Gutt, Bernhard: Porovnání verzí

Verze z 23. 1. 2017, 09:51

Od 1836 mohl G. přispívat do Haasova týde­níku Das wohlfeilste Panorama des Univer­sums, který tiskl texty o kultuře a přírodě celé­ho světa; pod šifrou B. G. zpravidla kompiloval články z anglických a francouzských časopisů. Do Haasovy Bohemie psal od 1836 pod šifrou B. (vedle drobných zpráv) pojednání o literatu­ře, hudbě a malířství. Získal přístup i do praž­ské společnosti, např. v zimě 1842–43 navště­voval salon hraběte Thuna. Od ledna 1843 převzal kulturní rubriku Bohemie po zemřelém Ant. Müllerovi a načas se stal jediným redakto­rem listu. Od července 1844 je již uváděn jako spoluredaktor, vedle F. Klutschaka. V dalších čtyřech letech referoval téměř denně o opeře a činohře StD i o některých koncertech. Od dubna 1848 se pravděpodobně účastnil vydává­ní Haasova silně revolučně orientovaného listu Constitutionelles Blatt aus Böhmen, který do­kumentoval soudobé dění, tiskl návrhy nových zákonů a hájil též kulturní, politická a občan­ská práva Čechů v Rakousku. V posledních mě­sících roku 1848 už zdravotní stav nedovoloval G. pokračovat v novinářské práci a od 19. 1. 1849 převzal jeho rubriku v Bohemii F. Ulm.

Průpravu pro kritickou činnost získal G. sou­kromým studiem. Jeho názory formoval Ant. Müller a prostředí hudební školy J. Proksche, kam Müller docházel na přehrávky a diskuse. Jako kritik byl G. zastáncem soudobé tvorby. V pohledu na divadelní repertoár dával před­nost soudobé činohře před soudobou operou, jejíž italské větvi vytýkal ztrátu duchovních hodnot, planou virtuozitu a nepřiměřený akcent na scénické efekty. Totéž vytýkal činoherním francouzským fraškám. Nejvýše cenil klasické drama, jehož nadčasové myšlenkové obsahy mu zaručují životnost bez ohledu na archaismy formy (Übersicht des Zustandes der ständi­schen Bühne im vorigen Jahre, Bohemia, leden 1845). Komentoval i kvalitu překladů jevišt­ních textů do němčiny, charakter jazyka, vý­slovnost interpretů a deklamační čistotu. Jeho hudebně kritická stanoviska vycházela z ro­mantických idejí R. Schumanna. Ač akceptoval poetické inspirace hudebních děl, nezměnil G. své přesvědčení, že dílo musí mít pevně defi­novanou formu, aby byl jeho obsah uchopitel­ný, a posluchač musí být hudebně vzdělán, aby je pochopil. G. nedával umělci právo na svobodnou volbu prostředků, má-li dílo zůstat ještě komunikativní, a nepřiznával posluchači schopnost spontánně porozumět obsahu děl s literárním programem. Z tohoto hlediska po­suzoval také provedení Berliozových skladeb Král Lear a Fantastická symfonie v Praze (1845 a 1846), jež vyvolala diskusi zastánců a odpůr­ců programní hudby. Berliozova díla označil za „dělání poezie z hudebních prvků“. Mnohá G. stanoviska k opeře i programní hudbě převzal téměř doslova, avšak bez uvedení pramene, E. Hanslick do svého spisu Vom musikalisch Schönen (1854). G. činnost divadelního a hu­debního kritika není jako celek ještě zhodnoce­na, ač patřila k nejvýznamnějším součástem pražského duchovního života své doby.

Prameny a literatura

A. W. Ambros: B. G. als Musiker, Bohemia 1. 4. 1849; J. Proksch: Bio­graphisches Denkmal aus dessen Nachlasspapie­ren errichtet, vyd. R. Müller, Reichenberg 1874, s. 108; Teuber III, s. 286, 402; J. R. Kronbauer: Kniha karikatur z uměleckých dýchánků u hraběte Fran­tiška Thuna v Praze v zimě 1842–43, Máj III, 1905, s. 363–364; R. Prochazka: Das romantische Musik­-Prag. Charakterbilder, Saaz 1914, s. 46; J. Stern: Aus der 100jährigen Geschichte der Bohemia. Vom Scherenschleifer zu Kunstkritik, Bohemia 1. 1. 1936; DČD II; G. Payzant: E. Hanslick and B. G., Music Review 50, May 1989, č. 2, česky in: Opus musicum 1991, s. 46–52; G. Payzant: E. Hanslick and Ritter Berlioz in Prague. A documentary narrative, Univ. of Calgary Press 1991; E. Hanslick, Sämtliche Schrif­ten, vyd. D. Strauss, Wien 1993, sv. I, II.; J. Ludvová: Kdo byl Bernhard Gutt (1811–1849)?, Divadelní re­vue 10, 1999, č. 3, s. 47–54; Lomnäs–Strauss. • Wurzbach; Rieger; Lexikon zur deutschen Musik.

Vznik: 2006
Autor: Jitka Ludvová