Fantasia, Filippo Neri del: Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 09:53

Psán též Filippo de Fantasia. Herec italské komedie dell’arte (Valerio) a člen drážďanské dvorní divadelní společnosti (Königliche Pohlnische und Chur-Sächsische Italiänische Hoff-Comoedianten) vedené T. Ristorim. Před příchodem do Drážďan vystupoval tento ansámbl na území dnešního Polska (Poznaň 1715, Varšava 1715–18, hostování do 1731), 1721 účinkoval na zámku v Teplicích, kde hrabě Franz Wenzel Clary-Aldringen (od 1767 kníže) hostil saského kurfiřta a polského krále Augusta II., a 1723 v Praze, kdy v průběhu české královské korunovace císaře Karla VI. a jeho manželky Elisabethy Christiny uvedl 16. 9. v Manhartském domě na Starém Městě mj. komický kus „s  krásnými výjevy“ (eine Opera mit schönen Erscheinungen und lächerlich) Das grosse steinerne Gastmahl [Velká kamenná hostina], první známé profesionální provedení donjuanovského příběhu v Praze.

F. se pravděpodobně zúčastnil i hostování v Moskvě a v Petrohradu, kde 1731–33 jeho manželka Rosalia vystupovala jako pěvkyně. Pocházela z Mantovy a byla talentovanou zpěvačkou s vynikajícími hereckými schopnostmi a literárními vlohami. V Rusku se proslavila rovněž jako autorka textů ke slavnostním kantátám. Byla stejně jako F. členkou drážďanské dvorní společnosti (v komedii dell’arte představovala postavu Lucindy). V Praze se později uplatnila v operní společnosti impresária A. Denzia (1733/34 Leontildo, Il più fedel fra vassali [Pravá věrnost vazalova], libr. F. Silvani; Giandina, Ermelinda; Asmodeo, Santa Maria Egizziaca [Svatá Marie Egyptská, rappresentazione morale per musica] a Lesbino, Praga nascente da Libussa, e Primislao [Praha Libuší a Přemyslem zrozená], libr. A. Denzio). Po ukončení Denziovy stagiony ve Šporkově divadle odešla k impresáriovi A. Mingottimu do Brna (1734/35), kde hrála komické role v intermezzech, např. v rámci opery Arianna e Teseo (libr. P. Pariati [?], h. N. Porpora [?]); zpívala také v operách Didone (libr. P. Metastasio, h. D. Sarri) a Orlando furioso [Zuřivý Roland, libr. G. Braccioli, h. A. Vivaldi, D. Sarri].

F. se v Brně živil jako učitel italštiny, 1736 je v (latinské) korespondenci s německým principálem F. Bentschem titulován jako „Lingvae Italinae Magister à Brinne“ (Havlíčková 2015). Po odchodu A. Mingottiho se mu 1736 naskytla příležitost stát se impresáriem brněnské operní společnosti, a to v novém, principály žádaném operním Divadle na Horním trhu, které dal brněnský magistrát 1733 postavit dle vzoru benátských divadel. Začátek podnikání se však zkomplikoval, neboť F. přislíbil spolupráci v oblasti opery jak F. Kurzovi, už od 1725 v Brně zdomácnělému divadelnímu řediteli, tak i jeho konkurentu F. Bentschovi z Vratislavi, který se tam také chtěl usadit. V podzimním období 1736 se tak divadelní provoz kvůli úředním průtahům zřejmě nerozvinul, známo je pouze jedno vytištěné libreto opery Cambise Sacrilego [Kambyses, hanobitel Boha; autor není znám]. Na podzim 1737 převzal operní provoz A. Manfredi. F. se věnoval obchodu s tabákem na veřejných prostranstvích, což vzbudilo protesty řádných obchodníků, a žádal také o propůjčení práva na pálení kořalky. Na podzim 1738 se konečně ujal vedení operní společnosti a provedl opery Elisa (podzim 1738, h. A. Costantini), Penelope la casta [Cudná Penelopa, karneval 1739, h. G. Porta], Constantino riconosciuto [Znovupoznaný Konstantin, karneval 1739, libr. F., h. A. Costantini], Vincislao (podzim 1739, libr. A. Zeno, h. M. Luchini), Cleonice e Demetrio (karneval 1740, libr. Metastasio, h. M. Luchini). V žádosti adresované guberniu oznámil 30. 8. 1740, že už nebude hrát italské opery, ale činohry a „nové burlesky“, pro které měl údajně deset vynikajících herců a znamenitého Hanswursta. Na podzim 1740 však ještě uvedl další operu Alessandro Severo (libr. A. Zeno, h. M. Luchini). Poslední F. žádost o povolení produkcí je datována 2. 5. 1741, po skončení státního smutku nařízeného od 20. 10. 1740 za zemřelého císaře Karla VI. Další zprávy o F. divadelní činnosti nejsou známy.

Operní společnost vytvořil F. v Brně ze zbylých členů Mingottiho souboru (např. G. Costantini roz. Spinola, manželka skladatele A. Costantiniho, komponujícího opery již v Praze pro A. Denzia a později činného na Moravě, a zpěvák a skladatel M. Luchini). Ostatní zpěváci byli nově angažováni, jako např. famózní altistka Giovanna della Stella, posléze manželka impresária G. B. Locatelliho. F. literární aktivity dokládají libreta napsaná pro zámecké divadlo hraběte Johanna Adama hraběte Questenberga v Jaroměřicích nad Rokytnou (např. Il delizioso ritiro scielto da Lucullo console Romano [Skvěle překažené zvolení římského konzula Lukula], h. I. Conti, 1738).

Prameny

MZA: fond G 1, Gubernium, sign. 47/2, kart. 72 (žádosti o povolení divadelních produkcí). Biblioteca Nazionale Braidense, Milano: Constantino riconosciuto, Bruna 1739 (uvádí Sartori; Meyer 2/XI, s. 41). Další libreta Sehnal 1960, s. 30–31, 106–107, 160–161, Kneidl, s. 120–121, J. Spáčilová: Současný stav libret italské opery na Moravě v 1. polovině 18. století [online]. [cit. 21. 9. 2015]. URL: http://acta.musicologica.cz/06-02/0602s06.html.

Literatura

Nachricht von Brünner Theater, Theatral-Neuigkeiten (Wien) 1773, s. 207–208; D’Elvert 1852, s. 193; F. A. ô Byrn: Giovanna Casanova und die Comici italiani am polnisch-sächsischen Hofe, Neues Archiv für Sächsische Geschichte und Alterthumskunde (Dresden) 1, 1880, s. 289–314; Teuber I 1883, s. 143; J. Leisching: Die Vorläufer des ständigen Schauspiels in Brünn, Zeitschrift des Vereins für die Geschichte Mährens und Schlesiens (Brünn) 5, 1901, s. 252; C. R. Mengelberg: Giovanni Alberto Ristori, Leipzig 1916; V. Helfert: Barokní zpracování pověsti o Libuši a Přemyslovi, in sb. Mélanges P. M. Haškovec, Brno 1936, s. 158–159 + Hudba na jaroměřickém zámku, Brno 1925, s. 357–359; R.-A. Mooser: Annales de la musique et des musiciens en Russie au XVIII^e siècle I, Genève 1948, s. 62–63 + Opéras, intermezzos, ballets, cantates, oratorios joués en Russie durant le XVIII^e siècle, 2. vyd. Genève–Monaco 1955, s. 52; K. Wierzbicka-Michalska: Teatr Warszawski za Sasów, Wrocław 1964, s. 17, 42–43 + Aktorzy cudzoziemscy w Warszawie w XVIII wieku, Wrocław–Warszawa–Kraków–Gdaňsk 1975, s. 18; B. Król-Kaczorowska: U dworu..., Pamiętnik teatralny (Warszawa) 14, 1965, s. 45; A. Ryszkiewicz: W warszawskim teatrze nadwornym (1716), tamtéž, s. 20–21; J. Sehnal: Počátky opery na Moravě (současný stav vědomostí), in sb. O divadle na Moravě, ed. E. Petrů – J. Stýskal, Praha 1974, s. 64–65; M. Skalická: Die Sänger der italienischen Oper in Prag 1724–1735, in sb. De musica disputationes Pragenses, ed. R. Smetana, sv. 2, Praha 1974, s. 160; J. Bužga: Moskauer Gastspiel Dresdner Musiker und Schauspieler im Jahre 1731, Beiträge zur Musikwissenschaft (Weimar) 26, 1984, sešit 2, s. 129–139; T. Volek: Význam pražské operní tradice pro vznik Dona Giovanniho a Tita, in sb. Mozartovy opery pro Prahu, ed. V. Ptáčková, Praha 1991, s. 26–27; Freeman 1992, s. 61, 90 –91, 299, 315; R. Batchvarova-Schweitzer: The Mingotti Opera Company in Brno, Graz, Prague and Copenhagen, dipl. práce, FF UK Praha 1994, s. 104; A. Scherl: Vliv italských herců 16.–18. století na vývoj divadla v českých zemích, DR 6, 1995, č. 4, s. 33–34 + Berufstheater in Prag 1680–1739, Wien 1999, s. 87–88; J. Spáčilová: Současný stav libret italské opery na Moravě v 1. polovině 18. století [online]. [cit. 21. 9. 2015]. URL: http://acta.musicologica.cz/06-02/0602s06.html + Sarriho opera Didone v Brně (1734) a její rekonstrukce pro novodobé provedení (2014), Opus musicum (Brno) 46, 2014, č. 1, s. 18–30; G. Havlíčková: Konkurenční boj o městské operní divadlo v Brně 1736, DR 26, 2015, č. 2, s. 10–13, 21.

DBI, DEUM, Dlabacž (Rosalia F.), Grove O

DČD I; Meyer; Sartori; Sehnal 1960; Verti

Vznik: 2015
Autor: Jiří Sehnal, Alena Jakubcová