Anger, Mořic Stanislav: Porovnání verzí

Verze z 23. 1. 2017, 09:51

Syn poštmistra. Od 1856 studoval na reálce v Písku, kde získal první hudební vzdělání. Ač mu učitel doporučil studium na konzervatoři, odešel na přání rodiny 1859 na vyšší reálku do Vídně, od 1862 do Prahy na techniku, kterou nedokončil. Zároveň studoval hru na housle u M. Mildnera a skladbu u J. Förstera. Krátce působil jako druhý houslista v kapele K. Komzáka a přešel s ní v listopadu 1862 do orchestru PD. Od 1866 dirigoval v PD frašky a operety a od 1868 byl na Smetanovo doporučení kapelníkem divadelní společnosti P. Švandy st. v Plzni. 30. 10. 1869 zde uvedl Prodanou nevěstu inscenovanou v plzeňských krojích, jež se Smetanovi (při repríze 3. 11.) líbily a vytvořily jednu ze scénografických tradic. V Plzni se 21. 2. 1870 oženil s herečkou F. Pštrosovou. Po její předčasné smrti 1870 odešel do Salcburku a do Bad Ischl jako kapelník spojených divadel. 1873 se stal kapelníkem nově otevřené Komické opery ve Vídni. 1874/75 ho angažovalo německé divadlo v Olomouci, kde na svých beneficích dirigoval představení Wagnerových oper Tannhäuser (18. 3. 1875) a Lohengrin (31. 3. 1875). 1875–81 působil ve Štýrském Hradci. 1881 se stal druhým kapelníkem PD v Praze (7. 4. dirigoval Weberova Čarostřelce), přešel do ND a setrval v angažmá do 1905, za ředitelů F. A. Šuberta (do 1900) a G. Schmoranze. 1888–1901 byl též regenschorim v pražském křižovnickém kostele u sv. Františka Serafinského.

Jako kapelník vynikal A. mimořádnou pohotovostí a mohl přebírat reprízy běžného repertoáru i bez zkoušky. Jeho úkolem v ND bylo studovat francouzský a italský repertoár, jenž tvořil většinu zahraniční tvorby zde uváděné. V 80. a 90. letech dirigoval sérii českých premiér děl Verdiho. Zhlédl milánskou premiéru Otella 5. 2. 1887 za řízení skladatele, a poté, co vedení ND získalo provozovací práva pro Prahu, nastudoval A. operu 7. 1. 1888 podle italského vzoru. Byl znám rychlými tempy, pružným vedením orchestru a sboru a hojným uplatněním rubat. Z české tvorby uváděl díla Dvořákova a další premiéry, považované v ND za méně významné (J. Klička, Lošťák, Malát, Trneček). V ND připravil asi 40 oper, některé během let i v pěti nových nastudováních. Řídil též balety, hudbu k činohrám a živým obrazům a koncerty divadelního orchestru.

A. skladby vznikaly pro každodenní potřebu divadla, často v chvatu (předehry, mezihry, zpěvy, sbory, tance a vložky k činohrám, signály, fanfáry, „válečné hudby“ apod.). Jeho nápadité divadelní žerty se uplatnily i mimo divadlo (např. parodie Břetislav a Jitka napsaná pro Silvestrovský večer Měšťanské besedy v Praze 1883). Opera Die Wächter der Moral, pikantní dílko s tancem o záletných mužích, které mají hlídat „strážci mravnosti“, vznikla ve Štýrském Hradci. Po cenzurním zákazu v Komické opeře ve Vídni se premiéra konala v Pešti, další provedení ve Štýrském Hradci (česky 1882 jako Záletníci). Nejhranější A. prací je balet Štědrovečerní sen (1886); v ND dosáhl téměř 200 repríz a jeho druhá inscenace (1915) zůstala na repertoáru 26 let.

V ND byl A. označován za protiklad prvního kapelníka A. Čecha; vedle Čechovy korektnosti působil lehkomyslně, ale živěji a temperamentněji. Svým uměleckým typem, zvl. inklinací k románské tvorbě a baletu, měl blíže ke K. Kovařovicovi, který 1900 vystřídal Čecha na místě prvního kapelníka; Kovařovic však A. pokládal za nadaného praktika bez vyšších uměleckých ambicí.

Dílo

Dílčí soupis uvádí ČHS.

Dirigent

Premiéry oper, operet a baletů v ND (též první provedení čes. překladů): 1881: Dvořák: Tvrdé palice, Nové čes. divadlo; 1882: Dvořák: Dimitrij, Nové čes. divadlo; 1883: Bendl: Starý ženich, PD; Blodek: V studni, ND; 1884: Bizet: Carmen, Gounod: Faust a Markéta, Verdi: Troubadour, Aida, Maškarní ples, La Traviata; Donizetti: Lucrezia Borgia, Lucie z Lammermooru, Meyerbeer: Hugenoti, Bellini: Norma; Kovařovic: Ženichové, Hašiš, Ricciové: Kryšpín a kmotra, Rossini: Lazebník sevillský, Flotow: Marta, Thomas: Mignon, Delibes: Lakmé; 1885: Grisar: Zahradníkův pes, Rozkošný: Svatojanské proudy, Nicolai: Veselé ženy windsorské, Adam: Postilion z Lonjumeau, Weber: Čarostřelec, Massenet: Manon Lescaut, Marenco: Excelsior, Boito: Mefistofeles, Flotow: Alessandro Stradella; 1886: Adam: Gisela či Víly, Kovařovic: Cesta oknem, Verdi: Rigoletto, Adam: U věrného pastýře, J. Klička: Spanilá mlynářka, Lortzing: Pytlák, Hertel: Flik a Flok, Marenco: Amor, Auber: Fra Diavolo, Zavrtal: Myrrha, Lortzing: Car a tesař, Smetana: Dalibor; 1887: Maillart: Poustevníkův zvonek, Donizetti: Nápoj lásky, Dvořák: Král a uhlíř; Donizetti: Dcera pluku, Meyerbeer: Dinorah; 1888: Verdi: Otello, Delibes: Král to řekl, Planquette: Zvonky cornevillské, Lecocq: Malý vévoda, Offenbach: Orfeus v podsvětí, Hoffmannovy povídky, Suppé: Boccaccio, Hérold: Zampa, Rossini: Tell, Joh. Strauss: Netopýr; 1889: Bizet: Lovci perel, Joncières: Jan Lotarinský, Marschner: Jan Heiling, Brüll: Zlatý křížek, Serpette: Červená Karkulka, Kreutzer: Nocleh v Granadě, Donizetti: Favoritka; 1890: Franchetti: Asrael, Adam: Sládek prestonský, Verdi: Ernani, Boieldieu: Bílá paní, Hervé: Mamzelle Nitouche; 1891: Mascagni: Sedlák kavalír, Offenbach: Svatba při lucernách, Auber: Černé domino, Janáček: Rákos Rákoczy, Wormser: Ztracený syn, Moniuszko: Strašný dvůr, Bayer: Královna loutek; 1892: Audran: Miss Helyett, Méhul: Josef v Egyptě, Messager: Cech písařů, Bearňanka, Mascagni: Kmotr Fricek, Bizet: Džamile, Kovařovic: Noc Šimona a Judy, Gounod: Filemon a Baucis; 1893: Delibes: Coppélia, Mascagni: Rantzauové, Varney: Fanchonin kolovrátek, Roger: Fetiš, Leoncavallo: Komedianti, Verdi: Falstaff; 1894: Banès: Toto, Puccini: Manon Lescaut; Suppé: Krásná Galathea, Dívčí ústav, Wagner: Lohengrin; 1895: Leoncavallo: Medici, Benizzo: Vzorná rodina; Lecocq: Angot, Massenet: Podobizna Manony; 1896: Roger: Reservistka, Miss Nicol-Nick, Mozart: Don Juan, Offenbach: Pán a paní Denis, Smareglia: Istarská svatba; 1897: Varney: Nevinné ovečky, Godard: Markytánka, Giordano: André Chénier, Kàan: Bajaja; 1898: Puccini: Bohéma, Suda: U božích muk, Joh. Strauss: Netopýr, Offenbach: Bandité, Rozkošný: Satanella; 1899: David: Kamenný host, Jones: Gejša, Malát: Stáňa, Lošťák: Selská bouře, Moniuszko: Zjevy duší, Dvořák: Čert a Káča; 1900: Humperdinck: Perníková chaloupka, H. Trneček: Andrea Crini; 1901: Meyerbeer: Prorok, Offenbach: Dafnis a Chloe, Pouget: Terpsichora, Messager: Michuovic dcerušky, Offenbach: Píseň Fortuniova; 1902: Nedbal: Pohádka o Honzovi, Rimskij-Korsakov: Carská nevěsta; 1903: Moor: Vij, Sullivan: Mikádo, Wagner: Tannhäuser; 1904: Foerster: Eva.

Práce pro divadlo

Opery, balety, operety: Kouzelný fagot, pantom.-melodramatický balet, libr. Č. Pilulka [E. Züngel], úpr. A. Berger, 1870 Společnost P. Švandy st.; Viola, kom. opera, 3 jedn., t: J. Böhm, komp. 1872, nedok.; Die Wächter der Moral, kom. opera, 4 jedn., t: L. Sacher-Masoch, 21. 1. 1880 Pešť něm., česky 29. 1. 1882 PD jako Záletníci, přel. Züngel, libr. vyd. 1882, jako Koťátko vyšla směs s kl. na 4 ruce v ed. řadě Šibřinky; Záletníci viz Die Wächter der Moral; České posvícení, balet, 3 obr., komp. 1884, neprov.; Štědrovečerní sen, fantastická balet. pohádka, 2 jedn. (4 obr.), libr. Berger dle Villányho hry Štědrý večer, 21. 12. 1886 ND; Titl: Čarovný závoj, hud. vložky do balet. pohádky se zpěvy a tanci, balet. libreto Berger, 11. 10. 1893 ND; V baletním sále, balet. divertissiment, libr. Viscusi, A. sestavil hudbu růz. autorů, 28. 12. 1904 ND. – Lit. uvádí operety: Hadrián (3 jedn., t: Kádner), Čertíci (1 jedn., t: Rutte). •• Hudba k činohrám v ND (výběr): 1883: Adámek: Salomena; 1884: Shakespeare: Makbeth, de Beaumarchais: Figarova svatba; 1885: Tyl: Strakonický dudák; 1886: Stroupežnický: Kryštof Kolumbus; 1887: Tyl: Jiříkovo vidění, Vrchlický: Soud lásky; 1897: Zeyer: Doňa Sanča; 1901: Jirásek: Vojnarka; 1903: Paull: Nový clown, Tyl: Tvrdohlavá žena, Verne-d’Ennery: Děti kapitána Granta; 1904: Baldessari-Plumlovská: Pohádka o Sněhurce (s Vachem). •• Hudba k výstupům: Divadelní lístek „Prodané nevěsty“ pro sbor nebo kvartet s průvodem piana, vyd. v edici Šibřinky, č. 1, 1882; Břetislav a Jitka, romant. opera, parodie o 5 výst., t: Züngel, vyd. 1884; Slavnostní průvod ze Smetanových skladeb. Upomínka na 300. provedení opery Prodaná nevěsta dne 25. září 1895 na ND v Praze, pro piano na 2 ruce upravil A. [1896]; Divadelní lístek 300. představení Smetanovy Prodané nevěsty, hudbu ze Smetanových skladeb upravil A. pro smíš. sbor a sóla s klavírem, vyd. v edici Šibřinky, č. 13, 1895; Hauzírník s jedy, kostumní žert, t: Züngel, vyd. v VII. hud. příloze čsp. Hudební listy, s. a.; M. U. Doktorka za 50 roků, sól. výstup se zpěvy, t: Kučera, vyd. v edici Sbírka sólových výstupů, kupletů, dvojzpěvů a příležitostných scen pro dámu, sv. 1, s. a.

Prameny a literatura

Notový materiál v archivu ND.  •  Deutscher Bühnenalmanach [Berlin] auf das Jahr 1876, s. 123; 1877, s. 104; 1881, s. 128; Pester Lloyd 14. 3. 1880 [Die Wächter der Moral]; -ý, Dalibor 4, 1882, s. 27–28, 43 [Záletníci]; 16, 1894, s. 172; 27, 1905, s. 276–277 [nekrolog]; L. Dolanský: Hudební paměti, 1918, 2. vyd. 1949; Hudební zpravodaj 1934, č. 7, s. 13; M. Zunová: Výročí-vzpomínka, Hudební věstník 1935, č. 9, s. 6–7; Nejedlý: Opera ND I; Bartoš: PD opera; L. Novák: Stará garda Národního divadla, Činohra–Opera–Balet, 1944, s. 267–270; K. Tauš: Letopisy české a slovenské zpěvohry, 1958, rkp. v DÚ; A. Špelda: Plzeňská zpěvohra ve starém divadle, 1868–1902, 1950–1954, rkp. v DÚ; A. Špelda: Smetanova Prodaná nevěsta v plzeňské opeře 1869–1959, Minulostí Plzně a Plzeňska, III, Plzeň 1960, zvl. s. 193–197; S. Langer: Stručná historie divadla v Olomouci, rkp. [1961], s. III /11, rkp. v DÚ; W. Binal: Deutschsprachiges Theater in Budapest, Wien 1972; J. Paclt: Hudba v českém divadle a činohře, IV (1900–1918), Prolegomena scénografické encyklopedie, 14, 1972, s. 111–156; V. Vašut: Baletní libreta, 1983 [Štědrovečerní sen]; Soupis repertoáru ND; Šulc: Opereta [Záletníci, s. 37]; PD 1862–83; ND po 1883. •  Obsah opery: Hornové [Záletníci]; Tvrdek II.  •  ČHS; NDp.

Vznik: 2006
Autor: Pavel Petráněk, Jitka Ludvová