Blažková, Věkoslava: Porovnání verzí

Verze z 23. 1. 2017, 10:51

Rodným jménem Aloisie, psána též Blazek, Blazeck. Dcera prof. pražské varhanické školy F. Blažka, manželka německého barytonisty J. Resse (1839–1916), vystupovala též jako Ressová.

Základní hudební a všeobecné vzdělání získala v rodině a v ústavu S. Amerlingové, kde ji E. Meliš (ještě jako student) vyučoval francouzštině, italštině a literatuře. 1852 byla přijata do pěvecké třídy Žofínské akademie a po třech letech začala veřejně vystupovat. 1857 nastoupila do třídy G. Gordigianiho na pražské konzervatoři, setrvala tam však jen dva a půl roku. Odešla 1860 po konfliktu s učitelem, který jí zakázal účinkování v českém představení Belliniho opery Norma v Kolíně n. L. Pak studovala zpěv u F. Pivody a herectví u členky StD F. Herbstové. 1861 ji pozval kapelník českých představení ve StD J. N. Maýr k hostování (3. 2. 1861, Růžena, F. Škroup: Dráteník, též J. L. Lukes, K. Strakatý a F. Pivoda; 28. 4. 1861, Leonora, Flotow: Alessandro Stradella), k angažmá nedošlo. Od podzimu 1861 vystupovala B. v divadlech v Německu v sériích představení, po kterých se vždy vracela do Prahy: 1861/62 v Görlitz (poprvé 2. 10. 1861 jako Hraběnka, Mozart: Figaros Hochzeit) a 1862/63 v Neustrelitz (Agathe, Weber: Der Freischütz, Desdemona, Rossini: Othello ad.), dále v Mnichově (Donna Anna, Mozart: Don Juan) a Brenburg-Ballenstadtu. V zimě 1863/64 účinkovala s německým souborem v Temešváru s programem německých, francouzských a italských oper (celkem 30 představení, mj. Alice, Meyerbeer: Robert der Teufel, Recha, Halévy: Die Jüdin). 1864 a 1865 pobývala v Augsburgu. V červnu, červenci a v srpnu 1865 hostovala sedmkrát jako členka augsburgského divadla v pražském PD, k podepsání smlouvy ale z neznámých příčin opět nedošlo. 1866 vystoupila v Lipsku (Leonora, Verdi: Der Troubadour), pak získala od 1867/68 angažmá v Braunschweigu, kde se 1868 provdala. Již 1867 a v létě 1868 hostovala znovu v PD a na podzim 1868 se i s manželem, který se stal učitelem zpěvu, vrátila do Prahy jako členka PD (poprvé 27. 9., Růženka, Šebor: Nevěsta husitská). Již 1870 se u ní projevila tuberkulóza, která její uměleckou činnost postupně omezovala (zastupovala ji A. Kupková) a od 1872 znemožnila.

Od studentských let byla pokládána za velký pěvecký talent. Nebylo též pochyb o upřímnosti jejího patriotického smýšlení; během svých pražských pobytů vystoupila na mnoha vlasteneckých koncertech a besedách. 1862 nenastoupila do vznikajícího souboru PD patrně proto, že labilní kolektiv s nouzovým pracovním režimem nepokládala za vhodné první působiště. Její hlas byl ceněn pro svůj rozsah (g–c³), objem, dobré technické školení a bezpečnou intonaci. Měla přirozené herecké dispozice a byla schopna propracovat svůj dramatický projev. Na německých jevištích získala zkušenost v širokém repertoáru, v němž postupně našla jako svůj hlavní obor vysokodramatické sopránové role. V nich zdokonalovala své dispozice k dramaticky přesvědčivým projevům, s dobře skloubeným pěveckým a hereckým výkonem. B. Smetana, od 1866 kapelník PD, právě proto usiloval o její angažmá; během jejího krátkého působení v PD se skutečně povznesla kvalita interpretace velkých dramatických děl, když B. vystoupila jako Leonora (Beethoven: Fidelio), Eurydika (Gluck: Orfeus a Eurydika), Ifigenie (Gluck: Ifigenie v Aulidě) a Milada (Smetana: Dalibor), naposledy 6. 6. 1872 jako Recha (Halévy: Židovka).

Byla osobností ze Smetanova okruhu, a proto mladočeská strana, k níž byl Smetana počítán, využívala jejího jména v dobových polemikách o další směřování české opery. Mladočeská publicistika interpretovala její činnost v zahraničí jako vynucený exil a vedení PD před Smetanou bylo při každé příležitosti vyzýváno, aby jí nabídlo možnost práce v domácím souboru. Po uskutečnění pražského angažmá však těžká choroba B. nakonec nedovolila pěvecké schopnosti na domácí scéně plně rozvinout.

Role (v PD)

1865: Antonina (Donizetti: Belisar, j. h.); 1867, vše j. h.: Lidunka (Weber: Střelec kouzelník), Markéta (Gounod: Faust a Markéta), Norma (Bellini: Norma), Leonora (Verdi: Troubadour), Recha (Halévy: Židovka); 1868: Valentina (Meyerbeer: Hugenoti, j. h.), Růženka (Šebor: Nevěsta husitská), Abigail (Verdi: Nabuchonodosor), Donna Anna (Mozart: Don Juan); 1869: Lukrezie Borgia (Donizetti: Lukrezie Borgia), Pamina (Mozart: Kouzelná flétna), Eurydika (Gluck: Orfeus a Eurydika), Amalie (Auber: Maškarní ples krále Gustava III.), Jessonda (Spohr: Jessonda), Julie (Gounod: Romeo a Julie), Lejla (Bendl: Lejla), Alice (Meyerbeer: Robert ďábel), Ludiše (Smetana: Braniboři v Čechách); 1870: Blanka (Šebor: Blanka), Jitka (Bendl: Břetislav), Leonora (Beethoven: Fidelio), Milada (Smetana: Dalibor); 1871: Semiramis (Rossini: Semiramis), Julie (Rozkošný: Svatojanské proudy), Hraběnka (Mozart: Figarova svatba), Ifigenie (Gluck: Ifigenie v Aulidě); 1872: Recha (Halévy: Židovka).

Prameny a literatura

Dalibor 3, 1860, s. 63; 6, 1863, s. 63, 72, 111, 239, 280, 286–287; Deutscher Bühnen-Almanach [Berlin] 1863 až 1869; Slavoj 3, 1863, s. 56, 223, 210–211; 4, 1864, s. 100; Česká Thalia 1, 1867, s. 133–134; Dalibor 1, 1873, s. 140, 151, 156 [nekrolog na pokrač.]; Národní listy 24. 4. 1873 [Neruda, nekrolog s chybami]; Hudební listy 4, 1873, s. 139–140 [nekrolog]; Teuber III, s. 574; Bartoš: PD opera; J. Plavec: František Škroup, 1941.  •  Pazdírek; NDp; ČHS.

Aloisie

Vznik: 2006
Autor: Jitka Ludvová