Loutka (Damu): Porovnání verzí
nahoru...
(Automatická aktualizace šablony) |
(Automatická aktualizace šablony) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress> | ||
<span id="PageFillProgress"></span> | <span id="PageFillProgress"></span> | ||
| − | </ee:progress> | + | </ee:progress>{{Infobox Instituce |
| − | {{Infobox Instituce | + | |
| název = <ee:label>Loutka</ee:label> | | název = <ee:label>Loutka</ee:label> | ||
| letopočet = <ee:era>Praha 1956–1962</ee:era> | | letopočet = <ee:era>Praha 1956–1962</ee:era> | ||
| Řádka 9: | Řádka 8: | ||
</ee:alias> | </ee:alias> | ||
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| + | | fotodesc = <ee:imagedesc/> | ||
| type = <ee:type>divadlo</ee:type> | | type = <ee:type>divadlo</ee:type> | ||
| adresa = <ee:address> | | adresa = <ee:address> | ||
| Řádka 16: | Řádka 16: | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | </ee:perex | + | </ee:perex><ee:content> |
Loutka, studijní scéna loutkářské katedry DAMU, byla otevřena 1956 v divadelním sále v pasáži Alfa na Václavském nám. č. 28. Inscenace připravovali posluchači za dohledu pedagogů, kteří program scény podřizovali zřetelům výuky. Z toho plynula jak různorodost užívaných loutkářských technik a žánrová pestrost, tak zaměření na různé věkové skupiny návštěvníků. Nechyběl prostor pro iniciativu studentů. Především v absolventských inscenacích mohli uskutečňovat vlastní představy a záměry. Nejvýraznějším rysem L byla objevná dramaturgie. Uvedla řadu dosud nezveřejněných novinek, z nichž některé se staly trvalou součástí živé loutkové dramatiky (Tomasová: ''Lízinka'', 1957; Lamkovi: ''O veselém hrobaři''; Urban: ''Bleděmodrý Petr ''– 1958), adaptace činoher, scénická pásma poezie a lidové tvorby i další tehdy neobvyklé útvary. Dramaturgické hledání bylo nejpodnětnější tehdy, když je vedla snaha o působivější a aktuálnější vyznění děl loutkářskou interpretací. Ne vždy se podařilo tvůrčí představy zdařile realizovat (např. lidová hra ''Komedie o Františce'', 1957). Nastudování hry lidových loutkářů ''Oldřich a Božena ''(r: Z. Raifanda, 1956) vyvolalo diskusi o smyslu inscenování klasických her i o smyslu studijní scény. Někdy se původní záměry prosadily jen částečně, např. směle stylizovanými loutkami J. Švankmajera (Moličre: ''Lékařem snadno a rychle'', 1957; Gozzi: ''Král jelenem'', 1958). Řada inscenací však byla v jevištních prostředcích vyvážena, např. poeticky nadlehčená pohádka V. Sojky ''Brokát, princ z pohádky ''(r: H. Ryšánková, v: A. Kusá, 1956), burleskní maňásková hříčka A. Tomasové ''Lízinka ''(r: L. Koutná, v: M. Balík, 1957), ''Pásmo francouzských písní ''(r: J''. ''Srnec, v: M. Hradská, 1957), stylově čistý loutkový balet B. Martinů ''Kdo je na světě nejmocnější ''(ú+r+v: L. Palečková, 1960). | Loutka, studijní scéna loutkářské katedry DAMU, byla otevřena 1956 v divadelním sále v pasáži Alfa na Václavském nám. č. 28. Inscenace připravovali posluchači za dohledu pedagogů, kteří program scény podřizovali zřetelům výuky. Z toho plynula jak různorodost užívaných loutkářských technik a žánrová pestrost, tak zaměření na různé věkové skupiny návštěvníků. Nechyběl prostor pro iniciativu studentů. Především v absolventských inscenacích mohli uskutečňovat vlastní představy a záměry. Nejvýraznějším rysem L byla objevná dramaturgie. Uvedla řadu dosud nezveřejněných novinek, z nichž některé se staly trvalou součástí živé loutkové dramatiky (Tomasová: ''Lízinka'', 1957; Lamkovi: ''O veselém hrobaři''; Urban: ''Bleděmodrý Petr ''– 1958), adaptace činoher, scénická pásma poezie a lidové tvorby i další tehdy neobvyklé útvary. Dramaturgické hledání bylo nejpodnětnější tehdy, když je vedla snaha o působivější a aktuálnější vyznění děl loutkářskou interpretací. Ne vždy se podařilo tvůrčí představy zdařile realizovat (např. lidová hra ''Komedie o Františce'', 1957). Nastudování hry lidových loutkářů ''Oldřich a Božena ''(r: Z. Raifanda, 1956) vyvolalo diskusi o smyslu inscenování klasických her i o smyslu studijní scény. Někdy se původní záměry prosadily jen částečně, např. směle stylizovanými loutkami J. Švankmajera (Moličre: ''Lékařem snadno a rychle'', 1957; Gozzi: ''Král jelenem'', 1958). Řada inscenací však byla v jevištních prostředcích vyvážena, např. poeticky nadlehčená pohádka V. Sojky ''Brokát, princ z pohádky ''(r: H. Ryšánková, v: A. Kusá, 1956), burleskní maňásková hříčka A. Tomasové ''Lízinka ''(r: L. Koutná, v: M. Balík, 1957), ''Pásmo francouzských písní ''(r: J''. ''Srnec, v: M. Hradská, 1957), stylově čistý loutkový balet B. Martinů ''Kdo je na světě nejmocnější ''(ú+r+v: L. Palečková, 1960). | ||
| Řádka 39: | Řádka 39: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2000{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Alice Dubská]]{{break}}</ee:author> |
| − | + | ||
| − | ''' | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | '''Autor:''' | + | |
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category> | <ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category> | ||
| Řádka 55: | Řádka 47: | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
| − | |||
<references></references> | <references></references> | ||
| − | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> | ||
Verze z 23. 1. 2017, 09:51
Loutka, studijní scéna loutkářské katedry DAMU, byla otevřena 1956 v divadelním sále v pasáži Alfa na Václavském nám. č. 28. Inscenace připravovali posluchači za dohledu pedagogů, kteří program scény podřizovali zřetelům výuky. Z toho plynula jak různorodost užívaných loutkářských technik a žánrová pestrost, tak zaměření na různé věkové skupiny návštěvníků. Nechyběl prostor pro iniciativu studentů. Především v absolventských inscenacích mohli uskutečňovat vlastní představy a záměry. Nejvýraznějším rysem L byla objevná dramaturgie. Uvedla řadu dosud nezveřejněných novinek, z nichž některé se staly trvalou součástí živé loutkové dramatiky (Tomasová: Lízinka, 1957; Lamkovi: O veselém hrobaři; Urban: Bleděmodrý Petr – 1958), adaptace činoher, scénická pásma poezie a lidové tvorby i další tehdy neobvyklé útvary. Dramaturgické hledání bylo nejpodnětnější tehdy, když je vedla snaha o působivější a aktuálnější vyznění děl loutkářskou interpretací. Ne vždy se podařilo tvůrčí představy zdařile realizovat (např. lidová hra Komedie o Františce, 1957). Nastudování hry lidových loutkářů Oldřich a Božena (r: Z. Raifanda, 1956) vyvolalo diskusi o smyslu inscenování klasických her i o smyslu studijní scény. Někdy se původní záměry prosadily jen částečně, např. směle stylizovanými loutkami J. Švankmajera (Moličre: Lékařem snadno a rychle, 1957; Gozzi: Král jelenem, 1958). Řada inscenací však byla v jevištních prostředcích vyvážena, např. poeticky nadlehčená pohádka V. Sojky Brokát, princ z pohádky (r: H. Ryšánková, v: A. Kusá, 1956), burleskní maňásková hříčka A. Tomasové Lízinka (r: L. Koutná, v: M. Balík, 1957), Pásmo francouzských písní (r: J. Srnec, v: M. Hradská, 1957), stylově čistý loutkový balet B. Martinů Kdo je na světě nejmocnější (ú+r+v: L. Palečková, 1960).
Zrod a nejproduktivnější léta činnosti L spadaly do doby prvního politického tání, kdy i loutkáři začali odmítat schematicky chápaný realismus a hledali specificky loutkové inscenační postupy. Mladistvý zápal a odvahu experimentovat si pak mladí loutkáři odnášeli z L do dalších působišť. Když byl 1962 sál přidělen divadlu Semafor, L ho musela opustit. Náhradní prostor vhodný pro veřejný provoz nezískala a téhož roku zanikla.
Literatura
M. Česal: Návrat Sojkova Prince Brokáta, Čs. loutkář 6, 1956, s. 155; J. A. Novotný: Klasika školou, Čs. loutkář 7, 1957, s. 13; F. Černý: Do Hudlic s novýma očima, tamtéž, s. 58; Z. Juřena: Lízinka v Loutce, tamtéž, s. 283; J. Halík: Zralý debut, Čs. loutkář 10, 1960, s. 100; Z. Bezděk: Československá loutková divadla 1949–69, 1973, s. 145.
Významné události
- 1956: vznik (založení), Praha
- 1962: zrušení (ukončení činnosti), Praha
Vznik: 2000
Autor: Alice Dubská
