Skupina bratří Justů: Porovnání verzí
nahoru...
(Automatická aktualizace šablony) |
(Automatická aktualizace šablony) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress> | ||
<span id="PageFillProgress"></span> | <span id="PageFillProgress"></span> | ||
| − | </ee:progress> | + | </ee:progress>{{Infobox Instituce |
| − | {{Infobox Instituce | + | |
| název = <ee:label>Skupina bratří Justů</ee:label> | | název = <ee:label>Skupina bratří Justů</ee:label> | ||
| letopočet = <ee:era>Praha 1967 - 1990</ee:era> | | letopočet = <ee:era>Praha 1967 - 1990</ee:era> | ||
| Řádka 9: | Řádka 8: | ||
</ee:alias> | </ee:alias> | ||
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| + | | fotodesc = <ee:imagedesc/> | ||
| type = <ee:type></ee:type> | | type = <ee:type></ee:type> | ||
| adresa = <ee:address> | | adresa = <ee:address> | ||
| Řádka 16: | Řádka 16: | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | </ee:perex | + | </ee:perex><ee:content> |
Zpočátku amatérská studentská skupina, v níž se vedle jejích iniciátorů, bratrů J. a V. Justů, zprvu uplatňovali i další posluchači FF UK. V pražské Malostranské besedě, která byla jejím prvním působištěm, uvedla několik autorských inscenací. S aktovkami ''Pohřební ústav ''a ''Sňatková kancelář ''hostovala i v Divadle Na zábradlí. 1969 Justové získali kvalifikační oprávnění. Poté hráli jako profesionální skupina pod agenturou PKS. Téhož roku se přestěhovali do divadla Sluníčko v někdejším Dětském domě. S písničkáři G. Dymičem a I. Bartoškem tu uváděli zpola kabaretní, zpola text-appealové pořady (např. ''Antitalent show''). Od 1971 vystupovali paralelně v Ateliéru ve Spálené ul., kde měly premiéru dvě nové inscenace: ''Budoucnost na vzpomínky ''(r: J. Roháč, 1971) a ''Trpím oidipovským komplexem, ale jsem sirotek ''(r: V. Venclík, 1973) s hereckou účastí J. Hrzána. Od 1975 zakotvili v divadélku Rubín na Malostranském nám. Kromě působení v Praze skupina opakovaně zajížděla do mnoha českých a moravských měst, kde hrála většinou pro mladé publikum ve studentských a mládežnických klubech. | Zpočátku amatérská studentská skupina, v níž se vedle jejích iniciátorů, bratrů J. a V. Justů, zprvu uplatňovali i další posluchači FF UK. V pražské Malostranské besedě, která byla jejím prvním působištěm, uvedla několik autorských inscenací. S aktovkami ''Pohřební ústav ''a ''Sňatková kancelář ''hostovala i v Divadle Na zábradlí. 1969 Justové získali kvalifikační oprávnění. Poté hráli jako profesionální skupina pod agenturou PKS. Téhož roku se přestěhovali do divadla Sluníčko v někdejším Dětském domě. S písničkáři G. Dymičem a I. Bartoškem tu uváděli zpola kabaretní, zpola text-appealové pořady (např. ''Antitalent show''). Od 1971 vystupovali paralelně v Ateliéru ve Spálené ul., kde měly premiéru dvě nové inscenace: ''Budoucnost na vzpomínky ''(r: J. Roháč, 1971) a ''Trpím oidipovským komplexem, ale jsem sirotek ''(r: V. Venclík, 1973) s hereckou účastí J. Hrzána. Od 1975 zakotvili v divadélku Rubín na Malostranském nám. Kromě působení v Praze skupina opakovaně zajížděla do mnoha českých a moravských měst, kde hrála většinou pro mladé publikum ve studentských a mládežnických klubech. | ||
| Řádka 38: | Řádka 38: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2000{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Eva Šormová]]{{break}}</ee:author> |
| − | + | ||
| − | ''' | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | '''Autor:''' | + | |
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category> | <ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category> | ||
| Řádka 54: | Řádka 46: | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
| − | |||
<references></references> | <references></references> | ||
| − | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> | ||
Verze z 23. 1. 2017, 09:50
Zpočátku amatérská studentská skupina, v níž se vedle jejích iniciátorů, bratrů J. a V. Justů, zprvu uplatňovali i další posluchači FF UK. V pražské Malostranské besedě, která byla jejím prvním působištěm, uvedla několik autorských inscenací. S aktovkami Pohřební ústav a Sňatková kancelář hostovala i v Divadle Na zábradlí. 1969 Justové získali kvalifikační oprávnění. Poté hráli jako profesionální skupina pod agenturou PKS. Téhož roku se přestěhovali do divadla Sluníčko v někdejším Dětském domě. S písničkáři G. Dymičem a I. Bartoškem tu uváděli zpola kabaretní, zpola text-appealové pořady (např. Antitalent show). Od 1971 vystupovali paralelně v Ateliéru ve Spálené ul., kde měly premiéru dvě nové inscenace: Budoucnost na vzpomínky (r: J. Roháč, 1971) a Trpím oidipovským komplexem, ale jsem sirotek (r: V. Venclík, 1973) s hereckou účastí J. Hrzána. Od 1975 zakotvili v divadélku Rubín na Malostranském nám. Kromě působení v Praze skupina opakovaně zajížděla do mnoha českých a moravských měst, kde hrála většinou pro mladé publikum ve studentských a mládežnických klubech.
Vedle autorsko-herecké dvojice Justů se na pořadech podíleli profesionální herci (M. Weigertová) a amatéři (A. Justová, A. Novotná, G. Dymič). Uměleckým vzorem a inspirací bylo Osvobozené divadlo a Divadlo satiry. Ve volně komponovaných, aktuálně satiricky zaměřených pořadech (Vyhovování, 1975; Krédo je na kredenci; Absolutní šantán – 1977; Vata, 1979; Ústřední půjčovna myšlenek, 1982; Dějiny klaunů v Čechách, na Moravě a zbytku světa, 1988) dominoval text a jeho sémantická interpretace. Komický účin, založený na slovním humoru, zvýrazňovala typová protikladnost autorsko-herecké dvojice: zdánlivá naivita a neohrabaná nesmělost Jiřího a suverenita Vladimíra. Hra s významy slov se uplatňovala i v písních. Improvizace, reakce na bezprostřední podněty a auten- ticita ostentativně nehereckého projevu vyznačovaly snahu obou protagonistů prezentovat svůj kritický náhled na nejrůznější soudobé nešvary a zesměšnit je. Skupina, náležející k nonkonformnímu křídlu autorských divadel 70. a 80. let, záhy po listopadu 1989 ukončila svou činnost.
Literatura
Pro případ, že by se vám udělalo smutno…, Scéna 11, 1986, č. 9, s. 8; R. Ráž: Od opice k člověku, Scéna 14, 1989, č. 1, s. 4.
Významné události
- 1967:
založení souboru bratry J. a V. Justovými
Vznik: 2000
Autor: Eva Šormová
