Krušnohorské loutkové divadlo: Porovnání verzí
nahoru...
(Automatická aktualizace šablony) |
(Automatická aktualizace šablony) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress> | ||
<span id="PageFillProgress"></span> | <span id="PageFillProgress"></span> | ||
| − | </ee:progress> | + | </ee:progress>{{Infobox Instituce |
| − | {{Infobox Instituce | + | |
| název = <ee:label>Krušnohorské loutkové divadlo</ee:label> | | název = <ee:label>Krušnohorské loutkové divadlo</ee:label> | ||
| letopočet = <ee:era>Teplice 1950–1963</ee:era> | | letopočet = <ee:era>Teplice 1950–1963</ee:era> | ||
| Řádka 9: | Řádka 8: | ||
</ee:alias> | </ee:alias> | ||
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| + | | fotodesc = <ee:imagedesc/> | ||
| type = <ee:type>divadlo</ee:type> | | type = <ee:type>divadlo</ee:type> | ||
| adresa = <ee:address> | | adresa = <ee:address> | ||
| Řádka 16: | Řádka 16: | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | </ee:perex | + | </ee:perex><ee:content> |
Na rozdíl od jiných loutkových scén, které v etapě zakládání profesionálních loutkových divadel vznikly z amatérských souborů, vytvořili teplickou scénu herci zdejší činohry, kteří teprve získávali první zkušenosti v loutkářské praxi. Pětičlenná skupina pod vedením J. R. Novotného (do 1957) uváděla pro děti na přenosné paravánové scéně převážně krátké maňáskové hříčky českých autorů (Tittelbachová: ''Jak dědeček zasadil řepu'', 1950; Šmejkal: ''Čarokreslíř'', 1951; Horák: ''Perníková chaloupka'', 1955; Pehr, Spáčil: ''Jak to bylo v Maňáskově'', 1958). Úroveň inscenací byla poznamenána nevyhovujícími podmínkami (chyběla vlastní scéna i zkušebna) a častými změnami v souboru. Obrat nastal 1957, kdy vedení převzal režisér a dramaturg O. Batěk. Soubor však i nadále hrál svá představení v různých sálech a na zájezdech. 1958 KLD získalo samostatnost a byli angažováni absolventi loutkářské katedry DAMU J. Procházka, V. Staněk a J. Středa, kteří spolu s externími scénografy (K. Hlavatý, A. Mytysková, J. Žátková ad.) aktivizovali celý soubor k tvůrčí práci. Dramaturgicky objevné uvedení Erbenovy ''Kytice ''(ú+r: O. Batěk, v: J. Procházka, 1958) bylo i režijně významným počinem. Inscenace, vyznačující se posílením stylizace v loutkoherectví (hlasová interpretace) a scénografii, zapůsobila podnětně na další mimopražská loutková divadla, jež se snažila vymanit ze stylové uniformity a ze závislosti na inscenačním modelu pražského ÚLD, preferujícím literárnost a popisně realistické postupy. Po odchodu O. Baťka do Liberce (1960) pokračoval v jeho programové linii J. Středa. Svou představu moderního loutkového divadla realizoval i vlastní dramatickou tvorbou (''Komedie z plakátu'', 1959). Jeho ''Pohádky pana Pohádky ''(r: V. Staněk, v: J. Žátková, 1960), které se staly jednou z nejhranějších her následujícího desetiletí, předznamenaly zvýrazněním mimotextových jevištních prostředků proměnu poetiky loutkových divadel 60. let. Oscilací mezi iluzí a jejím záměrným porušováním, hravými metamorfózami loutek a věcí i významovým napětím mezi živým hercem a loutkami provokovaly dětskou imaginaci a radost ze hry. | Na rozdíl od jiných loutkových scén, které v etapě zakládání profesionálních loutkových divadel vznikly z amatérských souborů, vytvořili teplickou scénu herci zdejší činohry, kteří teprve získávali první zkušenosti v loutkářské praxi. Pětičlenná skupina pod vedením J. R. Novotného (do 1957) uváděla pro děti na přenosné paravánové scéně převážně krátké maňáskové hříčky českých autorů (Tittelbachová: ''Jak dědeček zasadil řepu'', 1950; Šmejkal: ''Čarokreslíř'', 1951; Horák: ''Perníková chaloupka'', 1955; Pehr, Spáčil: ''Jak to bylo v Maňáskově'', 1958). Úroveň inscenací byla poznamenána nevyhovujícími podmínkami (chyběla vlastní scéna i zkušebna) a častými změnami v souboru. Obrat nastal 1957, kdy vedení převzal režisér a dramaturg O. Batěk. Soubor však i nadále hrál svá představení v různých sálech a na zájezdech. 1958 KLD získalo samostatnost a byli angažováni absolventi loutkářské katedry DAMU J. Procházka, V. Staněk a J. Středa, kteří spolu s externími scénografy (K. Hlavatý, A. Mytysková, J. Žátková ad.) aktivizovali celý soubor k tvůrčí práci. Dramaturgicky objevné uvedení Erbenovy ''Kytice ''(ú+r: O. Batěk, v: J. Procházka, 1958) bylo i režijně významným počinem. Inscenace, vyznačující se posílením stylizace v loutkoherectví (hlasová interpretace) a scénografii, zapůsobila podnětně na další mimopražská loutková divadla, jež se snažila vymanit ze stylové uniformity a ze závislosti na inscenačním modelu pražského ÚLD, preferujícím literárnost a popisně realistické postupy. Po odchodu O. Baťka do Liberce (1960) pokračoval v jeho programové linii J. Středa. Svou představu moderního loutkového divadla realizoval i vlastní dramatickou tvorbou (''Komedie z plakátu'', 1959). Jeho ''Pohádky pana Pohádky ''(r: V. Staněk, v: J. Žátková, 1960), které se staly jednou z nejhranějších her následujícího desetiletí, předznamenaly zvýrazněním mimotextových jevištních prostředků proměnu poetiky loutkových divadel 60. let. Oscilací mezi iluzí a jejím záměrným porušováním, hravými metamorfózami loutek a věcí i významovým napětím mezi živým hercem a loutkami provokovaly dětskou imaginaci a radost ze hry. | ||
| Řádka 39: | Řádka 39: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2000{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Alice Dubská]]{{break}}</ee:author> |
| − | + | ||
| − | ''' | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | '''Autor:''' | + | |
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category> | <ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category> | ||
| Řádka 55: | Řádka 47: | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
| − | |||
<references></references> | <references></references> | ||
| − | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> | ||
Verze z 23. 1. 2017, 09:50
Na rozdíl od jiných loutkových scén, které v etapě zakládání profesionálních loutkových divadel vznikly z amatérských souborů, vytvořili teplickou scénu herci zdejší činohry, kteří teprve získávali první zkušenosti v loutkářské praxi. Pětičlenná skupina pod vedením J. R. Novotného (do 1957) uváděla pro děti na přenosné paravánové scéně převážně krátké maňáskové hříčky českých autorů (Tittelbachová: Jak dědeček zasadil řepu, 1950; Šmejkal: Čarokreslíř, 1951; Horák: Perníková chaloupka, 1955; Pehr, Spáčil: Jak to bylo v Maňáskově, 1958). Úroveň inscenací byla poznamenána nevyhovujícími podmínkami (chyběla vlastní scéna i zkušebna) a častými změnami v souboru. Obrat nastal 1957, kdy vedení převzal režisér a dramaturg O. Batěk. Soubor však i nadále hrál svá představení v různých sálech a na zájezdech. 1958 KLD získalo samostatnost a byli angažováni absolventi loutkářské katedry DAMU J. Procházka, V. Staněk a J. Středa, kteří spolu s externími scénografy (K. Hlavatý, A. Mytysková, J. Žátková ad.) aktivizovali celý soubor k tvůrčí práci. Dramaturgicky objevné uvedení Erbenovy Kytice (ú+r: O. Batěk, v: J. Procházka, 1958) bylo i režijně významným počinem. Inscenace, vyznačující se posílením stylizace v loutkoherectví (hlasová interpretace) a scénografii, zapůsobila podnětně na další mimopražská loutková divadla, jež se snažila vymanit ze stylové uniformity a ze závislosti na inscenačním modelu pražského ÚLD, preferujícím literárnost a popisně realistické postupy. Po odchodu O. Baťka do Liberce (1960) pokračoval v jeho programové linii J. Středa. Svou představu moderního loutkového divadla realizoval i vlastní dramatickou tvorbou (Komedie z plakátu, 1959). Jeho Pohádky pana Pohádky (r: V. Staněk, v: J. Žátková, 1960), které se staly jednou z nejhranějších her následujícího desetiletí, předznamenaly zvýrazněním mimotextových jevištních prostředků proměnu poetiky loutkových divadel 60. let. Oscilací mezi iluzí a jejím záměrným porušováním, hravými metamorfózami loutek a věcí i významovým napětím mezi živým hercem a loutkami provokovaly dětskou imaginaci a radost ze hry.
1961 odešel J. Středa do Hradce Králové, několik dalších členů do jiných divadel. Počínaje uvedením náročné hry M. Markové Ďáblův most (r: V. Hoskovec, 1961) umělecká produkce oslabeného souboru trvale poklesla. Stagnující scéna byla v rámci reorganizace divadelní sítě 1963 zrušena.
Literatura
M. Česal: Krušnohorská Kytice, Čs. loutkář 9, 1959, s. 12; E. Kolár: Opožděné blahopřání, Čs. loutkář 10, 1960, s. 196; Z. Bezděk: Československá loutková divadla, 1973, s. 59.
Významné události
- 1950: vznik (založení), Teplice
- 1963: zrušení (ukončení činnosti), Teplice
Vznik: 2000
Autor: Alice Dubská
