Švandová, Ema: Porovnání verzí
nahoru...
m |
(Automatická aktualizace šablony) |
||
| Řádka 22: | Řádka 22: | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
Herečka celoživotně spjatá se Švandovým divadlem (1898–1935), byla též jeho ředitelkou (od 1906). Po celou svou kariéru zastávala díky mladistvému zjevu role milovnic a naivek, osvědčovala se i v dramaticky obsažnějších a tragických hrdinkách. Jemné erotické kouzlo z ní činilo dobový ženský ideál, do konce 10. let byla nejpopulárnější hvězdou českého jeviště. | Herečka celoživotně spjatá se Švandovým divadlem (1898–1935), byla též jeho ředitelkou (od 1906). Po celou svou kariéru zastávala díky mladistvému zjevu role milovnic a naivek, osvědčovala se i v dramaticky obsažnějších a tragických hrdinkách. Jemné erotické kouzlo z ní činilo dobový ženský ideál, do konce 10. let byla nejpopulárnější hvězdou českého jeviště. | ||
| − | </ee:perex | + | </ee:perex><ee:content> |
Psána též Emma. Rozená Emilie Karolina Jelínková, dcera kovářského dělníka. Na hereckou dráhu se připravovala u O. Sklenářové-Malé. 1898 získala angažmá ve Švandově divadle, kde sehrála své první role. Zalíbila se ovdovělému Karlu Švandovi (1867–1928), za něhož se 1902 provdala. Několik let se pak věnovala jen rodině, povila tři dcery (prostřední Marie, 1905–2002, se stala herečkou) a o divadlo dočasně ztratila zájem. Po smrti švagrové a koncesionářky Švandova divadla M. Koldinské (5. 10. 1906) koncese přešla podle rodinného ujednání na '''Š.''', neboť Karel Š. ani ovdovělý Koldinský jako zemští úředníci nemohli být držiteli koncese. '''Š.''' se stala divadelní ředitelkou a začala v Divadle U Libuše pravidelně hostovat i jako herečka. Když se objevila poprvé v roli Phoebe v Barrieho ''Tiché uličce ''(2. 1. 1907), bylo to rozhodné vítězství, jímž započala její dlouholetá úspěšná herecká dráha. Divadlo – hlavně její zásluhou – prosperovalo. Na jaře 1908 ji zasáhla, zřejmě v důsledku přetížení, choroba, která ji na několik měsíců z jeviště vyřadila. Tehdy byla realizována úprava interiéru a divadlo přejmenováno na Intimní divadlo. Po příchodu A. Fencla 1909 byly v tzv. komorních cyklech uváděny náročnější tituly, což '''Š.''' přineslo možnost uplatnit se s úspěchem i v tomto repertoáru. 1910–13 byl jejím partnerem v milovnických rolích J. Steimar, po jeho odchodu jej nahradil na dlouhá léta Rudolf Kadlec (1889–1959), který se později stal i jejím životním partnerem (sňatek v červnu 1925). Tehdy soupeřilo divadlo s Národním divadlem o čelnou pozici v českém divadelnictví. 1914 zde F. Zavřel uvedl v pohostinské režii Wedekindovu ''Lulu'', v níž '''Š. '''hrála titulní roli. Umělecky hodnotnou skladbu repertoáru se do jisté míry podařilo udržet i ve válečných letech, kdy v divadle působil jako režisér V. Novák. Po převratu byly cykly komorních her jeho zásluhou obnoveny a '''Š.''' se mohla opět zaskvět v seriózních rolích. [[File:Svandovadva.jpg|left|300px|Ema Švandová na civilní fotografii či v nezjištěné roli, b. d., foto: J. F. Langhans. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6E-202388]]V tu dobu také došlo k rozchodu '''Š.''' s manželem, který se od počátku s její hereckou kariérou těžko smiřoval (úředně bylo manželství rozloučeno v únoru 1925). 1919–24 vystřídal Nováka J. Bor. I v jeho inscenacích slavila '''Š.''' úspěchy. Po Borově odchodu se však progresivní umělecký kurs nepodařilo udržet. Také ústřední milenecká dvojice stárla. Finanční obtíže a zranění při dopravní nehodě '''Š.''' přinutily 1928 soubor rozpustit a budovu pronajímat. 1929 hostovala s R. Kadlecem v Městském divadle na Královských Vinohradech. 1932 podnikli poslední pokus o obnovu činnosti s novým souborem, avšak bez valného úspěchu; 1935 byli nuceni na divadelní podnikání rezignovat. (Připravovaná inscenace hry E. A. Longena ''Vicecísařovna Katynka'', v níž '''Š.''' měla hrát Kateřinu Schrattovou, herečku a důvěrnou přítelkyni císaře Franze Josefa, se už neuskutečnila). T. r. byla koncesionářkou Nového divadla ve Stýblově pasáži na Václavském nám. (poté Divadlo Oldřicha Nového). Dožila v soukromí až do 1971 v někdejším bytě Švandových v zadním traktu domu U Libuše. | Psána též Emma. Rozená Emilie Karolina Jelínková, dcera kovářského dělníka. Na hereckou dráhu se připravovala u O. Sklenářové-Malé. 1898 získala angažmá ve Švandově divadle, kde sehrála své první role. Zalíbila se ovdovělému Karlu Švandovi (1867–1928), za něhož se 1902 provdala. Několik let se pak věnovala jen rodině, povila tři dcery (prostřední Marie, 1905–2002, se stala herečkou) a o divadlo dočasně ztratila zájem. Po smrti švagrové a koncesionářky Švandova divadla M. Koldinské (5. 10. 1906) koncese přešla podle rodinného ujednání na '''Š.''', neboť Karel Š. ani ovdovělý Koldinský jako zemští úředníci nemohli být držiteli koncese. '''Š.''' se stala divadelní ředitelkou a začala v Divadle U Libuše pravidelně hostovat i jako herečka. Když se objevila poprvé v roli Phoebe v Barrieho ''Tiché uličce ''(2. 1. 1907), bylo to rozhodné vítězství, jímž započala její dlouholetá úspěšná herecká dráha. Divadlo – hlavně její zásluhou – prosperovalo. Na jaře 1908 ji zasáhla, zřejmě v důsledku přetížení, choroba, která ji na několik měsíců z jeviště vyřadila. Tehdy byla realizována úprava interiéru a divadlo přejmenováno na Intimní divadlo. Po příchodu A. Fencla 1909 byly v tzv. komorních cyklech uváděny náročnější tituly, což '''Š.''' přineslo možnost uplatnit se s úspěchem i v tomto repertoáru. 1910–13 byl jejím partnerem v milovnických rolích J. Steimar, po jeho odchodu jej nahradil na dlouhá léta Rudolf Kadlec (1889–1959), který se později stal i jejím životním partnerem (sňatek v červnu 1925). Tehdy soupeřilo divadlo s Národním divadlem o čelnou pozici v českém divadelnictví. 1914 zde F. Zavřel uvedl v pohostinské režii Wedekindovu ''Lulu'', v níž '''Š. '''hrála titulní roli. Umělecky hodnotnou skladbu repertoáru se do jisté míry podařilo udržet i ve válečných letech, kdy v divadle působil jako režisér V. Novák. Po převratu byly cykly komorních her jeho zásluhou obnoveny a '''Š.''' se mohla opět zaskvět v seriózních rolích. [[File:Svandovadva.jpg|left|300px|Ema Švandová na civilní fotografii či v nezjištěné roli, b. d., foto: J. F. Langhans. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6E-202388]]V tu dobu také došlo k rozchodu '''Š.''' s manželem, který se od počátku s její hereckou kariérou těžko smiřoval (úředně bylo manželství rozloučeno v únoru 1925). 1919–24 vystřídal Nováka J. Bor. I v jeho inscenacích slavila '''Š.''' úspěchy. Po Borově odchodu se však progresivní umělecký kurs nepodařilo udržet. Také ústřední milenecká dvojice stárla. Finanční obtíže a zranění při dopravní nehodě '''Š.''' přinutily 1928 soubor rozpustit a budovu pronajímat. 1929 hostovala s R. Kadlecem v Městském divadle na Královských Vinohradech. 1932 podnikli poslední pokus o obnovu činnosti s novým souborem, avšak bez valného úspěchu; 1935 byli nuceni na divadelní podnikání rezignovat. (Připravovaná inscenace hry E. A. Longena ''Vicecísařovna Katynka'', v níž '''Š.''' měla hrát Kateřinu Schrattovou, herečku a důvěrnou přítelkyni císaře Franze Josefa, se už neuskutečnila). T. r. byla koncesionářkou Nového divadla ve Stýblově pasáži na Václavském nám. (poté Divadlo Oldřicha Nového). Dožila v soukromí až do 1971 v někdejším bytě Švandových v zadním traktu domu U Libuše. | ||
| Řádka 56: | Řádka 56: | ||
<div class="names"><ee:names> | <div class="names"><ee:names> | ||
== Další jména == | == Další jména == | ||
| − | <ee:names_lastname/> <ee:names_firstname>Emma</ee:names_firstname> | + | <ee:names_lastname/> <ee:names_firstname>Emma</ee:names_firstname> |
| + | <ee:names_lastname>Jelínková</ee:names_lastname> <ee:names_firstname>Emilie Karolina</ee:names_firstname> | ||
</ee:names></div> | </ee:names></div> | ||
{{#dpl: | {{#dpl: | ||
| Řádka 67: | Řádka 68: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
<ee:published>'''Vznik:''' 2015{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Adolf Scherl]]{{break}}</ee:author> | <ee:published>'''Vznik:''' 2015{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Adolf Scherl]]{{break}}</ee:author> | ||
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Česká činohra 1900–1945]] | <ee:category>[[Category:Česká činohra 1900–1945]] | ||
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | [[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | ||
| Řádka 82: | Řádka 78: | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
| − | + | ||
<references></references> | <references></references> | ||
| − | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> | ||
Aktuální verze z 23. 1. 2017, 09:53
Herečka celoživotně spjatá se Švandovým divadlem (1898–1935), byla též jeho ředitelkou (od 1906). Po celou svou kariéru zastávala díky mladistvému zjevu role milovnic a naivek, osvědčovala se i v dramaticky obsažnějších a tragických hrdinkách. Jemné erotické kouzlo z ní činilo dobový ženský ideál, do konce 10. let byla nejpopulárnější hvězdou českého jeviště.
Pro svůj nejvlastnější herecký obor dívek, milenek a ženušek nejrůznějších charakterů a osudů si Š. na jeviště přinášela pohlednou dívčí figuru s hlavou ozdobenou rusými vlasy, s herecky výrazným obličejem, z něhož vystupoval drobný nosík a z hloubky hleděly svítící oči. Dovedla kouzlit ohebným, plnozvukým hlasem, jímž uměla vyjadřovat rozsáhlou škálu pocitů od bezstarostné veselosti holčičích diblíků přes prostý půvab čistého mládí až k zármutku mladistvých trpitelek. Po Phoebe (Barrie: V tiché uličce) následoval bezpočet dívek a milenek ve francouzských bulvárních veselohrách, vždy znovu oceňovaných nejen smíchovským publikem, ale i směrodatnou kritikou. Měla dar dlouhotrvajícího mládí, který jí umožňoval souznít s dobovým vitalismem a rozsévat optimistickou náladu. Záhy se však osvědčila i v řadě seriózních rolí, složitějších a zčásti značně vzdálených tomuto východisku. S úspěchem zahrála Maryšu, Evu z Gazdiny roby G. Preissové, Wedekindovu Lulu (později i v obou dílech), Maeterlinckovu Monnu Vannu, několik hrdinek Ibsenových (Noru, Heddu Gablerovou, Hildu ze Stavitele Solnesse) i Nastasju Filipovnu z dramatizace Dostojevského Idiota. V roli Zuzky dopomohla k úspěchu Langrově hře Velbloud uchem jehly, která si ze smíchovské scény razila cestu do světa. Do starších rolí se již nestačila úspěšně přehrát. 1916–31 vytvořila i pět rolí filmových, např. dcerku Bábinku ve Fenclově komedii Zlaté srdéčko (1916), naposledy choť Havlíčkova švagra Jaroše v Innemanově životopisném snímku Karel Havlíček Borovský (1931).
Role
Švandovo divadlo
Ema (A. L’Arronge: Doktor Kalous) – 1898; [?] (J. Rosen: Malí velikáni) – 1899; [?] (R. Nordmann: Padlí andělé, benefice), Otilka (O. Blumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka), Rosina Charbonneau (A. Bisson: Kontrolor spacích vagonů), Vinuše (J. Šmaha: Tiché jubileum), Marie (H. Sudermann: Domov) – 1901; Phoebe (J. M. Barrie: V tiché uličce) j. h., Amy (F. v. Schönthan dle Ch. Dickense: Malá Dorritka), Routička (G. Hauptmann: Potopený zvon) j. h., Verunka (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Josetta (P. Gavault, R. Charvay: Moje ženuška Josetta), Klára Volkhardtova (F. A. Beyerlein: Čepobití), Heda (B. Dovsky: Byly to zlaté časy) – 1907; Helga (F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Svatba naší prababičky), Musotta (G. de Maupassant, dram. J. Normand: Musotta), Petřík (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek), Pavla (E. v. Wolzogen: Čistý lístek), Lili (A. Hennequin, A. Millaud: Lili), Hela (M. A. Šimáček: Jiný vzduch), Maryša (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Královna Soňa (L. Xanrof, J. Chancel: Královnin manžel), Peggy (L. Ryleyová: Malá Peggy), Princezna (H. Drachmann: Byl jednou jeden král) – 1908; Kristýna Winklerová (K. Karlweis: Hrubá košile), tit. (F. de Gresac, P. Veber: Malá markýza), Zuzanka (P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba), Marietta (J. Vrchlický: Kočičí král), Laura (B. Bjørnson: Novomanželé), Vasantasena (Šúdraka, ú. E. Pohl: Vasantasena), Mimi (T. Barrière dle H. Murgera: Život bohémský), Marta (É. Pailleron: Myška, Loletta /Louisa Cassagneová/ (H. Bataille: Modelka, i ND Brno s tit.Nahá žena 1913 j. h.), Jacquelina (P. Gavault: Secesní manželství slečny Jacqueliny), Babbie Rintoulová (J. M. Barrie: Velebníček) – 1909; Francillon (A. Dumas ml.: Francillon), Miquetta (G.-A. de Caillavet, R. de Flers: Miquetta a její máti), Anežka (F. X. Svoboda: Poupě), Máňa (B. Viková-Kunětická: Cop), Klára (F. Hebbel: Marie Magdalena), Lilli (F. v. Schönthan: Hvězda cirku), Yvetta (G. de Maupassant, dram. P. Berton: Yvetta), Cyprienna (V. Sardou: Cyprienna), Erika z Gellenhofenu (M. Dreyer: Sedmnáctiletá), Szusa Horvathová (A. Bródy: Slečna učitelka) – 1910; Helena (A. Maribeau, R. Durieux: Zbloudilá ovečka), Marie Louisa (H. Bernstein: Zloděj), Gisela (R. de Flers, G.-A. de Caillavet: Gisela kouzelnice), Xantho (J. Richepin: Xantho ve škole lásky), Benjamina Lapistollová (P. Gavault: Čokoládová princezna), Tereza de Rive (A. Capus: Zámecká paní), Blažena (E. v. Wildenbruch: Chocholouš), Alaine de l’Estoile (S. Michaëlis: Revoluční svatba) – 1911; Jacquelina (F. de Croisset: Můstek), Carlotta (W. J. Locke: Perská kočička), Novella d’Andrea (L. Fulda: Novella d’Andrea), Alexandra z Montperisse /Saša/ (O. Schäfer: Střevíček paní markýzy), Katuška (W. Meyer-Förster: Princův román), Liduška ([A. Koldinský]: Hraběnka z Podskalí), Markýza de Fonterosa (R. Bracco: Konec milování), Fanny (G. B. Shaw: Fannina první hra), Cora–Gabriela–Bianca–Emilie–Annie–Elsa–Ilona– Berta (A. Schnitzler: Anatol) – 1912; Beatrix (N. Machiavelli: Mandragola), Hanna Rutherfordová (G. Sowerbyová: Rutherfordský dům), Francillon (P. Gavault: Slečna Cifra), Nichelsonová (P. Czinner: Satanova maska), Gabriella (L. Lenz dle Gyp: Gamouš), Truda Pogačníková (G. Preissová: Přijďte k nám, až bude jaro), Dorrit, baronka von Tanna (H. Sudermann: Dobrá pověst), Beatrice (O. Wilde: Vévodkyně padovská), Lilly (R. Auernheimer: Štěstí snoubenců), Andrée (A. Picard: Když se připozdívá), Eva (G. Preissová: Gazdina roba), Milly Försterová (R. Auernheimer: Manželství podle mody), Mary Faryngayová (A. Sutro: Maryina záchrana), Grace de Plessans (H. Bataille: Milostný valčík), Sestra Beatrix – Svatá Panna (M. Maeterlinck: Sestra Beatrix) – 1913; Helena (A. Engel: Sestra Helena), Zuzanka Beulemansová (F. Fonson, F. Wicheler: Svatba slečny Beulemansovy), Elsa (H. Müller: Rozkošný Adrian), Gianetta (F. Pastonchi: Gianettiny slzy), Simona (F. Philippi: Aféra Fosaretova), Paní Levernoisová (P. Armont: Jeho milenka), Sylvetta (E. Rostand: Blouznivci), Lulu (F. Wedekind: Lulu), Germaine (M. Prévost: Slabé plémě), Kristýnka (L. Stroupežnický: Naši furianti), Suzanne (A. Capus: Slečinka z pošty), Claire (G. Ohnet: Majitel hutí), Marie Helena (D. Dunckerová, H. Gans: Princezna svéhlavička), Annie (J. M. Barrie: Pan profesor se zamiloval), Oda Henriksenova (A. Larsen, H. Bergström: Černý Petr), Akroteleutium (T. M. Plautus: Chlubný vojín) – 1914; Julka (A. Kisielewski: Bláznivá Julka), Janina Zelská (M. Bałucki: Dýchánek paní Janiny), Pampeliška (J. Kvapil: Princezna Pampeliška), Hela Čeřovská (A. H. Horáková: Vojťánek), Královna Žofie (J. K. Tyl: Jan Hus), Vikomt z Letoriéru (J.-F.-A. Bayard, Dumanoir: Vikomt z Letoriéru), Jacquelina (R. de Flers, G.-A. de Caillavet: Láska bdí) – 1915; Gusta Brandlová (A. Engel, J. Horst: Svět bez mužů), Porcie (W. Shakespeare: Kupec benátský), Dagmar (F. Šorm: Dagmar), Verunka (L. Anzengbruber: Sedlák křivopřísežník), Ema (A. L’Arronge: Můj Vojtíšek), Efrozina (J. K. Tyl: Chudý kejklíř), Dorotka (týž: Strakonický dudák), Rozárka (týž: Paličova dcera), Herta (H. Bernstein: Hertiny vdavky), Hanička (G. Hauptmann: Hanička), Marguerita Gauthierová (A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi), Lola (M. Lengyel: Tanečnice) – 1916; Lori ze Streicherů (A. Földes: Hraběnka Lori), Lili Grünová (E. Földes: Lili Grünová), Pavlína [?] (F. a P. v. Schönthanové: Únos Sabinek), Turandot (F. Schiller dle C. Gozziho: Turandot), Juliette (J. Lemaître: Slečna šafářka), Nataša (A. I. Palm: Náš přítel Něklužev), Nasťa Vorověva (G. Davis: Katakomby), Pippa (G. Hauptmann: A Pippa tančí) – 1917; Blažena (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic), Nora (H. Ibsen: Nora), Jenůfa (G. Preissová: Její pastorkyňa), Taťana Rěpina (A. S. Suvorov: Taťana Rěpina), Věra Pavlovna (E. Čirikov: Ivan Mironyč), Evička (K. Lužanská: Sýkorka strýce Tobiáše), Gwendolina Fairfaxová (O. Wilde: Na čem záleží), Heda Gablerová (H. Ibsen: Heda Gablerová) – 1918; Maličevská (G. Zapolska: Slečna Maličevská), Elina (H. Ibsen: Paní Inger na Ostrogotě), Ellida Wangelová (týž: Paní z námoří), Kaťa (A. H. Horáková: Žena legionářova), Líza (J. Běljajev: Psyché), Biskra (A. Strindberg: Samum), Beata (P. Calderón, ú. F. Adler: Chudý muž musí míti za ušima) – 1919; Kateřina (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Lulu (F. Wedekind: Lulu, oba díly), Giovanna /MonnaVanna/ (M. Maeterlinck: Monna Vanna), Innonoši (M. E. Selfby [A. Fencl]: Kvítek prérie), Olympia (L. Blatný: Tři) – 1920; Donna Diana (A. Moreto: Donna Diana), Káťa Rogačeva (F. Sologub: Rukojmí života), Hermie (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské), Roxana (R. Eger: Malá Lecassotová), Scampolo (D. Niccodemi: Malá Scampolo), Rita (V. Vynnyčenko: Černá Panthera a Bílý Medvěd), Monna (A. Savoir: Osmá žena Modrovousova, i VD 1929 j. h.) – 1921; Paní (F. Langer: Noc), Nastasja Filipovna (F. M. Dostojevskij, dram. J. Bor: Idiot), Komtesa Camila (A. Cana: Vlkodlak) – 1922; Zuzka (F. Langer: Velbloud uchem jehly), Myrrhina (Aristofanes: Lysistrata), Hilda (H. Ibsen: Stavitel Solness), Charlotta (A. Savoir: Hra o vše!) – 1923; Markýza Jorisaku (P. Frondaie dle C. Farrèra: Bitva), Maud Harrietová (F. Gandéra: Madame vystupuje pohostinsku), Nicole (É. Rey, A. Savoir: Co ženy chtějí), Marta (O. Schäfer: Žena, kterou jsi mu dal), Velkovévodkyně Xenie (A. Savoir: Velkovévodkyně a číšník) – 1924; Marie-Luisa (J. J. Bernard: Vyzvání k cestě), Alma (F. Wedekind: Král Nikolo), Mary (P. Garland: Věčné jaro) – 1925; Rezka (M. Slavíková: Jak přišla Rezka do rodiny), Hilda Rešanová (J. Patrný: Ženy nestárnou) – 1926; Tilly Hasselbergerová (R. Bernauer, R. Oestereicher: Rajská zahrada), Ada Calori (S. Krzywoszewski: Kolombina) – 1927; Maggie (J. M. Barrie: Malá Maggie), Mrs. Worthleyová /Mrs. Dot/ (W. S. Maugham: Dot hledá ženicha) – 1928; Susanna (J. M. Barrie: V tiché uličce), Eloise (N. Coward: Eloise dělá pořádek) – 1932; Aimée (P. Nivoix: Kariéra poslance Tourbillona), Slečna Bernburgová (Ch. Winsloeová: Děvčata v uniformě) – 1933; Mastílková (J. K. Tyl: Fidlovačka) – 1934; Sadie Thompsonová (J. Colton, C. Randolphová dle novely W. S. Maughama Déšť: Jižní láska) – 1935.
Městské divadlo na Královských Vinohradech
Marianna (E. Guiraud: Žena) j. h. – 1929.
Prameny
AMP: Sbírka matrik, VRŠ N5, matrika narozených fary u sv. Mikuláše ve Vršovicích 1880–1883, s. 276, obr. 281; PMV O7, matrika oddaných fary u P. Marie Vítězné 1901–1903, s. 197, obr. 203; OSP SM O5, matrika oddaných Okresní správy politické Smíchov 1924–1926, s. 219.
NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 230, obr. 527.
Fotodokumentace in: Divadlo 5, 1906/07, příl. VI; 7, 1908/09, příl. VI; Švandová-Kadlecová, Online archiv (Langhans) [cit. 7. 12. 2015], URL: http://www.langhans.cz/cz/archiv/online-archiv/name/%C5%A1/svandova-kadlecova/221/.
Literatura
š. [J. Kuffner], Národní politika 4. 1. 1907 [Phoebe, V tiché uličce]; 22. 2. 1907 [Amy, Malá Dorritová]; K. R.: Švandovo divadlo na Smíchově, Divadelní list Máje 4, 1907/08, s. 21; A. B. Dostal: E. Š. ze Semčic, Divadlo 7, 1908/09, s. 148–149; nesign., Národní listy 6. 4. 1908 [Musotta]; K., Národní politika 11. 12. 1909, odp. [Babbie, Velebníček]; F. A. Šubert: Pomník O. Sklenářové-Malé, tamtéž 30. 4. 1914; J. Krecar: E. Š. ze Semčic, Divadlo 11, 1912/13, s. 9 + Sňaté masky, Praha 1917, s. 91–93; H. Jelínek, Národní politika 21. 4. 1914 [Lulu]; 24. 4. 1918 [Věra Pavlovna, Ivan Mironyč] + šifra Dr. H. J., 28. 3. 1918 [Nora]; jv. [Vodák], Lidové noviny 18. 4. 1916 [Porcie, Kupec benátský] → pod vl. jm.: Shakespeare, Praha 1950 [zde i další referáty]; S. [F. Sekanina], České divadlo 2, 1918, s. 27 [Nora], s. 108 [Heda Gablerová]; K. Engelmüller, Zlatá Praha 36, 1918/19, s. 271 [Ellida, Paní z námoří]; Kazetka [K. Z. Klíma], Lidové noviny 5. 3. 1920 [Kateřina, Zkrocení zlé ženy]; nesign.: Nehoda umělkyně, Právo lidu 20. 3. 1920, več.; =: E. Š., Jeviště 1, 1920, s. 270; jv. [Vodák]: Dva mladí dramatikové, Čas 16. 12. 1920 + E. Š., Jeviště 2, 1921, s. 338–339 → Tváře českých herců, Praha 1967; K. Engelmüller, Národní politika 19. 1. 1925 [Marie-Luisa, Vyzvání k cestě]; A. Veselý: S E. Š.-Kadlecovou a Rudolfem Kadlecem, Rozpravy Aventina 2, 1926/27, s. 16–17; AMP [Píša]: Představení téměř symbolické, Právo lidu 12. 6. 1928, ráno [Miquetta]; nesign.: Divadelní umělkyně E. Š. zraněna při nehodě auta, Venkov 7. 7. 1928; K. Engelmüller: Zahájení her ve Švandově divadle, Národní politika 3. 9. 1932, odp.; -ll- [V. Müller], Národní listy 3. 9. 1932 [Susanna, V tiché uličce]; K. Engelmüller, Národní politika 17. 1. 1933, ráno [Sadie Thompsonová, Kariéra poslance Tourbillona]; L. Pacák: Opereta, Praha 1946, s. 131; E. A. Hruška: E. Š. – herečka radostného mládí, Divadlo 3, 1952, s. 240–242; A. Branald: Věrnost, tamtéž 6, 1955, s. 324–328, 443–446, 606–609, 685–688; P. Grym: 5 rozhovorů, Divadelní noviny 7, 1963/64, č. 18–19, s. 12; A. Branald: V tiché uličce, Divadelní noviny 11, 1967/68, č. 8, s. 1; R. Deyl: Vavříny s trny, Praha 1973, s. 188–193; A. Branald: My od divadla, Praha 1983, s. 190–208; K. H. Hilar: O divadle, Praha 2002, s. 37–38, 40, 105; M. Fikejz: Český film. Herci a herečky III, Praha 2008.
Otto-dod; Film I–II
Životní události
- 23. 11. 1882: narození, Královské Vinohrady (Praha-Vinohrady) (CZ)
- 25. 11. 1971: úmrtí, Praha (CZ)
Další jména
Emma
Jelínková Emilie Karolina
Vznik: 2015
Autor: Adolf Scherl
