Barcal, Antonín: Porovnání verzí
nahoru...
m (Jakubcova přesunul stránku Barcal Antonín na Barcal, Antonín) |
(Automatická aktualizace šablony) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | ||
<span id="PageFillProgress">3</span> | <span id="PageFillProgress">3</span> | ||
| − | </ee:progress> | + | </ee:progress>{{Infobox Osoba |
| − | {{Infobox Osoba | + | | jméno=<ee:firstname>Antonín</ee:firstname> |
| − | | jméno = <ee:firstname>Antonín</ee:firstname> | + | | příjmení=<ee:lastname>Barcal</ee:lastname> |
| − | | příjmení = <ee:lastname>Barcal</ee:lastname> | + | | pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym> |
| − | | pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym> | + | | narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> |
| − | | narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> | + | |
25. 5. 1847 | 25. 5. 1847 | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place"> | + | | místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place"> |
České Budějovice | České Budějovice | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> | + | | zemřel=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> |
24. 6. 1927 | 24. 6. 1927 | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> | + | | místoÚmrtí=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> |
Šumperk | Šumperk | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | + | | foto=<ee:titleimage></ee:titleimage> |
| − | | povolání = <ee:profession>zpěvák, režisér, pěvecký pedagog,</ee:profession> | + | | fotodesc=<ee:imagedesc/> |
| + | | povolání=<ee:profession>zpěvák, režisér, pěvecký pedagog,</ee:profession> | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | </ee:perex> | + | </ee:perex><ee:content> |
| − | + | ||
| − | <ee:content> | + | |
V Rusku psán Anton Ivanovič, v německé literatuře Barzal. Jeho otec byl krejčí. O jeho prvním hudebním školení není nic známo. Od 1865 studoval zpěv ve škole vídeňské dvorní opery a deklamaci u A. Förchtgotta-Tovačovského. Ve Vídni poprvé vystoupil 4. 9. 1867 na koncertě Všeslovanského spolku, na němž účinkoval F. Laub. Na podzim 1867 se s doporučením Tovačovského vrátil do Prahy. Po několika odkladech vystoupil v PD jako Alamir (Donizetti: ''Belisar'') a po dalších hostováních byl pak angažován pro obor lyrický tenor (1868–70). V červnu 1870 přijal pozvání knížete J. N. Golycina k vystoupení na pěti jím organizovaných koncertech v Rusku, kde zpíval lidové písně. Po nadšeném ohlasu získal angažmá v kyjevské opeře, s níž zajížděl 1873 a 1874 i do letního divadla v Oděse. 1874 odešel do carského Mariinského divadla v Petrohradě, aby nahradil odcházejícího prvního tenoristu, 1875 však již opět zpíval v Kyjevě. 1878–1902 byl členem carského Velkého divadla v Moskvě (debutoval v říjnu 1878 jako Manrico ve Verdiho ''Troubadouru'') a uvádí se, že tam absolvoval asi 600 vystoupení. Od 1882 působil i jako režisér. 1898–1921 vedl operní třídu na moskevské konzervatoři. Byl osvědčeným sólistou komorních koncertů, kantát a oratorií (Bach, Händel, Mendelssohn). 1921 onemocněl a vrátil se do Čech. | V Rusku psán Anton Ivanovič, v německé literatuře Barzal. Jeho otec byl krejčí. O jeho prvním hudebním školení není nic známo. Od 1865 studoval zpěv ve škole vídeňské dvorní opery a deklamaci u A. Förchtgotta-Tovačovského. Ve Vídni poprvé vystoupil 4. 9. 1867 na koncertě Všeslovanského spolku, na němž účinkoval F. Laub. Na podzim 1867 se s doporučením Tovačovského vrátil do Prahy. Po několika odkladech vystoupil v PD jako Alamir (Donizetti: ''Belisar'') a po dalších hostováních byl pak angažován pro obor lyrický tenor (1868–70). V červnu 1870 přijal pozvání knížete J. N. Golycina k vystoupení na pěti jím organizovaných koncertech v Rusku, kde zpíval lidové písně. Po nadšeném ohlasu získal angažmá v kyjevské opeře, s níž zajížděl 1873 a 1874 i do letního divadla v Oděse. 1874 odešel do carského Mariinského divadla v Petrohradě, aby nahradil odcházejícího prvního tenoristu, 1875 však již opět zpíval v Kyjevě. 1878–1902 byl členem carského Velkého divadla v Moskvě (debutoval v říjnu 1878 jako Manrico ve Verdiho ''Troubadouru'') a uvádí se, že tam absolvoval asi 600 vystoupení. Od 1882 působil i jako režisér. 1898–1921 vedl operní třídu na moskevské konzervatoři. Byl osvědčeným sólistou komorních koncertů, kantát a oratorií (Bach, Händel, Mendelssohn). 1921 onemocněl a vrátil se do Čech. | ||
| Řádka 55: | Řádka 53: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2006{{break}}</ee:published><ee:source/><ee:author>'''Autor:''' [[Jitka Ludvová]]{{break}}</ee:author> |
| − | + | ||
| − | ''' | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | '''Autor:''' | + | |
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]] | <ee:category>[[Category:Hudební divadlo]] | ||
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | [[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | ||
| Řádka 71: | Řádka 63: | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
| − | + | ||
<references></references> | <references></references> | ||
| − | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> | ||
Verze z 23. 1. 2017, 09:51
V Rusku psán Anton Ivanovič, v německé literatuře Barzal. Jeho otec byl krejčí. O jeho prvním hudebním školení není nic známo. Od 1865 studoval zpěv ve škole vídeňské dvorní opery a deklamaci u A. Förchtgotta-Tovačovského. Ve Vídni poprvé vystoupil 4. 9. 1867 na koncertě Všeslovanského spolku, na němž účinkoval F. Laub. Na podzim 1867 se s doporučením Tovačovského vrátil do Prahy. Po několika odkladech vystoupil v PD jako Alamir (Donizetti: Belisar) a po dalších hostováních byl pak angažován pro obor lyrický tenor (1868–70). V červnu 1870 přijal pozvání knížete J. N. Golycina k vystoupení na pěti jím organizovaných koncertech v Rusku, kde zpíval lidové písně. Po nadšeném ohlasu získal angažmá v kyjevské opeře, s níž zajížděl 1873 a 1874 i do letního divadla v Oděse. 1874 odešel do carského Mariinského divadla v Petrohradě, aby nahradil odcházejícího prvního tenoristu, 1875 však již opět zpíval v Kyjevě. 1878–1902 byl členem carského Velkého divadla v Moskvě (debutoval v říjnu 1878 jako Manrico ve Verdiho Troubadouru) a uvádí se, že tam absolvoval asi 600 vystoupení. Od 1882 působil i jako režisér. 1898–1921 vedl operní třídu na moskevské konzervatoři. Byl osvědčeným sólistou komorních koncertů, kantát a oratorií (Bach, Händel, Mendelssohn). 1921 onemocněl a vrátil se do Čech.
Po příchodu do PD se projevil jako perspektivní, ještě však nezkušený zpěvák, postupně se stal jedním z nejzaměstnanějších členů souboru. Dobře zvládal zejména lyrické role s kantilénou, pro dramatické postavy neměl dosud dostatečně vyspělý hlasový fond ani hereckou výbavu. Rychle se učil a vystoupil v řadě premiér českých i přeložených děl. K jeho úspěšným začátkům v Rusku přispěla snaha místních divadel omezovat italské soubory a hledat slovanské pěvce pro ruský provoz. B. se ruské tvorbě od počátku intenzivně věnoval a získal vynikající pozici. Současně s vyzráváním jeho pěveckého a hereckého umění rostla i typologická paleta jeho rolí, z nichž k nejvýznamnějším patřily Finn (Glinka: Ruslan i Ljudmila), Berenděj (Rimskij-Korsakov: Sněguročka), Kníže (Dargomyžskij: Rusalka), Raoul (Meyerbeer: Gugenoty), Almaviva (Rossini: Sevilskij cirjulnik), Radames (Verdi: Aida), Mime (Wagner: Zigfrid). Zvláštní pozornost vzbudil jako Šujskij (Musorgskij: Boris Godunov) v nastudování 1888, které připravil i jako režisér. Postupně ustupoval mladým zpěvákům (1896/97 zpíval jen 24 představení) a věnoval se režijní a pedagogické práci. V Moskvě se zapojil do kulturních aktivit české menšiny a stal se jedním z přesvědčených českých slavjanofilů, kteří se prosadili v ruském prostředí jako prvořadé umělecké osobnosti.
Role (v PD)
1867: Alamir (Donizetti: Belisar, j. h.), Kněz (Mozart: Kouzelná flétna, j. h.); 1868: Pan Sporý (Nicolai: Veselé ženy windsorské), Vojtěch (Blodek: V studni), Vítek (Smetana: Dalibor, prem.), Gaston (Verdi: Violetta [La Traviata]), Kněz (Šebor: Nevěsta husitská, prem.), Sever (Bellini: Norma), Dudák (Moniuszko: Halka), Rybák (Rossini: Vilém Tell), Ismael (Verdi: Nabuchodonosor), Basilio (Mozart: Figarova svatba), Barbarino (Flotow: Alessandro Stradella); 1869: Vojevůdce Musa Ben Abil (Bendl: Lejla), Pedrillo (Mozart: Únos ze serailu), Spiklenec (Verdi: Maškarní ples), Ernesto (Donizetti: Don Pasquale), Hrabě del Fiore (Ricciové: Kryšpín a kmotra), Tybalt (Gounod: Romeo a Julie), Don Riccardo (Verdi: Ernani), Vašek (Smetana: Prodaná nevěsta), Junoš (Smetana: Braniboři v Čechách), Tavannes (Meyerbeer: Hugenoti); 1870: Jaquino (Beethoven: Fidelio), Liborín (Weber: Střelec kouzelník), Don Ramiro (Rossini: Popelka), Alfred Germont (Verdi: La Traviata), Marullo (Verdi: Rigoletto).
Prameny a literatura
Hudební listy 1, 1870, s. 221; 4, 1873, s. 157; Divadelní listy 4, 1883, s. 105; Ježegodnik imperatorskich teatrov 1892/93, s. 85, 87; Národní listy 21. 2. 1913; Bartoš: PD opera; J. Schánilec: Za slávou. Čtení o českých hudebnících v Rusku, 1961, zvl. s. 118, 128–131, 141, 211; M. Vaverka, Hudební rozhledy 33, 1980, s. 285. • ODS; Pazdírek; ČHS; Muzykalnaja encyklopedija; NDp [chybně jako Balcar, lit.]; Biografický slovník Slezska, sv. IV; Piper, sv. Register [jako Barzal, chybné místo úmrtí].
Životní události
- 25. 5. 1847: narození, České Budějovice
- 24. 6. 1927: úmrtí, Šumperk
Další jména
Barcal Barzal
Anton Ivanovič
Vznik: 2006
Autor: Jitka Ludvová
