Bellincioni, Gemma: Porovnání verzí
nahoru...
m (Jakubcova přesunul stránku Bellincioni Gemma na Bellincioni, Gemma) |
(Automatická aktualizace šablony) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | ||
<span id="PageFillProgress">3</span> | <span id="PageFillProgress">3</span> | ||
| − | </ee:progress> | + | </ee:progress>{{Infobox Osoba |
| − | {{Infobox Osoba | + | | jméno=<ee:firstname>Gemma</ee:firstname> |
| − | | jméno = <ee:firstname>Gemma</ee:firstname> | + | | příjmení=<ee:lastname>Bellincioni</ee:lastname> |
| − | | příjmení = <ee:lastname>Bellincioni</ee:lastname> | + | | pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym> |
| − | | pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym> | + | | narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> |
| − | | narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> | + | |
srpen 1864 | srpen 1864 | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place"> | + | | místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place"> |
Itálie | Itálie | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> | + | | zemřel=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> |
23. 4. 1950 | 23. 4. 1950 | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> | + | | místoÚmrtí=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> |
Neapol, Itálie | Neapol, Itálie | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | + | | foto=<ee:titleimage></ee:titleimage> |
| − | | povolání = <ee:profession>zpěvačka,</ee:profession> | + | | fotodesc=<ee:imagedesc/> |
| + | | povolání=<ee:profession>zpěvačka,</ee:profession> | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | </ee:perex> | + | </ee:perex><ee:content> |
| − | + | ||
| − | <ee:content> | + | |
Byla žačkou svého otce, pěvce Cesara B. Debutovala v dětském věku, od 1880 již zpívala velké role. Obdivoval ji Verdi, zejména jako Violettu (''La Traviata'', 1885), ale její pojetí Desdemony v opeře ''Otello ''odmítl jako „inteligentní, ale příliš sentimentální“. Od 1886 vystupovala se svým učitelem a manželem, tenoristou R. Stagnem. Po 1890 byla nejznámější interpretkou titulních (mezzo)sopránových rolí v první vlně veristických oper, jež pomohla prosadit do evropského repertoáru. | Byla žačkou svého otce, pěvce Cesara B. Debutovala v dětském věku, od 1880 již zpívala velké role. Obdivoval ji Verdi, zejména jako Violettu (''La Traviata'', 1885), ale její pojetí Desdemony v opeře ''Otello ''odmítl jako „inteligentní, ale příliš sentimentální“. Od 1886 vystupovala se svým učitelem a manželem, tenoristou R. Stagnem. Po 1890 byla nejznámější interpretkou titulních (mezzo)sopránových rolí v první vlně veristických oper, jež pomohla prosadit do evropského repertoáru. | ||
| Řádka 54: | Řádka 52: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2006{{break}}</ee:published><ee:source/><ee:author>'''Autor:''' [[Jitka Ludvová]]{{break}}</ee:author> |
| − | + | ||
| − | ''' | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | '''Autor:''' | + | |
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]] | <ee:category>[[Category:Hudební divadlo]] | ||
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | [[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | ||
| Řádka 70: | Řádka 62: | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
| − | + | ||
<references></references> | <references></references> | ||
| − | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> | ||
Verze z 23. 1. 2017, 09:51
Byla žačkou svého otce, pěvce Cesara B. Debutovala v dětském věku, od 1880 již zpívala velké role. Obdivoval ji Verdi, zejména jako Violettu (La Traviata, 1885), ale její pojetí Desdemony v opeře Otello odmítl jako „inteligentní, ale příliš sentimentální“. Od 1886 vystupovala se svým učitelem a manželem, tenoristou R. Stagnem. Po 1890 byla nejznámější interpretkou titulních (mezzo)sopránových rolí v první vlně veristických oper, jež pomohla prosadit do evropského repertoáru.
Vrcholné období její kariéry začalo premiérou Mascagniho opery Cavalleria rusticana 17. 5. 1890 v Římě, v níž vytvořila Santuzzu (její manžel Turidda). Její ztvárnění této postavy napodobovala celá generace pěvkyň nejen v typické úpravě zevnějšku selsky oblečené dívky s přísným hladkým účesem, ale zvl. v dramatické energii. Podle tisku nebyla na jevišti „slavíkem“, kterého publikum poslouchá kvůli sladkému zpěvu, ale „dravým ptákem“. Slyšitelné vibrato jejího hlasu ztratilo charakter technické vady a působilo jako zdůraznění dramatického výrazu. Ve veristických operách (Leoncavallo, Giordano, Cilea ad.) vypracovala nový interpretační styl s velkými gesty a v opeře dosud nevídaným pohybem po jevišti. Po odeznění verismu se uplatnila i v německém repertoáru (1906 zpívala poprvé v italském překladu v Turinu pod Straussovým vedením hlavní roli v jeho Salome). Žila a vystupovala v Berlíně, během první světové války vyučovala v Římě, od 1931 ve Vídni. Napsala školu zpěvu (Scuola di canto, Berlín 1912) a vzpomínky (Io e il palcoscenico, Milano 1920). Pěvecké dráze se věnovala též její dcera Blanca B.
Do Prahy se B. dostala po vídeňské Mezinárodní hudební a divadelní výstavě 1892, na níž se stala „vedle Prodané nevěsty největším objevem roku“ (Neue musikalische Presse 1895, č. 43). Ředitel německého divadla A. Neumann ji pozval i s manželem v březnu a dubnu 1893; nechal pro ně nastudovat a 26. 3. pražským německým souborem italsky provést veristickou operu P. A. Tasca A Santa Lucia (role: Rosella a Cicillo). Následovala Cavalleria rusticana (Santuzza, Turiddu) a Rossiniho opera Il Barbiere di Siviglia (6. 4. 1893, Rosine a Hrabě Almaviva). Další hostování v německém divadle absolvovali manželé mezi 7. 11. a 3. 12. 1893 (Rosella, Tasca: A Santa Lucia italsky, 2x Violetta, Verdi: La Traviata, 3x Carmen, Bizet: Carmen, 2x Santuzza, Mascagni: Cavalleria rusticana). 16. 11. 1893 provedli se souborem německého divadla italsky operu Mala vita od U. Giordana (Cristina, Vito Amante). V říjnu 1896 vystoupila B. v Praze na celovečerním koncertě. Její pozdější hostování se setkalo již s menším ohlasem (10. 12. 1899 zpívala francouzsky v německém divadle Carmen a 17. 12. 1899 Thomasovu Mignon, v prosinci 1907 francouzsky Carmen a italsky Pucciniho Tosku). Celkem devětkrát (8. 11. 1894–24. 10. 1904) hostovala v německém divadle v Brně v typických rolích Santuzzy, Neddy (Leoncavallo: Der Bajazzo) a Violetty. Na české scéně se snad objevila až v 1911, v samém závěru své kariéry (Pazdírek zmiňuje její vystoupení v opeře Městského divadla na Král. Vinohradech, výroční sborník divadla 1997 ji ale neuvádí). Agentura Minkus nabídla 1902 a 1910 její vystoupení ředitelství ND, které však neprojevilo zájem.
Pro pražské české i německé publikum byla B. vystoupení výjimečnou událostí a lze předpokládat, že bezprostřední vliv její osobnosti a jejího uměleckého projevu byl větší, než dokládá tisk. Je pravděpodobné, že zanechala stopy na operním herectví tehdy šestnáctileté E. Destinnové, kterou její učitelka M. Dreger-Destinn, školitelka zpěváků německého divadla, nepochybně přivedla na B. představení. Destinnová byla k B. pochvalně přirovnávána při svém debutu v roli Santuzzy 19. 7. 1898 v berlínské opeře.
Prameny a literatura
R. Prochazka: Musikalische Streiflicher aus alten und neuen Tagen, Dresden s. a., s. 118–121; Bondi 1907; Rosenheim, s. 110; E. Kopecký–V. Pospíšil: Slavní pěvci Národního divadla, 1968, s. 47; Němeček: Kovařovic; J. Kesting: Die grossen Sänger, Düsseldorf 1986, I, s. 391–396; J.-H. Lederer: Verismo auf der deutschsprachigen Opernbühne, Wien 1992. • ODS; Pazdírek; Grove-opera; Kutsch 1997; Piper, sv. Register.
Životní události
- srpen 1864: narození, Itálie
- 23. 4. 1950: úmrtí, Neapol, Itálie
Vznik: 2006
Autor: Jitka Ludvová
