Společnost Felixe Kurtze: Porovnání verzí

Verze z 23. 1. 2017, 09:50

Společnost založil F. von Kurtz (nar. 1690 v Landshutu) kolem 1725 po delším působení ve vídeňském souboru J. A. Stranitzkého. Jejím prvním doloženým působištěm byl Warmbrunn ve Slezsku (nyní Cieplice v Polsku) v létě 1725, kde hrála pod patronátem hraběte Schaffgotsche. Byla to cestující společnost, pohybující se hlavně na Moravě, ve Slezsku a v Čechách, s občasnými zájezdy do Horního a Dolního Rakouska, do Bavorska, Saska a Uher. Její složitý itinerář je z větší části znám.

Na Moravě začala působit 1725, když získala povolení hrát v Brně, kde pak vystupovala nejčastěji. V následujících letech sice často vyjížděla na území Rakouska a Slezska, ale od 1732 se opakovaně vracela do Brna – 1734, 1736/37, 1740, 1742/43, pravděpodobně 1745, 1748, 1752 a 1755, kdy se Kurtz neúspěšně pokoušel získat výlučné privilegium. O rok později zde ze zdravotních důvodů společnost předal svému zeti S. F. Koberweinovi. Brněnské pobyty často kombinoval s olomouckými (např. 1740, 1752). V Čechách bylo místem jeho činnosti jednak zámecké divadlo v Kuksu, jednak pražský Manhartský dům. V Kuksu je pobyt Kurtzovy společnosti doložen jen v letním období 1731 a 1735, ale styky se zdejší scénou byly patrně častější. V Praze působil Kurtz 1733/34, 1735/36, 1743, 1744 a 1746. Úspěšná byla i jeho činnost ve Slezsku. Není vyloučeno, že hrál již 1725 ve Vratislavi, kde je jeho působení doloženo 1730/31, 1737 a 1738.

Složení společnosti se během dlouhého působení několikrát měnilo. Žádný z jejích známých členů z roku 1725 (F. Finck, F. Bentsch) se již neobjevuje v seznamu souboru, s nímž se Kurtz představil 1731 v Kuksu. Byli to tehdy kromě jeho manželky a sedmi dětí, mezi nimiž byl i Josef, budoucí Bernardon, herci Ch. Schulze, F. A. Nuth, Müller, Hirscher a Rock. Kurtz sám byl od počátku v souboru hanswurstem. Až do této doby svědčí všechny sporé zprávy o repertoáru trupy jen o hauptakcích vídeňského střihu, které Kurtz neopomíjel ani později (ještě kolem 1745 v Brně např. Hunrich und Heinrich oder Das durchlauchtige Schäferpaar – Hunrich a Heinrich aneb Dva vznešení ovčáci). Pravděpodobně za prvého pražského pobytu přibyla do souboru nakrátko kolombína A. M. Nuthová (manželka F. A. Nutha, s nímž odešla do souboru G. Wallerottiho). V Praze se tehdy v repertoáru poprvé – jako novota – objevily burlesky s áriemi a baletními vložkami (Die freundliche Freundin oder Der zum Galgen und Rat verurtheilte Pantalon – Přátelská přítelkyně aneb Pantalon odsouzený na šibenici a kolo, 1733), jimiž potom Kurtz dobýval úspěchy ve Vratislavi, Drážďanech (1742–45) a v Brně. 1737 opustil společnost Kurtzův syn Josef. Principál sliboval 1740 v Brně opět „zcela novou bandu“, v níž se pak v Praze 1743, resp. 1745 načas objevil komik J. A. Bruck, manželé Antuschovi, pozdější principál G. H. Koch a charakterní herec J. G. Schuberth (vesměs přeběhlíci od F. K. Neuberové, k níž se však zanedlouho vrátili), dále pozdější principál C. Nachtigall a A. Pabel. V 50. letech, kdy společnosti konkurovali mladší současníci repertoárem podstatně inovovaným z italských a francouzských zdrojů, Kurtz již zřejmě nedokázal obstát.

Literatura

J. M. Schottky: Beiträge zur Geschichte der frühesten Prager Schauspiele, Monatsschrift der Gesellschaft des vaterländischen Museums in Böhmen 3, 1829, č. 2, s. 199; M. Fürstenau: Zur Geschichte der Musik und des Theaters am Hofe zu Dresden II, Dresden 1862, s. 341; O. Teuber: Geschichte des Prager Theaters I, 1883, s. 147, 175; M. Schlesinger: Geschichte des Theaters in Breslau I, Berlin 1898, s. 22; J. Bolte: Komödianten auf der Schneekoppe, Euphorion (Leipzig–Wien) 5, 1898, s. 58; G. E. Pazaurek: Franz Anton Reichsgraf von Sporck ein Mäcen der Barockzeit und seine Lieblingsschöpfung Kukus, 1901, s. 27; J. Leisching: Die Vorläufer des ständigen Schauspiels in Brünn, Zeitschrift des deutschen Vereines für Geschichte Mährens und Schlesiens (Brno) 5, 1901, s. 238; H. Benedikt: Franz Anton Graf von Sporck (1662–1739), Wien 1923, s. 141; E. Pies: Prinzipale, Düsseldorf 1973, s. 212; H. G. Asper: Hanswurst, Emsdetten 1980, s. 87, 349; A. Scherl: Berufstheater in Prag 1680–1739, Wien 1999, s. 126.

Vznik: 2000
Autor: Adolf Scherl