlatý kolovrat - t. 1905; Popelčin vánoční stromeček, Štědrý večer chudého tkalce – t. 1906; Bláznivý rytíř, Horymírův skok na Vyšehradě, Kašpárek na vandru, Kašpárek v chrámu Apolona, Nymburská rychtářka, Pohádka o české vlasti, Rytíři v Blanickém vrchu aneb Praotec Čech, Šotek v královském hradě – t. 1907; Aladin a čarovná lampa, Břetislav a Konrád, Čaroděj Halibuk, Honza v dračí jeskyni, Jan za chrta dán (dle V. K. Klicpery), Jiříkovo vidění (dle J. K. Tyla), Kašpárek na honbě, Kašpárek světlonošem, Kašpárek v podsvětí, Kašpárek ve službě, Kašpárkova cesta kolem světa v balonu za 60 minut, Katovo poslední dílo (dle Mikuláše Boleslavského), Kouzelná zahrada, Král Brkoslav aneb Hloupý Honza, Křišťálový zámek v modrých horách, Narození Páně, Obr Bezdušák, Pan Franz na zámku, Pětihlavý drak, Pohádky hradního zbrojnoše, Pohádky našeho dědečka, Pohádky naší zlaté babičky, Pohádky vodní víly, Poslední Rožmberk, Sedm havranů, Sněhůrka a sedm trpaslíků, Solná královna, Spytihněv, kníže selské, Strašidlo ve sklepě, Světluška a čarodějnice Mrákava, Tři zlatá jablka, Ukradený Kašpárek, V tajemné říši trpaslíků, Z pohádky do pohádky, Zakletý zámek – t. 1908; Kašpárek a Nosobrádek, Kašpárek mlynářem, Martin v čarodějném zámku – t. 1909; Vánoce v pohorském mlýně – t. 1915; Svatoň a Milena (dle V. Baldessari-Plumlovské) – t. 1924; Hastrman a Kašpárek na vandru aneb Kašpárek chytil strašidlo do pytle, Hastrmanovo království, Neohrožený Mikeš; O mluvícím ptáku, živé vodě a třech zlatých jablkách, Pašeráci, Pohádka o zlatém zámku na skleněném vrchu, Poustevníkův zvoneček, Počtáři, Principál a Kašpárek aneb Počátek pimprlové komedie, Ropucha, havran a holubice aneb Princ Jaromír, Sedmero krkavců, Skřítkové, Skvostná výhra – t. 1925; Cesta k osudu, Kníže Oldřich aneb Černý Ivan, zrádný Vršovec, Čert na zemi aneb Čert a Káča, Hastrman a rusalka, Honza silák aneb jednou ranou devět zabil, Kašpárek loupežníkem, Kašpárek mlynářem, Kouzelné zrcadlo, Kouzelný strom, Král z ledové hory, Lidojed a čarodějka Megera, Lípa pod Skuhrovem (s V. Zachem), Lišák a Smola čili Veselí tuláci (dle G. Raedera), Strašidlo v hrobce, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Turecký ostrov, Výlet pana Broučka do 15. století (dle S. Čecha), Zdeněk Zásmucký aneb Tajemství Blanického vrchu (dle V. K. Klicpery), Zlatý jelen a Kašpárek – b. d. ■ Souborně: Radovo národní loutkové divadlo, 2 sv., Praha 1936.

Prameny

SOA Praha: Sbírka matrik, Kostelec n. Černými lesy 24, matrika narozených 1862–1876, s. 78.

AMP: Sbírka matrik, ŽKR O26, matrika oddaných fary u sv. Rocha 1914–1916, s. 196, obr. 242. 

Literatura

L. Novák: Loutkové divadlo, Praha [1906], s. 75; J. Veselý: Historie loutkového divadla Klubu vlasteneckých přátel dr. Paříka a Třebenicka za řízení A. R. v letech 1903–1909, Loutkář 18, 1931/32, s. 179; -Mík- [J. Malík]: A. R. k osmdesátce, Loutková scéna 2, 1945/46, s. 154; Z. Bezděk: Dějiny české loutkové hry do roku 1945, Praha 1983, s. 34–36; A. Dubská: Loutkové divadlo Klubu vlasteneckých přátel dr. Paříka a Třebenicka, Divadelní revue 8, 1997, č. 1, s. 70 + Dvě století českého loutkářství, Praha 2004, s. 156.
LČL 

Vznik: 2015
Autor: Alice Dubská