Stálé divadlo v Unitarii: Porovnání verzí
nahoru...
(Automatická aktualizace šablony) |
(Automatická aktualizace šablony) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress> | ||
<span id="PageFillProgress"></span> | <span id="PageFillProgress"></span> | ||
| − | </ee:progress> | + | </ee:progress>{{Infobox Instituce |
| − | {{Infobox Instituce | + | |
| název = <ee:label>Stálé divadlo v Unitarii</ee:label> | | název = <ee:label>Stálé divadlo v Unitarii</ee:label> | ||
| letopočet = <ee:era>Praha 1940 - 1945</ee:era> | | letopočet = <ee:era>Praha 1940 - 1945</ee:era> | ||
| Řádka 9: | Řádka 8: | ||
</ee:alias> | </ee:alias> | ||
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| + | | fotodesc = <ee:imagedesc/> | ||
| type = <ee:type>divadlo</ee:type> | | type = <ee:type>divadlo</ee:type> | ||
| adresa = <ee:address> | | adresa = <ee:address> | ||
| Řádka 16: | Řádka 16: | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | </ee:perex | + | </ee:perex><ee:content> |
Stálé divadlo v Unitarii, v modlitebním a koncertním sále v domě unitářů v Karlově ul., založil v létě 1940, po zániku Divadla u Karlova mostu, za koncesního ručení A. Vladyky skladatel a dirigent B. Diviš se svým otcem, bývalým berním úředníkem. Diviš divadlo po celou dobu jeho existence jako umělecký šéf řídil, s výjimkou první půle sez. 1941/42, kdy byl uměleckým vedením pověřen komik F. Futurista, jenž se pro nemoc musel funkce vzdát. Když ztroskotal Divišův pokus přenést umělecké vedení na hostujícího režiséra F. Paula, dělil se o řízení do jisté míry s šéfrežisérem A. Peterkou. Diviš se věnoval hlavně skladatelské a dirigentské práci. Jako dirigenti se uplatňovali J. Seehák a zejm. J. Frýda. Vedle Peterky režírovali herec souboru O. Motyčka, jako host herec J. Sadílek z Nového divadla ad. Jako choreografové pohostinsky spolupracovali B. Milec se svým dívčím tanečním triem, L. Gavar, V. Smetana aj. Stálým výtvarným spolupracovníkem byl V. Vingler. Herecký soubor Diviš sestavil ze zbylých členů Divadla u Karlova mostu (A. Balcar, V. Cidlinová-Pražská, K. Fišer ml., A. Vladyka aj.) a z herců z jiných pražských scén (M. Bálek-Brodská, K. Fořt, D. Hajská, A. Melíšková, M. Nedeová, H. Tolarová, F. Voborský aj.). Časem přiangažoval mladé konzervatoristy a členy venkovských divadel (M. Horáková, J. Kysela, L. Kratochvíl, M. Strejciusová, A. Vašíček, L. Zemanová aj.). Pohostinsky účinkovaly i některé hvězdy pražských bulvárních scén (F. Paul, F. Hurych, M. Svoboda, L. Trevor aj.). Diviš na své scéně poskytoval příležitost k soustavné práci celým divadelním skupinám. Např. v sez. 1942/1943 skupině A. Dvořáka, která sem přenesla část svého repertoáru ze Smetanova muzea a nastudovala několik původních inscenací. V téže a v další sezoně souboru J. Snížka, který – doplněn členy Stálého divadla – zde uvedl více než 100 repríz druhého dílu parodistických skečů ''Rozmarné zrcadlo''. | Stálé divadlo v Unitarii, v modlitebním a koncertním sále v domě unitářů v Karlově ul., založil v létě 1940, po zániku Divadla u Karlova mostu, za koncesního ručení A. Vladyky skladatel a dirigent B. Diviš se svým otcem, bývalým berním úředníkem. Diviš divadlo po celou dobu jeho existence jako umělecký šéf řídil, s výjimkou první půle sez. 1941/42, kdy byl uměleckým vedením pověřen komik F. Futurista, jenž se pro nemoc musel funkce vzdát. Když ztroskotal Divišův pokus přenést umělecké vedení na hostujícího režiséra F. Paula, dělil se o řízení do jisté míry s šéfrežisérem A. Peterkou. Diviš se věnoval hlavně skladatelské a dirigentské práci. Jako dirigenti se uplatňovali J. Seehák a zejm. J. Frýda. Vedle Peterky režírovali herec souboru O. Motyčka, jako host herec J. Sadílek z Nového divadla ad. Jako choreografové pohostinsky spolupracovali B. Milec se svým dívčím tanečním triem, L. Gavar, V. Smetana aj. Stálým výtvarným spolupracovníkem byl V. Vingler. Herecký soubor Diviš sestavil ze zbylých členů Divadla u Karlova mostu (A. Balcar, V. Cidlinová-Pražská, K. Fišer ml., A. Vladyka aj.) a z herců z jiných pražských scén (M. Bálek-Brodská, K. Fořt, D. Hajská, A. Melíšková, M. Nedeová, H. Tolarová, F. Voborský aj.). Časem přiangažoval mladé konzervatoristy a členy venkovských divadel (M. Horáková, J. Kysela, L. Kratochvíl, M. Strejciusová, A. Vašíček, L. Zemanová aj.). Pohostinsky účinkovaly i některé hvězdy pražských bulvárních scén (F. Paul, F. Hurych, M. Svoboda, L. Trevor aj.). Diviš na své scéně poskytoval příležitost k soustavné práci celým divadelním skupinám. Např. v sez. 1942/1943 skupině A. Dvořáka, která sem přenesla část svého repertoáru ze Smetanova muzea a nastudovala několik původních inscenací. V téže a v další sezoně souboru J. Snížka, který – doplněn členy Stálého divadla – zde uvedl více než 100 repríz druhého dílu parodistických skečů ''Rozmarné zrcadlo''. | ||
| Řádka 40: | Řádka 40: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2000{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Bořivoj Srba]]{{break}}</ee:author> |
| − | + | ||
| − | ''' | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | '''Autor:''' | + | |
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category> | <ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category> | ||
| Řádka 56: | Řádka 48: | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
| − | |||
<references></references> | <references></references> | ||
| − | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> | ||
Verze z 23. 1. 2017, 09:50
Stálé divadlo v Unitarii, v modlitebním a koncertním sále v domě unitářů v Karlově ul., založil v létě 1940, po zániku Divadla u Karlova mostu, za koncesního ručení A. Vladyky skladatel a dirigent B. Diviš se svým otcem, bývalým berním úředníkem. Diviš divadlo po celou dobu jeho existence jako umělecký šéf řídil, s výjimkou první půle sez. 1941/42, kdy byl uměleckým vedením pověřen komik F. Futurista, jenž se pro nemoc musel funkce vzdát. Když ztroskotal Divišův pokus přenést umělecké vedení na hostujícího režiséra F. Paula, dělil se o řízení do jisté míry s šéfrežisérem A. Peterkou. Diviš se věnoval hlavně skladatelské a dirigentské práci. Jako dirigenti se uplatňovali J. Seehák a zejm. J. Frýda. Vedle Peterky režírovali herec souboru O. Motyčka, jako host herec J. Sadílek z Nového divadla ad. Jako choreografové pohostinsky spolupracovali B. Milec se svým dívčím tanečním triem, L. Gavar, V. Smetana aj. Stálým výtvarným spolupracovníkem byl V. Vingler. Herecký soubor Diviš sestavil ze zbylých členů Divadla u Karlova mostu (A. Balcar, V. Cidlinová-Pražská, K. Fišer ml., A. Vladyka aj.) a z herců z jiných pražských scén (M. Bálek-Brodská, K. Fořt, D. Hajská, A. Melíšková, M. Nedeová, H. Tolarová, F. Voborský aj.). Časem přiangažoval mladé konzervatoristy a členy venkovských divadel (M. Horáková, J. Kysela, L. Kratochvíl, M. Strejciusová, A. Vašíček, L. Zemanová aj.). Pohostinsky účinkovaly i některé hvězdy pražských bulvárních scén (F. Paul, F. Hurych, M. Svoboda, L. Trevor aj.). Diviš na své scéně poskytoval příležitost k soustavné práci celým divadelním skupinám. Např. v sez. 1942/1943 skupině A. Dvořáka, která sem přenesla část svého repertoáru ze Smetanova muzea a nastudovala několik původních inscenací. V téže a v další sezoně souboru J. Snížka, který – doplněn členy Stálého divadla – zde uvedl více než 100 repríz druhého dílu parodistických skečů Rozmarné zrcadlo.
Na rozdíl od Pacákova Divadla u Karlova mostu, programově uvádějícího komorní hudební komedie blízké činoherním produkcím, zaměřil Diviš divadlo na lidové frašky se zpěvy a na operety. Vyjma několika starších zpěvoher a operet (např. Piskáček: Tulák, 1943; Žena jeho snů; Lehár: Země úsměvů, 1942; Dostal: Gaučo a dáma [Clivie], 1943) a dvou německých novinek (Kollo: Mazlíček, 1942; Slečna Inkognito, 1943) uváděl jen původní hry psané pro tuto scénu. Byly to převážně operety, k nimž sám komponoval hudbu (Tonča komediantka; Zelení hájové – 1940; Lazebnice od Karlova mostu; Vesničko má; Svatební hnízdečko – 1941; Čtyřlístek; Majdalenka – 1942; Markýza a bubeníček, 1944), v jednom případě opereta E. Ingriše (U Bílého králíčka, 1943). Tyto novinky, čerpající z domácí tradice lidové frašky se zpěvy, akcentovaly v selankovitých příbězích ze života „malých lidí“ i jejich vztah k rodné zemi, což za okupace nabývalo aktuálního významu. Nicméně nad úroveň kýčovité produkce tohoto žánrového typu se příliš nepovznesly. Pod Divišovým vedením se divadlo programově deklarovalo jako scéna, „kam si lidé nechodí pro problémy“. Do přízně publika se herci vlichocovali líbivě sentimentálním pojetím rolí, nebo komediální, nezřídka drastickou nadsázkou (Futurista, Bálek-Brodská, Hajská aj.), situační komikou a politicky indiferentními slovními vtipy.
Ideová bezobsažnost produkce se konfrontačně projevila po skončení okupace, kdy vedení divadla převzala nově ustavená závodní rada ROH. Pokusem o vstup do nové společenské éry bylo uvedení dobovým okolnostem povrchně přizpůsobené sentimentální hry Podzimní píseň lásky J. Kubíka a D. Hallové s hudbou E. Starého, uvedené pod názvem Josef Kajetán Tyl (14. 5. 1945). Na návrh Revoluční odborové rady divadelníků bylo divadlo úředně zrušeno. Jeho působiště, přidělené posluchačům konzervatoře, se od září 1945 stalo školním divadlem DISK.
Literatura
js.: Lazebnice od Karlova mostu, NL 17. 1. 1941; Kuzma: Ferencova kratochvíle, ČS 5. 9. 1941; Padesátiny F. Futuristy, A-Zet 5. 12. 1941; V. Hloch: Majdalenka v Unitarii, Venkov 18. 8. 1942; Ks: Ochočená fraška, LN 29. 9. 1942; nesign.: Změny v Unitarii, A-Zet 4. 6. 1943; -a-: Nová původní opereta, Nár. střed 28. 4. 1944; nesign.: Divadlo Unitarie do nové sezony, Nár. střed 15. 8. 1944; if.: Nová opereta v Unitarii, MF 20. 5. 1945; L. Pacák: Opereta, 1946, s. 256.
Významné události
- 1940:
založení divadla
Vznik: 2000
Autor: Bořivoj Srba
